Otázka: Ahoj guru nebo mesiáši nebo Obyčejná nulo, nějak mi to pořád nejde. Rozpustit ego a nenechat se ovlivnit myslí. Bolí mě z toho celé tělo, hlavně záda. Mé dvě kočky to umí, stromy v lese to umí, ptáci v korunách taky - když jsem s nimi, tak mám chvílemi pocit, že to půjde, ale pak zas vyskočí ego se svým musíš, měla bys, takhle je to správně, nebo ego mé třináctileté dcery nebo ego mého bývalého přítele, s jehož odchodem se to moje ego nemůže pořad smířit. Guru, můžeš poradit? Pomoci? dík Drahomíra

Odpověď:

Ahoj guru nebo mesiáši nebo Obyčejná nulo,

Na jméně nezáleží... je to jen závan písmen i výkřik do tmy.

nějak mi to pořád nejde. Rozpustit ego a nenechat se ovlivnit myslí.

Egu to nikdy nepůjde se rozpustit, a mysli to nikdy nepůjde se nechat sebou ovlivnit. Čím více tlačíme na pilu, tím rychleji spadneme ze stromu i s větví.

Bolí mě z toho celé tělo, hlavně záda.

To věřím... každý kdo si vytýčil nějaký cíl musí trpět.

Mé dvě kočky to umí, stromy v lese to umí, ptáci v korunách taky -

To proto že oni nikam nepospíchají, nemají žádný cíl, nic je netrápí, protože nemají své "já". Oni poznali, a my jsem zakletí a spoutání svým "já".

když jsem s nimi, tak mám chvílemi pocit, že to půjde,

Ono to není lehký proces... vzdát to, být s těmi ptáčky třeba pět dní. Proto velcí mistři apelují na to odhodit vše stranou. Kristus říkal hledejte nejprve království... jen království nic víc, neslužte ničemu jinému. Dokažte že v toho milujícího Otce opravdu věříte skutem! Odevzdejte mu zcela svůj život a on se o vás postará a povede kroky vaše! Ale to znamená překonat svůj strach. Teprve tehdy když tě nic zítra nečeká, když se to mysteriózní zítra i se všemi touhami a cíly rozpadne, teprve pak se dá být plně uvolněný a extatický již v tuto chvíli. Jedině tak se dá již dnes tančit a zpívat v ulicích, protože zítřejší starosti a ostuda nikoho nezajímá :-). Jako by zítra úplně zmizelo ze světa. Pak lze být štědrý a soucitný ke všem strádajícím, pak lze darovat i celý svůj dům jen tak... jako desetník. Takto se dosahuje velká extáze.

Ale mnozí volí pomalé cesty a dlouhodobé cesty, protože počítají se svým zítřkem. Kdybych jim řekl že do tří dnů umřou, dali by se na to správné pokání... ale oni věří ve svůj zítřek. Kdo jim dává tu jistotu... v tomto světě zvratů a šíleností? I kdyby se reinkarnovali... co je tu pak čeká? Podívej jak planeta chřadne, jak se množí utrpení a bída... kam se pak narodí? Třeba dnes jsou OK, ale pak budou strádat o to víc. Lidé jsou podobni bláznům, kteří se nechali naverbovat peklem za 8000 na měsíc aby v noci vykrádali ze své vlastní pokladnice 8000 denně! Takoví jsou ve své sleposti zdejší lidé. Vůbec si neuvědomují následky svého chování, a tak jim říkám co jste zaseli to budete muset také sklidit, co jste si nadrobili to budete muset také sníst, co jste si přivlastnili to budete muset desetkrát vracet a co jste ukradli, a je jedno jak jestli pomocí tržní ekonomiky nebo páčidlem, o to budete desetkrát okradeni v příštích životech. Chudáci miliónáři... Proto říkám dejte se napokání, dokud máte čas! Nedělám si legraci a každému kdo to vezme na lehkou váhu... zbyde pár stovek životů jen pro pláč.

ale pak zas vyskočí ego se svým musíš, měla bys, takhle je to správně,

Vždycky v tu nejnevhodnější dobu... ono to tak dopadá, když to děláš násilně. Mnoho lidí medituje, ale nemá k tomu ten vztah, jejich srdce holduje současně tisícům věcí... proto je ego vždy převálcuje, protože ego je ukotveno v těch 999 věcech a využívá tvé roztěkanosti... jak ho chceš vykořenit pomocí jedné meditace? Lidské srdce se musí sjednotit, zcela být soustředěno k jedné věci, pak se člověk v té věci stává mistrem.

Je to jako s autem, chce dojet do deseti míst, a tak stojí pořád na místě a nemůže se rozhodnout. Chvíli popojede tím směrem a pak zas tím a tak je pořád uvězněno až do smrti. Proto lidé jen zmateně přešlapují, a tak je musím někdy i tvrdě nakopnout aby vykročili nějakým směrem!

Pokud chceš nastoupit skutečnou cestu je třeba si to ujasnit a mít k tomu upřímný vztah. Pomáhá toto... ego navrhuje různé cíle... ale co pak? Půjdu do práce, vydělám hodně peněz, ale co pak? Postavím dům ale co pak? To vše je k ničemu, na konec to všechno bude zničeno, a člověk snažící se umře jako poslední troska. Jedinné co tu má smysl je hledat cestu k osvobození. Proč se tu plahočit stovky životů, když doma na mě čeká království? Jedině cesta dává životu naplnění, nic jiného z tohoto světa to nedokáže.

Člověk se potácí jako chmýří ve větru, jako to zmatené auto. Pak není divu, že jeho život postrádá smysl. Není naplněn, protože je zmatený, když sedlá deset koňů... sám nemůže vědět, který kůň je ten pravý, který přinese to naplnění. Proto je třeba se rozhodnout! Konečně a zodpovědně si to ujasnit jednou provždy. Stanovit prioritu č. jedna! A zbytek spláchnout do WC. A od té doby se dějí zázraky... najednou každý krok má smysl, protože člověk najednou ví kam kráčí a ví že tam dojde. Už ho nic nerozptyluje, je sjednocen a soustředěn. Už má jen jeden cíl a každý krok jej naplňuje... a má ten největší smysl. Bez toho sebemenšího kroku by nedošel k cíli. A nyní i malinký krůček je daleko cennější než deset tisíc dřívějších zmatených kroků.

Přijmout odpovědnost za svůj život, rozhodnout se konečně a vybrat si to jedno jedinné. Dokud to člověk neudělá bude nešťastnou bytostí, která nikdy nikam nedojde a umře jako nenaplněná a uplakaná bytost s pocitem promarněného života.

nebo ego mé třináctileté dcery nebo ego mého bývalého přítele, s jehož odchodem se to moje ego nemůže pořad smířit.

Partner nebo dcera... zde vidíš sadila si a musíš sklízet. Ale lidé jsou stále posedlí vztahy... nepoučí se, stále sní o nějakém štěstí, které netrvá ani 30 let... jsou to jen samé kompromisy a starosti.

Guru, můžeš poradit? Pomoci? dík

Trápíš se a já ti poradím. Nejdříve musíš pustit bývalého přítele. Musíš ho ze svého srdce i mysli vyprovodit. S ním souviselo tvé štěstí, a ty jsi jak bláhová myslíš, že vzpomínky ti to štěstí nahradí. Vzpomínky nejsou tvůj majetek ani zážitky ne. Všechno bude u smrti nakonec odstraněno. Ať byl někdo v posteli z deseti ženami, ať byl někdo v kalifornii na dovolené... toto veškeré jeho iluzorní vzpomínkové štěstí bude od něj nemilosrdně odseknuto. A on zchudne na kost a bude plakat, protože jeho poklady byly ukotveny v pomíjivém.

Ty nechceš svého přítele pustit, bráníš se, a říkáš, to je moje jediné štěstí, to je jedinné co mi zbylo... vzpomínky a zážitky. Držíš je ve svém srdci. A to bolí, smutek by mohl odejít během pár minut, ale kvůli tvému zadržování bude odcházet i deset let. Uvědom si, že ty se chceš trápit. A proč? Protože se nemáš ráda... jen blázen se chce trápit. Podívej se kolem! Stromy jsou stejné i ptáci zpívají stejně jako dřív, jediná změna co způsobuje to trápení je tvé mysli vytahuješ co tu chybí, neustále si připomínáš a běduješ. A proč? Protože tím ego žije. Ve smíchu, extázi a radosti se ztrácí, v utrpení se nechází. Nikde jinde se tolikrát neopakuje a netvoří v mysli JÁ než v utrpení... prohlédni to!

Jak na to... nech smutek ať tě převálcuje. Možná potřebuješ něčí rameno aby ses vyplakala. Sedni si a plakej, nad celým bídným životem nad svou osobou. Nic nezadržuj.. pomož si třeba smutnou hudbou, pohledem na fotografie, přehráváním vzpomínek. Mnoho je toho co tě potkalo a co nebylo odžito. Pamatuj není jiná cesta než to odžít. Dokud to nebude odžito, bude tě to pronásledovat i do příštích životů. Možná to bude nepříjemné, ale přinese to úlevu, věř mi. Přijmi to a projdi tím ohněm. Zavři se třeba doma, můžeš křičet, nadávat bušit do polštáře nad nespravedlností... ale to musí všechno ven! Jinak ti hrozí nemoc, trávicího zařízení. Můžeš na to sice zapomenout. A to dělají mnozí, utíkají rychle k dalším vztahům, hledají naději... dělají cokoliv aby zapoměli, aby to odložili a potlačili. Ale tak snadno se toho nezbaví... za pár let, za pár životů se to ozve, možná se to nahromadí a praskne to najednou jako vřed.

Co pomáhá? Nevytvářet já. Příjde-li na tebe smutek, jen si řekni smutek, smutek, smutek... jen to pozoruj, jako by kolem tebe plul, jako by na tebe jen dýchnul, jakmile vytvoříš své "já", jakmile řekneš já jsem smutná, už ses nechala lapit a smutek se na tebe přilepí jako klíště. Pokud se naučíš takto nebojovat, ale jen bděle příjmat a uvědomovat si a to cokoliv, třeba nemoc, zimu, vztek... všechno kolem tebe projde a ty se vyhneš utrpení. Jakmile s tím začneš bojovat, a bojovat se dá jen když tu je nějaké "já", pak se to na tebe přisaje jako pijavice a bude to živeno z toho tvého boje. A nepřestane to dřív dokud se to nenapije ke spokojenosti. Tak si tady odchytávají čertíci a démoni nevědomé lidi a činí si z nich svůj dobytek.

Pamatuj že peklo nabízí je pozitiva. Nikomu nenabízí ty negativa. Ale kdo by bojoval proti pozitivům... A tak pozor na to! Příjmáte-li nějaké pozitivům, příjmáte jen pijavici v kravatě, a ta se po čase změní v pijavici se svou pravou tváří! Nejprve cukr a pak bič.... a váš život teče do jejich žil. Tak se upisujete smlouvou a vlastní krví peklu. Příjmáte ty dobré věci, ale s nimi berete na sebe závazek odžít především ty zlé věci... a pokud je neodžijete nebudete volní. Veškerá lidská snaha slouží peklu. Protože všichni lidé jsou zajatci svých tužeb a svého strachu.

Proto o tom pozorování platí především i na ty dobré věci. Přijde-li radost, slast, nebo cokoliv jiného.... jen si řekněte... radost, slast nevytvářejte své "já". Neříkejte, já jsem radostný, ó jak jsem radostný... pamatujte nejdříve cukr a pak bič... akorát že toho cukru je malinko oproti biči. Vaše radost se počítá na vteřiny a vaše starost na milióny životů zaprodaných peklu.

Osvobozený člověk nevyhledává a nenásleduje žádosti svého "já" a nebojuje proti strachu svého "já"... je povznesen nad veškeré štěstí i neštěstí, život i smrt, radost i strast, bolest i slast. Osvobozen ze spáru pekla.

Začni pít tedy ten hořký nápoj svého smutku. A dál pokračuj v duchu tohoto dopisu. Hledej pevné kroky svého konání s ohledem na pomíjivost všech věcí! A nezapomeň každý skutek je zasazení příčiny. A kdo sadil bude muset sklidit. Lidé sadí tisíce věcí denně jen pro jednu věc měsíčně... když vidím hromadu mrtvých těl jednoho takového blázna... co mohu dělat? Vždyť ani tisíc slz mého soucitu ho nedokáže přesvědčit.

Obyčejná Nula