Otázka: A proč Sráči za obozor nevletíš, a Velkého spáče nevzbudíš, kdyby přestal spát - už nikdy nemusel by srát. Na to nemáš? A raději koberec prachovkou klepáš? hihihi. Gogo.

Odpověď: Ani Buddha na to neměl ani Kristus na to neměl. Nikdo to za tebe neudělá... jak jsi na tom ty v tomto snu? Snad nejsi ten prach z toho koberce? klep klep hepšíík

Obyčejná Nula

***

Jsem koberec, prach, prachovka i ten vůl co sní mlátí.

To se teda máš... co takhle nebýt vůbec ničím.

Můj "životní" vývoj : "Byl jsem" hovno které vysral racek a já ho za to míval rád - myslel jsem si, že mě má taky rád :-). Pak jsem byl hovno které vysral racek a já ho za to nemíval rád - myslel jsem si, že mě nemá taky rád :-). Teď jsem hovno které ví že racek (na) mě sere :-) Vím že přemýšlet o rackovi je zbytečné - jak by hovno mohlo kamarádit s rackem? I kdybych se mu vnutilo do pohledu - s nezájmem mě přehlédne. Zato TEN hajzl se na mě móóc těší - už se těší na tu slast až mě spláchne. Jsem jen hovno které neumí ze hry ven protože splachovací hajzl na mě stále myslí.

O čem že se bavíme? Pokud o hovně... tak to nemá potřebu nic konat a klidně jen smrdí tak až ho někdo spláchne pod kytičky. Hovno je spokojené nemá totiž vědomí "já". Až tedy přestaneš být kobercem, prachovkou i tím volem... a poznáš hovno z blízka pak se budeš tomu všemu jen smát a osobně... sobě vlastním způsobem si zasmrdíš beze studu.

Rady od hovna : Tvoje snaha je hezká ale sám víš že pouze posuneš status quo - spachovací hajzl na tebe stále myslí.

Má pořád hlad pokud existuješ ty. To ty ať se maskuje jakkoliv se musí nakonec spláchnout. Takže vylez!

NEMÁŠ co bys zachránil! To co děláš, děláš pro sebe.

Prima postřeh... ale nakonec není žádné sebe... a tak je tedy vše jen fantasmagorický sen touhy být.

Můžeš ovlivnit děj filmu ale hlavní promítačku nezastavíš. Můžeš jen přestat hrát roli ale film poběží se svou zrůdnou dokonalostí dál. Musel bys dokázat vytvořit takový děj abys odradil VŠECHNY diváky.

Tak to mě nezajímá. Ať se dívají... stačí když zmizí touha být, pak odpadá touha aby to zítra všechno bylo lepší na tom světě a pak odpadá touha měnit, zasahovat a učit a pak je již kořen konání vymýcen acelá karma spláchnuta. Čeká se na poslední spláchnutí. Kdybych je odradil... měli by touhu dívat se na lepší film. Stačí zlikvidovat semínko všech tužeb, které v podstatě ani neexistuje jen prohlédnout iluzi ega. Cokoliv jiného uděláš, uděláš jen pro něj. Lze k tomu využít i druhé... a pokud vidíš druhé vůbec nejsi osvobozen... tak jako mesiáš není. Ale cesta vede ještě dál za mesiáše, spasitele, gurua. Ťuk! Už je ráno.

Každou vteřinu jsou srána další hovna různých velikostí složení a tvarů.... ale jsou to pořád jenom hovna - kdo by si snimi chtěl hrát? Přeji hezký den :-)) Gogo

Jo od tebe to sedí. Jsi celý zamazaný od... jdi se nejprve umýt.

Obyčejná Nula

***

Neotravoval bych tě ale třeba mě/sobě pomůžeš. Zkus mi PRAKTICKY poradit jestli to lze.

To se teda máš... co takhle nebýt vůbec ničím.

nedaří se mi to.

Nepodaří se to, dokud je tam chtění spojené s tím "Mi". To "já" to chce získat a proto pořád oxiduje a nechce se toho vzdát, páč někde vyčmuchalo jaké to je fantastické. Tak báječné mnohem větší poklad než mít miliony a všechno bohatství světa. To se pak drží jako klíště.

Vše začalo tím že jsem skočil z můstku z velké výšky do vody a málem si zlomil páteř. V tu chvíli jsem se jakoby oddělil, vznášel se nad sebou a díval se jak tělo samo plave, udělalo několik temp a já se vrátil. To byl "můj duchovní" začátek konce. Po nějaké době mi došlo že se něco změnilo. Zjistil jsem že ve mě je TO které se pořád dívá, nic nedělá jen se pořád dívá. Začal jsem žít sám ve svém bytě a pořád si uvědomoval TO. Rodiče, kamarádi všechno my bylo jedno. Když se mi poprvé podařilo se na chvíli zastavit, dostal jsem hrozný strach - hned jsem byl zpátky. Srdce mi tlouklo jak o závod a tělo začalo topit jako bych měl horečku.

Hm... tu horečku jsem neměl. Ale pozeptám se jogínů (Jirky) co oni na to.

Druhý den nato jsem se někam propadl chvili nebylo nic, pak se to změnilo a byla tma a já "uviděl" tvar ležícího člověka jakoby ze světla. Už jsem se nebál. Najedou mi něco řeklo to sem já a bylo to v čudu. Sálal jsem jak kamínka.

To byl klam ega. To jsem já... toho kdo to řekl jsi měl poslat doprdele. To byla poslední zkouška Buddhy... byl dvakrát a díval se na sebe. Taktéž mu to něco řeklo, že ten druhý je on a že on žije v tom druhém. Načež Buddha položil ruku na zem a řekl... konečně jsem tě potkal staviteli, již více domu (tělo) nepostavíš, jsi jen iluzí země je mi svědkem. A byl osvobozen. No byl jsi blízko.

Na všechno jsem kašlal. Byt vypadal jako skádka když jsem přišel z práce nebo byl víkend zavřel jsem se doma a čuměl. Bylo mi strašně smutno. Takhle jsem žil několik let. Už nikdy jsem se nikam nepropadl.

Smutno? To bych prosil rozvést... z čeho?

Když se zastavím akorát mi praská v hlavě a začnu topit - to je všechno.

No to je blok. Tvrz se opevnila. Je lepší stavět pomalu a přesně než pak bourat staré bloky.

Po letech mě nudné sledování TO přestalo bavit. Můj život byl ale v troskách. S nikým jsem se mimo zaměstnání nestýkal a dál trávil čas doma.

Kdyby tě to naplňovalo pak to beru, ale proč jsi to dělal když jsi byl smutný?

Dál to není zajímavé. Byt jsem opravil, našel si ženu s dvěma dětmi, koupil auto, atd. Takhle žiju asi tři roky. Jsme chudí ale máme vše co potřebujeme=máme se rádi. Máme rodiče, přátele,atd. Jsem ale jiný než před tím, něco se světem/mnou není v pořádku.

Konečná otázka nebyla vyřešena nýbrž obelstěna.

Nevím co dál. Smrti se nebojím a jestli po smrti nezmizím a objeví se nějaký "bůh" pošlu ho doprdele. P.S. Promiň to dlouhé čtení.

Smrti se nebojím se říká jen tak na lehko. Ono to není problém říct, když je člověk jaksi v relativní pohodě. Kdyby ses smrti nebál nehořelo by ti tělo a neměl bys ten strach se zastavení. Takže tady bych to viděl právě na to co chystám. Je třeba na to jít teď zadním vchodem, hlavní brána je dobře hlídána. Bylo by to moc stresu, strachů a velké dřiny... ono to jde i s úsměvem. Ale momentálně to nemám ještě sepsané a nechci to uspěchat, takže trochu strpení. Kdybys teď hopnul na smrt, budeš umírat nenaplněn, protože jsi nevyřešil tu základní otázku. Stále nevíš kdo jsi. A dokud jsi nepoznal sebe sama je tu utrpení. Dokonce i chtění zmizet ho prozrazuje. To je pak stále karma a další zrození a to pěkně daleko od učení o osvobození. Ego si postaví a vybere vše tak aby bylo ono v pohodě.

Obyčejná Nula