Otázka: Píšeš, že nemáme děkovat. Jak tedy mohu vyjádřit radost nebo vděčnost, kterou cítím (např. v přírodě...). S*

Odpověď: Buď ticho! Jen ticho.... to je to nejvyšší co můžeš udělat. Ale to ego nedokáže, to mysl nedokáže... a proto jen málo je těch kdo se dokázali vymanit z utrpení svého "já". Bude ti to připadat divné... egu to vždy bude proti srsti. Ono má nutkání něco dělat, aspoň myslet... bude tedy vždy proti. Máš tedy klíč ke království... stejně jako všichni lidé... ale zamkli ho na sedm západů do skříňky se zlatým nápisem "Hned zítra".

Tvá otázka se tedy odvíjí jen z ega a já mu nehodlám sloužit. To by mě zajímalo kde se to vyštrachalo, že děkovat je dobré! Je to jen úlisnost lupičů. Brát není dobré... ale brát a děkovat to je už něco jiného... pekelná chamraď žebravých egoistů.

Neděkuj. Nevytvářej "já". Nikdy nikdo pro tebe nic neudělal. V pravém poznání nelze říct děkuji. A proč? Protože to by sis mohl sama sobě říkat děkuji a dobrý den atd. Není tu žádná oddělená bytost, která by mohla druhé bytosti říkat dobrý den nebo děkuji. Proto to ani zvířata nedělají. Proč? Protože oni ne-jsou. Jak by se mohli zdravit? Řekneš-li jim dobrý den... podívají se na tebe jako na tupce jež nevidí podstatu věcí. Jak by si mohli děkovat. Zvířata mají daleko větší poznání než 99% lidí. Škoda že to nemohu vysvětlit... pusa neděkuje ruce za podané sousto, žaludek neděkuje zubům za předžvýkání, oko neděkuje noze za chůzi... člověk by se musel douklánět a douctívat a douděkovat. A kdyby to vzal důsledně nemohl by ani nic jiného dělat. No představ si. Řekneš-li jen jednou děkuji, a hned na to musíš poděkovat mozku za myšlenku a mozek ústům za vyslovení a ústa hlasivkám za zvuk a hlasivky plícím za nadechnutí a plíce mozku za impulz a mozek srdci za to že ho zásoboval krví... no a tak se dostanete až k rodičům, prarodičům... trilobitům... sluncím a vesmírům... S prvním děkuji tu máme deset děkuji a s deseti děkuji tu máme sto děkuji atd atd... až se do toho naprosto zapleteš... tehdy nastane ticho... souznění.

Konečně...

Nikdo nikomu nic nedává... protože nikomu nic nechybí... proto i všechna přání vycházejí z pekelného zdroje... je to strašně složité vysvětlit... vám kteří jste. Vše je tak naprosto úžasně propletené a na sobě závislé, že zkrze děkování, by se nedalo vůbec ani žít... než byste se najedli a napili... pche už byste byli dávno k smrti uděkovaní. V celé Bibli včetně SZ a NZ je jen osmkrát řečeno děkuji. Ale ani jednou to není mezi dvěma lidmi. I takový Buddha... žebral víc jako třicet let. Každé ráno obcházel s miskou vesnici, zastavoval se tiše před každým domem. Když nic nedostal, šel v tichosti o dům dál. Ale ani jednou neřekl prosím a ani jednou neřekl děkuji. To jen tak pro zajímavost.

Jak tedy mohu vyjádřit radost

Radost i žal je mámením. Jsou to klamy ega. Jen ego může být vděčné jinému egu. V podstatě příroda neexistuje. Tam kde se ego cítí v bezpečí, zaplavuje tě radostí, štěstím a veselím, tam kde se ego necítí v bezpečí tam tě zaplavuje strachem, úzkostí a depresí. Tyto zbraně používá k tomu aby tě ovládalo a ty jse jen jeho loutka, protože jsi zakletá v nevědomosti.

Co je to radost a co je to žal? Kdo je tvoří? Ty. Nezáleží vůbec na vnějších věcech. Ego stojí u mixážního pultu a vyrábí emoce podle toho jak se mu to hodí do krámu. Komu chceš tedy děkovat? Oku že vidí, uchu že slyší, srdci že bije, ruce že tě krmí, mozku že umí vyrábět ty pocity? Trochu chemie a je tu extáze. Trochu chemie a je tu deprese.

Kdo je ten kdo soudí ty vnější věci podle stromu vědění dobrého a zlého? Toho odsuň od toho ovládacího pultu a budeš pánem svých emocí ty. Kdykoliv a kdekoliv si namixuješ cokoliv jako lusknutím prstu. Budeš stále blažená. Dokud však ego-soudce a pokušitel v jedné osobě neodejde, pak mu budeš muset na věky sloužit.

Až se staneš pánem ve svém vědomí, zjistíš, že blaženost je všude a ve všem, jen ji ego nechtělo přijmout, protože je to blaženost nicoty, ne-bytí. V ne-bytí není života ani smrti a tedy strachu. Ale toho se právě ego děsí! Muselo by zemřít, a tak staví zdi nevědomosti a nasazuje brýle mámení. Uchvacuje tvé tělo jako svůj dočasný domov a okrádá tě o blaženost. Ta blaženost byla dána každému do vínku v oceánech už od narození... ale my jsme od ní utekli ke strachům a ke starostem. Ego se musí bát, protože je to jen iluze, umělý výtvor v této snové šou. Není divu, že se snaží reinkarnovat a zachránit si kůži tím, že tě svádí a zaměstnává tak, abys neměla čas ho odhalit. V krajních případech sahá i k tělovraždě, neboť jen v těle může být odhaleno a zničeno. Jinde ne. Proto by lidé měli pracovat především na probuzení, jinak nevybřednou z věčného utrpení.

vděčnost, kterou cítím (např. v přírodě...)

Neztotožňuj se s pocity, nejsou tvoje. Nepřivlastňuj, nevyhledávej. Jen žebrák děkuje a jen žebrák prosí. Spokojený člověk nemusí děkovat, protože on nic nechtěl. Lidé by se měli naučit děkovat za to, že mohou dávat a prosit za to aby jim bylo něco vzato. Ale tady je to vše pomýlené, protože ego tu vládne. A ego, čím víc má, tím je silnější. A proto ono hlásá brát a brát a děkovat a prosit, hlavně aby něco získalo, pokud možno co největší kus utrhlo na této nuzné cestě klamů. Je jedno jestli sbírá cetky, zážitky, peníze, přátele, medaile, moudrosti... hlavně se něčím iluzorním obklopit. Ego se rozplývá, když mu někdo děkuje i když samo musí prosit. To vše mu slouží a prokazuje jeho existenci tedy i jeho život. Proto ty etická pravidla egoistické společnosti. Ega drží vždy spolu. A tak se zdraví, prosí, děkují, nadávají, přou... jen aby "já" a "já" se neustále potvrzovalo. Ego to vyžaduje a dokonce si na to uzákonnilo právo a jednohlasně odhlasovalo demokracii a svobodu. To je vrchol nevědomosti. Když se tvoří politika a zákony... v prvé řadě se tvoří ty, zajišťující egu přežití... a na tomto mylném základě stojí veškeré zákony. Nebude lidstvo nikdy svobodné, dokud se nevyvrátí ten základní pilíř utrpení, ze kterého se všechno to dnešní utrpení už od Adama a Evy jen odvíjí. Dokud se ego-člověk bude spoléhat na svůj rozum... nikdy nevybředne s patálií. Všechny zákony sjou dílem vypočítavého a ustrašeného ega. Všechno co vyšlo z mysli je peklo. Protože myslet se musí jen v pekle.

A právě z mysli pocházejí všechny hranice. Ve skutečnosti ale není žádná hranice. Není já a není ty. Komu bys chtěla děkovat? Abys mohla děkovat musíš vytvořit oddělenost, a tím všechno poslat do pekla. A tak se Bůh smaží v pekle. Aby bylo možno cokoliv pojmenovat určit a rozlišit, je nutno zabít celek a vyčlenit z něho tvé malinké "já" a velkého Boha, nebo přírodu. A pak se může uskutečňovat modlitba, díkuvzdání, dávání i prosení. A to všechno je možné jen v pekle plném trpících žebráků. Bůh žebrá na lidech a lidé na Bohu. Lucifer se tomu směje jak to všechno hezky obelstil.

Pocit vděčnosti pramení z nevědomosti a vytváří právě to utrpení. Těžko ti to vysvětlím... tu není nikdo kdo by mohl být vděčný a kdo by mohl někomu poděkovat. Nic není oddělené! Hranice jsou jen v mysli. Vše to nese pečeť ega.

Až budeš děkovat vem to úplně od začátku od té prvotní věci z níž všechno vzešlo a jíž jsi i ty součástí. Ta prvotní věc nezmizela, je tu stále ale v mnoha formách, pouze v mysli rozlišitelných. Není příroda... kde končí příroda a začínáš ty? Co je to příroda? Proč děkovat ze sleposti pomíjejícím obalům, když to podstatné je uvnitř a je to všude přítomné a vše prostupující?

Lidé se musí zdravit a musí si děkovat protože jsou v pekle. Bůh nesnáší prosbu ani dík, protože to je jeho prokletím... nikdo jej nechce přijmout... každý jej odhání někam do nebes a utíká od něj tím, že ho hledá a k němu se večně jen snaží přijíti... smutně komické jsou ty peklené hry. Jen peklo Boha prosí a jemu děkuje. Až zrušíš své hranice, pak nebude třeba vůbec myslet natož mluvit. Vše je tak zřejmé... zvířata to dávno mají... stačí se rozplynout a tehdy zdravení a děkování je zcela absurdní! Děkuješ snad ruce, žaludku, střevům? Děkuje snad střevo žaludku? Levá ruka pravé ruce? Pokud se někdo oddělí od Boha jen proto aby mu poděkoval, pak uvalí na celý vesmír kletbu pekel. Jaká má být jeho odměna? Díky nevědomosti poslal Boha do pekla.

Obyčejná Nula

***

Aha :-) A jak mám tento způsob ne-děkování vysvětlit svému 11ti letému synovi? S*

Nejsem tu od toho abych zodpovídal spekulativní otázky. Realizuj a staneš se odpovědí i vysvětlením.

Nevysvětlíš mu nic, dokud to sama nepoznáš. Všechny dřívejší pokusy budou jen marnou snahou mající za následek jen o to větší dezorientaci. Jak syna naučit tomu co se všem líbí to lidem šlo snadno. Tak jako se člověk snadno naučí kouření.

Ale vrátit se zpět k nevinnosti vyžaduje mnoho úsilí. Bez správného pochopení je však každá snaha marná. Proto se kuřáci těžko léčí... jen utíkají k náhražkám nebo k bojům... stačí to prozření a vše jde samo.

Stejně tak ani psycholog nemůže poradit, protože sám by měl naprosto stejné trable v situaci svého pacienta. On je za to dobře placený, aby se byl v pohodě. Pro něj je to otázka úspěchu, nezajímá ho příčina, ale jen odstraňování následků.

Je až pozoruhodné jak se najednou všichni zajímají o druhé... jaká to lstivá taktika jak nepracovat především na sobě. Největší vysvětlení synovi podáš svým příkladem. Můžeš se stát jeho bránou. Pokud je brána zavřená pak budete oba bloudit. A ve dvou se bloudí lépe. Svádí to k čekání na třetího... a tak vám to utíká. Apeluji nejprve na to aby člověk začal pracovat nejprve na sobě! Mnozí však nehnuli ani brvou a už se sápou vysvětlovat něco jiným.

Obyčejná Nula