Mistr odpovídá
Otázka: Je mi 28 let, běžní lidé v těchto letech mají už dávno rodinu. Moje přítelkyně by mě nejradši viděla za oltářem minimálně s dvěma děckama. Ale mě se ženit nechce a na dítě nemám ani pomyšlení. (Proti děckám nic nemám). Tak se tě chci zeptat jestli je to normální nebo se něčemu vyhýbám.
Odpověď: U mě je všechno normální :-). Jen tak na upřesnění víš jak se stává z nenormálního normální? Když už je toho nenormálního víc jak 50%. Hlavní problém vztahu mezi mužem a ženou tkví v jakémsi pudovém zaměření. Vztah mezi samicí a samcem slouží v přírodě k jistým účelům zachování rodu. Kdyby tomu tak nebylo museli bychom být všichni nesmrtelní a nestárnoucí. To by byla pak velika nuda. Pořád ty samé tváře, žádné děti, žádné stáří... věčné lopocení se v práci. Nedovedu si to ani představit, že by hned ze semínka během vteřiny byl hotový rodící strom :-). Ale zpátky ke vztahům. Takže tento úkol zachování rodu si mezi sebou oba partneři rozdělují. Samice mají v genech pud přivést na svět rodinu a samci zase tuto rodinu zabezpečit a ochránit. V přírodě je to celkem jednoduché založit rodinu a vyvést mladé. Není potřeba žádných finančních prostředků. Vše je zdarma. U člověka a jeho moderní společnosti tu vzniká zádrhel a to převážně ze strany samců. Není problém založit rodinu to svede každý. Samice tedy nemají v tomhle odhledu žádné starosti a hledají jen naplnění tohoto svého poslání. Samci ti nesou zas jakousi tíhu odpovědnosti. No a tak nám vznikají takové malé konflikty. Zatímco samice cítí, že je už její čas, samec pod tíhou dnešní sociální politiky jaksi svou jistotu ztrácí. A nevidí to tak růžově. Chování obou je správné. To je třeba si ujasnit. Oba partneři chtějí pro vlastní rodinu perspektivní budoucnost. Kdyby byla všude hojnost tak není problém. Mnozí v primitivních společnostech mají své rodiny už v 17 letech a vůbec si nestěžují. Jejich život je převážně radost sama. Náš život tady, naše podmínky a pravidla nám spíše dělají ze života starost.
To by byla otázka založení rodiny nyní k otázce manželství. Z hlediska manželství se tedy snaží samice vždy přivábit samce aby dosáhly svého naplnění. Samici je téměř jedno zkrze koho dosáhne naplnění. Jde si za svým. Když to nenajde u jednoho bude to hledat u jiného. Je pozoruhodné jak v tomhle směru ženy spolupracují. Za svou dobu existování tady mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jen ženy mě na tzv. ženění nenápadně upozorňovaly, za to ostatní muži mi vykládali ať se nežením. Založit rodinu je pro dítě vhodné ve skutečném svazku. No a tak tu máme svatbu, co by zákonné i "Boží" pojištění toho, že jednak dítě bude mít skutečné zázemí u obou rodičů a jednak i partneři si takto "okroužkují" svého druha. Z hlediska zamilovaných není svatba nijak nutná. Myšlenkou svatby se začínáme zabývat až když nás zasáhne strach, nuda nebo nespokojenost. Když máme strach o to, že by nám druh mohl uniknout, a nebo když nenalézáme sami to idylické štěstí. Tehdy si pozveme na pomoc zákon i Boha a očekáváme, že partner nám přísaháne věrnost. Tento akt má být symbolem odevzdání se nikoliv nutnosti či recese. Je to rafinovaná strategie, rituál i slib skloubený v jednom. V lidském životě je to velký krok dospělosti, vyzrálosti a odpovědnosti. Proto když není splněna jedna z těchto podmínek, budou následky dosti značné. Nikdo by se proto neměl do tohoto kroku nutit. Takže ženám bych poradil nenuťte nás muže do svatby, protože tím jen způsobíte o to větší zatvrzelost a zdráhání se z naší strany. Muži maji totiž v genech z přírody volnost. Nikdo v přírodě je do nějaké věrnosti nenutí. Je to jako když chcete ochočit divokého koně. Čím více mu budete ukazovat ohlávku tím více se jí bude vyhýbat. A když ho budete chtít násilím osedlat shodí vás. Moudrá žena, je trpělivá žena - jde tedy na koně s otevřenou dlaní i srdcem v nichž nabízí cukr. Teprve až k ní získá kůň důvěru, nechá si nasadit i ohlávku. A můžům bych poradil ať odpověď na problémy s ženskýma - s jejich logikou hledají u jiných ženských, třeba u babiček. Protože vyznat se v ženské logice či strategii... to je i nad mé síly.
Takže abych ti teď prakticky odpověděl na tvou otázku. Vím toho o vás málo, takže má odpověď nemusí být pravdivá. Jsi zcela normální a věk kdy se uzavírají svatby se bude zvyšovat, pokud se nezlepší sociální politika. Takže se dnes velice stává, že ženy hledají zázemí u starších mužů. Měli byste si o tom promluvit. Měl by jsi říct své družce, že se tomu nevyhýbáš, jen se prostě na to ještě necítíš, nechceš abyste pak jako rodina strádali. Je to dnes velký závazek a znamená to mnohdy hledání kompromisů. Je nutno se rozhodnout a zvážit svou připravenost. A taky si položit otázku zda-li to opravdu chcete a taky proč to chcete... zda-li dokážete dávat, ikdyž to znamená vlastní ztrátu, zda-li dokážete obětovat sami sebe ve prospěch rodiny. A zda-li dokážete pak dítěti vysvětlit proč jste ho přivedli na tento svět i důvod proč by mělo v tomto světě žít. Cesta zpět není. Stojíš před rozhodnutím, kdy každý krok může znamenat ztrátu i zisk. Je třeba si uvědomit co nechceš v žádném případě ztratit a pak podle toho jednat, jinak okrádáš sám sebe i svou družku o štěstí. Pro člověka, který chce dávat, který se chce odevzdat, není v tomto směru žádný problém.