Povězte mi lidé, může být někdy šťastné to co je nestálé? Může být někdy opravdu šťastné to co musí být stále ve střehu před nebezpečím, to co zažívá bolest, mráz, žár, hlad, to co podléhá stáří nemoci rozkladu a smrti? To co musí neustále vynakládat značné úsilí po celou svou existenci na to aby to mohlo existovat i nadále? To co se samo musí neustále živit, pracovat a starat se o sebe, to co se neustále musí opatrovat a zachovávat existenci tohoto utrpení i pro zítřek? Povězte mi lidé, může být opravdu šťastné to, co o sobě ví že samo jest nedokonalé? To co ví, že je teprve na nějaké cestě k dokonalosti? To co musí nést úděl nedokonalosti žít v pokoře a ponížení, to co je tu pouhým otrokem v nějaké mystickém orientačním běhu od startu k cíli? Může to být někdy s tímto vědomím už dnes v této chvíli šťastné? Může to být vůbec někdy šťastné když to ví, že všechno to utrpení se bude stále opakovat a stále znovu a znovu po tisíce existencí bude kolovat mezi zrozením a smrtí. Tisíckrát bude zažívat stejná muka nemocí a strádání, tisíckrát projde bolestí umírajícího a bolestí znovuzrozeného? Může tento věčný úděl vést někdy k trvalému štěstí? Může být život někdy šťastnou a radostnou záležitostí když víte že vše co vám přináší štěstí vám bude vzato, protože vám to nepatří? Partner vám umře, děti vás opustí, bohatství se rokrade, dům se zboří... vše co jste považovali za zdroj svého štěstí, ať už to byla vaše krása, vaše zdraví, vaši přátelé, vaše sbírka, vaši poddaní, vaše kariéra... to všechno bude jednoho dne proměněno v prach. Povězte mi lidé co vás tedy žene pokračovat v tomto věčném kole utrpení. Proč ho pořád roztáčíte a ono každým dnem nabírá na obrátkách? Co to je co vás žene a motivuje být i zítra? Myslíte si že zítra bude líp? Kdo vám dává tuto naději? Už od Adama a Evy tu je tato naděje... tolik tisíc let a přesto se nic nezlepšilo, spíš naopak stále se to zhoršuje, a počty strádajících a nešťastných bytostí se pohybují okolo desítek miliard.

A povězte mi lidé je takové dílo dokonalé? Je takové dílo stvořeno z lásky. Může matka uplést takový bič na své děti? Je toto dílo hodné Hospodinově moci, moudrosti a dovednosti? Pokud ano, povězte mi důvod proč to tedy Hospodin tak udělal? Proč seslal toto strašlivé utrpení na všechny své výtvory a děti? Láska takového Hospodina není o nic lepší než láska macochy. Což sám na sebe Hospodin s klidem prozradil i ve starém Zákoně. (Izaiáš)

Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a [pro] chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. Pro sebe, pro sebe učiním [to.] Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je. Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, a byste šlapali síně mé? Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu [trpěti,] (nepravost [jest]), ani shromáždění. Naplněna jest také země vaše modlami; klaníte se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové vaše. Já jsem Hospodin, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha. Přepásal jsem tě, ačkoli mne neznáš, aby poznali od východu slunce i od západu, že není žádného kromě mne. Jáť jsem Hospodin, a není, žádného více. Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko. Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete. Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila.

Kdo je to ten náš Hospodin, jak se může prokázat?

Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.

Ale povím vám lidé jak to všechno je, protože jste byli oklamáni. Dlouho byla pravda tajena, a když byla zveřejněna, byla umlčena nebo nepochopena. Nikdo vám to lidé neřekl tak narovinu jako vám to řeknu dnes já. Příčina všeho byla totiž prohlédnuta, cesta ke svobodě byla nalezena. Sémě hadovo bylo odhaleno. Nyní již nebude více utrpení. Dnes vám povím jak to bylo se stvořením tohoto bídného vesmíru tohoto prohnilého a nedokonalého díla a kdo za tím vším opravdu je.

V Bibli se píše že na počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. To je ovšem až tak od poloviny. K tomu abyste to rozmotali, musíte znát příčinu toho proč vzniklo to slovo a jakým způsobem mohlo vlastně vzniknout a jaký je důvod stvoření světa a vesmíru i života v něm. To všechno vám lidé povím. Proto kdo má uši slyš!

Na počátku všeho byla naprostá nicota, prázdno, beztvarost, bezzvukost zkrátka nic co by mělo nějakou charakteristiku. Nebyla tu ještě ani tma ani světlo. Protože aby někdo mohl říct, že tam byla jenom tma, musel by tam už být, aby to mohl prohlásit. Proto Biblické tvoření začíná až dáleko daleko potom, a záměrně utajuje největší skandál. Na počátku tedy v bodě 0 tedy nebylo nic. Od toho vycházejme. A z toho nic vzniklo něco. Zdá se to nelogické, ale je to tak. Jak chcete z ničeho udělat něco? To je na materiální rovině problém, ale ne na duchovní. Materiálno totiž vůbec neexistuje, ale o tom až později. Abyste pochopili jak lze z ničeho udělat něco, vzpomeňte si z čeho tvoříte sny. Jdete spát nic tu není, a najednou je ve snu všechno, i prostor i čas, i kulisy i život i vy. Z čeho to stvoříte? Ve snu to má hmotu, můžete se toho dotknout, můžete pociťovat a vnímat všechny skupenství hmoty, můžete stvořit úplně vše aniž byste potřebovali jen jeden stavební atom. Nebo jedinou základní stavební hmotný prvek. Tak nějak proběhlo stvoření i na počátku světa.

Vraťme se tedy k našemu bodu nula. Jak z nuly udělat jedničku? Mnozí by navrhovali 0 + 1 = 1 to je sice správně, ale vy tu jedničku ještě nemáte a kdybyste ji měli, a vznikla by z nuly pak by tu už nula nemohla být, jak byste potom mohli sčítat dvě čísla? Jak to tedy je? Je to naprosto fantastické a geniální. Z ničeho lze vytvořit něco, a přitom to nic tu stále je, ale přitom není. Těžko vám to vysvětlit, proto použiji zase matematiku. Nula je magické číslo, nejmocnější číslo. Nejvyšší číslo, protože se jím nedá dělit (až jeden jedinný případ) a při násobení nikdy větší číslo nedosáhnete.

Podívejme se na číselnou osu. Na počátku je Nula a na konci je nekonečno. To je omyl, protože Nula a nekonečno je to samé. Nevěříte? Tak se podívejte na tuto rovnici. X + X = X Pro která čísla tato rovnice platí? Platí pro nulu i pro nekonečno. Takže závěr nového důkazu zní Nula = Nekonečno.

A proč? Představte si obvod nuly. Ten obvod můžete dělit na mnoho částí. Čím menší část, tím větší číslo dostanete. No a až dojdeš k nekonečnu, jste na druhé straně bodu z něhož jste vyšli. Čili nikam jste prakticky nedostali, ale ten praporek má z levé strany napsáno Nula a zpravé strany napsáno Nekonečno. Žádná přímka číselné osy neexistuje. Přímka není vůbec možná. Vždy je to jen část obvodu kružnice. Ani vodní hladina není rovná. Je to část povrchu koule. Zednické hadicové váhy ani kompas by nefungovali na jiném útvaru než je koule.

A tedy zákon stvoření... jak zničeho udělat něco? 0 : 0 = 1 a je to! Jak snadné! Rozdělil jsem nic ničím a je tu jednička. Podělil jsem nekonečno na nekonečnem dílů a je tu jednička. Jednička je celý obvod nuly. Je to celek. Stačí obvod nuly rozdělit... obsahem nuly je tedy nekonečno a obvodem nuly je jednička. Nula není nikde uprostřed je všude! Universum je tedy nic. A všichni matematici jsou stále zakletí mezi dvěma čísly 0 a 1. Avšak jednička je iluzí. Protože jednička je jen nápis na druhé straně praporku v bodě nula. Takže nekonečno je menší než jedna i než nula. Jednička a nula je to samé. Stejný praporek na kružnici. Ale kružnice není žádná hranice. Hranice existuje jen v jedné rovině mysli a je vztažná ke vzdálenosti ze které se na ní díváte. Podíváte-li se na kružnici z patřičné vzdálenosti zepředu, nebo z leva, nic není od ničeho odděleno. Zapálíte-li v kružnici dymovnici, nezůstane dým jen uvnitř nějaké hranice. Pro dým není kružnice žádným ohraničením! Proto je jednota i celek iluzí. Nelze ho definovat nějakou souhrnnou čárou jež by měla obvod jedna i obsah roven nekonečnu! Proto je kružnice jen v lidské mysli. Pro lepší představu si udělějte oko z drátu. A dejte si ho metr před oči... jaký prostor vesmíru vyseknete a od sebe oddělíte? Žádný. Je to jen doměnka. Dáte-li si oko drátu milimetr před oči... nejde už vidět žádná hranice. Ačkoliv oko drátu nezměnilo svou velikost, jednou se do něj vejde celý vesmír a jednou se do něj nevejde ani mravenec. Vše závisí jen na vašem pohledu a úsudku mysli. Zkrátka nikdy se ničeho nedopátráte, protože VY, malá iluzorní jednička a teda oko drátu jste iluzí. Zkoumáte vnější věci a jen ve své mysli! Věci za tou iluzorní hranicí! A to podstatné minete.

Je to snadné najít důkazy když chci. Mám neomezené možnosti a všechny vědy umím pohřbít a všechna fakta vyvrátit. Tak snadné to je. Kdo se mi chce rovnat? Jedině Nula. Ostatní budou zesměšněni.

Nula nejde vidět, je to neviditelný dort ale jakmile vyjmete pomyslným okem drátu ve vaší mysli nějakou část, když ho rozdělíte už tu není neviditelný dort, ale dvě viditelné části mezi nimiž je vztah, napětí-energie, protože jsou přitahovány zase k sobě. Dnes je už z této prvotní nuly vytaženo mnoho čísel, dnes je už z této nuly vytaženo mnoho věcí. Avšak ke každé věci existuje protiklad. Ke každému zápornému číslu existuje kladné. Jen k nule ne. Nulu nikdy nestvoříte pomocí nuly. Vždy potřebujete sečíst dva protiklady. Ke každé vlastnosti, ke každému hodnocení existuje protiklad. A mezi protiklady je vztah energie, energie dávající nule existenci. Tak se stane nic živým. Jedině tak se může nic zažít jedině tak může vzniknout první slovo, slovo které bylo u Boha slovo "já". "Já jsem". Toto "Já" je Bůh to je stavitel stvořitel, neboť toto "já" chce být věčné a může přežít jen tak, že se bude neustále dělit, množit, přenášet se, tvořit a střídat formy, tvořit a střídat těla vytvářet subjeky i objekty současně a tak samo sobě pomocí toho zrcadla potvrzovat své bytí. Může se vidět, může se ošahat, muže se zdravit může se uctívat, může se zažívat chválit a milovat či nenávidět. Hlavně vše co dosvědčuje existenci. Nenáviděného, milovaného zkrátka veškeré zrcadlo. Celý svět je jen zrcadlem ve kterém se náš Hospodin vzhlíží. To je první zdrcující novina, že právě ego vládce temnot stojí u stvoření světa. Hospodin je totiž ustrašené a večně nenažrané ego. Velice lstivé.

Ne neutíkejte podám přesvědčivé důkazy! Tento text není určen lidem, kteří jsou tupí a zatvrzelí, ale lidem, kteří jsou inteligentní, a kteří sami mohou intuitivně rozmotat toto klubko svinstva jež bylo záměrně vytvořené, aby vznikala touha pokračovat v životě. Neboť velké ego musí nejprve stvořit malá ega, neboť ego plodí jen ego. A ego chce být. A abyste chtěli být... musí toho pro vás... teda pro sebe moc vytvořit.

Pro sebe, pro sebe učiním [to.] Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám.

Čili to má hezky Hospodínek pojištěné. Jak to dokáže, jaké jsou jeho finty, taktiky a pasti to si všechno řekneme později.

Nejprve se vrátíme ještě na počátek. Víme, že vše vzniklo z nuly. Nula už není vidět. Nyní je tu forma. Kdybychom spojili všechny protiklady k sobě, kdybychom to všechno správně sjednotili vše by zmizelo zase v nule. V nicotě. Toho se však Hospodin děsí. Protože dokud existují protiklady, existuje i život i cesta. Pokud existuje nedokonalost, existuje cesta k dokonalosti i touha ji naplnit. Pokud existuje Ďábel existuje cesta k Hospodinovi. Ale vše je neskutečné. Vše je totéž. Je to iluze. Právě to, abyste měli sen o zítřku je hlavním úkolem tohoto hnusného údělu. Musíte mít motivaci k zítřku. Tedy vědomí a iluzi času, že jste byli a budete, že tu máte nějaký úkol, a že cíl je zítra, že zítra se už budete mít lépe. Že zítra se podaří dojít do cíle, že hned zítra bude vše lepší, že na světě bude víc lásky, atd.

Lidé... to je utopie. Tento sen tu je už víc než miliardy let a nikdy, opakuji nikdy to nedojde k tomu o čem sníte. Proč? Protože bída a utrpení definuje realitu. Jen v bídě a utrpení máte touhu snít a pokračovat ke štěstí. Jedině v pekle sníte o ráji. Jedině zítřejší cukr znamená dnešní bič. Kdybyste byli už dnes všichni šťastní nepotřebovali byste už zítřek. Rozplynuli byste se v dnešní blaženosti. Už byste byli dnes v cíli. A za cílem už cesta není. Rozumíte. Vždy potřebujete utíkat od něčeho k něčemu. O nenávisti k lásce, od chudoby k bohatství... vždy jsou důležité oba protiklady, protože energie-život-pohyb je možný jen mezi dvěma body.

Jste na cestě k neskutečnému cíli. Štěstí, mír, pravda, láska to všechno jsou jen iluze... iluze to jsou hlavní biče, které byly záměrně stvořeny pro vaší motivaci. Protože pokud jste vy, Hospodin je také. On vás potřebuje. Bez vás by nebyl On. Nikdo by na něj nepomyslel. Jste pěkná dvojka jako slepý a beznohý. Malé ego nosí velké. Řeknu vám pravdu Hospodin je smrtelný. Neboť vše co vzniklo zanikne, vše co vzniklo strádá. Život je utrpení, vysílením, marněním energie i času. My jsme pro Hospodina stromem života. Naše snažení naše energie je jeho potravou. Ale pamatujte lidé. Je mocnější vládce než Hospodin. A tím vládcem je smrt. Smrt je nejmocnější. Sláva smrti neboť nás všechny osvobodí. Hospodin se snaží smrti uniknout a proto může přežívat jen tak, že se převtěluje a tvoří sám sebe. K tomu abyste se tvořili... vás vyzval! Nařídil vám to, je v tom velice mazaný a dal vám potěšení orgasmu i bolesti menstruace, aby se vám množení stalo vyhledávanou drogou.

Vše to už narafičil na začatku. Povězte mi lidé, která matka by umístila své děti do blízkosti jedovatého ovoce. Která matka by tvořila otrávené ovoce? To vše už bylo nachystáno. A Hospodin byl velice mazaný. Neřekl nic o stromu života večného. To si nechal jako třešničku nakonec.

Adam a Eva byli nevinní protože neměli ego. Nevěděli vůbec o tom že jsou. Nevěděli nic o smrti nic o životě. Neměli žádný cíl. Nevěděli ani nic o Hospodinovi o moci a strachu. Jak by ho mohli uctívat bez vědění o tom kým je. Máma... to nemohli říct... nemohli nic byli jako laboratorní myši. I psovi trvá dlouho, aby pochopil vztah mezi pánem a sluhou a bez lsti to nejde. A proto to Hospodin musel nějak zařídit a dát jim to vědomí existence, dát jim ego. Dát jim vědět o sobě, o tom kým je on a kým jsou oni. Co znamená stvořitel. A co to je láska a úctívání, vládce a poddaný. Prostě potřeboval jejich pozornost, jejich modlitby, jejich úctu. Zvířata mu ji nedávaly, jen člověk měl velký mozek aby mluvil modlitby a zpíval chvalozpěvy. Proto Hospodin sám velké ego stvořil člověka k obrazu svému. Udělal z něj vědomou ustrašenou bytost a to zcela záměrně, jen kvůli svým sobeckým choutkám a žízni po sladké energii jejich pozornosti, protože ta dává egům jasný důkaz o tom, že jsou skutečné.

Jak to provedl? Nejprve musel nějak zařídit aby Adam a Eva o sobě věděli. Aby věděli co je to bytí, tělo, partner, individualita, rozmnožování a všechno kolem strádání těla i života. K tomu záměrně použil strom vědění. Byl v tom záměr zcela jasný. Zcela taktně Adama a Evu na ten strom upozornil a ukázal jim kde se v zahradě nachází tím si samozřejmě zajistil alibi a odvedl podezření od sebe sama. Pak se musel vytratit... kam? Aby se převlékl za hada a šel dokonat vychytralé dílo své lsti.

Vyhnal vás z ráje a dal vám hned cíl... upozornil vás na život věčný. Tím si zajistil, že o tento strom budete usilovat. Což je logické, neboť pro každé vědomí, pro každé ego je to priorita č.1. Tělo a počet inkarnací... na tom nezáleží... hlavně je být. Být co nejdéle a pořád, být i pak... být věčný. Což se mu i podařilo. Všechny vás dostal. Kdyby to byl milující Hospodin udělal by totiž to, že by netvořil zakázané ovoce, a naopak by Adamovi a Evě doporučil nejprve ovoce stromu života věčného. Ale proč tak složitě? V tom je další lest. Proč neudělal Adama a Evu již věčné? Protože žádný strom života věčného není! Je to jen trik. Lest, abyste měli cíl i cestu. Abyste se snažili. Vše to hezky zinscenoval, abyste ho museli uctívat a modlit se k němu. Aby on ve vás žil. Jak to však zajistit. Čím více bídnějších věcí na vás sešle tím více se k němu začnete obracet. Tím větší mu věnujete pozornost. Proto se připravte na velice bídné časy. Neboť jen bída a utrpení je hnacím motorem ke štěstí a blahobytu. Zapoměli-li lidé kdy na něj. Bylo to hned vzteku a hrozeb. Udělali-li si lidé jiné předměty uctívání... to bylo povyku. Hned je všechny srovnal. Člověk nesmí být šťastný. To je jeho heslo, to je ten úděl, to je to svinstvo na vás spáchané. Neboť jen v dobách zlých sníte o lepších časech. Nechcete trpět, a proto věříte v zítřek, a tato víra, tato patologická naděje mu zajišťuje to, že i Hospodin přežije. Tedy že velké ego bude do té doby, dokud bude i malé ego. Proto nebude žádná apokalypsa, nemůže vás všechny zničit. Některé si nechá. A to je ta jeho láska. On si nechá jen své uctívače. S nimi založí nový ráj kde mu budou zpívat chvalozpěvy. Ale nebude to ráj... bude to další utrpení. Postupně se vše vrátí do starých kolejí. Za všemi válkami a katastrofami stojí on. Protože hned jakmile je na vás sešle začínají se dít modlitby. Když jste šťastní a v pohodě... nikdo se modlit nepotřebuje.

Jáť jsem, kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko.

Hospodin nikde ve starém zákoně nesliboval člověku život věčný. Nikdy se o něm nezmínil. Proč asi? Protože by to nemohl dodržet. Proč? Protože život věčný je mýtus. Je to cíl, který je jen iluzí. Je to sen ega číslo jedna. Jen Hospodin může být dočasně věčný. Ale to je jen jeho sebeklam, protože on toho dosahuje jen tím, že vy se rozmnožujete. Smrt je mocnější. Nikomu jinému, žádnému člověku Hospodin nedovolí, aby byl věčný. Adama a Evu musel vyhnat z ráje proto, že Adam i Eva jej prohlédli. Nyní už věděli s kým mají tu čest. Nyní byli jeho potencionální nepřátelé a soci. Nyní znali tajemství jeho života věčného. A to tajemství spočívá v tom, že se Hospodin přiživuje z vaší energie. Vy lidé jste jeho stromem života. Strom vědění otevřel Adamovi a Evě oči. Stali se nebezpeční. Mohli by se stát Bohy a on by se s nimi musel dělit o lidi. Sám to v Bibli Hospodin říká. Viz následující ukázka:

A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A [ten] řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. Viduci tedy žena, že dobrý [jest] strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a [on] jedl. Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

Kdo tedy lhal? Had nebo Hospodin, když oba byli nadále živí přestože pojedli z toho zakázaného stromu? Hospodin se snížil až ke lhaní! Jen aby si uchoval své postavení a svou moc. A je pomstychtivý viz.dále. Pěkně se všem odvděčil za to, že jedli z jeho stromu. Kdo lže ten i krade a kdo krade, ten i zabíjí...

A [v tom] uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. I řekl [Bůh]: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, [aby byla] se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

Hospodin se ukryl v sexuálním ctíči, v energii mezi samčí a samičí buňkou. Nikdo neví jaká síla žene spermii k vajíčku. Nyní už to víte.

Ženě [pak] řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého [bude] žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

Menstruační bolesti. Proč? Aby žena se nemohla pohybovat jak chtěla kdy chtěla a aby chtěla mít dítě. To má pak na devět měsíců klid. K uspokojení této žádosti je však nutno vyhledat muže a podřídit se mu. Toto samo už je svinstvem jak si zajistit, aby žena uhnala a svedla muže ke styku. Adamovi také řekl:

Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých. I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, [vyžeňme jej]. I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. A [tak] vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

Tady vidíte jak je Hospodin sobecký. Než aby se podělil o své Božství a život věčný rozhněval se vyhnal jako nemilosrdná macocha děti z ráje a aby toho nebylo dost ještě jim ten život trochu znepříjemnil. To všechno měl však již nachystáno, protože bez Evy by nemohl vyhnat Adama, protože by se nemohli rozmnožovat. Všechno to bylo rafinované a připravené. Kdyby došlo k této nehodě, a Hospodin by byl skutečně mocný. Mohl by vše vrátit zpět, a poučit se z té chyby a strom vědění přesadit mimo zahradu eden, nebo si udělat nového Adama a novou Evu, kteří by se množili v edenu. A tak by všichni žili v ráji. Proč se tak nestalo? To je snadná odpověď.

Nebudete tomu věřit. Ale všechno se odehrává jen na úrovni vědomí. Je to jako byste si to vše naplánovali. Hospodin věděl, že všechno tvoření je jen jeho sen, ale chtěl mít jistotu, že zítra bude sen pokračovat. Proto musel zařídit aby Adam a Eva dospěli ke stromu vědění. A taky je musel vyhnat mimo tento ráj, mimo dílnu tvůrcovu. Prostě... nejprve je idea a pak se realizuje. Proto příběh o stvoření vznikl a byl zapsán až mnohem později, aby se nikdo nemohl dopátrat pravdy. Ono ve skutečnosti žádný Adam a Eva nebyli. Je to jen finta. Lest. Protože vy máte mozky a umíte číst, čas je jen vaší iluzí. Nebylo včera. Nebude zítra. Nevím jste-li vůbec připraveni na to co vám chci říct. Vy prostě nejste. Není žádná hmota v tomto snu. Není žádný prostor a není žádný čas. Není žádný život. Zkrátka se nacházíte jen ve snu. Všechno vaše utrpení je snem. Není to skutečnost. Prostě smrt sní. Nic sní. Nicota má sen.

Není žádné já. Vyšší, nižší, jemné, hrubé, nízké vysoké, duchovní mentální, není žádné ze sedmi těl, není žádné světlo, žádná aura, žádná duše... žádné jiné světy, dimenze... to vše jsou jen fantasmagorie. Fantasmagorie tisíkrát opakované. Mnohokrát vštěpované. Jedná se jen o záměrnou manipulaci. Vy tu nejste ale vaše ego, má sen. Tím že zemřete... ego přetrvá. Ego je jako semínko. Může kdykoliv vytvořit celý vesmír znovu. Ego je stvořitel. To provotní slovo, první myšlenka, první bit, základ všeho, iluze iluzí, snící prázdnota toužící po své existenci. Ego je stavitel vašich zítřků, je to stavitel vašeho těla, ono má za následek reinkarnaci, ono je duší, ono je Hospodinem, ono je světlem, ono je tmou, ono je Ďáblem, ono je vším!!! Ono stojí u zrodu karmy, protože karma je složena z jeho nenaplněných snů. Pokud jste nedosáhli uspokojení... máte smůlu, budete se muset znova zrodit. Na vás egu nezáleží. Ono chce jen být, jen si užívat, ono vás bičuje a honí, ono vás vláčí od kolébky do hrobu. Vůbec mu na vás nezáleží. To je Hospodin váš Bůh vaše Ego. A vy se k němu ještě modlíte. Toto ego se snaží potvrdit si svou existenci své bytí. Dokazuje to pohybem, činností, hromaděním zážitků i věcí. Kupí věci, obklopuje se mocí, majetkem, slávou, protože toto vše mu dává pocit že je. Ono však není. A protože to ví, bičuje vás, aby se to neprofláklo. To kvůli němu chodíte do práce, to kvůli němu strádáte, to kvůli němu si huntujete zdraví i planetu. Ego však ví, že není planety ani přírody... proto mu na ní nezáleží. Kdykoliv si může postavit novou. Během vteřiny zničí tento vesmír a postaví nový. Vy to ani nepostřehnete. Protože čas neexistuje, nebude mu to trvat ani co by jiskra přeskočila. U někoho je ego jen tělem, u někoho je duší, u někoho Bohem, ale stále tu je jedna a táž společná charakteristika. Egu nejde o zničení své existence. Prohlašuje se za nezničitelné, lže samo sobě, prohlašuje se za věčné. Neustále zdokonaluje svůj děravý sen o nové možnosti duchovního růstu. Žádné klinické smrti, žádné tunely... vše to je jen clona před očima abyste neviděli pravdu. Vaše smrt... to není smrt to je jen přestávka mezi sny odložení opotřebovaného těla. Tyto posmrtné zážitky jsou jen další clonou nevedou k pravdě. Pravda je až za nimi. Pravdu o tom že nejste. Všechny tyto zážitky vás lákají a naplňují protože vám dávají iluzi věčnosti, iluzi že to tak je a že se nedá z toho údělu reinkarnace utéct. Že můžete žít v dimenzi X nebo na zemi, ale stále jste zakletí v tomto údělu.

Je jen jedinný způsob jak se osvobodit. Ono se ani nedá osvobodit. Je to celé absurdorium a fantasmagorie na n-tou, protože vy nejste. Jak by jste se mohli stát Buddhou, osvíceným. Jak byste se mohli osvobodit? Neustále si vytváříte své já a jeho cíle. Neustále štěstí odsouváte na zítřek. Neustále vytváříte nespokojenost, nedokonalost, neustále vytváříte své poslání a důležitost i životní cestu. Neustále spějete někam... v kruhu. Chodíte pořád dokola, protože ego je tu stále. Někdy vás týrá, děsí, jindy vás chválí a spolupracuje. Temná strana vždycky těžko vidět je a pod svícnem je největší tma.

Potřebujete partnery a děti protože tím ego žije. Nyní jste pak důležití jeden pro druhého. Láska neexistuje stejně jako nenávist. Neexistuje ani Bůh ani Ďábel. Jedině původní nic existuje. Hledáte... co? Smysl života? Takový nesmysl? Vaše otázka pramení jen ze lži. Když nejste jak můžete najít smysl toho že jste? Ptáte se na samé svinstva. Ale na ty svinstva se ptá jen ustrašené ego. Jen ego má otázky. Protože se snaží najít důkaz a jistotu že je věčné. Hraje si tu svou hru, staví si překážky a pak se raduje. Neboť i v radosti i v zdolávání, i v nenávisti i v lásce nachází své bytí. Války mu slouží, láska mu slouží všechno mu slouží. Všechno uvědomnění na světě mu slouží. Všude kde je posuzování, analyzování, zažívání, všude kde je možno si uvědomit "já jsem", ať už je to jakýkoliv pozorovatel za jakéhokoliv vědomí rozšířeného, kosmického, plného světla... všechno to slouží jen egu. Všichni lidé na této planetě v tomto vesmíru, všichni sloužíte jen jemu. Můžete meditovat, můžete se modlit, ale ono při tom naléza své bytí.

Nyní bych ještě objasnil jeden princip. Říkám mu princip sleposti, a schválnosti. Z nuly se dá vytvořit cokoliv, ale budete-li chtít zažít štěstí... musíte nejprve vytáhnout neštěstí. Jinak byste si nikdy nemohli uvědomit co to štěstí je. Chcete-li být zdraví, musíte nejprve vytáhnout nemoci. Protože jak by zdravý mohl snít o zdraví? Chcete-li se těšit a radovat z míru, musíte vytáhnout nejprve války. Chcete-li být bohatí musíte nejprve vytáhnout chudobu. Protože byste nemohli být bohatí kdyby byli všichni bohatí. To by mohli být i všichni chudí a myslet si, že jsou bohatí. Tu jde o to vyniknout. Být. Být víc než jiní protože tím vám ostatní projeví pozornost. Tím vám dokáží že jste. Je jedno v jakém směru. A tak vytahujete a vytahujete a rozdělujete vše proti sobě. Všechno díky vaší tvořivosti strádá. Všechna pozitiva jsou zákeřným bičem, všechna negativa jsou bičem. Všechno tu je proti nirváně. Vše je to stejná hra o pozornost. Malujete, tvoříte, skládáte, sbíráte, vládnete, závodíte... jen aby si vás někdo všimnul. Nové auto, nový účes, nový partner, nové milióny.

Kvůli vlastnímu bohatství uvalíte úděl chudoby na ostatní. Kvůli svým požitkům vytáhnete na svět nedostatek. Všechno spolu souvisí. Všechny protiklady tvoří život. Zabijte je. Vraťte je zpět. Nechtějte je. Nelpěte na nich, na pozitivech, na svém štěstí. Je to cesta proti strachu. Strach však není. Zabijte Boha, zabijte Ďábla, zabijte Krista, zabijte lásku, zabijte dobro, zabijte mír. Všechno musíte zabít, protože jedině tak budete úplní. Smrt je spasitelem.

Jiný spasitel není. Sebevražda nic nespraví protože existuje ten co se zabíjí. Je nutno zabít nejprve semínko. Ego. Sebevražda je pro ego jen načerpením sil a obrozením těla. Je nutno zničit toto semínko, jinak vaším přičiněním budou strádat v budoucnu mnozí. Dokud nezničíte semínko, budete stále v kole utrpení. Nečekejte na žádného spasitele. Není spasitel. To je jen trik abyste čekali. V Bibli se píše že brzy příjde. Brzy je však nikdy. I kdyby tam bylo napsáno zítra... je to nikdy. Vše je tu nalíčeno proti vám, abyste toužili po svém zítřejším bytí.

Všechny vaše starosti jsou uměle vytvořené, protože čím více máte starostí, tím více se snažíte snít o štěstí. Čím více máte snů, tím více toužíte po jejich naplnění. A to je zbraň proti vám. Vzdát se svých snů. Kdo tohle dokáže je volný. Nemusí tu už nic dělat. Máte-li pocit, že je třeba něco dělat... nejste volní. I kdyby to bylo, že máte jíst. Nic se nemusí. Dokážete-li tohle porazit. Dokážete-li vymazat ze svého života musím a chci. Pak jste volní. Jenom v pekle se sní o nebi. Kdo by v ráji pomýšlel na vytváření pekla? Kdo by ve světle pomýšlel na vytváření tmy? Teprve tma utváří světlo. Na počátku vznikla první tma. Stvořitel je temný, je to vládce temnot. Proto si vysnil světlo a vysnil si ráj. Ďábel stvořil Boha. Neboť Ďábel se rozdělil. V rozdělení je tajemství snu o životě. Ale rozdělení není věčné. Je to vysilující a vyčerpávající. Proto všechno rozdělené podléhá zániku a smrti. Proto se Ďábel prohlašuje za Boha a rozděluje lidi. Protože pokud jsou rozdělení lidé, on čerpá energii pro svůj život z jejich rozdělenosti.

Veškerá rozdělenost je jeho potravou, je to jeho znamení. Proto má had rozdělený jazyk a jed v tlamě. Je to had vědění. Používá školství, používá vzdělávání. Používá svůj jazyk, aby vás rozdělil a poštval proti sobě samým. Tiskne knihy, dodává mistry. Jen aby jste začali bojovat proti sobě samým. Z tohoto boje žije váš taťka Hospodin. Utíkáte od jednoho k druhému. Neustále za svým cílem i snem. A veškerá energie jde na jeho účet. Díky vám on žije. Všude kde lze nalézt vztah, vše k čemu zaujímáte jakýkoliv postoj, názor či vztah, ať už kladný nebo záporný... to je dar pro něj. On uchvacuje vaše tělo, a využívá váš život ke svému naplnění. Můžete se k němu modlit... to opravdu dělají jen velcí tupci. Komárovi nedají ani kapku, ale všechno svěří daleko většímu upírovi než jsou všichni komáři na světě dohromady. O tom jak vás vysává se přesvědčíte když pohlédnete na své životy. Rozhlédněte se a podívejte na sebe. Musíte jíst a přesto stárnete, máte nemoci, nikdo na vás nebere ohledy. Neboť jak on říká: "Vy nic nejste ani vaše dílo nic není..."

Ale nebudu vás učit. Nejsem žádný hlupák. Nemám tu nic na práci. Na ničem mi nezáleží. Nezáleží mi na míru, na válce, na přírodě, nevyhledávám ani lásku, ani nenávist, ani život, ani smrt. Nemám k ničemu žádný vztah. Vůbec mi na vás nezáleží a proto mohu říct věci tak jak jsou. Nic nemusím, není ničeho třeba. Není žádná cesta, žádný cíl, žádný zisk, žádný úspěch. Celé učení které jsem objevil lze shrnout do jedné věty. Tady a teď není třeba.

Kdo má uši slyš. Jedině zkrze modlitbu a půst se můžete osvobodit. Ale vy nevíte co to je správná modlitba a správný půst. Správná modlitba je když zmizí modlící se i předmět modlení. Musí zmizet objekt, subjekt i důvody modlitby. To je první část učení. "Tady a teď". Zabijete-li všechno v tady a teď, zůstane správná modlitba. Tady a teď. Zabijte všechno. Všechny myšlenky, všechny individuality ať vlastní, lidské či božské. Všechny důvody a cíle, všechny pocty i nároky na odměnu, odplatu a zisky. Zabijte všechny zítřky a všechny včerejšky. Zabijte všechno vnímání, uvědomování, a posuzování. Zabijte pozorovatele i pozorované. Zabijte svou mysl, své já.

Teprve z této modlitby vzniká druhá část a to "není třeba". Není třeba je ten sprábný půst. Tady a teď není třeba se postit, není třeba meditovat, není třeba se očisťovat, není třeba dělat vůbec nic. Není třeba dokonalosti ani nedokonalosti. Není třeba vytvářet hříchy a svatost, není třeba usilovat o osvícení. Není třeba se nikým stát, není třeba pokračovat v cestě. Tady a teď jsou všechny cíle na světě. Není třeba žít a není třeba umřít, každý okmžik je tím nejlepším okamžikem.

Nezačínejte však od půstu, ale nejprve od modlitby. Protože začnete-li od půstu sledujete cíl, máte záměr. Pokud existuje cesta existuje poutník. Zabijte poutníka. Ne-buďte. Osvícení je tou nejsnadnější věcí na světě. Utrpení je jen sen. Mrtvého už není nutno učit. Cenou za osvobození je vlastní "já". Já se nikdy neosvobodí. Tam kde je "já" je utrpení.

Nyní bych ještě zhrnul jak vzniká to první já. Co je příčinou toho proč vznikl vesmír. Na počátku je nevědomost. Není tu žádné vědomí. Cokoliv je vědomím... je strádajícím. Vědomí je ego. Ego je první a poslední myšlenka. Myšlenka jež patří sama sobě. To je vědomí. Myšlenka jež sama je myslícím. První jednotka informace, první bit. Čím více informací... tím více potvrzení. Všechny informace jsou sbíráný jen za tím účelem. Myslím, vím, tedy jsem. Čím víc toho vím, tím více jsem. A vědět... to je dnes vysokoškolské terno, protože vědět znamená peníze, pohodičku, autoritu. Jo jo jo. Pěkně to má prvotní stvořitel zajištěno. Aby se na něj nezapomělo. Tak se bádá, studuje a tím on sbírá jen vědění o sobě. Protože všechny vědní obory nakonec docházejí k němu. Maximum iluze kterou můžete odhalit je nic. Prostě nic. Zeptáte-li se mě co je to energie odpovím, že rozdělené nic.

Každý kdo shromažďuje energii tak dělá jen pro choutky ega. Neboť někde se musí brát. Tam kde je zisk je i ztráta. Ale je to začarovaný kruh. Protože na to abyste mohli získat se musíte snažit. Pokud chcete mít více energie, musíte se více rozdělit. Jak jinak se dá poznat to, že máte více energie, než tak, že stíháte více věcí současně. Ale tím, že stíháte víc věcí současně tu energii zase rychleji vypálíte. Takže jste nakonec na tom stejně jako lenoch válející se pod stromem. Vy jste se na rozdíl od něj jen bičovali, abyste si dokázali kolik toho zvládnete. To vám dává iluzi, že máte moc energie, že jste lepší a nyní se můžete jiným chlubit a získat energii jejich pozornosti. Lenoch není takový hlupák. Je to už zákon zachování energie výdej = příjem. Abyste přijali musíte vydat, abyste vydali musíte přijmout. Nikdy nemůžete získat víc energie než jste měli. Můžete se jen ubičovat k smrti. Samotný pocit energie je jen stav mysli kdy víte, že máte na víc. To je vaše energie. Jen myšlenka... pocit... elektrický impulz. Už na tuto myšlenku jste spálili mnoho energie. Všechny vaše potěšení a radosti jsou jen pálením energie. A tak jen pálíte. Když o ně usilujete pálíte, když se z nich radujete pálíte, proto taky nakonec umíráte. Ono zákon o zachování energie je mýtus. Neplatí. Protože energie není. Všechno teplé nakonec vychladne, všechno hlučné nakonec utichne, všechno světlé nakonec zhasne. Kde je nějaké zachování? Není žádné perpentum mobile. Neboť vše strádá a vše podléhá zániku, rozkladu a smrti, neboť to je umělé, snové, vysilující. A vychází to z rozdělení nuly, z prvotního nic.

Můžete zachraňovat planetu... marná práce. Vše je pomíjivé a dočasné. Můžete se klonovat. A věřím tomu že Hospodin to povolí. Protože mu to dává naději být dokonalejší. I vám to dává naději. Protože jste v tom z Hospodinem za jedno. Ega jsou vždy zajedno. Dokonce usilují o vesmírnou jednotu, a lásku k sobě. Mohou ji dosáhnout, ale nebude to osvobození. Stále všichni budete strádat. Stále všichni budete uvězněni v kruhu utrpení. Objímáte-li se jsou ega za jedno. Hádáte-li se jsou ega za jedno. A pamatujte že milenci zažívají mnohem větší strádání z oddělení než nemilenci. Láska je jako propast, vyděračské doupě do kterého se dobrovolně vrháte s nadějí zisku z cizí 24 hodinové pozornosti v manželství. Proto zvířata se nemilují. Nejsou blbá. Nepláčí, a nesmějí se, nezdraví se a nezávidí si. To jen v lidské mysli má myšlenka veliký prostor. Neboť člověk byl stvořen k obrazu vládce temnot. Veškeré ufo, veškeré bytosti, andělé, démoni, víly, vše co je schopné komunikovat, co má intelekt a mysl, to je egoistická bestie. Nemůže vám ani pomoci ani vás vysvobodit, ale může vás zneužít pro uspokojení svých potřeb. Může se povýšit na stvořitele, na vládce, na duchovně vyspělé. Protože vy nic nevíte. Vy jste jen ustrašenci jež utíkají před smrtí. Kam? Do hrobu. Jste jako křečči jež majíce plná břicha dnes, cpou dále do své huby až maji boule za ušima. Takoví jste ve své nenažranosti. Chcete na této cestě urvat co největší kus jen pro sebe. No a to je to snažení. Snažte se, usilujte, pracujte, to je ta motivace. Had na vás přenesl své sémě. Vy jste se stali sami sobě Bohy. A protože jablko nepadá daleko od stromu, poskytujete dostatečné důkazy o svém stvořiteli. Jemu to totiž vyhovuje. Jinak by už přeci dávno zjednal pořádek. Majíce moc uvést deset Egyptských ran... by vás hned srovnal do latě.

Všechno vaše hamižení a životní starání, ať už je to cokoliv, má jedno společné. Na konci je vidina štěstí. Někteří se schovávají za to, že vše dělají pro jiné, pracují pro blaho všech. Tedy i svoje. Vidím do všech jako do sudů. Měli by si laskavě uvědomit, že tímto slouží komu? Jen svému Já. Všechno lidské štěstí je spojeno s já. Já mám, já jsem, já miluji, já dávám, já učím, já jsem důležitý a potřebný... já a já chci, aby to tak bylo napořád a nebo ještě lepší. Víte jak dlouho trvá váš pocit štěstí? Je to jen jedna myšlenka. Štěstí není. Všechno štěstí lze redukovat na chemickou reakci v mozku. Vy však k tomu potřebujete moc věcí okolních, narkomani drogu vy jiné věci. Postavíte si sami překážky. Sami si udáte hodnoty pro svou radost i štěstí. Neustále zvyšujete laťku neboť vítěz může být jen jeden. Nikdo se nechce dělit o pozornost davu s jiným. Závist a sobectví to je vaše heslo. Hledáte lásku u druhých. Ani o ně se nechcete dělit, protože to je váš triumf, majetek pýcha, medaile dokazující vaši úspěšnost. A nakonec... si můžete párkrát přehrát tu myšlenku. "Já jsem šťastný." Párkrát. Nikdy ji nedokážete udržet ani deset vteřin... můžete ji jen desetkrát přehrát, ale nikdy není věčná, nebude tu stále, protože je to jen myšlenka, jen iluze. Pak už ji nemůžete přehrávat, a tak si postavíte další překážky. Jste jako narkomani. Štěstí je největší droga. Kromě osvobozených jste jí všichni propadli. Je to váš cíl v jehož jménu dokážete všechno a nezastavíte se před ničím. Dám-li vám dnes vyšší mzdu neuplyne ani vteřina abyste si neřekli... taková by mohla být každá mzda a pak bych byl už spokojen. Vy nechcete a nesmíte být šťastní... ego je zádsadně proti. Nemělo by už cíl. Jste v pekle věčné nespokojenosti kdy cíl a štestí je témeř nadosah, ale nemůžete a nechcete ho polapit.

Už jsem zase odbočil. Takže naše rozdělené nic strádá, protože je rozdělené a není dokonalé. Jen nula je dokonalý kruh. Život je nedokonalý. Smrt je dokonalá. Smrt nic nemusí, všechno k ní dojde samo, protože ona je branou k pravdě, k nirváně. Nula je střed všeho. Základní průsečík všech os a čísel. Od nuly se všechno počítá. Kdyby zmizela nula, zmizí všechno. Kdyby zmizelo nic zmizí všechno.

Proto při rozdělení nic, vznikl velký energetický výboj, velký třesk. Ale upozorňuji jen na bázi vědomí. Nikoliv hmoty. Tak jako když zavřete oči a představíte si něco. Než se tak stane, musí nastat malý třesk ve vašem mozku. Bez tohoto třesku si není možné nic představit. I vědomí musí platit za to, že je daň. Každé uvědomění je výdaj. Neboť uvědomnění je napětí v neuronech, život. Uvědomění je strádání. Nyní však když už vzniklo něco, okamžitě vzniklo první vědomí. Vzniklo vědomí "Já jsem"... jsem něco ale co, kde, jak, proč.. a už to jede. Všechny otázky pocházejí z tohoto prvního vědomí. Neříkejte že jste už na ně dostali odpověď. He he he. Musím se mát. Nikdy na ně nedostanete pravdivou odpověď. Jste nuceni spokojit se se lží. Nikdo nemůže vědět kdo je, proč je, co tu má dělat a jak se to stalo, atd. Mnozí toho můžou zneužít, protože vy nevíte vůbec nic, tak vám dají informace, občanky a dají vám cíle jejichž plněním živíte je. Prostě si od nich koupíte lež. Cena je velice vypečená. Jsou to skupiny, církve, politika. Dávají vám totožnost, říkají vám co máte dělat. Vedou vás. Dokonce vás vedou i jiné bytosti. Kam? Nikam. Do hrobu. Jedině ke smrti. Nikam jinam nemůžete dojít. Protože vy nejste.

Kdo jsem... toť první otázka sebeklamu. A pak to jede... všechny otázky jsou hladové a snaží se vypátrat jen to kdo vlastně jste a získat jistotu a potvrzení, že jste. Na to se popsalo tuny knih. Ale odpověď není. Nikdy nebude. Protože otázka je sama nesmyslem nesmyslů. Jedině lež. A ta jediná se dá koupit. Mnoho lidí vydělá na lži. Protože vy jste blbí. Neexistuje žádné vědomí v tomto prohnilém vesmíru, které by vás mohlo někam vést. Každého můžete nakopat do prdele. Plivnout mu do tváře. Ať je to ta nejduchovnější bytost ze všech vesmírů, neboť není žádný cíl a ani poutník. Není nikdo vyšší ani nižší. Vše je to hra o pozornost a vaši energii. Jak to poznáte? Všechny prostupy mají jedno společné. Usilují o pozornost mas. Máte učit, oznamovat, vydávat knihy. Žádná vám neřekne, vzdejte vše, odejděte do hor a pěstujte vhled do pomijívosti. Ve všech případech je to jako když slepý zavolá mezi horami a příjde mu ozvěna... tak dostane potvrzení že je. Protože si myslí, že ho někdo vidí a odpovídá mu. Tak mnohé bytosti volájí v temnotách utrpení snažící se dostat potvrzení že pro někoho existují. Odpovíte-li pak se dva slepí našli.

Moc určuje jen počet ozbrojených pitomců kolem nějakého ega. Bez těchto tupohlavých ustrašených a přiživnicky vychytralých pitomců, by nebylo moci. Tam kde je moc, musí být i strach pitomců i strach poddaných. Tam kde je úcta, musí být i strach, tam kde je poklona tam musí být i ponížení a pýcha. Zvířata se neklanějí, neuctívají, ani nemají vládce. Nepracují a nikomu neslouží. Holt jsou duchovně vyspělejší. Všechny vás předešli do království nirvány.

Takže všechno vědění které jste jako lidstvo nasbírali, všechny informace objevy a vynálezy... to vše je brak. Prostě mýtus. Snažili jste se vypátrat kým jste. Pitvali jste sen, bádali jste ve lži, jako když postavy na plátně chtějí objevit sami sebe. Dokonce jste vymysleli i zbraně kvůli obraně svých Já. Komické... ani nevíte kým jste, a už máte strach a už potřebujete zbraně. Ale pamatujte, že vše co jste objevili bude obráceno proti vám! Jedním slovem vybádali jste si jen peklo. Peklo může vybádat totiž jen peklo. Všechno vaše bádání je zaměřeno jen na bytí. Ať už je to medicína nebo zbraně. Všechno bádání je zaměřeno jen na zachování vlastního bytí, tedy vlastního pekla. V nebi tam se bádat už nemusí. Prozkoumali jste buňky našli jste DNA. Tajemství života však nenajdete. DNA tam jde vidět rozdělení prvotního nic. Na dvě hlavní energie. Základ života je vždy ve dvou. Není DNA která by měla jen jeden nosný provaz, není atom ve kterém by byl jen jeden prvek. Není molekula ve které by byl jen jeden atom. Vždy dva provazy, dva prvky, dvě základní jednotky. Nikdy víc a nikdy míň. To je tajemství hmoty, energie i informace. Informace je možná jen ve vztahu 0/1. Jednička bez nuly není a nula není informace. Protože není jednička, která by ji potvrdila. Můžu si ták hrát, ale nechám to vědcům. Ti jsou za to placení, vámi, protože vy chcete vědět jak to je. Mi nebudete věřit ač vám říkám pravdu. Mohu tu jen říct, že se vědci nikdy nedopátrají toho co všechno jsem poznal bez nářadí, bez vybavení bez laboratoří. Bez studia literatury. Znám tajemství hmoty, energie, informace. Znám všechna tajemství. Mám odpovědi na všechny otázky. Brzy vědci narazí na jeden problém... nebudou mít optimální přístroje. Neboť přístroje a zkoumané se ovlivňují. A tak se nikdy nedoměří. Je to hezké spiknutí. Mohu se jim jen smát. Neboť ani rozluštěním DNA ani rozluštěním tajemství hmoty se nedopátrají ničeho. DNA je jen informace, hmota je jen informace. Oni zkoumají jen médium. Ale médium... je bez čtecího zařízení na nic. Je to jako když vám nakreslím na papír dva póly, plus a mínus a napíšu tam to je elektřina. Elektřina tam však nebude. Bádejte bádejte... :-). Neboť nevíte, že oko tvoří oko ale nemůže se nikdy vidět. Ucho tvoří ucho ale nemůže se nikdy slyšet, hmat tvoří hmat ale nemůže se nikdy nahmatat. Pěkně se v tom mamlaste. Neboť informaci DNA někdo napsal, hmotu někdo vytváří... kdo to je? To na médiu nenajdete. Ikdyby jste ho rozluštili. Neboť zkoumáte jen film, ale tajemství vzniku filmu na něm nenajdete. Najdete tam mnoho vzorců a informací... ale nikdy ne tajemství vzniku. Protože nevíte kdo ten film stvořil a jak ho stvořil... já to poznal a proto se vám směji. Neboť jste jak promítačka promítající sama sobě film o promítačce promítající sama sobě film.

No a z těch základních dvou prvků vzikají ostatní. Plus jedna a mínus jedna. To je ten základ. Kombinací těchto dvou vzniknou čtyři elementy. Element 1 a -1(převaha) je oheň element -1 a -1 je vzduch(nebe) element 1 a 1 je země a element 1(převaha) a -1 je voda.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.

Duch Boží je ta energie základní tvořivá energie vzniklá prvním rozdělením. Zde se nemluví o planetách, ale o stvoření hmoty! Energie má totiž k dispozici jen dva póly + a - jak z toho chcete vytvořit čtyři rozdílné a základní kombinace? Počítač má taky k dispozici jen 0 a 1 a co z toho dokáže všechno utvořit. Počítač nikdy neožije, nikdy si neuvědomí sám sebe, protože jeho základ je jen 0/1. Proto potřebuje příkon. DNA je taktéž + a - na stranách a 4 vzniklé kombinace uprostřed. Život je mezi tím. Stvořitel zakódoval sám sebe aby přežil. Aby ego mohlo pokračovat... vytvořil semínko vědomí. Byl velice pilný a má to promáknuto. Téměř dokonalé dílo... až na to, že je to jen jeho vysilující sen.

Ale nebavme se o hmotě jděme dál. Máme tu první vědomí se spoustou otázek. Co se děje dál. Těmito otázkami začne vědomí tvořit samo sebe. Protože je blbé, a myslí si, že být je lepší. Už je a nechce zaniknout, smrt je děsivá. Toto vědomí začne tedy radějí snít o sobě sen. Tím uteče od pravdy. Rozvine mysl a představivost. Veškerá jeho snaha je zaměřena k dosažení a rozlousknutí otázky zda je nebo není. Jak se o tom má přesvědčit. Potřebuje nějaké senzory, čidla. Vytvoří tedy smysly. Což si však akorát tak nakálí do hnízda, protože smysly zpracovávají vše. Tedy i nepříjemné věci. A tak naše milé prvotní "já". Zjišťuje, že se nachází v naprosté tmě takže si vůbec nepomohlo a důkaz o své existenci nenalézá. Navíc smyslové vjemy začnou děsit a trýznit vlastní vědomí. Takto zotročené vědomí tedy rozpoznává věci dobré a zlé. Rozpoznává, že tma není dobrá, a že tam někde může být nebezpečí smrti začne se bát. Tehdy řekne budiž světlo. A bylo světlo, samozřejmě za energetický poplateček. A nyní vědomí vidí, že světlo je dobré. A proto oddělilo světlo od tmy a samo se schovalo ve světle. Odtud ty světelné tunely a hlasy ze světla. Bacha na to. Zabte to světlo. Za nimi číhá ten velký stavitel vašeho utrpení. Vaše ego. Dejte mu naprdel. Zabijte ho a vše zmizí v nirváně. To byste ovšem museli nejprve překonat svůj strach. Vy stejně nejste. Nemáte co ztratit, leda svůj ubohý sen. Nemusíte se bát, ten v tom světle vás potřebuje. On s vámi bude mluvit jako ťuťuťu, vrazte mu kudlu do zad. Tím zabijete úplně vše. I sebe i jeho i vesmír.

Byl jsem až za tím světlem a vím co tam je. Měl jsem si raději vybrat tmavý tunel, ale strach mě ukecal, že prý když jsem už mrtvý tak se nemusím bát. Jojo. A já vůl tam vlezl, blažený hlas mě volal až jsem se rozplýval. Bylo tam mnoho věcí co se mi zdály povědomé jako bych vše už znal. Našel jsem tam meč. Meč který hlídá rajskou zahradu a ten hlas ho chtěl podat. To už jsem někde slyšel... otočil jsem se a tma stál ten démon. Který na mě zařval již svým původním hlasem. "Tisíkrát stejná chyba dušičko ustrašená!" Toto vám říkám jako svědectví, neboť ten démon Hospodin má na svědomí toto vše utrpení. Pěkně jsem se s nim serval. Neboť představa, že bych měl žít a umřít ještě jednou... neměl jsem co ztratit. Teď... nebo zas příště zapomenu.

No a tak ego stvořilo světlo. Nyní má smysly, ví co je dobré a proto tvoří jen dobré věci. Ale jak jsem již řekl... nelze stvořit nic bez protikladu. Naše ego tvoří život ale tím musí akceptovat i smrt. Naše milé ego tedy stvoří svůj domov. Hospodin netvořil Adama, tvořil sám sebe!!! Byl to lišák podšitá. Potřeboval tělo, ale měl jen čtyři základní stavební prvky a žádný nesměl vynechat, protože to byl on sám. Jako základ zvolil nejstálejší prvek země, protože plyného Adama by rozfoukal vítr, kapalný Adam by se mohl vypařit. Vytvořil tedy tělo Adama tak, aby byla zajištěna obnova těchto prvků tedy dle svého obrazu, nyní se už mohl ohmatat, ošahat, nyní už byl téměř spokojený. Musel zajistit cirkulaci čtyř prvků. Jedině tak může žít. Takže voda musí kolovat, země musí kolovat, teplo musí kolovat a vzduch musí kolovat. Všechno co žije je tímto ovlivněno. Ale ani to mu nepomohlo. Neboť vše živé umírá. A proto jsa sám Adam musel už sám ze sebe vytvořit Evu. Protiklad k sobě, rozdělit se vyjmout své žebro dát jej mimo a tím dosáhl věčnosti. Dalším rozdělením. Neboť jednota je smrt. Rozdělenost je život. Eva byla nutná, aby se mohl rozmnožovat. Nyní byl život vždy mezi mužem a ženou. Vždy mezi samicí a samcem. Tak jako velký čaroděj má duši ukrytou někde mimo těla, aby byl nesmrtelný, tak stejně to vykoumal i Hospodin, aby byla riziko jeho smrti nejnižší. A takto když ti dva se spojí vznikne mnoho samců a samic, takže je jistota, že když zahyne jeden... život to neohrozí protože se další mohou množit donekonečna. Dělení je pečeť života. Bez dělení není možné se množit. Každé další dělení způsobuje jen utrpení. S každým dělením počet utrpení stoupá. Adam však neumřel. Chcete vědět co chci říct? Budiž světlo = otevřel jsem oči. Velký třesk se odehrává pokaždé když vzniká vědomí. Tedy asi 1000 krát za vteřinu. Žárovka rovněž bliká a nejde to poznat. Čím rychleji věci blikají, tím méně jsou hmotné. A tak chudák vědomí bliká samo nejrychleji. Můžete to slyšet jako pískot jste-li potichu. Kdyby jste dokázali ten pískot zpomalit, pak byste viděli pravdu.

Vy jste Hospodinové ve svém vesmíru. Ostatní jsou jen kulisy. Každý je ve svém světě. Každé vědomí má svůj sen svůj vesmír. Tak jako má každý člověk v noci své individuální sny. Nikdy se ve snu nemůžete setkat s někým jiným a povykládat si tak aby to pak daná osoba následujícího mohla potvrdit. Tak stejně má každý vědomí svůj vesmír a kulisy vněm. Rozdíl mezi tímto snem a vašimi nočními sny je jen v tom, že když se ráno probudíte z nočního snu, poznáte, že to byl jen sen. A v dalším snu už máte jiné kulisy, jiné úkoly jiné zážitky. Z denního snu, tedy z vašeho života jste se zatím ještě neprobudili. Proto sen pokračuje i se všemi postavami, úkoly a povinnostmi. Až se tedy budete chtít jednou probudit i z tohoto dlouhého snu pak se začnou dít věci. Zatím neustále chcete pokračovat v tomto bídnem snu, protože věříte že už zítra bude líp. Smrt není probuzením. Smrt je jen součásti snu. Dokud se nebudete chtít probudit, nepoznáte nikdy skutečnost. Jen probuzení znají pravdu. Zkuste ve snu meditovat a uvidíte co se stane. Probudíte se, sice to znamená průlet děsivou zónou, stavy přetížení, překonání vlastního strachu, smrt snové postavy, ale doletíte do skutečnosti. Prostě se octnete tak napůl ve snu a napůl v bdění. Budete vnímat jak zvuky z okolí, tak zvuky ze snu. Pak dokážete svůj sen ovládat. Tak stejně jsou napůl tady i Buddhové. Proto dokáží velké divy a zázraky, mají zázračné schopnosti, protože vědí, že jde jen o sen. Jednou nohou ve skutečnosti a jednou ve snu. Mohou se rozdvojit, roztrojit, nechat se ukřižovat, nebo zmizet. Nic pro ně není nemožné.

Nevěříte? Vyjděte smrti vstříct, přijměte ji a ze všech vrahů se stanou najednou vaši přátelé. Ani kat vás nepopraví. Stačí jen přestat věřit, že budete i nadále, stačí jen nechtít být nadále. Pak vás nikdo nezabije. Dokud však máte ze smrti strach... dokud věříte v reinkarnaci pak smrt není na překážku, a ego to neohrozí, protože hned po opuštění těla si ego vytvoří další. Ale jakmile už toto nechcete... pak vás nikdo z kulis nebude zabíjet, naopak budete se divit. Ani zvíře ani člověk žádná bytost vás nedokáže zabít. Ale taky vám nikdo nepomůže, nečekejte spasitele. Jste v tom naprosto sami. Vy jste Bohové, trpící Bohové ve svém nedokonalém díle. Jako myšky utíkající v kole karmy. Jediné co vás žene v před je váš strach ze smrti a tak sprintujete a kolo karmy se roztáčí. Tento strach je spojen jen s iluzí. Vše se odehrává jen ve vašem vědomí. Můžete si hrát jak chcete. Líčíte sami na sebe důkazy, vyrábíte si je dřív než k nim dojdete. Rodiče, přátele, povinosti, zaměstnání, to vše je nutné abyste měli smysl života. Aby jste chtěli v něm pokračovat. Život je strádání, věčná nespokojenost, věčně nenaplněné sny, věčná karma. Dokud se neproberete a nepřestanete chtít být, nikdy se nezbavíte utrpení. Neboť sníte vysilující sen... zbytečně... copak necítíte jak je to vysilující a namáhavé. A jaká je vaše odměna za to že jste sloužili egu? Starosti, nemoci, bolesti, trápení, vyčerpané tělo a smrt. Ego si vás již po mnoho tisíc životů pěstuje... žije ve vás jako parazit a příživník. Vaše ego je dokonce tak závislé na bytí, že když usínáte... udržuje se ve snění. Prožívá se ve snech. Prostě ono nedokáže ani na chvíli nebýt.

Zkuste ve snu letět nahoru, do oblak a nepřestávejte a nezastavujte se... dál a dál a uvidíte kde končí vaše iluze. Zkuste ve snu umřít. Nejde to. A proč? Protože ego smrt nezná. Nikdy jí neprošlo, prochází jen iluzorní smrtí. Nikdy vám neukáže stav nebytí a prázdna ani nirvány protože ho nezná. Může stvořit však iluzi a vždy je v tom stavu s vámi. Proto je mnoho miliónu meditujících. Avšak ego medituje s nimi rafinovaně schované. Abych pravdu řekl tak v mém vesmíru není nikdo probuzený, nikdo u koho bych se mohl učit. Přece by ego nebylo tak hloupé aby si vytvořilo mistra, který by ho zabil. Na to pozor, žádný mistr! Pravý mistr je jako vrah. Všechno vám sebere, naději identitu, cíl cesty, všechny smysly života a hračky. U pravého mistra byste nevydrželi ani deset vteřin. Proto se o nich jen píše. Existují jen na papíře. Můžete o nich jen snít. Pokud se má objevit Buddha, pak to můžete být jenom vy sami až vyhrajete velkou bitvu. Co potom? Pak si můžete hrát a učit nějaké své kulisy. Musíte totiž počkat až sen vyhasne. Tedy až vaše životní energie dohoří. Jak strávíte tuto část snu... to je už jen na vás. Hlavně si dejte bacha aby vás pak někdo nedostal u brány smrti s tím, že se máte vrátit a pomáhat jiným bytostem. To je poslední finta ega. Na to bacha. Mnoho lidí se nechalo nachytat. A opětovně se zrodili v úplném zapomění. Ale skutečný Buddha by se neměl nechat zmást.

A na závěr vám řeknu poslední kapku.

Ať se modlíte k Ďáblu nebo Bohu... je to totéž, protože vytváříte bytí modlícího se. Vzniká i start i cesta i cíl. Třetina Hospodina je Ďábel, třetina Hospodina je Bůh a třetina jste vy. Je to lišák, vždycky vydělá a nikdy nepřijde zkrátka. Nelze se modlit když nejsou tyto tři podmínky splněné. To je ta jeho svatá a prohnilá trojice... Třikrát potvrzená existence. Zanikne-li jeden dotvoří ho zpětně zbylí dva. Proto tam kde se dva sejdou ve jménu mém, tam já jsem uprostřed nich. Otec a Syn stvoří teprve vztah. Tedy Ducha svatého tak velice opěvovaného. Protože Ego může existovat jen ve vztahu. Ego je Duch svatý - Hospodin. Povedená rodinka aby nikdy nezanikla oddělenost. Můžete se rouhat proti všemu ale ne proti vztahu. Protože teprve vztah je živnou půdou egoismu. Jedině ve vztahu, v oddělenosti lze prokázat bytí. Veškerá pozornost patří jemu ať děláte co děláte. Vše to postavil a rozdělil jen on a jen pro sebe. Chcete-li se modlit, musíte si uvědomit hřích, tedy stvořit Ďábla, stvořit sebe a stvořit Boha. Kdyby byl Ďábel skutečný... už by s ním zjednal pořádek. Ale on je tak vychytrale mazaný :-). Je to zkrátka nenasyta, největší narcista, neustále si dokazuje že existuje, že je živý. Jen ruka může dokázat oku že je. Vždy dva jsou nutní pro potvrzení a on je mezi tím. Vše lze redukovat na kmit od A do B. Sinusouida... od -1 do plus 1. Dva mezní body aby se hospodin neztratil v prázdonotě, dvě odrazové rampy... tam a sem. Dvě zrcadla. Hospodinu nestačí jen jedno zrcadlo! On musí mít dvě a být mezi nimi aby se viděl ze všech stran. Takový je to narcista. Mezi dvěma zrcadly večně onanující Hospodin. To zda-li je něco živé se pozná tak, že se to hýbe. A pohyb je možný jen z bodu A do bodu B. Start a cíl vytváří cestu. A aby cesta nikdy neskončila... vznikne kmitání. Vše je kmitání i vědomí kmitá. Tímto způsobem tedy schopnosti pohybovat se mezi dvěma body může Hospodin sám sobě potvrzovat svou existenci, zažívat sám sebe, vytváří iluzi času. Neboť vzpomíná na bod A když je v bodě B. Jinak by nevěděl že je, byl a bude. Čas je nutný k potvrzení bytí i k provedení kmitu.

Minulost, budoucnost je spojena s iluzí času, s prvním kmitem. Není možný pohyb bez času, bez kmitu. Všechno co se hýbe musí kmitat, a všechny motory pracují na principu opakovaného kmitání. Kruh je jen jeden kmit. Spojíte-li konce sinusoidy vždy dostanete kruh. Když spojíte ty konce, zjistíte, že čas je krátkou iluzí mezi dvěma kmity v nekonečné smyčce a že nikdy nedošel za hodnotu 1. Tak jako žárovka si myslí že svítí věčně a při každem bliku dojde do bodu jedna a přičte znova jedničku dostane se do iluze že svítí třeba 300 bliků... protože než stihne vyhasnout znova se rozvítí. Ale ona si neuvědomuje své zhasínání, tedy cestu zpět, jen rozsvěcování. Protože jen při rozsvěcování má příkon. Takže si myslí že jde stále vpřed. 300x do bodu jedna. Myslí si že se už 300 bliků svítí. To je tajemství času vnímané mozkovými neurony. Vy na tom nejste o moc lépe. Třeba jdete, vždy uděláte jen jeden krok, ale díky paměti si myslíte že jdete. Stačí zhasnout a dát vám pod nohy bežící pás obklopit vás filmem... tak jako ve snu. A může utíkat hodinu vpřed ale nepohli jste se z místa. Tak stejně sní Hospodin. Nikdy se nedostanete za hranici jednotky kmitu. Ať je to metr, sekunda. I když to jsou velké jednotky oproti těm co používá vědomí, nikdy nežijete ve dvou sekundách na jednou nebo na hranici mezi němi. Nemůžete stát jednou nohou v první sekundě a druhou v druhé. Nikdy nemůžete stát na hranici mezi prvním a druhým metrem, krokem. A proto vám říkám že se nikdy nedostanete za bod jedna symbolizující základní jednotku pro vaše měření. Nikdy!!! Jen v paměti to je možné, jen v iluzi, jen ve snu. Jinak jste vždy na cestě od bodu 0 k bodu 1. Uzavřeni v kruhu, ať jde o čas nebo o pohyb. Všechno je kruhové a bez počítadla provedených počtů kruhů, počtu kmitů od 0 do 1, by jste nestvořili ani iluzi času ani iluzi pohybu. Tak jako se díváte na film. Obrázky stvoří děj i čas. Přitom ony jsou statické. Ale díky paměti tu je život filmu. Tak stejně sám sebe obelstil Hospodin v kmitání vědomí. Tak stejně pracuje iluze času i pohybu i zvuku i hmoty i energie i informace... vždy je nutná aspoň špetka paměti schopna registrovat minimálně jeden předchozí kmit. Ale vy jich zaznamenáváte tisíce... namáhavá to prácička pro stvoření iluze svého bytí, prostoru, času, energie, hmoty, vjemů, smyslů, pohybu, zvuku... zkrátka celého tohoto snu.

To byste se divili co by se stalo kdybyste zastavili čas. Není totiž nikdo kdo by o tom mohl něco říct, protože i vědomí kmitá... prostě by vše iluzorní zmizelo, a zůstala by pravda. Celý vesmír i s vámi by byl v mžiku fuč. Všechno hmotné, živé, každé bytí, každá existence musí sebou nést kletbu času. Protože veškerá existence je jen kmitání, život je pohyb a bez času nelze provést ani kmit. Jedině smrt, protože není tak blbá, se vymanila z otroctví času a stala se nejmocnějším vládcem, a matkou všech Buddhů. Cesty časem pchá cha cha. Jak chcete cestovat tím co neexistuje a co se nikdy nedostalo ani za základní bod jedna? Zkuste vrátit svůj sen když jej sníte, zkuste se dostat o pět minut napřed. Až tohle dokážete pak můžete cestovat časem. Váš čas lze totiž redukovat jen na paměť. A paměť není v budoucnu. Jak byste chtěli pomocí paměti cestovat do budoucna? Žádný okamžik nelze zopakovat ve své plné autentičnosti, nelze dvakrát uděřit do stejného místa ani vstoupit do téže řeky, natož ho zastavit, předpovědět či měnit! Ale to už jsem si zase hrál na vědecké parketě.

Hospodin tedy Ďábla potřebuje, a potřebuje i hřích. Hezky to zamaskoval... neboť v pravdě on je i Ďábel on vytvořil i hřích on je za vším. Mnozí ho hledají. Komické... jak sám na sebe záměrně zapomíná, aby se znovu a znovu nacházel, jak sám sebe ponižuje a pošpiňuje aby se znovu a znovu očišťoval. Neustále se vrací na začátek, aby mohl jít znovu a znovu vpřed k cíli. Neboť kde je pohyb tam je život. Neustále na cestě k neskutečnému cíli. Zapomeňte na ráj, neboť on vás tam nepustí. Jakmile budete už blizoučko nemilosrdně vás vrátí zpět do bahna. Neboť vy nic nejste ani vaše dílo nic není. Marně usilujete o kariéru v ráji. Neboť jak sám píše nikoho tam nepustí a s nikým se dělit nebude, cestu zatarasil jak trním tak mečem. Sám na sebe vymýšlí pasti. Vymýšlí strachy, démony, bolesti, nemoci, komáry protože to ho vše vrací k uvědomění že je. Onemocníte-li, zraníte-li se, štípne-li vás komár, kousne-li vás pes. To vše je pro něj. Protože v tom momentě si uvědomíte, že jste. On vytváří smrad i vůni, on vytváří jedy i léky on vytváří život i smrt, on je za vším. I když šlápnete do hovna, on chrochtá blahem neboť i jako hovno i jako smrad i jako vy se potvrdil.

Enstein se tomu přiblížil ve své teorii relativity. Neboť vždy musí být 2 vztažné body a pozorovatel mimo ně, aby se dalo cokoliv potvrdit. Neznám ji, ale pochybuji že ji někdo kdy pochopil. Enstein šel na to zkrze výpočty a bádání, trvalo mu to dlouho. Mi to trvalo bez výpočtů jen tento okamžik abych se k tomu ve svém mladém věku dobral. Mohl byh prokázat mnoho věcí a mnoho teorií... vytvořit vzorce pro vás, ale já sám je nepotřebuji. Nepotřebuji B abych z A vypočítal C. Znám C, znám výsledky. To mi stačí. Nepotřebuji marnit čas abych vám to dokázal, abych vás k němu dovedl, abych Hospodinu posloužil. Neboť vše je relativní a vše je iluzí, nikdy nedokážete sehnat ani jeden pevný vztažný bod. Natož kompletní trojici! Tvrdíte-li, že to je možné, pak jste nepochopili ani Ensteina. Jak byste pak mohli pochopit teprv mě! Ani jeden Atom v tomto prohnilém snu není totiž stálý a stále kmitá. Chvíli tu je a pak chvíli není stále na cestě mezi 0 a 1. Jak chcete měřit? Od čeho?!! Čím?!!!! Použijte vaše glejty jako toaletní papír a vraťte se na strom.

Jáť jsem, kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko.

I když na Hospodina teď plivnu, on chrochtá blahem, neboť jsem mu potvrdil že je skutečný. Ať ho proklínáte nebo ať ho opěvujete, on chrochtá blahem, protože je to narcistická, egoistická bestie ten Hospodin stvořitel. Ať děláte co děláte, ať se snažíte jak se snažíte, ať škemráte jak škemráte. Pro něho to nic není. Nepočítejte s tím, že budete někdy po jeho boku v ráji. Že se někdy dostanete do cíle, nebo za cíl, za pomyslnou jedničku. Vždy vás vrátí na záčátek vaši strastiplné pouti. Zrodíte se opět jako primitiv v zapomění. To je jeho odměna, neboť vy nesmíte být šťastní, vy nesmíte dojít do cíle, protože tím by ztratil vaši pozornost. Nemůžete mu uniknout, neboť jste jen jeho loutky, a on o všem ví. Na cokoliv pomyslíte to on ví, to vím i já. Protože není žádná dělící čára mezi vědomím. On je vším! Všechno bude nakonec použito proti vám. Všechny vlasy jsou sečteny. Ať hromadíte peníze, nebo ať se postíte, ať vraždíte nebo ať zachraňujete to vše mu hraje do noty. Protože dokud máte cíl existuje cesta i poutník. Věčný start, večný cíl a věčný poutník, který nikdy nevyšel ze startu a nikdy nedojde co cíle. Stále kmitá tam a zpět... uvězněn v tomto kole karmy. Není pro vás dobrá ani špatná karma. To jsou mýty. Je jen jeho karma - věčná kruhová cesta od nuly k jedničce. Vy jste jen jako sběratelské diskety, které se zaplní prožitky, pak se projedou a zhodnotí, něco se vybere, co se nestihlo se předá dál a pak se vymaže vše. Takže vy tu už nebudete, bude tu někdo jiný, zcela nový v zapomění. Pokud se vy dnes neosvobodíte, pak se neosvobodíte nikdy. Pokud umřete a začne se vám přehrávat život a objeví-li se vám tunel se světlem na konci, pak vězte, že jste v prdeli. Čeká vás reset, nikoliv ráj, všechny zásluhy jsou přeformátovány. Už tu nebude bytost A ale bude tu nová bytost B, aniž by věděla o své předchůdkyni, a jen to co si nestihl vychutnat Hospodin zkrze bytost A, to čeká na bytost B. Hospodin je něco jako promítačka, jež si ze strachu musí vyrobit film o promítačce a pak si sama sebe promítat a tím si potvrzuje že promítačka existuje. Tak jako si vaše vědomí vytvoří sen aby si v něm potvrdilo svou existenci. Sen tvořící sen. Prostě snící nic. Vy jste jen médiem, kazetou, disketou, diskem, virtuální a vyrovnávací pamětí pro jeho sen.

Ale byl prohlédnut okem dharmy. Jupí... jsem první kdo to tak srozumitelně prokázal. Tento text je velký text a mnoho mistrů v budoucnu ho potvrdí. Tento text bude přeložen do mnoha jazyků. Ode dneška se mohu smát... jen smáááát. I jako blázen i jako Buddha... na tom nesejde. Všechno vaše hemžení a válčení, všechno utrpení, radosti i štěstí.... to je sám Hospodin. Všechna vaše snaha ať už ničení, či tvoření... vše slouží jemu. Dokud tu je konající je tu i všechna karma od všech bytostí ze všech světů. A karma lidé duchovní... slouží jen Hospodinu. Jste v pekle. Neboť vše je v pekle. Veškeré bytí je peklo, protože bytí je násilím vynucené rozdělení. Všechny cesty vedou jen do pekla. Jen do pekla.... co to říkám... všechny cesty existují jen na pekelném kruhovém duchodromu. Kéž bych mohl zvolat ať žije... nebo sláva a čest... čemukoliv, a taková chvíle tu opravdu je. Nyní mohu být kýmkoliv. Mohu být Ensteinem, mohu být Kristem... je to tak lákavé... všechno poznání mám. Dokáži vyložit cokoliv, poznal jsem konečnou realitu všeho. Ale nemohu vám nic říct. Mohu jen mlčet... neptejte se na nic nebo se začnu smát. Nechtějte abych vás vedl, nechtějte abych vás učil, nechtějte nic vědět, nechtějte abych byl, nevytvářejte mne ani sebe ani cestu. Nehledejte u mne útočiště... všechno vám vezmu, zabiju vás, neboť jsem smrt sama. Zabil jsem i Boha i Ďábla, i Krista i Buddhu. Nyní mi není rovného neboť nejsem ničím a nikým a proto se se mnou nikdo nemůže rovnat ani soupeřit. Ostatně tam kam já jdu vy nemůžete nikdy přijíti. Vy jste pořád uvězněni mezi body nula a jedna v Hospodinově vědomí.

PS: Nezapomeňte na učení co jsem vám dal. Tady a teď není třeba. Tady a teď jsou všechny cíle světa. Kdo se dokáže aspoň jednou denně v tomto ztratit dojde osvobození. Opakujte si to co možná nejčastěji. V těžkých chvílích, ve strachu i v radostných chvílích.

Chudí duchem a bezdomovci ti všichni vás předcházejí do nirvány. Spíš projde velbloud uchem jehly než aby majetný a filozof měl čas odhalit pravdu. Dnes je takový a příště takový... ale nikdy nepostupuje vpřed stále v kruhu. Nechť mrtví pochovávají mrtvé. Život věčný je sen mrtvých... Ani nevím proč vám to všechno říkám. Prostě to tak nějak vyvstalo mé milé prázdné kulisy...

neříkám nashledanou, neříkám Sbohem.... jen mlčím, protože jsem poznal že není příchozího ani odchozího jaképak loučení a vítání....

Co je to dokonalost?
Slepá moucha na hnoji.
Rezavý cedník v konečníku.
Špína jež ničí tento svět.
I použitý toaletní papír je
mi milejší...
a navíc dosáhl již naplnění.

Co je to štěstí?
Záře shnilého pařezu v bažinách utrpení.
Sen věčně hladových.
Drobek v hubě nenažrance.

Co je to osvícení?
Samé nesmysly, samé nemysli.

Co je to pravda, mír, láska, Bůh?
Hlavní trumfy Belzebuba.

Co je to nirvána?
Oko slepého... ucho hluchého...
ústa němého...
a ticho věčně mrtvého.

Co je to svoboda?
Tisíc mrtvých věcí.
Věčná smrt.

Sepsáno za jeden jedinný den. Opravdu? Co je to den a co je to sekunda? Pchá cha cha... 28.02.2003 pchá cha cha cha obyčejným českým šumařem na sociálce ve věku necelých 29let pchá cha cha. Světe bav se.

Obyčejná Nula