Jeden známý mi poslal životopis Fráni Drtikola co prý já na to.

Podle toho co učil poznal... vše bylo OK než se v tom životopisu naskytl jeden odstavec který to celé zprasil.

Poslední den Fráňova pozemského života, odpoledne 13.ledna 1961, držel ji pevně za ruku (Aničky Fárové, která se o Drtikola starala po smrti manželky). Cítila, jak z jeho dlaní sálá teplo až do poslední chvíle, i když hřbet ruky ruky již byl úplně ledový. Měla zavřené oči. Pojednou uviděla vyšlehnout z ruky bílé světlo jako plamen, asi šest cm široký, do výše asi půl metru. Současně se ozval krásný radostný zpěv, jakoby andělský sbor. Dvakrát slyšela Aleluja, ostatním slovům nerozuměla. Domnívá se, že zachytila slavné přivítání osvíceného ducha na onom břehu, v jeho pravém a již trvalém domově.

Kdyby Drtikol mohl odejít nebo se vrátit asi by Aničku pěkně vypral. Neboť pohřbila celé jeho úsilí ve své nevědomosti! Proč se lidí musejí krmit takovými žvásty! Který debil to považuje za podstatné! Takovou změt svinstev jsem již dlouho neviděl. Napáchá to neuveřitelné škody!

To samé v životopisu OSHO... na závěr je že OSHO opustil své tělo tehdy a tehdy. Nakopat takové slepce do prdele!

PS: Ještě že tam není naspáno, že ten paprsek byl široký sedm centimetrů... to by byl poslední hřebík do rakve... tak tu fantasmagorii může někdo ještě v ledasčem trumfnout! Doufám, že to neštěstí nepotká mě a tupci, kteří by mě nepochopili, by pak tvrdili něco o mém posmrtném aleluja sedmicentimetrovém světle! Zakazuji vám o svých dojmech ze mě cokoliv z huby vypustit natož miliónům lidí napsat! Ne kvůli mě... ale kvůli vám! Mluvte o svých pocitech a dojmech jen do záchodové mísy a pište jen na toaletní papír a pak to rychle spláchněte než si trhnete miliónovou ostudu. I kdyby jste napsali že učení zdejší je o ničem nebo o něčem velikém, trhnete si nakonec jen ostudu!

Obyčejná Nula

Zde zveřejňuji tedy to co v dopise prozrazuje jeho poznání.

Drtikol usiloval o čisté duchovní poznání, vyúsťující v trvalé vědomí a realizaci stavu nirvána, kterého lze dosáhnout již v pozemském životě a který si lze přidržet nepřetržitě při jakékoliv činnosti. "Nedělej rozdílu mezi nirvánou po smrti a za života. Procitl jsi ze sna, dosáhl jsi dokonalého klidu..."

Své duchovní zkušenosti a rady rozdával a částečně přenášel na všechny vnímavé návštěvníky. Toleranci a porozumění projevoval i těm, kteří ho považovali snad za nežádoucí konkurenci a snažili se ho v duchovně orientovaných kruzích diskvalifikovat. Svůj postoj k této opozici vyjádřil: "Podávám ruku všem. Zda mi svou podají nebo zda mi do ní plivnou , je jejich věc, mne to neškrábe. Klidnou hladinu mého ducha to nerozčeří."

Zajímavý a svérázný je popis unikátního zážitku, který pro mnohé znamená cíl duchovní cesty, jehož dosažení je však dáno mizivému počtu vyvolených: "A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky - to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.

Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem věděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. - Tak je to ohromně jednoduché. Viděl jsem, že není začátku, ani konce, není minulosti, ani budoucnosti, že je jen věčné T e ď. - Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích, bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. - Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslet, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje. A tu přišla koruna všeho - totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě že jsem byl Absolutní Nic. A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes."

Je obtížné vpravit do člověka myšlenky, které v něm nejsou. Je ale ještě obtížnější zbavit ho myšlenek, které v něm jsou. Drtikol nepatřil mezi mistry, kteří vrší myšlenku k myšlence, aby vystavěli důmyslny chrám rozáhlé nauky. Naopak: Boural sobě i druhým hrady vystavěné z řady nastřádaných fiktivních pojmů a jiného mentálního harampádí. Byl mistrem destrukce - v tom nejušlechtilejším slova smyslu Jsme jedno a totéž. Není mezi námi rozdílů, není protikladů.

Poslední vůle Františka Drtikola: "Jinak hleďte co nejdříve na moji formu zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte - jsem všude - také tedy ve vás - v Učení.