Otázka: Sere ma na tom celom jedna vec. Dajme tomu ze je to tak ako hovoris. Potom ked na to na co ty pride kazdych 2000 rokov jeden clovek... no to nam to bude pekne dlho trvat :-) Brano

Odpověď: Ten kdo čeká se nedočká. Proč pořád potřebuješ aby na to přišel nejdříve někdo jiný? Jde tu jen o tebe. Nikdo jiný ti nic nemůže předat. Máš vzít svůj kříž a následovat. Já to udělal, a povedlo se. Právě že všichni jsou jako ty... čekají až uplyne 2000 let. Kdyby upřímněji hledali mohlo by to být co jeden rok. A pak nonstop. Vše záleží na odhodlání jednotlivce. Za čím se honíš? Za pocity tak nestálými jako rosa na listu? Co tu chceš získat? Smrt? Vzdej to... odpoutej se... podívej se na ostatní... to byli taky takoví chytráci a jak dopadli?

Povím ti jeden příběh.

Jeden syn když se právě vrátil vystudovaného z vysokých škol, navštívil otce který byl nemocný. Když se syn pochlubil svými znalostmi, řekl mu otec... a kdo jsi ty? Nevěděl. A otec pokračoval, k čemu ti je všechno to když nevíš kdo jsi? Nechtěl bych umřít s vědomím, že jsem za sebou zanechal nevědomého syna. Běž za tím a tím mistrem abys poznal konečnou pravdu.

Syn přišel za mistrem a zeptal se ho na pravdu. Mistr mu řekl, spal všechny knihy, teď se o tom nebudeme bavit. Vem si deset krav a jdi do hor. Nic tam nedelěj jen počkej až jich bude tisíc a pak se vrať. A tak syn šel. Seděl s krávami vůbec nemeditoval jen je pozoroval jak přežvykují trávu a jak plují mraky. Postupně se mu všechny věci z hlavy vypařily až jednoho dne se dostavilo prozření. Krávy mu samy sdělili že je jich už tisíc protože i počítat zapoměl. Když se vrátil k mistrovi, neřekl nic a šel k Otci. Když vstoupil, přicházel nyní jako lehký vánek... otec poznal že pochopil. Syn neřekl nic. Dotknul se otcových nohou a plakal. Otec konečně mohl spokojeně umřít.

Tak? Kdy už vám knihomolcům dojde že pokud nenastartujete své botasky nikdy nepoznáte sami sebe?

Půjčil jsem si od přítele Sedmi dílů o Zenu. Chtěl jsem vybrat něco pro ostatní lidi. Nějaké příběhy a zážitky ze života Bláznivých mistrů. Aby viděli, že oni museli obětovat vše. Byly to Tlusté knihy... nechtělo se mi jich ani číst. Čím víc se o tom mluví tím více se toho ztrácí. Nečtu poezii, neposlouchám hudbu. Láska není tvořivá. Jen nenaplněný člověk tvoří... jsem úplný. Víc nic nepotřebuju. Jsem ubohý. I skřivan mě předčí i květina mě předčí. Dlouho jsem hledal odpověď na to proč jsem tak ubohý... ikdybych složil symfonii... nic to není, proti skřivanovi i kdybych napsal jakoukoliv poezii... nic to není proti vůni květů. Jsem ubohý, mohu jen smrdět a mlčet. Ale pak jsem objevil cestu... cestu co jiní nedokáží. Ani květ ani zvíře to neumí. To je ta cesta! Jsou to tři věci. Tanec, slzy a smích. Kdo obsáhne tyto tři, ten se změní a stane se čtvrtou. Všeobjímajícím tichým oceánem. Ale nemohu vám z toho nic dát... nic nemám, vůbec nic. A to nic je tou nejnaplňující věcí ze všech. Tak naplňující že ani oči nestíhají ronit slzy. Vůbec nic už nechci ani nepotřebuji... to vědomí je největší blaženost kterou znám. A já s vámi nic nemohu učinit, můžu vám jen otevřít oči a pozvat vás na koupání v oceánu. Pojďte tiše slavit. Ze starých stromů vyrůstají květy.

Obyčejná Nula