Otázka: Co by měl takový člověk popřát někomu k narozeninám nebo k životnímu jubileu? Michal K.

Odpověď: Přát a ještě k tomu někomu a navíc něco je naprosto absurdní. Dalo by se říct že je to jistá škodolibost. Tím co někomu přejete mu taktně naznačujete, že to vlastně nemá! Čili ho o to okradáte u uvalujete na něj úděl utrpení si uvědomit, že mu asi něco stále ke štěstí chybí.

Vycházejme z předpokladu, že každý si přeje jen to co ještě nemá. Pak samozřejmě všechna přání jsou přáním hladových žebráků prozrazující jen své utrpení. Jen nemocný přeje zdraví, jen nešťastný přeje štěstí, jen chudý přeje bohatství, a jen umírající přeje mnoga ljeta živijo.

Na škodolibost narážím vlastně všude. Všechno lidské štěstí je závislé na okolí. Tedhdy se stává, že na vás závisí štěstí někoho jiného. To pak máte dvojtý bič. Nemůžete najít klidu. Najednou vás bičuje celá rodina. Tak jako mě, když chtějí mít vnoučata. Jen aby mohli tajně rozmazlovat cizí děti a dokázat mi, že oni jsou lepší rodiče. Jen aby mi je dokázali ukrást, abych já byl nakonec ten špatný. Mám se ženit, aby mě dostali pod čepec, aby na mě uvalili starosti. Zatím jsem volný a to jim nedává závistí spát. Stále se může něco vyrbit a oni v mém věku už dávno byli.... v jednom kole starostí. Lidé soutěží úplně všude... ve vnoučatech... v utrpení i ve smutku vdovy. Dokonce i vaši přátelé vám kradou štěstí... nekonečná soutěž a trumfování se... nekonečné zvyšování laťky... víc je líp, víc je jistota.

Ale abych to zkrátil... mám tu text co jsem přál mamince k 50 letům. V podstatě jsem měl obavy jak to dopadne... mohl jsem jí popřát jako každý jiný... hodně štěstí zdraví ale prostě to nešlo ani vypustit z pusy. Už to prostě nejde. A tak jediné co jsem ze sebe vydal bylo... Nemám ti co přát.. všechno už máš, jen to poznat.

Ono nikdo neví co je to štěstí a nikdo neví co je tím nejlepším... hlavně že se tu přeje o sto šest a tak se jen prohlubuje společenské utrpení nevědomosti. Všichni se pachtí za něčím co vlastně ani k blaženosti nepotřebují.

Pro svou maminku jsem zakoupil tedy přání "Všechno nejlepší k 50" a tam jsem škrtnul 50 a to nejlepší a dopsal "a nic". Takže to znělo trochu brutálně... všechno a nic.

Uvnitř byl tento text:

Nemám nic co bych ti přál... všechno už máš, jen to poznat.

To podstatné neodešlo už včera a nepříjde to nikdy zítra. To podstatné není v žádné z těch opěvovaných věcí tohoto světa.

Jen právě v tuto chvíli není k tomu už nic víc třeba.

To velké najdeš v malém, to vzácné najdeš v obyčejném. Honit se za vnějšími věcmi přináší jen zklamání.

Možná to najdeš při umývání nádobí, možná při žehlení prádla... a možná až v té nejneposlednější činnosti zaskví se ten diamant, který všichni přehlížejí.

Ten diamant není závislý ani na penězích ani na zdraví. Ten diamant ti nikdo neukrade ani se nikdy nezkalí. Ten diamant má v sobě každý z nás jako dar.

Jeho cena se nedá vyčíslit a jeho ostří dokáže odetnout od tebe všechna strádání.

Jeho tvrdost pronikne i tím nejtvrdším, jeho záře prozáří i to nejtemnější, jeho lesk odrazí každou nemoc, každé neštěstí, všechny obavy i strachy. Jeho průzračnost zastaví i čas.

Ten diamant je tam uvnitř jako ledový krystal ve středu ohně. Obrať svůj zrak tedy dovnitř sama k sobě. Nehledej jej nikde venku mimo sebe.

Už víš co to je? Ne... láska to není...

Hory jsou krásné jen proto, že zdolat jejich vrchol vyžaduje úsilí. Věci, které jdou v životě snadno doprovází nuda stereotypu pohodlných údolí.

Tvůj nezbedný syn... jak vzácné to koření.

Pak se spustila tancovačka... rodinka mě nutila tancovat. Odpověděl jsem jim, že s nimi tancuji ve svém srdci, ale oni to nevidí. Byl jsem mnohem blaženější než oni a přesto jsem je nenutil sednout si vedle mě. Kdyby uměli tancovat zapoměli by na mě tak jako jsem zapoměl já na ně. Tak mi bylo líto, že se neumějí ani pod vlivem alkoholu bavit tak jako já. Kdybych šel nebo nešel tancovat... nic by se na jejich blaženosti nezměnilo. Proč si lidé myslí, že tichý a samotný člověk je smutný? Asi proto, že nikdy nepoznali to pravé ticho a tu pravou samotu. Oni znají jen absenci činnosti a absenci ostatních. Zdraví definují jako obsenci nemoci a štěstí jako absenci neštěstí... takové nicotiny! To pravé a blažené co je za všemi absencemi ještě ani neokusili.

Obyčejná Nula