Stránka otázek

Odpovědi [Zpět] - [Promluvy] - [Tisk]

Otázka: Víra a láska jsou nedělitelné. Michal. F.

Odpověď: Tady bych tu ještě překročil. Víra je jen nedůvěra. Tam kde je poznání víra ztrácí smysl. Skutečná víra není víra ale jsoucnost sama. Levá ruka nemusí věřit v pravou ani v dobro mozku. Prostě je to pro ni absurdorium. S láskou taktéž. Proto je pro mě láska jen vztahem mezi subjektem a objektem. Ale pro mě mizí toto. Tak to vidím a je tu něco dál. Je to jsoucno které nemůže milovat, protože buď je samo milováním nebo samo vírou. Za láskou je odevzdání, za odevzdáním je symbióza. Zde není třeba věřit. Jako lišejník... houba a řasa. Proč se zabývat láskou a vírou mezi sebou? TO je pro ně už absurdní. Je to tak jasná věc když dva jsou jedním. Dítě nemiluje ani nevěří. A přec o něj matka pečuje... Dítě to zná a já směřuji k tomuto poznání. Dokud se neztratím v něm, budu stále trpět byť třeba v náručí Boží. Tak to vidím. To mi říká intuice už po dobu tří let a nic s tím neudělám je to jako kód.

Jeden Mistr říká. Vše co se vám jeví jako pozitivní... a to Láska je že... Je jen iluzí. Skutečná povaha všeho je negativní. Zde začíná Samadhi bez semene. A spása celého vesmíru, ukončení snů Brahmy. Zničení zdroje snů.

Třeba tě to popošoupne podle toho co píšeš jsi na druhém vnoru. Dostal jsem mailem i toto (Tučně zvýrazňuji svůj komentář a kurzíva-tučné byly součástí dopisu které zvýraznil jsem pro tebe):

Pak přichází třetí vnor - "položit já k nohám Vševědomí" - je to řečeno obrazně, kdyby to Vševědomí mělo nějaké nohy.

Položit - je to napsáno i v jedné básni: Veliká pokora je potřeba k vzdávání se i lásky Boží, protože v tom druhém vnoru je obrovská láska Boží. A tak se vzdát i toho, to zažívat.

Proč tomu tak je? Protože jestliže je tu malé, svaté, čisté já - pořád z té Jednoty nějak vyčnívá, překáží, jakoby tu jednotu zdánlivě omezovalo. Svým způsobem nic tuto jednotu nemůže omezit, všechno v ní je - i ta nejhorší "já" jsou v Jednotě. Ono je jenom jedno Já, a i to nejtemnější tam je.

Na srdci svém mne spočinouti nech,

mou hlavu vezmi do svých světlých dlaní.

V polibku tvém chci ztratit lidský dech -

jen smrtí změříš moje milování.


To je to odevzdání o kterém mluvím.

Vypadá to jako personifikace Božství, ale není tomu tak. Jestliže se člověk k Bohu takto obrátí, s takovou láskou, že i svůj život pokládá, tak pokládá i to poslední svoje já, ten poslední záblesk, poslední jiskru. Jak je psáno v Aštavakragítě - utopí lodičku i s kapitánem - jiskrou života, nechá ji utopit mocí nekonečného bytí.

Když se tento stav opravdu přejde, nastává čtvrtý vnor, jenže ono se to hned tak každému nepovede. Od tohoto mezníku mnozí utečou a víckrát utečou! Raději se vrátí do nekonečného vědomí, protože je tam všechno tak svaté, slastné a překrásné. Vystopovali byste to i na mnohých světových spisovatelích - něco opěvují, ale vlastně se vrátili.


Neopěvuješ?

Když se tedy absolvuje ten třetí vnor (a jednou ho absolvuje každý), tak nastává čtvrtý, který se jmenuje "rozkvetl červenými květy". Je to popsáno v Cestě posvátného býka - je to také nekonečné vědomí, ale není nevědomé, jak by si někdo myslil. Například někdo si myslí, že savikalpa je lepší než nirvikalpa, že on to zažívá, že on o tom ví. Ne! Nekonečné vědomí je vědomé samo o sobě!

Víte jaký je rozdíl mezi druhým a čtvrtým vnorem? Velice malý - není tam to já. Ono to jen je. Nekonečné vědomí je, ale je samo v sobě vědoucí. Vždyť všechno vědomí z něho povstává!

V buddhismu je ale celkem pět vnorů. Když se tedy toto všechno prožije, je ten pátý vnor označen jako "toto tělo zde".

Ovšem v buddhismu je kája tělo, což znamená nejen tělo lidské, ale celou úroveň, například tělo blaženosti - sambhóga kája, dále nirmána kája, dharma kája - to znamená celou úroveň našeho lidského života.

A proč je tady toto tělo? Nemůžeme je opustit jen tak, abychom si řekli - nebudu žít, všechno je "rovno."

To zažil nedávno jeden přítel. Říkal: "Přečetl jsem si znovu Aštavakragítu, ovšem velice uvnitřněně a padl jsem do takového samadhi, které trvalo tři dny."

Pracoval přitom - je to architekt , a tak dělal výpočty, kreslil atd. Ale potom si řekl - všechno je rovno, udělal malou nepřístojnost a ono ho to samozřejmě opustilo. Proč? Protože nebyl ještě tak "kovaný", aby mohl dělat, co chce. A i kdyby byl tak kovaný, nebude dělat co chce, protože první emanace z Nestvořeného je láska a dobro. A tak nebude dělat něco, co by pohoršovalo druhé lidi.


To je co? To je proti tobě i proti Bohu i Brahmovi. To je to o čem mluvím o totální svobodě zabití Boha odhození pokladu do bažin. Obětování Boha peklu. Vykašlaní se na všechny bytosti i tento snový vesmír zabití Bodhisattvy. Protože tu nejsou žádné jiné bytosti. Ty jsi snící Brahma a pokud budeš snít můžeš se stále inkarnovat... je třeba zabít se... totálně zničit to semínko z něhož vznikl vesmír. Zabít celý vesmír, vše pohřbít a již nebude více utrpení. Proto říkám Nirvána je utrpení! Vědomí Boha dodává peklo. Není žádné jsoucno nakonec. Jen negativní neexistečno. Hřeš jak nejvíc můžeš říkal Ikkjú. Kde se střetávají 4 pravdy čůrám do nebe říká jiný Mistr. Buddha byl jen velký Hlupák. Říká třetí. Nikdo nad tebou nemá moc! Peklo ti říkalo že musíš to a to a že to a to je správné... ambice a ambice zisk za služby. Neo z Matrixu by měl všechno zničit a sebe zabít. A byl by klid. Být věčný je to největší pokušení Boha!

I když tady bude jako nástroj - ne sebe, on nebude dělat za sebe, on bude dělat, že tak má být děláno. Je psáno - že je jako suchý list, který vane po větru. On bude plnit své povinnosti, protože když tady byl postaven, ty povinnosti tu byly pro něco také. Bude pracovat dokonce lépe než předtím, ale nebude si přivlastňovat výsledky této práce. Bude jako ten suchý list a bude šťastný, ale tím tichým štěstím, které prozařuje z nitra navenek. Nebude si brát zásluhu, že dělá dobře, to není jeho věc.

Toto je tedy pátý vnor. Je to znázorněno na Cestě posvátného býka, jak ten Číňan jde s rancem předávat do světa to, co vydobyl. Předávat druhým - ale jenom jako nástroj Božské vesmírné harmonie.


Své harmonie. Jeden Mistr říkal kdyby se objevil přede mnou Buddha nebo Kristus hodil bych ho psům. A když Ikkjú měl vést klášter roztrhal inka a řekl budu si dělat co chci... a šel do bordelu.

Obyčejná Nula


[Zpět] - [Promluvy] - [Tisk]

13.06.2003