Mistr odpovídá
Otázka: Dostala jsem se do problému díky své vlastní hlouposti. I když ne že bych se z ní nepoučila :o) Už vím, jak prostě ne. Nebudu tu psát, jak moc toužím po lásce a harmonickém vztahu, protože za tím je schováno něco úplně jinýho... je to jednoduchý... potřebuju "využít" muže, abych se jeho prostřednictvím realizovala. Vím, že potom nebude nic. Nebudou emoce, nebude radost, smutek... prostě nic... jen klid, přítomnost a jednota, život i smrt. Nevím, jestli víš, o čem mluvím, vzhledem k tomu, že jsi muž a já žena... Ale zajímalo by mě, jestli pro ženskou jako jsem já (normální, s přemírou fyzické i mentální energie) existuje i jiný způsob, jak najít cestu "domů"... mateřstvi?? Děkuju a přeju prima obyčejný den.
Odpověď:
Dostala jsem se do problému díky své vlastní hlouposti. I když ne že bych se z ní nepoučila :o)
Sami si problémy tvoříme aby jsme si pyšnili tím jak je zvládáme. Smi si tvoříme překážky ke štěstí aby jsme se pak radovali jak jsme dobří. Sami vytváříme nemoci abychom ostatním dokázali jak jsme zdraví. Vše je to jen hra ega, jak vyniknout nad ostatní.
Už vím, jak prostě ne. Nebudu tu psát, jak moc toužím po lásce a harmonickém vztahu, protože za tím je schováno něco úplně jinýho... je to jednoduchý... potřebuju "využít" muže, abych se jeho prostřednictvím realizovala.
Touha sama je tím utrpením. Kdo touží nemá a trpí. Touha a žádostivost tě nutí konat, a takové konání, konání za učelem obohacení se, za účelem zisku, poct a slávy roztáčí karmu. Je to peklo věčně nespokojených. Neuhasitelná touha jež sama sebe tvoří. Příživník jež si z tebe dělá otroka.
Vím, že potom nebude nic. Nebudou emoce, nebude radost, smutek... prostě nic... jen klid, přítomnost a jednota, život i smrt. Nevím, jestli víš, o čem mluvím, vzhledem k tomu, že jsi muž a já žena...
Všichni chtějí to samé, chtějí vnitřní mír, klid, naplnění. Uhašení těch svých tužeb, dosažení svých cílů co si umanuli. To všichni chtějí a proto trpí. Sami si vytvářejí neštěstí a nedokonalost, sami si vytvářejí závodní dráhy. No a dnes je to těžké závodníků je moc. Konkurence je veliká a pestrobarevná. Cílů jsou tisíce v různých oborech. Každý hledá smysl svého života. Nelze ho nalézti. Nelze dojít uspokojení zkrze vnější věci. Vnější věci ti nepatří, kdykoliv se takové štěstí může zkazit. Je to jen vyděračství. Děti onemocní, partner tě kdykoliv může opustit nebo zemřít. Dům zničí výbuch, vyhodí tě z práce, zestárneš a krása těla zmizí. Proč usilovat o takové pomíjející štěstí? Proč uzavírat kšefty s vyděračem? Co ti chybí? Kde to je? Jak vzniká tvé utrpení? Utrpení je možné jen ve snu. Musíš snít a představit si co ti chybí, jaké by to bylo až... No a tak díky představám v iluzorní budoucnosti zažíváš nynější strádání. Pamatuj že všechny cíle na světě jsou tady a teď. Tady a teď v plné bdělosti není možné si představit co ti chybí. Jen tady a teď je všechno dokonalé. Trpět můžeš jen ve snu, peklo existuje jen ve snu. Je to obchod nabídky, poptávky a otročení v mukách. Ale odměna je nestálá, je vnější nikdy nepřinese trvalé štěstí.
Ale zajímalo by mě, jestli pro ženskou jako jsem já (normální, s přemírou fyzické i mentální energie) existuje i jiný způsob, jak najít cestu "domů"... mateřstvi?? Děkuju a přeju prima obyčejný den.
Ty už v domě jsi a nikdy jsi z něj neodešla. Jen sníš o nějakém jiném ideálním domě. Ale ty sama nevíš jak tvůj dům zvenčí vypadá. Jsi jako princezna co neví, že je v přepychovém království a tak uvěřila pokušiteli, že je v hladomorně a musí si království teprve vybudovat. Vzdej se svých snů. Pokušitel dodává jen sny. Abys mohla snít, musíš zavřít oči. A když zavřeš oči, nemůžeš vidět skutečnost, cesta do pekel se otvírá. Představ si.... tak začínají všichni dealeři.
Obyčejná Nula