Mistr odpovídá
Otázka: Ahoj, guru. Věnuji se duchovnosti teprve krátce, nedávno jsem nastoupil na vojnu a až tady jsem poznal jací lidé žijí v této republice. Tady by se člověku chtělo až zvracet nad tím, čeho se dopuštějí mazáci na nás nováčcích. Jak tak hluboko mohl člověk klesnout? I zvíře se dokáže chovat lépe ke svým kolegům. Od tohoto prožitku ti dávám v mnohém za pravdu a podle toho co se děje tady se ani nedivím tomu, že to v naší republice vypadá tak jak to vypadá... co čekat od takových lidí, kteří jsou schopni klesnout tak hluboko a z té hloubky vlastního hnoje chtějí vládnout nám.
Odpověď: Ahoj. Nic si z toho nedělej. Za tu dobu co jsem byl na vojně se asi mnohé nezměnilo, spíš se vztahy více zhoršují a lidé klesají níž a níž. Je to logické... neboť obraz společnosti se promítá do všech úrovní. Společnost vychovává sama sebe. Proto to jde od desíti k pěti ve všech směrech. Ale nevěš hlavu, víc než na nulu nikdo neklesne. Nula je dno. Takže jestli jsme dnes na 6 čeká nás ještě šest období krizí.
Povím ti svůj příběh z vojny, který mnohým ukaže cestu. Tak jako každý jsem nastoupil na vojnu v osmnácti letech. Příjmač byl skvělý, bylo to profesionální jednání na slušné úrovni. Z celé vojny byl příjmač pravou vojnou. Dnes už nejsou rozcvičky a to je škoda. Ze začátku jsem viděl kluky zvracet a brečet. Chudinky. Byl jsem sportovně založen ale i tak to byl ze začátku záhul, ale měl pozitivní výsledky. Zocelil nás. Najednou jsme byli hrdi na to že jsme vojáci. Stávali se z nás muži. Zocelovalo se nám tělo, vyjasňovala mysl. Pohyb na čerstvém vzduch v přírodě se projevil na mnoha zchátralých jedincích. Ale byli i takoví co odmítali skákat jak velitelé pískají a měli o to více problémů. Tehdy jsem si jich moc nevážil, ale dnes vidím že byli statečnější než já tenkrát. Pak přišla přísaha. Vzpomínám si jak jsme měli zařvat to slavné "Tak přísaháme". Zařval jsem "Tak přísahají". Sám ani nevím proč, prostě mi to přišlo jako moudré řešení. A dnes mám čisté a klidné svědomí i před Bohem :-).
Když jsem přišli z útulného příjmače na rotu... už se tam neslo "Jóžci jsou tady... čerstvé maso!!" a hned si nás mazáci prohlíželi a hodnotili co jim to zase poslali. Vybírali si už předem své koně. Pohled na ně byl děsný. Něco jako indiáni v modrém... rostříhané tepláky na střapce... nápisy a pomalováné blůzy, cukle, a klíče na metrové šňůře. Rota byla v děsivém stavu. Skříňky jako po rabování postele jako od bezdomovců. Zlatý příjmač... tam bylo vše nové. Hned večer si nás mazáci svolali do šatny a přednesli nám své pravidla s tím že nám popsali dvě možnosti. A to Mázárnu obnášející to že ze sebe člověk udělal hadr, ale co se týče jiných věcí měl klid. Nemusel zdravit a zahlašovat se na pokoj atd. Nakonec měl být pasován za 400 Kč a tři půl litry dobré vodky dostal 50 ran páskem přeska nepřeska. O tom že to není žádná slast jsem viděl když mnozí prokousli kůži bodáku. Ty rány páskem se totiž dělali s největší možnou silou a všichni mazáci museli i vyskakovat aby umocnili razantnost ran. Někteří měli rozsekanou prdel. Ale byli pasováni. A hned se k němu mazáci chovali jako ke svému aby umocnili touhu ostatních po pasování. Ten první pasovaný měl největší výhody, protože byl lákadlem. Podle toho jak kdo obětavě sloužil byl pak dříve pasován. No a je samozřejmé že všichni jožci už chtěli mít klid. Tak se snažili.
Druhá varianta byla Gumárna. To znamená vše podle řádu. Ustrojenost, zahlašování ale jinak klid. Dali nám tedy vybrat. Tehdy poprvé jsem si uvědomil, kolik je mezi lidmi zbabělců. Byl jsem jedinný který si vybral Gumárnu, protože jsem věděl že Základní řády jsou tu od toho aby chránily pořádek a zajišťovali bezpečnost každého vojáka. Samozřejmě že jsem se stal trnem a obětním beránkem v očích mazáků kteří na mě hodlali dokázat jiným že oni si vybrali spráně. Jenže co zmůžou takoví lídé s IQ hospodské podložky pod půlitrem piva vykoumat na inteligentní bytost. Nastudoval jsem tedy řádně základní řády a začala ta správná válka. Mazáci je museli také naštudovat... aby mohli argumentovat :-). To bylo pro ně jistě nepříjemné....
Co se dělo dál. Musel jsem se zahlašovat. To nebylo žádným problémem, protože to bylo jedinné místo kdy jsem si mohl na ně zařvat. Jako bych řval "ty namyšlený troubo..." jsem si hezky vychutnával odříkávání hlášení a s hrdostí jsem jim vrýval své jméno do paměti. Mazákům skončili zlaté časy. Neboť základní řády byly na mé straně. Být ustrojený bylo pro mě samozřejmostí. Byla to má vizitka a i gumáci to pořád vyžadovali do 15:30. Když bylo po desáté večer, a přesto na pokoji dělali mazáci vyrvajs, sebral jsem se a šel jsem spát na chodbu, později do své kanceláře písaře. Mé zdůvodnění bylo jasné. V Základních řádech se praví, že po 22 hodině má být noční klid aby byl voják odpočinut na další den a byl schopen ubránit vlast. No a tak se začaly naše konflikty vyostřovat, protože jsem byl vždy v právu. Viděl jsem když se mazáci vraceli ve dvě v noci z hospody ztrhli... doslova ztrhli bez předchozího varování jožku z poschoďové postele na zem, div se nepolámal a už na něj řvali... "bufééét, saharááá, jedůůů a vem sebou i cigáráá". Na mě však nemohli :-). A tak jednou je to dožralo a začli šikanovat i mě a hrozili mi fyzickým ublížením na zdraví. Podíval jsem se na hodinky a bylo před druhou ráno. Usmál jsem se poněvadž jsem věděl že deveťák půjde na obchůzku. Tak mě vyhnali zametat buzerplac. Počkal jsem až deveťák ke mě přišel a zeptal se mě co tu dělám, obdržel jsem rozkaz od pana svobodníka atd. Poslal mě spát. Přišel jsem na pokoj a tam mě hned seřvali... sdělil jsem jim, že jsem obdržel rozkaz od vyšší šarže. Druhý den na nástupu se to hezky rozmázlo.
Byl jsem povolán k důstojníkovi který měl na starosti kulturu a společenské vztahy mezi vojáky. Tam jsme si o všem narovinu pohovořili protože zájmem útvaru i mým zájmém bylo aby šikana zmizela. Krásně jsem mu všechny šikaňáky naprášil a upozornil ho, že pokud se situace nezlepší a mazáci budou dále šikanovat jožky, poženu to víš, a třeba napíšu dopis i ministrovi. Od té doby jsem se stal mužem č.1 v celém kasínu. Nikdo si ke mně nic nedovolil. Někteří důstojníci zejména ti nižšší šarže drželi totiž někdy s mazáky, a tak chudák jožka nešťastný.
Takto jsem jako obyčejný vojín vyhrál snadno svou válku a pomohl i jiným. Ale protože vymýtit šikanu není možné ani z pravomocí velitele posádky, protože příčina šikany je v tom že tu je jožka, který se CHCE nechat šikanovat. Jiná přičina tu není. Nakonec mě tedy převelili na opuštěné místečko kde jsme byli jen čtyři vojáci a hlídali jsme malý objekt. Dietky, holky a pohodička. A tak jsem se vklidu věnoval posilování a hrál si na elektrickou kytaru... žádné denní zaměstnání, žádné hotovosti, žádní velitelé, vycházky co druhý den, KVOP každý sudý týden. Občas kontrola...
Kdyby si všichni tenkrát v šatně vybrali Gumárnu... to by se pak mohli všichni mazákům vysmát... v jednotě je totiž největší síla. Proč tak neudělali jsem se dozvěděl později. Zjistil jsem že z těch jožků se pak stávají o to krutější mazáci vynahražující si vše na nových jožcích. Tímto způsobem tento řetěz jožkovského údělu předávaného z generaci na genraci nenabere však nikdy konce, ale naopak bude gradovat na razantnosti. Za vším tím utrpením je jen touha jožkovského ega se pak povýšit. Jak takovým lidem pak pomoci, když oni vlastně nechtějí aby šikana skončila, oni ve svém sobectví požadují totiž satisfakci za své dřívější utrpení. Zatímco církev nabízí satisfakci až v nebi, tito jožci se ji dočkají už za půl roku. Za půl roku budou mocní, budou vládnout jiným... jen vydržet dva měsíce... a pak jsou tu další jožci! Všude je tentýž princip. Ať se jedná o politiku, církve, duchovnost či šikanu... z otroků vyrůstají o to drsnější otrokáři. Toto pekelné kolo však takto nikdy nenabere konce.
Tak jako kdysi komunisty pronásledování lidé se dnes stali mocní... zítra zas dnes pronásledování budou vládnout o to krutěji... a to tady jde... vychutnat si pomstu. Tomu však neříkám akce čisté ruce... ale pěkná vizitka egoistické svině.
Nezapomeň tedy na to až budeš ty mazákem, na zákon proroků: "Nečiň druhým to co nechceš aby bylo činěno tobě."
Odvážným štěstí přeje, Bůh pravda a spravedlnost stojí vždy jen na straně odvážných. Je jim oporou, je jejich silou i křídlem matky u níž naleznou vždy útočistě. Nikdo ti spravedlnost nedá. Nečekej, vem si ji sám. Leží přímo nadosah. Jen se zbavit sobectví a s ním spojeného strachu.
Obyčejná Nula.