Otázka: Poucen prectenymi clanky nebudu jiz zdravit ani dekovat a prejdu rovnou k veci. Behem tydne jsem precetl dalsi "Vase" (davam do uvozovek, nebot neni zadne JA ...) promluvy. Musim konstatovat, ze to je nekdy (casto :-)) docela sila. Napr. stat "Egotvurce", kde obracite pojmy Buh a Dabel. Ale je to solidne vyargumentovane a musim rici, ze mne to poucilo i pobavilo. Hodne lidi to asi neskousne, ale mi to nedela problem, protoze a) je to jen hra se slovy; b) jde o to otrast egem s jeho tradicni hierarchii a to se myslim dari. Ovsem tradicni pohled (Buh = celistvost, dabel=rozdelovac) lze pomoci Bible obhajit prinejmensim stejne snadno jako ten opacny. Nebo ne? Myslim, ze jednou z dulezitych veci na intelektualni (ne)ceste k (ne)osviceni je pochopeni faktu, ze kazdy pojem v sobe obsahuje i svuj protiklad, a ze tedy usilovanim o jeden pol nemuzeme nikdy odstranit ten opacny, ba prave naopak. Je to tak nebo je to jen dalsi nastraha ega a i tato mala "pochopenicka" jsou prekazkou? Ve stati "Pravy soucit" jsem narazil na klicovou myslenku: "Buddha řekl, že pokud existuje nějaký konatel, nelze vykonat žádné dobro". Vypada to, ze kazdy "hledajici" je chycen v pasti. Dejme tomu, ze chci nalezt osviceni. Vim, ze jakákoliv cinnost vychazejici z JA k tomu nevede. Ale co tedy mam delat, kdyz uz v teto otazce (tj. "co mam delat?") je zase obsazeno to JA? Myslim, ze kdybych tento rozpor dokazal v rozjimani vyostrit na maximum, mohlo by To nastat. Zatim se tim vzdy jen unavim a jdu spat. Jen bych jeste poznamenal, ze odpoved "nedelej nic" take nic neresi, protoze nevim, jak delat "nedelat nic". Da se to formulovat i jinak. Predpokladejme, ze "osviceni" znamena zbaveni se vsech tuzeb, nebo-li prohlednuti, ze tzv. nase tuzby nejsou nase. Ovsem tim vznika tuzba "nemit zadne tuzby" a kolo otazek se toci dal. Je vubec mozne vuli (tj. aktem vule) se zbavit tuzeb? Ma smysl nad uvedenymi "koany" premyslet nebo ne? Je problem v tom, ze nemam dostatecnou vydrz? Nebo mi muzete dat pro praxi nejakou lepsi radu? Dan H.

Odpověď:

Poucen prectenymi clanky nebudu jiz zdravit ani dekovat a prejdu rovnou k veci.

Budu nebudu je stejné peklo.

Behem tydne jsem precetl dalsi "Vase" (davam do uvozovek, nebot neni zadne JA ...) promluvy. Musim konstatovat, ze to je nekdy (casto :-)) docela sila.

Nejsem žádná maková panenka. Jsem jemný a lechtivý jako pěříčko v diamantové skořápce.

Napr. stat "Egotvurce", kde obracite pojmy Buh a Dabel. Ale je to solidne vyargumentovane a musim rici, ze mne to poucilo i pobavilo. Hodne lidi to asi neskousne, ale mi to nedela problem, protoze a) je to jen hra se slovy; b) jde o to otrast egem s jeho tradicni hierarchii a to se myslim dari. Ovsem tradicni pohled (Buh = celistvost, dabel=rozdelovac) lze pomoci Bible obhajit prinejmensim stejne snadno jako ten opacny. Nebo ne?

Já nemám co obhajovat a nemusím ani nic vyvracet. Zkus se nad tím nezamyslet... tady a teď až budeš sedět na záchodě. Pořádně zatlač a pozoruj jak snadno zmizely všechny obdobné starosti když tvým cílem je jen obyčejné hovno. Když nechceš vůbec nic získat, když naopak odhazuješ smradlavou a přebytečnou přítěž. Ta úleva se ničemu nevyrovná, to je blaženost o které pořád mluvím.

Myslim, ze jednou z dulezitych veci na intelektualni (ne)ceste k (ne)osviceni je pochopeni faktu, ze kazdy pojem v sobe obsahuje i svuj protiklad, a ze tedy usilovanim o jeden pol nemuzeme nikdy odstranit ten opacny, ba prave naopak. Je to tak nebo je to jen dalsi nastraha ega a i tato mala "pochopenicka" jsou prekazkou?

Taková pochopeníčka se mohou stát vysvobozující překážkou. Zvaláště když si s tím mysl začne hrát a stráví roky dokazováním si toho. Lze se z toho však vymanit smíchem tak velikým, že si člověk bude muset vyměnit spodní prádlo.

Ve stati "Pravy soucit" jsem narazil na klicovou myslenku: "Buddha řekl, že pokud existuje nějaký konatel, nelze vykonat žádné dobro". Vypada to, ze kazdy "hledajici" je chycen v pasti. Dejme tomu, ze chci nalezt osviceni. Vim, ze jakákoliv cinnost vychazejici z JA k tomu nevede. Ale co tedy mam delat, kdyz uz v teto otazce (tj. "co mam delat?") je zase obsazeno to JA? Myslim, ze kdybych tento rozpor dokazal v rozjimani vyostrit na maximum, mohlo by To nastat. Zatim se tim vzdy jen unavim a jdu spat. Jen bych jeste poznamenal, ze odpoved "nedelej nic" take nic neresi, protoze nevim, jak delat "nedelat nic".

Buddha nebo já, v tom není rozdíl :-). "Nedělej nic" si každý může vyložit jinak. Znamená to nepojmenovávej činnosti. Nevytvářej já dělám to a to nebo já nedělám nic. Jasný? Pouze bdělá pozornost k tomu jak vjemy přicházejí a odcházejí. Co se zrovna "dělá" na tom nehraje roli. Není ani žádný důvod dělat ani žádný důvod nedělat, protože kořen tohoto rozlišování a sledování nějakého cíle byl rozpuštěn. V podstatě malé děti neví co dělají, a proto jejich konání nevytváří karmu. Malé děti jsou jen plně vědomi si nějaké činnosti nesleduji žádný cíl. To je učí až lidé aby se naučili cíleně konat. Protože když má Osel cíl před nosem může táhnout káru požadovaným směrem. Když Osel nemá cíl... pak ho ani bič nepřinutí jít požadovaným směrem.

Da se to formulovat i jinak. Predpokladejme, ze "osviceni" znamena zbaveni se vsech tuzeb, nebo-li prohlednuti, ze tzv. nase tuzby nejsou nase. Ovsem tim vznika tuzba "nemit zadne tuzby" a kolo otazek se toci dal. Je vubec mozne vuli (tj. aktem vule) se zbavit tuzeb?

Už dávno jsem říkal že vůle je peklo. Vůle nikam nevede. Prohlédnutí toho kdo stojí za vůlí a kdo usiluje o cíl přináší osvobození. Já vím že lidé se pořád na to ptají z té své strany zisku nebo ztrát. Lpění a strachu. Nikdo nedokáže přijmout odpovědnost za svůj život. Každý se chce něčím řídit. Je to pro vás těžké... x-let jste byli vychováváni a nuceni chovat se dle nějakých směrnic. Když vám seberu všechno... budete hledat sebemenší pravidlo. Když ho nenajdete, vytvoříte jedno... první... a pak od něho nejméně tisíc dalších pravidel. Už jsem to psal mockrát. Tak ješte jednou o vůli. Nejprve je vědomí "já" pak přichází pociťování tedy ztotožnění se s vjemy, na základě toho, vzniká rozlišování na dobré a zlé věci, na základě toho vzniká chtění uchopit a podržet si jen to dobré, bezpečné a slastné. Tady se utváří cíl. Na základě tohoto soudu vzniká cílené konání a vytváří se cesta i karma. Ta se rozvíjí ve vášeň a zaslepenost. No a aby to bylo pojišťeno klade se důraz na pevnou vůli. Jaká je cesta zpět? Nejkratší cesta je vykořenit chtění, ale né pomocí vůle, ale poznáním, že pociťování není tvoje. Že neexistuje žádné vědomí které by mohlo říct já vnímám, já chci a já mám. Pak se svět změní jen v komickou šou klamů. Ale toto nelze dosáhnout intelektuálně. Je třeba to realizovat. Kdo se dokáže odpoutat, vyrazit aspoň na měsíc do bezdomoví bez nároku na zisk, uvolnit se jen do čirého bytí a tedy vzdát všechny cíle, ten zažehne jiskru kterou už může kdykoliv a kdekoliv rozdmýchat do obrovského ohně transcendence. Mezi šoustáním a motlidbou k Bohu není žádný rozdíl. Ale někdo si to přečte a vezme to zkratkou aniž by něco realizoval, vynechá celý ten proces... založí sektu sexuálních pamatenců... proto je nebezpečné tohle říkat nevědomým lidem.

Ma smysl nad uvedenymi "koany" premyslet nebo ne? Je problem v tom, ze nemam dostatecnou vydrz? Nebo mi muzete dat pro praxi nejakou lepsi radu? Dan H.

Jednou jsem narazil na deset bran Seunga Sahna. Přečetl jsem je jen letmo a chtěl otestovat svou přítelkyni v bodech kde jsem si nebyl jistý. Zeptala se mně proč se tím zabývám. Odpověděl jsem jí, že člověk který projde deset bran je osvobozený. Ona se mě zeptala... přečetl jsi je? Řekl jsem ano. Ona mi na to v klidu řekla tak jsi jima už prošel. A v tu ránu mě plesklo satori. Spontánní kecy přítelkyně mi toho vzaly moc. To musím uznat. Zvášť když je zhnusená celým duchovnem. Řeší koany tak neambiciózně že je pro mě pokladnicí Buddhy. Bohužel co se týče ostatních věcí... plácá se v tom jako ryba na suchu. Jako by ji někdo vymazal ten prostředek. Jinak co se týče nejvyššího učení strčí všechny mistry do kapsy.

Pro praxi ti dám dobrou radu, nejcennější pod sluncem. Koan ti nedá nic než itelektuální slávu. Dharma sama nepotřebuje žádné potvrzení. Není třeba s nikým soutěžit ani sám se sebou bojovat, sám sebe týrat a mučit se několika hodinovým sezením v meditaci někde v jeskyni a ostatním následně sdělovat já jsem ten osvícený. Pokud je tu nutnost cokoliv někomu dokázat pak jsi stále ve stejné pasti.

Podívej se na zvířata a na děti... činí snad nějaké z nich takové pitomosti? Trápí se, asketizuje, postí se, modlí se, klaní se? Ne. A proč? Protože nemají žádné ctižádostivé já. Proto všechno strádání pramení jen ze žádostivosti tvého "já", protože ono samo sebe nepříjmá tak jak je. A proč? Protože má strach. A proč? Protože je jen iluzí. Žije jen díky tvé nevědomnosti. Askeze je jen jedna odnož lpění. Kdo toto prohlédne toho zaplaví nirvanická blaženost. Dokud člověk nepozná sám sebe, dokud neprohlédne tu nejistotu "já", pak ho z křesla vyhodí kdejaký pajdulák se zenovou holí, který je uznáván jako velký patriarcha a zenový mistr. Ale ten kdo pozná sám sebe. S jeho mírem nepohne ani deset Buddhů, sto Bohů a Ďáblů ani věčná smrt a nebo slečna karma nebezpečná. Proč lidé touží po osvobození? Protože soutěživost ega nezná mezí. Za to může jen vědění, knihy a titul svatý, osvícený a kdoví jaké všeljaké výmysly egoistů co nedokázali držet své namyšlené huby. Dokud máš co vsadit, nebudeš nikdy osvobozen od těchto všivých závodů a těchto vypečených her plodící jen utrpení. Ale už to v tobě má kořeny. A ty kořeny slovem nevyvrátím. Je třeba jít až na okraj smrti nebo s námi na akci :-). Každá mistr ví že není mistr, a že týdenní přednášení někomu za 3000 v sále jednou ročně nikoho nemůže osvobodit. Ale byznys je byznys, a mistr je tedy mistr. On však činí tak ze soucitu. Ikdyž ví, že dokud žák není odhodlán tak jako požaduji já, je šance velmi mizivá... A já raději než bych nutil lidi investovat každý rok minimálně 5000 do takových seminářů které spíše ego jen leští. Je zvu raději zdarma aby se na své ego mohli podívat. Zvu je do těch nejnuznějších podmínek. Tam se cvičí velmi dobře.

Prozradím ti malé tajemství. Nemohu cvičit ani necvičit. Když se podívám zpět, má meditační praxe je naprosto ubohá. Ale protože jsem to dělal opravdově, vinice se otevřela. Byl jsem tak znechucen sám sebou, že jsem všechno vzdal a volil smrt na poušti v hladu. A po šesti dnech mi došlo jaký jsem byl hlupák. Proto když od lidí chci řádné odhodlání, není to jen náhoda. Nejprve je nutno mít co transcendentovat. Kde nic není tam ani trancendence není možná! Proto plivu na ega aby lidé byli nejprve řádně zhnuseni sami sebou. Jen tak budou mít snahu to odhodit!

Obyčejná Nula

***

Mam pocit, ze pod vlivem komunikace s Vami muj "duchovni vyvoj" akceleruje (musim se smat pri predstave, jak na Vas tato veta asi pusobi).

V podstatě není ani pocit ani žádný duchovní vývoj.

Ne, nic moc se nedeje, ale vzal jsem to opravdu vazneji, nez kdyz jsem o tom jen citaval. Hodne o tom premyslim, ale spise formou otazek nez odpovedi. Zkratka jsem asi uveril, ze neco podstatneho prehlizim a delam chybne a chci prijit na to, co.

"Dělám chybně a chci příjít..." to je ta clona.... kdo je ten co to pořád ze strachu o sebe rozlišuje?

1) Zacal jsem vice uvazovat o tom, proc vetsina zenovych (ale i jinych) mistru tak casto hovori o ziti ve snovem svete, ze ktereho je treba se probudit. Vzdyt ten muj svet je tak skutecny, co to porad vsichni s prominutim blekotaji? Jak se probudit? Z ceho? ...Myslim, ze jsem na to prisel. V podstate premyslime v pojmech. A pojmy jsou takove male pribehy. Kdyz takto neco vidime nebo jinak vnimame, prehravaji se nam tyto pribehy velmi rychle a temer nepozorovane v hlave. Napr. kdyz vidi muz peknou zenu, okamzite se spusti filmecek, co by se sni dalo prijemneho prozit a hned se k ni zacina podle techto ocekavani chovat. Takze v tzv. bdelem stavu jsme temer stale v zajeti techto snu a ocekavani z nich plynoucich.

To je dobrý postřeh. Nejen příběhy ale i jména... např. strom je jen ohraničený objekt mysli a tedy sen. Jako když slepý obkreslí obrys na kus skla a pak mluví o té čáře jako o stromu.

2) Vysadni postaveni v mysli vetsiny lidi ma pojem "ja" (ego). Zde jsem udelal opravdu veliky pokrok :-), protoze jsem si uvedomil a prijal fakt, ze "ja" patri ke snovym predstavam z bodu 1. Je to opet zmet (komplex) zivotnich pribehu, ktere jsou zasunuty v pameti a ktere jsou zivotnimi okolnostmi vyvolavany na povrch. Emoce techto zivotnich pribehu se pak projevuji v tele a vse se stava jeste skutecnejsi. Takze reagovat podle ega znamena zit ve snu. Ve sve praxi se nyni snazim byt "bdely" a rozlisovat, kdy se ego prilis mota do mych rozhodnuti. Snazim se ho odriznout hned v zarodku a proste nemyslet na "ja" a nejednat podle "ja". Kdyz se pri tom opet pristihnu, rikam si: "aha, zase jsi naletel". Docela pomaha i "Vase" technika uvedomovani si nejtissiho zvuku.

Tady bacha na jednu věc. Ego si může hrát na svůj pokrok. Dám ti otázku... odkud víš že jsi neosvobozený a odkud víš, že neosvobození je špatné? Mnohdy je lepší být slepý a hluchý k takovému vědění :-). Buddha je ten nejrafinovanější výtvor Máry.

3) Z ega a jeho vzpominek na prijemne a neprijemne pak plyne touha prozivat prijemne a vyhybat se neprijemnemu. To neni nic noveho (sam jste mi to minule napsal), jde o to, ze nyni celkem jasne (nebo spise zamlzene?) vidim tu pricinu - sny ega. Dochazi to tak daleko, ze vubec nedokazeme vnimat svet jinak nez jako jakousi arenu pro toto rozlisovani na dobre a zle. Nekde jsem cetl, ze osviceni zacina tehdy, prestaneme-li vnimat svet jako prostor pro uvedenou hru.

To psal nějaký imbecil. Osvícení nezačíná. Stačí se zbavit všeho co mysl sežrala zvenčí. Kdo by se pak trápil osvícením? Touha vědět a znát, osvobodit se... to je jen jednání ze strachu ega. Ten kdo se chce osvobodit tvoří tak pekelnou karmu. A nedej na to aby psal knihy a poskvrnil svým zmamlasením nevinné.

4) O vikendu jsem si vyjel na kole na jedno pekne mistecko daleko z mesta v polich, kde je krasny vyhled do kraje, tam jsem zastavil a jen jsem se kochal prirodou. Ptacci cvrlikali, slunicko svitilo a vetrik mne prijemne chladil. Nejsilnejsi okamzik nastal, kdyz jsem si uvedomil, ze priroda a cely vesmir se vlastne o mne jakozto "ja" vubec nezajima, ze i kdybych tam nebyl, ze by vse probihalo uplne stejne.

To odpovídá poznání z techniky Nejsem.

A to bylo kupodivu docela osvobozujici poznani, ze po mne vesmir nic nechce a naopak sam se takto dava zcela nezistne k dispozici.

Nikdo po tobě nic nechce. Až zmizí touha sám si něco dokazovat. Vrací se svoboda. Veškerá snaha má příčinu v egu... vzdát se jeho snů načerpaných z vědění... tak se projevuje opravdové vzdávání. Dokonce i touha vzdávat se... vede do pekla. Veškeré konání za účelem nějakého zisku je od stejného kořene. Proto říkám je snadné bojovat, tvořit, modlit se, konat dobro, dávat almužny, obléct si mnišský šat. Ale toto vše ať by to byla pevná vůle je jen boj a strach. Vzdát vše a přijmout vše tak jak je je mnohem těžší.

Pozdeji mne jeste napadlo, jak je to s rozporem mezi teology a vetsinou vedcu, kteri tvrdi, ze vesmir je krome planety Zeme velmi nevlidny k zivotu a ze blizsi pruzkum prirody vubec nevede k pocitu, ze nekdo se tu o nas stara, ale spise naopak, ze vse je hra slepych sil. Na zaklade meho zazitku muze byt prave zjisteni, ze se o nas nikdo nestara, velmi nadhernym okamzikem. Je v tom take urcita vdecnost za to, ze vesmir odmita s nami hrat tu vysilujici hru na "ego" a jakoby nas chtel timto nezajmem "probudit".

A to se děje v bezdomoví... příroda pro tebe nehne ani prstem... ikdyby ses umodlil a i kdyby jsi měl sebou deset miliónu, nebo dvacet titulů Inka. Nakonec musíš pokorně se snížit a sám se o sebe postarat.

A jeste jedna vec: mnoho lidi by na temze miste asi zacalo dekovat prirode (Bohu, .... ) za to, jak se o ne stara a jak krasny zazitek jim pripravil. Ja jsem to tak necitil. Naopak nyni vidim, ze tato forma uctivani v sobe nese hodne ega (egoismu) a to je mozna duvod, proc k takove forme ma hodne lidi odpor (ale dost jinych se v tom naopak vyziva, jsou to ale paradoxy zivota (:-)).

Tam kde je úcta je i strach ze ztráty nebo zavržení svého "já".

5) K minulemu mailu. Ano, neztotoznovat se s konatelem, existuje jen konani, nikdo, kdo by neco konal. To je asi nejlepsi praxe, tak se da "nedelat nic". Vim to jiz dlouho, ale obcas na to zapomenu a pak se zbytecne ptam na neco, co uz Vas asi unavuje vykladat porad dokola. Doufam, ze Vam trpelivost jeste nejakou dobu vydrzi. (:-). Jinak jsem rad, ze pisete, ze Vase meditacni praxe nestala za nic, protoze to je i muj pripad. Utesuji se, ze jsem jiz davno instinktivne tusil, ze kazda cinnost vychazejici z "ja" vcetne meditace je nepochopenim a ze je de fakto k nicemu. Dan H.

Trénuj jen vhled a bdělost. Později poznáš že nelze nemeditovat dokonce i když přemýšlíš o sobě. Uvědom si, že každá myšlenka je v základě pomíjivá. Chvíli tu je a pak není... proč se znepokojovat? Ať je to strach nebo nutnost se osvobodit. To vše se rodí jako pára nad hrncem. Stačí na tom přestat lpět a odpadne to od tebe jako hrouda hnoje. Utrpení je možné jen v myšlence... Stačí se pustit myšlenky že nejsi osvobozen... stačí se pustit lpění, zisku a strachu, a tehdy veškeré utrpení zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.

P.S. Kdyz to po sobe ctu, zjistuji, ze to zni hodne "samsarovite". Skoro se mi chce na kazdy vyrok uvest jeho opak, ale na to cas zatim nedozral.

Opět to je jen strach. Ego se chce hlídat... samsára... nedozrání... odkud to víš? Od květin? Od ptáků? Samsára je jen iluzí. Jinak jde vidět, že opravdu ověřuješ věci co jsem napsal. Pokračuj v tom, dokud se nezačneš smát a plakat. Napsal jsem věci tak, aby všichni lidé mohli podchytit základy správné praxe vedoucí domů. Než by se lidé dohandrkovali k Zenu, mohli by dlouho bloudit. A pro studenty Zenu není třeba psát, protože takových je málo, a mají celou problematiku sepsanou v mnoha tlustých knihách. A mají o to větší hlavy s řešením koanů. Za pár dní se jdu podívat na jeden seminář, kde budou i nějací Učitelé Dharmy. Což samo o sobě vypovídá, že skutečná Dharma upadá den za dnem a lidé doslova šílejí ve svých výmyslech. Jdu se podívat co tito šílení lidé považují za Zen. Zatím tam kde jsem přišel jsem objevil jen peklo nevědomosti.

Obyčejná Nula