Mistr odpovídá
Otázka: Je mi 30 a jsem vdana 11 let. Naše manželství bylo vcelku klidne a harmonické dokud před dvěma lety nepoznal manžel pani do které se zamiloval. Ona je take vdaná a má dvě děti. Já jsem se o jeho vztahu dověděla letos v březnu. Jejich vztah dále trvá, tvrdí, že se nechce rozvádět, že mu to tak vyhovuje. Máme dva syny, snažím se aby tuto situaci pociťovali co nejméně. Domácnost je bez hádek. Mluvíme spolu jako přátelé. On spí v jiném pokoji. Mám ho stále ráda. Říkala jsem si, že je slaboch, že se neumí rozhodnout mezi námi dvěma. I dnes ke mě dokáže přijít, obejmout mě a říct mi, že mě má rád. Ale pověz nejsem také slaboch, že zůstávám v takovém vztahu a neodejdu od něj?
Odpověď: Ptáš se jsi-li slaboch. Slaboch utíká před nepříjemným k příjemnému, kdežto silní se staví ke všemu tváří v tvář. Jedině tak že se k věcem začneme stavět čelem se staneme silnými. Máš velkou příležitost, šanci jak se stát silnou a duchovně pokročit. To co tě potkalo je jen příležitost k tomu. Pokud ji nevyužiješ, potká tě zase to samé i příště. Nezbavíš se toho dokud to jednou nevyřešíš. Je to jako zkouška... kdo ji nezvládne musí opakovat ročník. Tak se děje z milosti nejvyšší, protože je to i v jejím zájmu. Lidé si myslí že andělé jsou dobří :-). Ba naopak anděl vám jako první podrazí nohy, abyste se naučili sami stát. Všechno co jde snadno jsou věci pekelné.
Podívejme se tedy na tvé manželství. Nebudu se zabývat tvým manželem ani příčinami toho, co vaše manželství dovedlo do dnešního stavu. Protože to je minulost a jen pošetilec napravuje včerejší den. Budu se zabývat tvým utrpením a jeho příčinou. Příčina tvého utrpení není v manželovi ani v milence. Lidé by si měli uvědomit, že všechny příčiny utrpení naleznou jen a jen v sobě. Tam by měli začít s analýzou. Když někomu vydloubnu oko a tím okem se podívám na nejstrašnější věci na světě... oko ani nemrkne. Příčina všeho utrpení je jen v lidské mysli. Kdo je ten kdo tady trpí? Je to manžel? Je to snad milenka? Ne. Jsi to ty. Je třeba si položit zásadní otázku. Máš manžela raději víc než sebe? Dokážeš podat chléb tomu kdo po tobě hodil kamenem? Dokážeš odpustit lidem poklesky jejich? Kdo tady uvažuje o rozbití rodiny? Jak jsem řekl je to šance pro tebe. Šance jak dokázat být lepší, jak postoupit. Podívej se na to takhle. Čím více se manželovi odcizíš, tím více bude utíkat k milence. Já vím, je to těžký... sám jsem tím několikrát prošel. Ikdyž to nebylo v manželství, měl jsem takový pocit sebelítosti a přál jsem si spravedlnost a trest malou pomstu partnerce, za to co mi udělala. Zde se pak v mnoha případech hraje hra uražených a dobývaných. A pak jsem přišel na to, že okrádám jen sám sebe, a začal jsem těžkou bitvu jak porazit sám sebe, jak dokázat přemoci ty pocity a zbavit se jich. Jak překonat ten vnitřní odpor a volání po pomstě a spravedlnosti... či závist a sebestřednost, že nejsem jen hračka na hraní. Jak však zničit tu zeď odcizení která mezi partnery vyrůstá. Mnozí ještě vracejí schválně cihly zpátky do zdi, když se jeden partner snaží probít na druhou stranu. Vyžaduje to velké sebezapření. Všechno zlé co bylo je jen v mé paměti. Proč to zrovna teď vytahuju? Kéž by bylo snadné zapomenout nebo vypnout paměť bylo by to snazší. Ale nakonec po několika pokusech se mi to podařilo a umím to dodnes. Když na mě partnerka spustí, když je podhoubí k hádce jako stvořené, s klidem celou situaci zvrátím a ještě využiju. Když už je partnerka tak nažhavená tak se s ní pokočkuju :-). Ona vybije vztek a já se ještě při tom pobavím. Všechno je jen hra. Kdo chce vyhrát prohraje a kdo se vzdá už vyhrál. Takže jak jsem řekl tím, že začneš stavět zeď celou situaci jen zhoršíš a manžel s klidem pak toto tvé stavění použije jako vrcholný argument pro obhajobu nutnosti své milenky.
Jaká je tedy správná strategie? Přijmout manžela takového jaký je. To je zkouška pro tebe. To je tvá příležitost. Důkaz velké bezpodmínečné lásky. Prozradím ti jedno. Až se ti to podaří stane se zázrak. A ty to uvidíš... bude to zázrak jen pro tebe. Co se stane? Cesty tvoření jsou nevyzpytatelné... ale trochu napovím. Možná si milenka najde někoho jen pro sebe, možná se úplně změní manžel a sám se ti vrátí... kdo ví. Vše máš v rukou jen ty. Shodou okolností se mi nedávno stala podobná věc. Přítelkyně odjela na výlet s nějakou partou na celý víkend a to i v den, kdy měla narozeniny. V sobotu k nám volala má matka s tím, že jí chce popřát. Když jsem jí řekl že není doma a jak se věci mají zasypala mě spoustou myšlenek. Svých myšlenek. Že to čekala, a že kdo ví jak dlouho jsem paroháč a že nemám být blbý a vrátit se domů. Má svou taktiku. Teď se hodně schovává i za otce, jako že způsobuju já trápení jim. Vysvětlovala mi něco o tom kolik mi je roků a že bych měl už začít žít. Stékala mi po tváři slza.... ne kvůli tomu co mi říkala, ale byla to slza soucitu pro její utrpení. Zeptal jsem se co je na tom špatného být paroháčem? Stává se to mnohým. Jsem já snad ten špatný? O co ji jde. Pokud mám být paroháčem... sem s tím. Prožiju to. Patří to k životu nebo ne? Nebudu před ničím utíkat. Milujete-li jen ty kteří milují vás jaká má být vaše odměna? Má přítelkyně není můj vězeň... kdo jiný by ji dal takovou volnost? Prostě jsem si nenechal implantovat do mé mysli starosti. Musel jsem působit dojmem, člověka kterému nejde vůbec o vztah, který má jaksi zvláštní žebříček hodnot. Zkrátka jako blázen... ale v tom bláznovství je jediná svoboda. Nezadržovat, nelpět a příjmat bezpodmínečně vše. Prostě jsem to vzdal. Přijal jsem svou porážku. Řekl jsem si: Pokud to mám prožít... proč tomu utíkat. Dlouho jsem se tím ještě zabýval, protože jsem byl celý víkend sám. Stýskalo se mi, když večer vedle mě nikdo neležel. Nepřipustil jsem si žádnou myšlenkovou infekci způsobenou virem mé matky... příjmal jsem i ten stesk a matku jsem viděl jako anděla, protože co ona měla špatného na srdci? Po chvíli jsem dostal vnitřní signál, který už znám... spínač se zapnul. Zaplavil mě vnitřní klid a úsměv.... věděl jsem že se věci zrovna mění... spokojeně jsem tedy usnul. Pak v neděli když se rozrazily dveře byla tam partnerka a první slova co řekla... já jsem nemohla spát jak se mi stýskalo... když jsem viděla jak se ostatní muži chovají ke svým manželkám... řekla jsem si, že mám doma hotový poklad... toho nejlepšího chlapa na světě. V duchu jsem se jen usmíval, protože jsem viděl, že za tento zázrak vděčím jen své víře.
Kdybych dal tenkrát na matku kde bych byl dnes? Byla to zkouška mé víry. A tvá zkouška je podobná. Věříš, že to bude mezi vámi fajn? Co fajn... mnohem lepší. Dokaž svou víru. Tvé skutky jsou odrazem tvé víry. Pokud už dnes dokončuješ ochranné hradby pro konečnou bitvu, která má přinést všem jen bolest... změň svou víru a uvidíš zázrak. Sama si uvědom, že svým počínáním manželovi jen nahráváš na smeče. A zakázané ovoce je to nejsladčí. Pusť starosti z hlavy. Čím více energie jim věnuješ, tím větší mají tendenci se naplnit. Ten kdo hraje hru za účelem vyhrát... ten sklízí jen utrpení, nervozitu, obavy a strach. Vzdej se vítěztví a najdeš v této porážce sebe sama největší vítěztví, které ti nikdo už nedokáže vzít. A ještě si ze hry odneseš skvělý prožitek. Navíc potěšení ti přinese i to, že tvůj soupeř odchází pln radosti z vítěztví. Tedy, že hra má dva vítěze a oba odcházejí spokojeni. Skutečně velký hráč nehraje proto, aby vyhrál ale jen proto, aby si zahrál v této hře.
Kdyby ti to nešlo pár posledních rad...
1) Důvěřuj životu. Vše co tě potká je jen pro tvé dobro. Nebraň se. Třeba někde za rohem čeká ten skutečně pravý který ti přinese velké štěstí. Ale nyní mu stojí manžel v cestě... jak jinak to má osud zařídit?
2) Zkus se podívat na manžela jako na odrazový můstek. Třeba je to jeden z andělů kteří hrají jen potřebnou roli. Roli jen kvůli tobě. Tím se zbavíš pocitu, že je manžel zlý a špatný.
3) Vem si jeho fotku a dívej se na ni, vzpomínej tak trochu jako důchodkyně... představuj si jak tato vaše situace váš vztah o to více upevnila a že i přesto všechno co rodina zkusila se všechno obrátilo nakonec v to nejlepší. Taky popřej ze srdce jeho milence ať si najde fajn chlapa. A to i v případě, že by to byl tvůj manžel. Ani tato ztráta by neměla hodit sebemenší skvrnu na čistotu vysílaného přání. Když to dokážeš sama uvidíš... A pamatuj nikdo nemůže říct co je zrovna prospěšné to se pozná až po čase. Proto nehodlám žádné manželství ani zachraňovat ani bořit...