Otázka: Cetl jsem Tvuj rozhovor s tim cechoamericanem a rad bych znal Tvuj nazor na rodicovstvi.

Odpověď:

Spolecne s manzelkou vychovavame dve deti. Mame dceru 10 let a hosika 2 roky. Musim se priznat, ze od zacatku mame potize s tim jak je vychovavat. Dcerku jsme od mala tak trochu rozmazlovali a meli jsme radost, ze je takova detsky prirozena ac ji to ve skolce vycitali a dokonce si vynutili odklad s nastupem do prvni tridy. Dale pak ma trochu potize s kamaradkama. Spousta z nich uz dokonale kopiruje dospele, jsou silne , vychytrale, umi manipulovat s ostatnimi - moc uz si nehraji a kdyz tak na PC a jsou (nebo to z nich rodice delaji) mnohdy dost zodpovedne. No a hosik to je zivel, ani do nej nehustime ruzne rikacky a tak, presto si ten svet objevuje nejak rychle a po svem. Ani jsme ho napriklad nenutili do hrani si s autama atd. a on je jak pominuty po vsem co ma kola traktory , kamiony... cim to je ? (testosteronem ?).

To je tim, ze chlapci soutezi v sile a zdatnosti. Kdo dokaze byt prubojnejsi mit lepsi to a to, kdo dokaze ridit auta a velke bagry... perou se a tak nejak je ego uz vyzrale. Je to zpusobeno televizi hrami a pohadkami o hrdinech. Mocni jsou pak oslavovani. Zatim je to hra, protoze nemaji prostredky.

V celku se da rict, ze mame dilema jak ty nase deti pripravit na zivot a zaroven jim neublizit - pokud je vychovame do nasi podoby, tak je ta dnesni spolecnost prevalcuje a kdovi jak dopadnou. Mohu porovnat, jak vychovava sve dcery svagr (podnikatel), to je neco... Take nas napadlo zajit do poradny, ale co nam tam muze rict nejaky odbornik ? - jedine nam "poradi" jak z nich udelat ucebnicove univerzaly, nebo ne ? Vim ze v promluvach si se nekolikrat o rodicovstvi zminil, ale mozna spis ve smyslu prekazek a nekdy zbytecnych starosti. Tak jsem se chtel zeptat trochu konkretneji :o).

Deti jsou chatrne. Jakmile je zacnete menit poznaji ze je nemate radi. Jakmile jim neco zakazete nebo potrestate... tak to je velky problem.

Proto nikdy netrestejte, nikdy nezvysujte hlas. Radeji se snazte vysvetlit. Nerikejte bezduvodne musis. Jsou to lidske bytosti. Jen je nutne znat klic... je snadne vejit do pokoje a zacit hubovat. Ale coz takhle odvest pozornost od radeni na jinou hru treba s vami. Vse jde resit uplne snadno. Ale hnev zaslepuje srdce. Pri vysvetlovani nic neskryvejte, budte uprimni, nebot jakmile se dite pozdeji dopatra ze jste ho podvedli tak to nikdy neodpusti.

Vyskytnou se i otazky na telo na certy, na drogy, na sex... normalne se vsechno da vysvetlit na obrazkach... nikdy neponizujte dite.

Co se tyce vychovy... v tomhle si nedelejte starosti. Vedte dite k tomu aby si uvedomovalo pomijivost vseho. To staci. Vedte ho k hodnotam vnitrnim a lidskym... Pamatujte ze neni podstatne co dosahne ale jak se pritom citi jak se citi s vami. Pokud nekdo nebyl poctvy jak se muze s pichlavou kouli v srdci z takoveho stesti radovat. Chcete-li aby se dite naucilo zit poctive je treba aby si naucilo vazit hodnoty lidske prace. Nikoliv jim to vsak narizovat. Pokud maji chut na dort mohou pohrabat zahradu a vy jim ho mezitim upecete. To je jen zaklad spoluprace a zaklad naplneni. Meli by si zkusit vyprat vyzehlit, cokoliv. Oni se tomu nebudou branit, protoze se budou citit jak dospele. Vzpominam si jak jsem sam a ja sam musel umyvat nadobi. To byla moje pycha i dulezitost. Jak jsem ridil traktor, ryl, hodne jsem pracoval kdyz jsem byl maly. Mel jsem na rukach mozoly az si toho ve tride vsimali ucitele. Avsak to nebylo z donuceni ze bych musel pracovat to byla pro me cest. Sam jsem si vyhledaval doma praci. To natrit, umet kosit kosou, past ovce, sadit brambory.

Nauciteli ji najit naplneni v zabave a v cinnosti, ve sportu v turistice v chovatelstvi a vztahu k prirode atd. Mate zajisteno, ze nezacnou z nudy s drogami.

Jak bych to shrnul. Snazte se vytvorit zazemi. Nedelejte si starosti s tim jak a co v jejich zivote. Az prijde cas sami se s tim seznami. Snazte se jim jen o dobry vztah, kontakt duveru a oporu. Kdyz v tomto neselzete je pak vse snadne. Pokud se vas dite boji bude lhat. Pak se dozvite veci az je uz pozde. Proto kladu duraz na duveru. Pak se stane treba ze dite prijde domu a v klidu rekne dnes jsem vykouril cigaretu. Neni treba zvysovat hlas. Zeptejte se ho na pocity a zda-li vi jak to pak konci. Staci mu jen ukazat jak to pak konci. Dat jemu tu moznost volby seznamit ho se vsemi argumenty a ono se rozhodne sprave. Pokud mu to nevysvetlite ale jen zakazete, nema se na zaklade ceho rozhodovat, protoze ho spoluzaci vzdy uvrtaji. Nema cim argumentovat a vy budete nakonec ti zli.

Kdysi jsem napal jeste toto:

Vztah mezi rodicem a ditetem je velice krehka vec. Dite vnima veci zcela jinak, nez dospeli lide. I obycejna malickost ze strany rodicu, se muze z pohledu ditete jevit jako obrovska zrada. Postupne tak vznikne jiste odcizeni a neduvera. V dnesni spolecnosti, je to tezke vychovavat deti. Kolik casu venuji denne rodice svym detem? Dvacet minut? Hodinu? Dite neni vychovavano rodici, ale spolecnosti. Rodice prichazeji pozde z prace, mnohdy utahani, sotva si udelaji neco k jidlu, a pokud maji navic nejake to domaci hospodarstvi, ci nejake to zvirectvo, museji to vsechno oblitat, no a to da nejaky cas. Pak uz je vecer, pusti se televize a pak se jde spat. No a tak to bezi den co den a deti rostou. A postupem casu rodice zjisti, ze vychova deti se vymkla jejich kontrole. Za kym ma jit dite, kdyz ma problem? Ne, nevinim rodice. Vazim si jejich starostlivosti. Vidim ze mnozi rodice jsou doslova v pasti. Na jedne strane museji vydelavat na zivobyti a to dnes znamena, ze si z prace nelze delat holubnik, protoze dostat vypoved je dnes velice snadne. Na druhe strane vsak zjistuji, ze to je na ukor rodinnych vztahu. Mit dnes dite, je velika odvaha, veliky luxus.

Kazdy rodic by chtel aby z jeho deti vyrostli slusni lide, ale jak to vsechno zvladnout. Mnohdy prichazeji domu rodice uz z prace podrazdeni. Tato podrazdenost, toto napeti a tiha kterou jsou nuceni nest se samozrejme nekde odrazi. Jak to vsak resit?

Nasilim se nic nespravi. Trestat deti, hubovat na ne, zakazovat jim jejich radosti, to je to nejsnazsi reseni jak vykopat velikou propast. Deti usiluji o pozornost rodicu. Nejde-li to pozitivne, udelaji to negativne. Zacnou zlobit. Tim davaji rodicum najevo, ze si jich nevsimaji. Mnohdy potrebuji poradit, ale maji strach se zeptat, aby nedostali vyhubovano, mnohdy maji problemy ale maji strach se zeptat, a tak hledaji reseni jinde. Rodice se pak o jejich problemech dozvidaji az uz je pozde. Mnoho deti pacha sebevrazdy, nebo utika z domova. Je to na ne prilis, zvlaste hledaji-li rodice utek v alkoholu. Rodic ma byt pro dite vzorem, oporou. Vzpominam si, jak jsme se ve skole jako male deti preli o to kdo ma lepsiho, silnejsiho, nebo statecnejsiho tatinka. Tehdy to pro me byly velke veci, dulezite veci, mnohdy jsme se i poprali na zivot a na smrt. Co maji vsak dnes rict deti? Cim se maji chlubit? Majetkem svych rodicu? To neznate deti... Deti majetnych rodicu nejsou prilis v oblibe. Cim tedy? Poslechnete si jak deti mluvi o svych rodicich... Mluvi o nich jako o zbabelcich, tyranech a mozna jeste hur.

Protoze deti vidi kamuflaz, vidi jak dopadli rodice a chteji je poucovat... jak jim nyni mohou verit? Jak je mohou povazovat za svuj vzor. Deti jsou zkratka frustrovany. Tehdy se jim dela spatne z kazde manipulace o kterou se rodice snazi. Uz to neni rada, uz to neni pomoc, uz je to manipulace. Dite vsak neni majetkem. Neni to neco co se da pristrihnout, ohnout nebo narovnat. Udela-li se jednou chyba... je to dozivotni chyba. Dite je jako kvetina, prilisne zalevani, prilisna pece ji muze uskodit stejne tak jako naproste zanedbavani. Tehdy kvetina uvada. Uvada proto, protoze kvetina neni objektem lasky, nybrz pouhou surovinou, objektem chlouby a vlastni pychy. Tehdy kvetina uvadne. Je treba si ujasnitm zda-li mame na srdci skutecne dobro nasich deti, nebo zda-li nedelame vse jen pro svuj klid, zda-li nase deti nejsou jen rodicovskym vysvedcenim. Znam pripady, kdy matka nuti deti na vysokou skolu jen proto, ze se nemuze svymi detmi chlubit tak jako ostatni matky. Na to se musi dat pozor! Dite totiz neoblafnete a ono hned pozna o co tu jde. Citi to z vaseho jednani. Dite neni vezen, neni vas majetek a neni to zadny otrok. Na co si rodice museji dat pozor je aby neztratili duveru. Jakmile rodic ztrati duveru... je pozde. To uz se neda napravit behem hodiny, dne, roku.

Jak tedy na to. Byt s detmi na jedne lodi. Nestavet barikady. Rodina ma drzet pohromade, a ne, ze se zde bude uvnitr stale valcit. V rodine by mela vzdy vlat vlajka miru, zastava vyjednavani. Mir vsak nelze vyhlasit, mir vznikne. Duveru a lasku nelze vyhlasit, ona se musi zrodit. Muzete zasadit seminko a trpelive se o nej starat. Rodice si mysli, ze je chyba v detech, ze to deti jsou ti, kteri jsou tu ti zli a ktere je treba napravovat. To je omyl. Dite neni nikdy zle, dite jen zrcadli rodice samotne. Laska, plodi lasku. Pokud je v srdci rodicu laska, pak je v cele rodine laska. Vina je vzdy na strane rodicu. A to by si meli rodice priznat. Meli by si priznat svou chybu. To se dela tak, ze zacneme s detmi hovorit o sobe. Co se jim na nas libi a co ne. Co by ony navrhovaly. Musi tady vzniknout spoluprace, spolecenstvi lidi a ne diktatura. Obe strany si museji vychazet vstric. A na rodicich zavisi prvni krok. Rodina je spolecenstvi, souziti. Kazdy jedinec v teto rodine ma sva prava a narok na svobodu. Rodina by mela byt zakladem skutecne demokracie. Tam kde je laska nejsou zadne povinnosti. Pokud neni rodina pro dite pristavem pochopeni, duvery a lasky... kam ma jit. Kdyz doma nachazi jen vycitky a hubovani. Kdyz z vasich ust slysi jen stiznosti na zivot... jak ma najit jeho hodnoty? Jaky ma duvod pak zit? Cemu se ma od rodicu naucit? Nezapomente, ze deti jsou vasimi mistry. Nemusite chodit za mnou. V jejich ocich najdete o sobe pravdu. Chcete-li se zmenit pak neni nic nemozne.

A nezapomente ze to co se jim zakazuje, to je laka nejvic. Je tu jiste vzruseni, citi se poprve jako dospele, jako samostatne, jako ti jez se vymanili z vasi moci. Tim dokazuji svetu svou nezavislost. Jak bych rekl... mrize v oknech vabi zlodeje. Mrize jsou jako pest na oko. Budi zvedavost i pokuseni. Za nimi musi neco byt. Neco cenneho neco vzacneho... neco o co me chteji rodice okrast. Proc me chteji okrast... asi me nemaji radi. Sami to delaji a ja nemuzu? To je rovnopravnost? Kdyz detem neco zakazete, nebo jim rikate: "A ne abys zase...!" Tim jen sami shazujete vzajemnou duveru. Dite je z toho velice smutne... rika si proc mi stale neveri... Proc me tak ponizuje... tehdy naschval udela to, co jste mu pripominali.

Je velice tezke poradit rodicum, kteri nejsou jak bych tak rekl uvolneni. Pro lidi kteri berou zivot vazne a jsou strnuli hruzou a strachem... je to temer nemozne aby porozumeli detskemu pohledu na svet. A pamatujte, deti chteji byt samostatne. Nesnazte se jim proto cokoliv vnucovat...

Obycejna Nula