Mistr odpovídá
Otázka: Jak poznat, co je pro me to nejlepší?
Odpověď: To je přímo učebnicová otázka sleposti. V životě Tě nepotká nic co by nebylo pro Tebe to nejlepší. Nestarej se tedy o to co jaké je nebo jaké to bude, neurčuj násilím povahu věcí! Ani dnešních... natož pak zítřejších. Kdo vybírá přebere. Království je skryto před moudrými a opatrnými. Důvěřuj prozřetelnosti vlastního ducha. Kdyby lidé nečetli duchovní knihy a dívali se raději na pohádky o českých mistrech. Třeba o jednom jménem Popelka. "A co mám tobě přinésti dceruško z města"... "Přines mi to co ti cestou cvrnkne do nosu tatínku"... Vidíš tu skromnost a důvěru? A co z toho co potkalo Popelku nebylo nakonec to nejlepší? Takže jak na to? Nauč se příjmat bezvýhradně vše co přichází a nezadržuj to co odchází. Žij teď v tomto okamžiku... prožívej všechno jako by to měly být tvé poslední okamžiky v životě. Nestarej se o zítřejší den a nenapravuj včerejší den. Pak uvidíš zázraky... pak se ti bude žít jako tomuto oslíkovi na obrázku který jsi mi poslala. (mistr děkuje) Když začneš hrát se štěstím na hoňku... bude ti utíkat. Jak ho ale pak dohonit? Jak mu říct "Hele konec hry já už tě nehoním..." stýská se mi po tobě. Jak ho přesvědčit... jak ho přitáhnout k sobě... chňapneš-li po něm rukou ucukne. Násilím to nepůjde je moc mazané. Říká "Tak proč mi to říkáš? Co tím sleduješ?" Všichni lidé ho honí... chudák nenalézá útočiště. Je nutno se ho vzdát... nechat ho být... tehdy samo za tebou přijde a schová se ve tvém domě před ostatními. A to platí jak o lásce, tak o osvícení. Čím více se lidé honí za svým cílem po celém světě... tím více se jim vzdaluje. Teprve až se ho vzdají... najdou ho třeba ve stejné ulici kde kolem něho 20 let slepě chodili.
