Mistr odpovídá
Otázka: Ahoj, Z tvých stránek mám pocit, že pokrok moc neuznáváš. Nevím však, jestli jde pokrok zastavit. Žít v přírodě, živit se jen rukama- nejsem si jistý jestli by tak teď mohli lidé žít. A přece myšlení nemůže být vždy špatné. Vždycky někdo bude věci zlepšovat a vymýšlet nové. Jak mám tedy žít tvými radami v této době? Pracovat pro peníze? A co mé budoucí děti, jak je budu vzdělávat? Díky za odpověď Jakub.
Odpověď:
Z tvých stránek mám pocit, že pokrok moc neuznáváš. Nevím však, jestli jde pokrok zastavit.
Nikde žádný pokrok nevidím. Nezajímám se o pokrok vědeckotechnický. Mě zajímá pokrok, vnitřní. Dívám se do lidí a nevidím, že by se jim žilo lépe. Spíš naopak. Všechno kolem je vysvědčením lidského pokroku. Nejsem proti němu zaujatý. Vidím propast. Varuji před ní. Avšak propast je nutná. Lidstvo dopadne na hubu. Je to dobře. Jedině tak se poučí. Takže vše je dobře. Holt jsem se narodil celkem špatně. Chtělo to ještě 200 let počkat. Co vidím to vidím. A mohu se jen usmívat a čekat, jak si to lidstvo vypije. Nevidím ani žádný důvod tomu zabraňovat. Je to vůlí Boží aby se tak stalo. Je to z jeho lásky, je to jeho škola. Vítám to. Je to jen pro konečné blaho všech. Čím dřív tím líp. Bude to ještě pěkné vzrůšo. Proto si vychutnávám poslední okamžiky života tak jak já chci. Dokud je ještě vzduch zadarmo. Zítřek je jen mlhavá představa spících lidí.
A přece myšlení nemůže být vždy špatné. Vždycky někdo bude věci zlepšovat a vymýšlet nové.
Není nutno vymýšlet nic nového. Vše potřebené pro štastný a radostný život tu bylo dřív než Adam vymyslel první slipy. Člověk nemusí vůbec myslet. Vše co vymyslel se nakonec vždy obrátí proti němu. Nelze vymyslet už nic lepšího, než bylo stvořeno. Až věda vymyslí stroj, do kterého se nasype trochu hlíny, nalije trochu vody, přidá trochu vzduchu a sluníčka a vypadne mi z něj sladká jahoda. Pak si řeknu klobouk dolů. Zatím však lidská mysl myslí jen na jediné jak vydělat, jak získat nebo jak ovládnout. Lidský mozek je v zajetí myšlenek mamonu. Víc a víc je úplně jedno čeho, hlavně víc. Kdo má víc, ten je někdo. Pokud je takto degenerované myšlení vědců a vynálezců motivováných především finanční odměnou toho kdo si je najal a kdo je platí... jak to asi dopadne? Na co asi používají své mozky? Komu slouží. Mysl je dílnou stanovou. To jedině skrze mysl může satan promlouvat ke svým sluhům. Lidé mohou žít bez mysli. Jak snadné to je... jak povznášející! Tam kde končí mysl tam začíná teprve božství. Ježíš říkal, že člověk nemusí vůbec pracovat a bude živen! Nemusí sadit ani sklízet! Natož pak něco ušmudlávat a vynalézat. A když tu máme zlepšovák... jupí... usnadní nám a ušetří práci. No to je prima. A co pak se zbývajícím časem? Třeba se někdo začne nudit a píchne si něco do žil.
Jak žít s mými radami...
No přece radostně a spontánně. Všichni v nebesích chtějí abys byl v životě šťastný... proč ty ne. Proč lidí před svým štěstím pořád utíkají!
Pracovat pro peníze?
Pracuj jen o pokrm života věčného sestupujícího z nebes! A to je velice snadná práce, mnohem snadnější než vydělat ubohý jeden haléř.
A co mé budoucí děti, jak je budu vzdělávat?
Nechce se mi bavit o tom co není. Řešit neexistující a spekulativní problémy. Zatím děti nemáš. Tak si nedělej starosti. Až je budeš mít, přijď. Jinak se na to zeptej pokroku. Možná bude každé rodině přidělena chůva-robot & učitelka v jedné osobě. Děti už nebudou chodit do školy. Kdo ví. To bych však podcenil možnosti techniky což takhle nahrát všechno rovnou do mozku? Falešnou minulost, informace a vzdělání, štastné vzpomínky na velkolepé dovolené, úžasné zážitky a dobrodružství? Stačí si jen vybrat. Z deset minut je to zařízeno. A před tebou budou stát zcela jiní lidé... Dá se toho i lehce zneužít k ovládnutí Boží svobody. V každém případě ty sám děti vychovávat nebudeš. Ty jsi tu na něco jiného. O výchovu tvých dětí se postará společnost. Už dnes je na to zákon. Nevidím žádný důvod děti vzdělávat. Děti se vzdělávají samy pouhou pozorností. Každé dítě ví že slunce hřeje, voda se pije a vzduch dýchá. A že v zimě je tu sních a v létě zrají dobré věci. Dítě v sedmi letech dokáže přežít v Africké buši. Zkus to ty... budeš potřebovat mnoho a mnoho literatury a pak i notnou dávku odvahy.
Možná je můj tón trochu pesimistický, ale bolí mě u srdce. Dnes jsem si totiž vyslech debatu osmi důchodců na zastávce MHD. Recitovali verše českých lidí velice staré ale stále aktuální. Stěžovali si na vykořisťování, na to že mladí lidé nemají kde bydlet, na celý tento skvělý úděl otroků. A navíc jsem viděl v knihkupectví knihu "Cesta ke svobodě" za pouhých 29 Kč popisující listopadové události. I tam byly podobné verše... zřejmě jim nikdo z řad vzdělaných lidí nerozumí, zřejmě mají pochroumané představy o tom jak vypadá svoboda. Jen moudří důchodci... ti zažili mnohé a vědí kam to spěje... ale kdo by je přeci poslouchal.. jejich čas tu už vypršel...
Když jsem chodil po ČR jako bezdomovec, viděl jsem mnoho věcí. Potkal jsem dívku z ústavu, která byla na prázdninách u adoptivního otce samotáře. Bylo ji 14 let. Ptal jsem se na mnoho věcí. Jednou z nich bylo i to jak se do ústavu dostala. Zda-li ji rodiče řekli na rovinu co s ní zamýšlejí nebo jak se to vlastně v praxi dělá. Řekla mi, že ji nic neřekli ale unesli ji nějací chlapi bez jediného důvodu přímo z vyučování a své rodiče už nikdy neviděla.
Také jsem viděl jak si to štrádoval jeden důchodce z domova důchodců s průhledným pytlíkem vlastní moči zavěšeným přes rameno tzv.bažantem jen tak v pyžamu a pantoflemi přes náměstí do místního PNS aby si přečetl noviny. Viděl jsem mnoho a vyslechl jsem mnoho. Mé oči jsou zaplněny slzami a mé srdce hořkostí. Nedokážu pochopit, proč mají lidi radost z toho jak druhé využili, zmrzačili a okradli. Ale ten kdo chce být velký podnikatel... ten se přeci nezastaví před takovou banalitou. Jemu jde přeci o něco jiného... Ale co už vůbec nedokážu pochopit, jak je možné že to ta druhá strana dovolí. Jak je možné, že obyčejní lidé dovolí aby na nich bylo pácháno takové příkoří. A jak je možné, že nemají vůbec žádnou lásku ke svým vlastním dětem a předávají na jejich bedra tento úděl z generace na generaci.