Otázka: Mesiáši, sám lpíš na své pravdě. Považuješ jí za absoulutní, proto je také absoulutní lží. Píšeš že k nule není protipól, pěkná blbost... I nula podléhá dualitaě, che. Kde je nula je vše tedy nekonečno. Kde je vše je nula tedy nic. Vrať diplom... Vesmír vznikl z ničeho. Další blábol.... Problém je, že vesmír nikdy nevzniknul!!!! Nikdy, nikdy..... A co nevzniklo nepodléhá zániku..... Neboli neustále vzniká a zaniká ve své kvalitě a kvantitě. Je to nekonečná hra dvou protikladů. Žádný dobro ani zlo.... Jen síla a slabost. Jedna pravda, jeden život, jedno universum. Smrt mění život. Jedno podlehá druhému. Jednota stavu bytí a nebytí. Jednota života a smrti. Proto pravím ti, že bytí a nebytí to samé jest. Jsi jen jeden z mnoha, toť otázky pro tebe nulo, tedy nejvyšší MUDRCI. J:K

Odpověď:

Mesiáši, sám lpíš na své pravdě.

Mesiáš musí lpět na tom co se lidem těžko příjmá. Jinak by to nebyl Mesiáš. Lpí i nas své pravdě i na své lži zcela stejně a proto je stále v poklidu. Pro horké hlavy jen uvádím, že to mám když to nemám a že to nemám když to mám... jak osvobozující píseň! Sedím si tu a vychutnávám si všemi smysly jablko, a ty přicváláš na vysokém koni v plné a naleštěné zbroji s vytaseným kopím... a tak jen vezmu zrcátko a hodím ti prase do obličeje a říkám, pohleď na sebe, na válečníka v plné zbroji lpění na koni strachu. Byli mnozí takoví a rovněž nesnesli ten pohled do slunce pravdy, uhýbali pohledem, dělali kyselé ksichty a zakrývali si dlaní oči.... a to jen před malým obyčejným bezbranným zrcátkem :-) zbroj byla nejednou k ničemu.

Považuješ jí za absoulutní, proto je také absoulutní lží.

Jsem rád, že to vidíš tak jakoby z té své absolutní ...(a tady co bys doplnil?)...

Píšeš že k nule není protipól, pěkná blbost...

Ano ty velká jedničko. Právě ty jsi ten protipól. A nula tě dráždí. Pojď ke mně, jsem veliká móooc veliká a dám si tě jako jednohubku. Mňam.

I nula podléhá dualitaě, che.

Zcela správně! Ale pověz mi ty kde ta dualita existuje? Hledej, hledej... a kdybys nevěděl, mám tu těžkou a velikou palici, chceš abych na to jedinné místo zaťukal serenádu v Y-mol? Ta rozsvítí i pražskou kolonádu! Vždycky mě na oslících fascinuje, že mají kolem jednoho oka bílou skvrnu a kolem druhého tmavou. "I Já... ček"! Tvůrce byl zajisté šprýmař jako já... Vlastně jsem čím dál více fascinován jen sám sebou.

Kde je nula je vše tedy nekonečno. Kde je vše je nula tedy nic.

A co z toho jsi ty, že bys chtěl být něčím větším, lepším, chytřejším než ta Obyčejná Nula?

Vrať diplom...

Komu?! Sám jsem si ho udělil, a sám si ho i vracím. Ale jaksi se ho pořád nemohu zbavit, když jsem to všechno a nic... to je zapeklitá věc, není to jen tak, když obsáhneš to nekonečno, víš, ale třeba se ti o tom bude někdy zdát. Stačí malinká rána do palice. Jo? Dohodnem se?

Vesmír vznikl z ničeho. Další blábol.... Problém je, že vesmír nikdy nevzniknul!!!! Nikdy, nikdy.....

Hele a z čeho vzniklo to tvé nekonečno? Z čeho vzniklo to tvé nic? Odpověz, mi prosím, prosím... já jsem jen Ťula z kojeneckého ústavu kandidát patologie věd. Ale ty bys mohl být někdo, v tom vesmíru ne? A taky by mě zajímalo, jak chápeš to, že když z ničeho vznikne to něco, pak to něco je pořád vlastně to původní nic... sice v trochu jiném písmenkovém zabarvení. Z čeho jsi vzniknul ty? Malá rada... Nikdy neříkej "nikdy"... jinak tě hned odnese čert.. halóóó... kde jsi... musím tedy říct "pozdě" abych tě znovu potkal, čertíci to zařídí mají prima levné taxi.

A co nevzniklo nepodléhá zániku..... Neboli neustále vzniká a zaniká ve své kvalitě a kvantitě.

Takže pokud tomu mám rozumět, to co nikdy nevzniklo, neustále vzniká a zaniká, a dokonce to má kvalitu a kvantitu... tak to opravdu klobouk dolů před tvým pekelným diplomem který tě pasuje na toho posuzovatele zrozeného z vědění.

Je to nekonečná hra dvou protikladů.

Odkud vznikla ta hra, a jak vznikl ten protiklad? Kde jsou ty věci, když nejsou v tomto vesmíru, který podle tebe nevzniknul? To by mě zajímalo, kdo a proč je vytváří :-). Ale prozradím ti tajemství... ta hru jsem už dohrál a navíc vyhrál.

Žádný dobro ani zlo.... Jen síla a slabost.

Hm... jen něco a něco...to já jsem mocnější... jen nic a nic. To je to všechno víš, ještě ti k tomu pár slabých vítězství chybí. Ještě že ta síla je jen nafouknutý strach slabých.

Jedna pravda, jeden život, jedno universum.

A kde je ta nekonečná hra dvou protikladů? Pátrej, pátrej... jsi už blízko tak blízko se jen málo kteří dostanou. Prozradím ti tajemství, když půjdeš směrem ke lži, dojdeš k pravdě. Někdo musí udělat milión kroků, a někomu stačí jen teď hned zmizet i s diplomem.

Smrt mění život. Jedno podlehá druhému.

Hm... to je ale nedokonalé... pokud jedno podléhá druhému, pak tu musí být ještě to třetí(to vyšší sjednocení a prazáklad všeho), tedy to co určuje kdy co čemu má podléhat a tak je třeba vytvořit časový harmonogram na milióny let dopředu. Těžká dřina... nebolí tě hlava z těch těžkostí? Někdy pomůže i lízátko, nebo dudlík... zamést smetí pod práh.... to je jako kakat do nových plenek, nepotřebuješ už přebalit?

Jednota stavu bytí a nebytí. Jednota života a smrti. Proto pravím ti, že bytí a nebytí to samé jest.

No vida... to jsem tu pravil v mnoha variacích mnohým i já, ale nečetl jsi po úvodu dál (úvod je totiž jen pastička na plínkaře)... ale i to pravení je nakonec špatně. Stále stejná chyba. Neexistuje jednota, ani bytí ani nebytí. To je co? Tos nečekal... to je nic.. tedy jen velký prd a plínky nejsou k tomu potřeba!

Jsi jen jeden z mnoha, toť otázky pro tebe nulo, tedy nejvyšší MUDRCI.

Jsem mnohý z jednoho nedefinovatlně za-jednotného nic... tedy lépo-hůře řečeno mnohý z mála, a jak říkáš nejvyšší ve své nicotě a nejnižší ve své mnohosti. Tedy pro tebe budu jen nula, ale pro nuly jsem Bohem a tedy němým a nejvyšším mudrcem.

Rád jsem poznal sám sebe v tobě, jsi prima tak jako já. Chybí ti jen odhodit poslední zákaly mysli a jsi doma... ovšem pokud přestaneš lpět na pravdách a lžích. Pojď dáme si sklenku vína a sednem si do trávy a budem pozorovat jak to co vzniklo zaniká a to co nevzniklo se zjevuje. Jo?

Obyčejná Nula

***

Nejsi totiž žádný mesiáš, je to jen blábol. Žádný mesiáš neexistuje, jenom balamutíš sám sebe.

No skvělý, jdi a uvědom o tom všechny ty miliardy lidí kteří v něho věří. Jsem zvědav jak jim to chceš vysvětlit. Já jsem to zkusil těmito stránkami. Ale jaksi se mi zdá, že neumíš číst. Akorát opisuješ to co jsem na těch stránkách řekl. Podívej se na to, mluvíš stejně jako ja ty jeden můj mesiášku.

Lpíš na ničem, tedy na všem. Co bych doplnil??? Víš co je absolutní pravda??? Žádná pravda není. Che, che to je absolutní pravda.

A co bych se tě zeptal??? Co je co není? Mnohým se kouří z hlavy, když si dáváš do nosu :-).

Vše ostatní je jen polemika, diskuze nic víc... Nic mě nedráždí, všechno mě dráždí. Splynutí s nulou nic neřeší, protože v nule je latentně obsažené vše, ha a jsme zase na začátku.

No a kde bys chtěl být? Nula je vždy začátek i konec ne? Kam chceš utéct touto diskusí?

Odvážný vystoupí z kruhu do středu bytí, ještě odvážnější se vrátí zase zpět.

A ten nejodvážnější se dokáže zastavit a nikam nechodit. Ten to má v každém okamžiku... tak jej poznáš, odhodil i tu odvahu... je mu už k ničemu.

Chceš říci kde existuje dualita??? Dualitě podléháš v celém tomdle hyper Univesu. Místo, aby si se s ní smířil. Naučil se s ní být v jednotě. Tak bojuješ proti ní???

Já neznám jednotu ani dualitu... co to pořád o tom melete, že vás huba nebolí, práší se tu až mnozí nevidí na cestu domů!

Je to boj s větrnými mlýny. Co jsem já, jsem střed. Nenechám se ovládat životem, proto raději ovládám život.

Ó... Ó... Ó... smíchy čůrám do kalhot. A to se dá dělat ve které dimenzi pekelené? Ještě jsi neovládl sám sebe a už už se hrneš k vesmírným tlačítkům... to to dopadne. Pokud bys ovládal život, ovládal bys i smrt... tak ukaž!

Nejsem ty, jež zaujmul lhostejnost k životu. Obsahuju všechny vlastnosti, dobré i zlé. Všechny jsou ve mne i ty nejhorší i ty nejlepší. Projevení je na mé vůli.

A jak se projevuješ teď ty můj lichotníčku? Já jsem lhostejný i k životu i ke smrti. Ty volíš jedno... musíš volit jinak by tvé peklo nemohlo dál pokračovat.

Teď bys mohl namítat, že vůle je projev ega a to se dál dělí blabla bla blba, kecy... Žádný rozdělování, jen oheň, voda, vzduch, zem.

A ha... tak nemáme rozdělovat. Povolený je rozdělování jen na voda, oheň, vzduch, země a toho rozdělovače. A tak tu nemáme dualitu ale kvantualitu. Prima pekelný pentagramový kotlík. Chybí ti to šesté... a nejpodstatnější, to nastolí rovnováhu a spasí tě z kotlíku vroucí vody. Voda, vzduch, oheň a zem... to jsou přísady. Bez nich by peklo nemohlo topit. V nebi se topit nemusí, a tak tam není třeba ani vody, ani vzduchu, ani ohně, ani země, ani tebe.

Schováváš se před ohněm do středu vody. To sis hovno pomohl.

Ne... žádný oheň nevidím. Skoč do středu ohně, tu žádný není a už se nebudeš muset schovávat ani před ohněm ani před vodou ani před vzduchem ani před zemí. Zvu tě na ohnivého panáka... recept od Ducha svatého. A pak poznáš, že si nikdy nemůžeš nijak pomoci. A tedy jedině k hovnu si můžeš pomoci.

Malinká rána do palice??? Na co si tu hraješ???

Na tvou palici... bum.. bum.. bum... na tvé struny si brnkám brnk.. brnk... brnk.... a hle jak ses rozehrál... ale jsi jaksi rozladěn.

Tvá sebejistota pramení jen z tvé nejistoty. Proč tak hojně publikuješ svůj mega blábol.

Kvůli tomu, aby jsi mohl publikovat na těch stránkách i ten svůj. Poděkuješ? Jsi slavný! Stavím na tobě. Mega... to je hodně daleko od nuly. Ty stojíš až tam? Podívej se za sebe kolikrát nul tě už pronásleduje až tě nakonec sežere :-). Neunikneš, a to se nám nulám líbí.

Proč dáváš snovým postavám, kulisám do rukou klíče. Chceš být ten jež se honosí před svými kulisami.

A kdo mi to zakáže? Ovládám přeci svůj život, a kdykoliv si můžu říkat na truc nikdy... jen abych se honosil před mesiášem. Milý příteli stojíš před svým zrcadlem... až ti to dojde, pak se budeš smát, zatím bojuješ se svým obrazem. Inu nechám tě... unaven pak uslyšíš tlesknutí jedné ruky.

Co když my neexistujem. Co když jsem jen projev tvého snu.

To je hrozba abych se svých snových kulis bál, nebo co?! Co když neexistuju a ty se trápíš před zrcadlem?

Já jsem TY rozumíš, mluvíš sám se sebou, prdd prdd. Jsme to samý. Já jsem vše, když koukáš na ty lidi v městech to vše sem já. Jen se na mě koukni, koukáš sám na sebe. Tak nebalamuť...

No tak se přestaň honit a kritizovat. Vždyť ti pořád říkám, že stojíš před svým zrcadlem, ale tobě to pořád nedochází. O co ti jde? Aby ten obraz v zrcadle byl jiný než ty? No to si můžeš podat ruku s miliardama duchovňáků.

Z čeho vzniklo to mé nekonečno???? Hádej, tříkrát wole. Z ničeho, cha cha. A to nic zase ze všeho cha cha...

No... a vždyť to jsem napsal i já, ale tys to nějak neunes, a musel jsi mi napsat stejný blábol, kterému se sám nyní směješ.

Něco ti povím. Ta tvoje nula vůbec neexistuje. Je to jen myšlenka, ego. Nula je ego. Proč se tak hrneš do té své nuly???

A do čeho se mám hrnout? Když nic jiného není. Mám se klanět tobě? To raději skočím do nuly a zůstaneš sám. Pokud si umíš za slovo nula něco představit, pak to není to o čem mluvím. Ty mluvíš o své představě nuly, ta opravdu neexistuje. Ty jsi jen existující nula a já neexistující nula. Proto máš se mnou tolik starostí? Se mnou, s neexistujícím, s ničím? Tak to jsi na tom stejně jako miliardy lidí. Starají se o nic, a trpí kvůli tomu když se to upachtěné něco vrací po čase do toho nic. Ale ty by ses rád staral. A proto mě nechceš pustit abych se ti ztratil, že jo... teď máš hračku... pak bys byl sám.

Ze strachu, máš strach z nenuly. Vidím do tebe.

Kromě nuly nic není, čeho by se nula mohla bát? Co když ty se bojíš mého i svého zániku v nule? Vidět do druhých je snadné... toť první hodina v pekle... první polínko v žákovské knížce, ale vidět pouze do sebe... to umí jen velký mistr.

Problém je v očekávání. Očekáváš, že nula tě spasí, přivede tě do království nebeského. Proto ti radím, abys přestal očekávat, jinak budeš zklamán. Zklamání je trest za očekávání.

Jak bych mohl očekávat... co může nic očekávat, když kromě něj nic není. Všechno je nic a proto nic očekává i neočekává zase jen nic. To jsem prosím doma... nic očekávám a všechno neočekávám jsem blažený... ale zdá se že ty něco pořád očekáváš ode mne... to tě čeká jen velké zklamání. Očekáváš jen své problémy.

Slibuješ lidem nekonečné blaženosti, nekonečné orgasmy. To jsou staré triky.

Říkám kdo příjde ať si nabere. Nikomu nic nemůžu slíbit, prodat ani dát. Já jsem šel a nabral si. Kdo nepůjde bude muset platit aspoň za lži. Každý si může vybrat... nikdo za něj nic neudělá. Utíkat do sekt, spolků a společností, je útěk od odpovědnosti za své rozhodování. Otroctví je pohodlné, svoboda děsí. Pojďte, pojďte... zadarmo si naberte... za tou trnitou cestou leží poklad, který vám nikdo nepřinese... stačí se pustit toho co vás držíííí...

V té nule v tom ničem je i nekonečné zklamání, utrpení. Prostě vše nekonečně.

A co by tam prosím tě mohlo být zklamané. Ty jsi v nule nebyl. Jak to můžeš vědět? Co bolí mrtvého? Co trápí mrtvého? Odhoď své já a pojď za mnou.

Kdy jsem vzniknul, hádej.... Nemám říkat nikdy, ha, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy. Kde je ten tvůj čert, v prdeli, žádný čert neni, prrrrrrrrrd.

Čoveče ty mě bavíš. Fakt je s tebou legrace... Ten čert nosí lidi do pekla. Když jsi v pekle, už si pro tebe nepříjde, to je jasný ne? V pekle si můžeš říkat nikdy jak chceš... V nebi už to nejde ani vyslovit. A proč? Protože nikdy existuje jen jako protiklad k někdy. Když zmizí někdy, zmizí i nikdy... co zůstane? Věčnost a ta v pekle není. I tvůj prd skončí, nebo dokážeš věčně prdět? Zkus to. V nebi to jde. V pekle můžeš prdět jen někdy nebo nikdy. Dávám ti tedy tento kompas. Dokud nebudeš prdět věčně, jdi stále dál. Jak můžeš říct, pokud jsi nevzniknul, že jsi nikdy nevzniknul... jak můžeš prdět, když jsi nevzniknul? Spíš bych řekl, že prd prdí tebe ze sebe. Fuj. Zacpávám si uši i nos před tebou!

Proto radím vždy říkej nikdy. Nikdy je vysvobození. Vše vzniká a zaniká. Vše musí zaniknout, aby mohlo vzniknout. Proto tvůj zánik někde je vznik jinde.

Lucifer má z tebe radost. Komu radíš? Když ty jsi vše? Abys mohl radit musí tu být vždy rozdělení. Tedy hlupák a chytrák... stará pekelná báchorka. A ten hlupák vzniká, až když vzniknul chytrák. Pokud by vše muselo zaniknout aby to mohlo vzniknout... jak to začalo a jak to skončí? Můj zánik je vznik ničeho. Někde a jinde neexistuje, když nic není. Pokud zanikne někde pak vznikne někde jinde někde, a pokud jinde někde zanikne pak někde jinde někde vznikne. Je to jasná jako facka. Ta by ti prospěla když chceš ušetřit svou pálící palici před mou nepálící palicí. PLESK!

Přesně tak je to můj pekelný diplom. Řikej tomu jak chceš.. Bohužel kámo, hru dvou protikladů si nevyhrál. Kdyby tomu tak bylo, tak by si nemohl číst tydle řádky. Takže stále prohráváš...

Pokud prohrávám, kdo je ten kdo vyhrává. Pokud čteš tyhle řádky, tak jsi zřejmě taky prohrál. Pokud jsem nula nemohu prohrát, nemohu klesnout, nemohu ztratit. Jsem blažený ikdyž vyhraju nebo prohraju, vůbec jsem se nehnul, nic ke mě nepřibylo ani mi nic nebylo vzato. Jsem vždy dokonalý a vždy úplný. Proto jsem vyhrál tím, že jsem to vzdal. Když jsem to vzdal ukázala se mi ta střední cesta neboje. Před tím jsem viděl vždy jen zklamání nebo úspěch. Vždy jsem viděl dualitu a musel bojovat. Pak jsem to vzdal a bingo... úzká brána a střední cesta se zjevila a dualita i jednota zanikly společně s veškerým utrpením, žádostivostí i strachem z možného zklamání.

Nevíš co je síla a slabost, harmonie a disharmonie, nevíš co je monáda.

No a mám od toho klid. Ty to víš a proto teď máš mnoho starostí jak tomu učit nevinné. Nemám zájem nech si ten pálivý plevel doma. O pytel rezavých hřebíků do vlastní rakve.. o ohlodané kosti mrtvoly kdo by stál?

Samozřejmně, že existuje silná slabost a slabá síla. Ale i silná síla a slabá slabost.

Tak dobrou noc... dokud nenajdeš to jedinné místo existence těch věcí... budeš uvězněn v tomto komatu.

Nekonečná hra protikladů je v jednom životě, pravdě a universu. Jsem blízko k čemu??? K tobě, k tvé maličkosti. Díky, nemám chuť.

Jaký je protiklad universa? A zkus definovat to universum, jaksi mi toto ovoce nechutná. Těžko se tráví... je totiž zakázané. Já znám jen hru neprotikladů. To je teprve žůžo to ovoce stromu života věčného. Ale nemáš chuť. Jsi blízko k ničemu. Víš jak daleko leží od utrpení nirvána? To je to tajemství... vééélkééé tajemství. Prozradím ti, že to není ani blízko ani daleko. Pokud jsi blízko jsi daleko, a pokud jsi daleko jsi ve stejném pekle. Tak... dobrou chuť... musíš totiž papat... jinak bys umřel a nemohl bys mi pak poděkovat.

Samozřejmně, že je to třetí, je i to čtvrté. O živlech jsem tu již psal.

Ale nevíš, že voda je složením země, vzduchu a ohně. Země je složením vody, ohně a vzduchu. Vzduch je složením ohně, země a vody. A oheň je složením země, vody a vzduchu. Tak jako mícháš barvy. No ale v základě neexistuje ani voda ani vzduch ani oheň ani země. Proto platí dobrou noc.

Meleš furt to samý. Pokud vytvořím nic, tak ihned mohu říci, že to nic neexistuje a tak donekonečna.... příjemnou cestu.

Pokud melu, pak ty jsi tím mletým. Melu pořád jen tebe. Až vypadneš konečně z toho mlýnku, pak se vydáš na cestu. Čeká tě hnětení a plácání, smažení, pak spapání, pak strávení a nakonec vykakání a spláchnutí. No a když to všechno přežiješ, vyrostou z tebe dobré věci.

I přes mé výhrady ti musím připustit jisté kvality...

Vždyť já jsem jen tvůj obraz v zrcadle ne? Ty jsi vším neexistujícím nebo ne? Kde je výhrada nemůže být kvalita, kde je kvalita nemůže být výhrada... srovnej si to já počkám, než se žárovka rozsvítí.

Nula zůstane nulou i když z ní udělám absolutní. Nula v absolutní hodnotě je furt jen nula, tak si na nic nehraj. J:K nula

Nula si na to nic hrát nemůže. Pochop to! Nula tím nic zkrátka už je! To jsou dneska logikové... vždyť se topí sami ve své řeči a svazují svým jazykem nohy nevinných poutníků. Hlavně aby se mohli podepsat jako nějaká "nula" musí plivat na pravou Obyčejnou Nulu.

Obyčejná Nula

***

Vždyť jsi již okusil ovoce poznání. Teď se ho zbavuješ a čekáš spasení. Tak proč si ho tenkrát v edenu papkal???

Protože jsem již spasen vždycky byl, a ten zakázaný strom mě oklamal. Zkrátka když ho pojíš staneš se zmamlaseným a zapomeneš kým jsi. Já jsem byl nucen ho zpapkat... vyžadovala to ode mne společnost i její zákon. Jinak by nade mnou neměli žádnou moc, kdybych zůstal jen sám sebou, stal bych se neovladatelným a tedy nejnebezpečnějším člověkem na této planetě víš?

Jak se z ničeho může stát něco???? Na začátku nebylo nic, ani ta zkurvená dualita, prostě nic. Dokonce ani čas tam neni. Jak se tedy stane z ničeho něco, a bez času???? To, že sen vzniká taky z ničeho, na to já nehraju, vždy vzniká z něčeho.

Ale no tak ještě tě to baví chodit v té horké kaši... kam se chceš dostat? Uklidni se a dej si Mentos. Ono je to tak hezky zařízeno že nikdo nic nevypátrá. Lidi se musí spokojit jen se lží. Podívej jak to mají snadno zařízeno. Na otázku co je Bůh odpoví že láska. A na otázku co je láska odpoví že je to Bůh. No a je to! Geniální geniové. Vznášející se na obláčků iluze nějakého vědění. Ale nikdy, nikdy žádné vědění neexistovalo ani nemůže existovat. A proč? Protože nic není. Nic nevzniklo... jasný?! Celý systém filozofie stojí na totální lži. Stačí třikrát protočit otázku a co je to (slovo z odovědi) a filozof se začne potit.. protože se všichni bojí přiznat nevím... ale je to komické... nikdo totiž nic neví a nikdy se nedozví...

Ukážu ti jak je to chatrné třeba na příkladě... slepice a vejce.... filozofové se přou co bylo dřív... jestli x nebo y. A já se jich jen tak zeptám co je to vejce? A někteří odpoví, že nevyvinutá slepice, někdo řekne že to je shluk energie, atomů, nebo vyjmenuje pár chemických prvků. A já se hned ptám... dobře dobře, ale co je to ta energie, co je to vlastně ten atom, co je to ten chemický prvek? A oni zas podají další neznámé a já se budu ptát pořád... dokud se nezačnou čílit... ale každé slovo je neznámá. Jasný? Definují x pomocí y a y definují pomocí z a tak pořád dokola si hrají velké hlavy.

No a co se týče slepice a vejce... co bylo dřív? Je to tak jasné... pominu-li že slepice je ve vejci a vejce ve slepici, tak první byla rozlišující mysl. Mysl která dokázala rozlišit vejce od slepice. To je pak těžký... jen slepý to nevidí, že slepice a vejce je to samé... otázka co bylo dřív... to je oříšek zmamlasených hlav uvězněných ve vědomosti pekelné. Podívej se na to... když tu je slepice není tu vejce. Pokud tu je vejce není tu slepice. Který hlupák dosáhl vědění, že se z vejce pak líhne slepice? Buď je to podstatné projeveno ve formě vejce nebo ve formě slepice. Nikdy mezi tím nic není! A filozofové úplně ve své posedlosti zapoměli na důležitou neznámou a to je kohout... takže co bylo dřív pánové? Slepice, vejce, nebo kohout nutný k oplodění vejce? A máte to... všechny vaše sporné stoleté debaty jsem teď hodil do koše, protože jste úplně zapoměli na jednu vstupní neznámou ve své rovnici... to je škoda... musíte začít úplně od začátku. Promiňte mi to... já jsem jen blázen...

To, že hospodin to schválně narafičil je hovadina. Pokud hospodin již upozornil na strom poznání, dal tim poznání. A kde by ten hospodin vzal to poznání, dal mu ho jiný hospodin.

Víš, ty si nedáš říct. Když se dnes se mnou budeš přít, zda-li včera pršelo nebo ne, promarníš celý den... a zítra? Zítra se zas budeš přít, o tom kdo měl dnes pravdu... atd. atd. Takto promarníš celý život. Proto lidé zahoďte všechno co bylo napsáno a pojďte slavit!

Proč se furt ptáš z čeho to vzniklo do kola????

Abys to prohlédl... abys prohlédl že nic nevíš! Jsou tu i tobě podobní. Třeba Roman z mystických meditací... má svůj poklad a já mu ukazuji jak je chatrný... má černá díra se začne projevovat... a ejhle začne utíkat... přestane ho to bavit. Nic mu to nedává, ale naopak bere mu to iluzi štěstí. Proto raději uteče (hlavně nenápadně) rychle pryč od neznáma....

Z nuly??? To už jsem vyvrátil... Nula totiž nemůže sama o sobě existovat.

Podívej. Takový strom. Co je strom? Z čeho vzniknul? Příjde věděc a bere mikroskop... a místo odpovědi mi hodí na stůl deset svazků laboratorních testů... a já se podívám a řeknu to je strom? A on ano! Ale já ten strom nevidím... nešustí mu listí... nekvete, nevydává semínka... a on mi dá vrchol... dá mi DNA! To je strom... v této molekule je prý celý strom. Ale já ho opět nevidím, neslyším, necítím nenahmatávám... A dávám otázku... dobrá... a co je ta DNA a z čeho vznikla ta DNA? A je tam kde byl... nikdo to nevypátrá... kdyby si ten ňouma vzal raketoplán místo mikroskopu a vylétl by se podívat na Měsíc, poznal by že strom je jen malinkatá tečka v jeho vesmírné mysli. Naprosté nic kvůli, kterému promrhal v laboratořích celý život a stejně se ničeho nedopátral... podstata je zahalena tajemnem. Já to tajemno vidím, on ne, protože se ponořil do mikroskopů... Proto čím více se problémem zabýváš, čím více hledáš odpověď a noříš se do otázky, tím více ti uniká to podstatné. Jen ten kdo to vzdal, poznal velké a zázračné nevím. Pro toho jsou jen otázky chmířím pampelišky potácejícím se ve větru.... jako sněhové vločky vynořující se ze tmy a měnící se ve vodu... vločka je oceán a oceán je vločka... jak úžasné... forma a oddělenost zmizela... jasný?! Až to jednou uvidíš, zahodíš všechny knihy, i televizi i rádio i PC i věž... všechny své sbírky i majetek... a nakonec zahodíš i sám sebe a sjednotíš se s Bohem.

Universum má ve středu nulu a na okrajích nekonečno. Ty jsi ten mezi tím, pokud dojdeš do té nuly, vždy bude existovat ještě větší nula (0,001 pak 0,000001 pak 0,0000000001).

O universu nevíš nic. Jak může mít uprostřed nulu a na okrajích nekonečno, když nekonečno a nula je to samé číslo. Nevěříš. Tak se dívej na tuto rovnici. X + X = X Pro která čísla tato rovnice platí? Platí pro 0 i pro nekonečno. Takže závěr nového důkazu zní Nula = Nekonečno.

A proč. Představ si obvod nuly. Ten obvod můžeš dělit na mnoho částí. Čím menší část, tím větší číslo. No a až dojdeš k nekonečnu, jsi na druhé straně bodu z něhož jsi vyšel. Čili nikam ses nedostal, ale ten praporek má z levé strany napsáno Nula a zpravé strany napsáno Nekonečno. Žádná přímka číselné osy neexistuje. Přímka není možná. Vždy je to jen část obvodu kružnice. Ani vodní hladina není rovná. Je to část povrchu koule. Zednické váhy by nefungovali na jiném útvaru než je koule.

A tedy zákon stvoření... jak zničeho udělat něco? 0 : 0 = 1 a je to! Jak snadné! Rozdělil jsem nic ničím a je tu jednička. Podělil jsem nekonečno na nekonečnem dílů a je tu jednička. Jednička je celý obvod nuly. Je to celek. Stačí nulu rozdělit... obsahem nuly je tedy nekonečno a obvodem nuly je jednička. Nula není nikde uprostřed je všude! Universum je tedy nic. A všichni matematici jsou stále zakletí mezi dvěma čísly 0 a 1.

Je to snadné najít důkazy když chci. Mám neomezené možnosti a všechny vědy umím pohřbít a všechna fakta vyvrátit. Tak snadné to je. Kdo se mi chce rovnat? Jedině Nula. Ostatní budou zesměšněni.

Ale i tak fuj... už jsi viděl někdy 0,000001 stromu? Možná je to jedna molekula ale není to strom. Ty jdeš na to myslí a ta umí jen dělit.... dělíš celek na části na jedničky. Celek nemá ani střed ani okraj. Celé to pojímáš chybně od základu. Kde má strom okraj? Je to hranice molekuly DNA? Hranice okraje semínka? Hranice okraje stromu? Milí příteli... probuď se a otevři oči poznání! Vždyť ty ani nevíš kde to universum leží a kde se nachází ten strom!

Ale k té nejnulovatější nule se nedostaneš, protože vždy bude existovat ještě nulovatější. To samé je na druhou stranu, ale roste to do nekonečna.

Ty jsi v té nule, nemůžeš se tam dostat! Ty jsi v ráji, nemůžeš se tam dostat! Odhoď vědění a je po tvých starostech.

Také jsem toužil dostat se z té duality. Nanejvíš můžu skončit ve středu, ale tam jsem pořád, nekonečno nemá střed, ani nula totiž střed nemá. J:K

Nemůžeš se dostat z duality, protože žádná neexistuje! Jasný! Neexistuje ani střed, protože neexistuje okraj. Neexistuje nekonečno ani konečno! Nic není definitivní! Zatřepej hlavou, vyšlápni si na vysokou horu, utíkej do toho jejího kopce až nebudeš moci, utíkej ze všech sil až budeš lapat po dechu a srdce ti vyskočí, utíkej na horu a až tam budeš tak ti to dojde. Jinak se trápíš velkým nic a umoří tě to jako všechny voly co leží na hřbitově. Včetně Ensteina!

PS: Až ti spadne hřebínek, pak uvidíš, že v podstatě o nic nejde. Že vlastně celá tato pro tebe důležitá věc je jen ve tvé mysli. Já proti tobě totiž vůbec nebojuji ani se neobhajuji. Jen se koukám jak se smažíš a dělám si z tebe legraci. Obracím jen tvé zbraně proti tobě, a to zcela s klidem koukám jak se v tom zamotáš. Nemohu s tebou nic jiného dělat, dokud se sám z toho neprobereš, a neunavíš. Pak nastane to smíření a uvidíš, že budeme nakonec přátelé. A proč? Protože umíš docela solidně argumentovat, to neumí jen tak někdo, vidíš dokonce i nesmyslnost slov a že stejně jen mlátíme prázdnou slámu. Ty to víš, víš i to že Obyčejná Nula je ego, všechno to víš správně, ale mlátíme jen prázdnou slámu. Se světem to ani nehnulo, s ničím to nehnulo, vybíjíš se zbytečně, marná snaha, nelze již nic zdokonalit, dej si pohov, a pak se budeš smát. Proto ty facky, ty rány do palice, proto ten studený kyblík na horkou hlavu. Prostě potřebuješ jen profackovat, aby jsi zmlknul... ukazuji ti tu cestu, ale ty se držíš pořád slov. Slovem s tebou otřást nemůžu, facku ti nedám. Nemá to ten efekt aby ses vzpamatoval.

O nic nejde, prostě jsi ulítl, máš prima poznání, to nemá jen tak někdo, dokázal jsi se přenést i za slova, víš o nich jako o iluzorních bublinách, víš že každé slovo je zpochybnitelné, polemické, diskutabilní až do aleluja. Víš tedy že diskuse nikam nevede. Jen ticho.... jen pár zákalů odstranit a příjde to samo. Přečti si to co jsi tady namlel za slámu.... všechny děti se ti smějí. Směj se taky jestli máš odvahu odhodit své já. Podívej se ven, stromy jsou už zelené, květy kvetou, vzduch je svěží, slunce se schvává za mráčky, a ptáci ti zpívají... proč by se člověk neměl smát a radovat? Proč by se měl nechat unést do světa mlácení prázdné slámy a rozčilování se nad mrtvými písmenky dodávajícími představy? Komu chceš ukázat svůj iluzorní diplom z této pře? Každý probuzený se ti vysměje. Spal všechny diplomy a připoj se k nám poutníkům po cestách malých tichých zázraků.

Co je to mesiáš? To je jen trn ve tvém oku... pár písmen a hodně představ... O nic nikde nejde... jen ve tvé mysli... pro mě je mesiáš jen pastičkou na horké hlavy... jsem přeci jen Obyčejná Nula jako každý jiný... jen si to ti jiní nechtějí přiznat... svěřím ti malé tajemství... být Obyčejnou Nulou je to největší štěstí. Pro Obyčejnou Nulu není nic ve slovních obratech nemožné. A já vím že jsem tě chytl za srdce a zlomil ti nohy. Jsem taková šibalská potvůrka víš :-). No uznej, s kým by sis tak živě popovídal o takových hovadinách. Kdo by poslouchal takové kecy... ty mě máš zkrátka rád. Uvědom si, že není vůbec důležité co na těchto stránkách je napsáno, není to to důležité! Je to prach... trochu vymlácené slámy... ale zrno... jen zrno se dává do sýpky. Sláma je pro přežvýkavý dobytek s velkou mlsnou hlavou a hlasitými projevy, zanechávající za sebou jen hluk a velké hromady hnoje. Co ti mohou vědět? Otevři konečně svou sýpku.

Obyčejná Nula

***

Jasně, že o nic nejde... Argumentovat se dá totiž úplně na vše. Přečetl jsem si pár tvejch názorů, vybral zrno od plevele, a spokojeně odcházím.

Pokud odcházíš, budeš se muset vracet.

Ty jsi tvrdá palice, ta nejtvrdší, kterou jsem poznal.

Jsem to nejjemnější. Jako voda, proto je tak těžké mě polapit, stlačit nebo roztrhat.

Poznal jsi několik univerzálních pravd, kterýma vyvrátíš vše.

Žádná pravda neexistuje, žádné universálno rovněž... vuči čemu by to mohlo být universální? Žádné poznání není možné, protože nic se nedá poznat. Poznání souvísí s objektem a subjektem. Tam kde je poznávané a poznávající tam nejsem ještě já.

Dokonce popíráš sám sebe.

Musím abys poznal že ty jsi vše a tedy nic. Pokud existuju já, existuješ i ty jasný? Když zmizí já a ty... kde je pak nějaké pření, diskuse, poznávání a chápání?

Také proti tobě nebojuju, jen zkouším jak se zachováš, jak se obhájíš.

Filutka... učíš se rychle, ale jsi průhledný... klameš jen sám sebe.

Vím, že nejsi žádný mesiáš, guru, budha nebo co...

Až to nebudeš vědět tak se najdeš.

Je to jen trik na upoutání pozornosti, lidé se snadno stotožní a uvěří.

Tak jim dám do ránu do palice... a vyrazím je. Žádné vzory, žádní mistři jen oni sami.

Co když je to opravdu on???

No to by bylo strašný... že jo! To by nikdo nepřenesl přes srdce! Tak šup s ním na kříž. Plivejte na něj, kamenujte jej, vytýkejte mu vzteklým hlasem všechny jeho třísky.

Bla bbla bla pác plác... Také si můžu založit stránky, rozpracovat pár témat, které vysvětlim na základě univerzálních pravd. Pár lidí se vždycky nachytá.

Nachytat se dá jen na lži. Lež je totiž pohodlné lákadlo... hele Mesiáš... tak ten to všechno udělá za mě... teď jsi skáknu pro výplatu a večer si dám patnáct desítek... a pak počkám až bude tady u nás ve vesnici.

Ale nemám potřebu to dělat, proč? Těm ustrašeným dušičkám to stejnak moc nepomůže. Akorát jim rozbourám jejich pravdu.

Pravda není... rozbourávám jen univerzální lži. A dušičky se musí začít pídit po skutečném. Po tom, co jim nevezmu. Já beru jen vědění... jen představy a myšlenky.

Se světem to ani nehnulo, to je jasný. To já ani nechci se světem hýbat, proč??? Svět se od toho dostal, tak ať se z toho vymamlasí sám.

Ego se do toho dostalo ať se vymamlasí samo... to je prima řeč lenochů. Já dokážu hýbat s celým světem. Jak to je možné... třeba jako když stojíš na vrcholu hory zatneš krční svaly a zatímco hlava stojí na místě, otočí se celé tělo i se zeměkoulí a před očima máš jinej svět.

Já jenom ukazuji, stačí pochopit.

Pochop sám sebe, a uvidíš, že jedinným nechápajícím jsi tu byl jen ty.

Ano, směji se, směji se všem mým chybám i nechybám. To mám brečet???

Pokud se nesměješ a nebrečíš při tom, pak bys měl zkusit nejprve brečet dokud se nezačneš i smát.

Po mě to nikdo nechce. Proto se mnou nikdo moc dlouho nevydrží, nekoukám na formu, ta klame.

A kterou formu tak může klamat ta forma? Copak bys mohl být klamán když tu nejsi? Jen ten kdo tu je (forma) může být klamán.

Přijď nafackuji ti, budu tě topit ve studené vodě, budu tě mlátit do palice, abys pochopil mojí pravdu :)))))

Škoda... už to vypadalo, že se chytáš, a pak jsi se tak propadl!

Pak bychom pomlčeli, mlčeli, mlčeli a mlčeli...

Pak... pak... pak... rovná se nikdy. Navíc bychom je chyba a sloveso je chyba i množné čislo je chyba... klesáš stále níž!

Také jsem obyčejná nula, obyčejný student, nebylo mi ještě ani 18 :))).

To bylo hned poznat. Bude ti trvat ještě 18 let pokud na sobě začneš dnes pracovat než se vrátíš ke zdroji. I kojenci tě předcházejí ty velká jedničko. Nálepku obyčejná nula si tvé ego vybralo... já mu to však nežeru... chceš-li se mi rovnat, odhoď to uznánichtivé chlubilské "já jsem".

Obyčejná Nula

***

Zase jenom plky, vyvracíš mé plky svýma plkama. Co se týče toho universa, nejsi zas tak hloupý.

Pokud je něco hloupého, pak je i něco chytrého... universum je zničeno. A chytrák snadno zjeven. Jak je to snadné že? Hlavně že ten chytrák se snaží uniknout z duality... to je jasné že nemůže, jinak by musel pohřbít sám sebe. Ale na co, když on je tím chytrým... stačí lehce vytvořit nadějné hlupáky.

Jak může mít uprostřed nulu a na okrajích nekonečno, když nekonečno a nula je to samé číslo.

Argument, který nutí k zamyšlení. Jsi blízko, ještě pár ran do horké palice :)))) Právě v té nule vzniká další universum, v té nejnulovatější nule je okraj(tedy nekonečno) nového universa. A když se dostaneme na okraj našeho universa(nekonečno) budeme v nule dalšího universa. Jak nahoře, tak dole. Zkus se vnořit do hlubin universa, uvidíš sám.

Hele, ty to prostě nechceš vidět. Nula = nic! Žádné uvnitř, ve středu, na okraji, žádné universum a nekonečno. Prostě nic. A tvá mysl z toho pořád dělá to něco. Tak lze ve vteřině stvořit celé mýtýcké universum.

Co bylo dříve slepice nebo vajíčko?

V té otázce nevidím problém. Protože jedno vzniká z druhého muselo to vzniknout najednou ve stejný okamžik, včetně kohouta. Z čeho? Z ničeho. Ale z ničeho nemůže vzniknout něco. Jenže ono to nikdy nevzniklo.

To ti pořád vysvětluji, a ty pořád tvoříš nějaké okraje a středy universa a něčeho v něčem! Všechno je to jen ve tvé mysli! Přestaneš-li rozlišovat, vyčleňovat a vytahovat hranice ve své mysli, pak není ani stůl ani strom! Není tu nikdo kdo by to vytáhl z obrazu a pojmenoval! Proto to nevzniklo, jedinné místo kde stůl, strom, život a smrt existuje je tvá mysl!

Něco ti povím, v tomle světě nikdy nic nevzniklo. To je problém všech filozofů, hledají pevný bod, nějaký velký třesk. Jediný pevný bod je, že to nikdy nevzniknulo.

To je zajímavé... ty to víš... ale neumáíš to realizovat. Tvoříš a držíš se pořád nějakého univerza.

Když vezmu papír A4 a budu ho dělit na půlky na A5, a tu půlku zase na půlk A6. Budu dělit dál až se dostanu na úroveň moleku, pak se dostanu na úroveň atomů. Dělim dál dostanu se na úroveň kvarků(up down), na úroveň superstrun. Prostě a dobře dělit můžu do nekonečna. :))))) Nidky se z toho nedostaneš, každá částice se skládá ze dvou menších částic. Tak mi laskavě řekni, jaktože na ten papír můžu psát když nikde nevzniká.

Můžeš na něj psát jen v určité vzdálenosti! Uvědom si to. Vem si raketu a leť od A4 dál a najednou bude A4 veliká jako A5 pak leť dál a pak bude A4 veliká jako atom pak leť dál a dál a dál. A zjistíš že na ten papír nemůžeš psát... a proč? Protože tvé pero je miliardakrát větší než papír. Prostě mysl je jako optika! Umí zvětšovat a zmenšovat prostor i čas! Stačí vyměnit čočky! A tak třeba velký třesk nikdy nebyl. Vesmír je pořád jako malinkatá kulička na počátku, ale lidská mysl si vytvořila optiku a šup vesmír je móóc veliký! A když se rozpíná optika rozpíná se i vesmír! Nic není malé ani velké, záleží jen jakou optiku mysli použiješ a na co ji zaměříš. Ty jsi až za tímto vesmírem u elektronového mikroskopu! Odlep oči od té optiky a poznáš skutečnost. Neber to však na materiální úrovni jen proto abys mohl zkoumat nulu!

Ten papír je nekonečnej. Je v něm vše. Proto tvrdím co má začátek neznamená ještě, že to musí mít konec. Lépe řečeno konec ve svém začátku a začátek ve svém konci.

Není nekonečnej. Záleží na tvé mysli. Pokud použiješ mikroskop bude nekonečnej a pokud použiješ raketu bude nepatrnej možná že v jisté vzdálenosti zmizí. Někdy nemusíš mít ani raketu ani mikroskop... stačí, když papír zmizí ze zroného pole tvé mysli. Teď tu je... otočíš hlavou a už tu není. Nebo na ten papír hodím fotku Playboye a papír najednou mizí... není podstatný, ikdyž tu je pro mysl není... ale je tu místo toho nějaká ženská zaujímající celé tvé zorné pole mysli. Jasný! Proč bys teď bral mikroskop nebo raketu a zkoumal barvy a atomy fotografie... proč? Takto by ti zmizela přeci ta ženská. Proto bádají jen ti jež nejsou spokojeni a nevidí toho Boha ani ten papír! Proto jim říkám opusťte rakety a mikroskopy a uvidíte ho! Až tedy z tvého zorného pole vypadne tvé "já", pak poznáš že není života ani smrti. Ale život je jako ta ženská na tom papíře. Virtuální, třírozměrná, hmatatelná... smrt to samé, strach, nemoc... jen zajímavé obrázky, vypadající témeř skutečně... jako hororový film... jen obrázky a někdo dostává infarkt! Jen porno a někdo dosahuje erekce! Stačí se nechat unést obrázkem a zapomenout na sklo obrazovky. Vesmír je obrázek, tělo je obrázek... jen obrázky a představy ve tvé mysli. Promítačka z nudy promítající sama sobě film...

Ty nejsi žádná nula, jenom si na ní hraješ. Seš rozdělenej jak hovadu. A jít k nule je to samé jako jít k nekonečnu. Stát se nulou je to samé jako to stát se nekonečnem.

Pověsit tě za nohy do průvanu, aby se ti překrvil mozek... jinak se z toho neprobereš! Prostě jsi jak zaseklej magnetofonovaj pásek a to podstatné ti pořád uniká!

Klesáš stále níž!

Klesám stále klesám k té, nule, je to limita, bude to těžké.

Nula je nejvyšší! Nekonečno je nejnižšší. Nekonečno je jen sbírka malých částí. Nekonečno je jen jedna velká část rozdělena na nekonečno částí. Nula je absolutní maximum! Klesáš do nekonečné bažiny! Máš se sjednotit ve velkou jedničku a pak se odhodit a zmizet z tohoto světa! Stát se jedničkou je těžké... ale odhodit tak velkou jedničku jež všichni malí uctívají je o to těžší! Proto to dokázalo jen pár lidí!

Někde si psal, pacholátka jsou v království, žijí v přítomnosti, a další kydy a plky. Hovno, pacholátka jsou pěkně umíněný, neustále upoutávají pozornost, egocentristi. Nemluvím o novorozeňatech, to je jen buněčná kultura. J:K

A Bůh neupoutává stále svou pozorností? Klaun a šašek neupoutává svou pozorností? Hovno neupoutává svou pozorností. A všichni vědci nejsou upoutání Obyčejnou Nulou! To co je známé je odvrženo do skladu. To co je tajemné děsí a nedává klid... proto tolik bádání... nikdo neví o co tady jde. Je třeba najít smysl... protože jinak mysl nebude mít klid! Tak to nikdy mít nebude. Protože ona je za vším a ona je tím jedinným neklidným a neurotickým motorem této neurotické a vystresované civilizace. Stačí malinkatá představa, že jednoho dne by se mohlo něco nepředvídatelného stát! A je to... kvůli představě jdou miliardy komínem, jen aby představa byla označena nálepkou... zabezpečeno!

Jako by mysl byla sama strachem ve strachu si libujícím! Jako ustrašenec jež si nakreslí z nudy na stěnu bubáka ve vlastní cele! A pak trpí, zavíra si oči a jen tak mezi prsty se koukne jestli tam ten bubák ještě je. A když je... začne křičet, pak se uklidní a i přes ten strach ji zvědavost nedá podívat se jestli tam ještě je... a tak je zakletá, protože úplně zapoměla že bubák je jen její představa a kdykoliv ji může v mžiku smazat! Ale dokud se jí bojí... pak je zakletá v nevědomosti! Smrt je představa. Život je představa. Dnešní člověk má na jedné straně bubáka Ďábla a na druhé straně bubáka Boha. Stále uvězněn mezi dvěma strachy! To je utrpeníčko... není úniku... a přitom se stačí z té schízy jen probudit!

Ty mi tady z toho děláš filozofický kroužek... proto to všechno plkání smetu jedinným argumentem.

To co je pojmenované je iluzí a podléhá filozofově zpochybnitelnosti a tedy nese sebou utrpení nestálosti, rozkladu, zániku a smrti. To co je nepojmenované je skutečné a je mimo dosah filozofovy mysli. Nepodléhá žádnému utrpení nestálosti, rozkladu, zániku a smrti. Je tedy věčné. Termíny jako nesmrtelnost, věčnost, život a smrt jsou v zásadě mylné a svědčí o nevědomosti filozofa.

Obyčejná Nula

***

Jaký je teda smysl toho všeho??? J:K

Není žádné všechno! Termín všechno lze definovat jako množinu něčeho. Ale to něco je iluzí. A proto i všechno je iluzí! Hladová slepice má stále hlad. Kdo hledá smysl najde nesmysl. A kdo hledá nesmyl najde mne. Pusť se všech smyslů! A jsi volný. Odhoď svou mysl! Nekrm ji, nevšímej si ji. Smysl a nesmysl to jsou objekty mysli. Ptát se na smysl je jako přikládat si pod kotel.

V základě může za tvé všechno jen jedna jediná myšlenka. Tu odhoď a už nikdy nevznikne další. Jakmile ji však protočíš... už tu je deset... pak sto... pak tisíc otázek... a pak bolavá hlava plná utrpení. Zklidni se. Nikdo nic neví. Nelze najít žádnou pravdivou odpověď. Otázka vychází z nevědomosti. Odpověď ještě z větší nevědomosti. Znič ten základ. A pak nebude třeba žádné otázky ani žádné odpovědi. Je to přímo před nosem a září to tak jasně. Každé malé dítě to vidí! Proč pořád bloudíš a bádáš v temnotách? Je mi líto ale diskuse jen přikládá pod kotel. Nemohu ti pomoci slovem... až začneš skutečně hledat přijď. Znám mnoho mrtvých řečníků a filozofů... umřeli jako největší chudáci. Chudáci jimž se množili jen otázky ale nedostávalo se odpovědí. Promrhali svůj život a poskvrnili nevinné děti jež se jejich svinstvům musí učit.

Obyčejná Nula