Mistr odpovídá
Otázka: Jsou ale domorodé kmeny, kde se lidé dožívají průměrně asi 30 let. A každé 4 dítě se nedožije roku kvůli malárii. A to je příklad jen jednoho. Jíné už vymřely a stále vymírají. A jsou to různé kmeny-kočovné, i ti co se usadily. A žijí bez společnosti. Pracují rukama. A umírají...
Odpověď: Příroda je krutá, ale v její krutosti spočívá moudrost i láska. Slabí nemají šanci, přežijí jen silní a zdraví. Jaký efekt má udržovat při životě patologické nebo oslabené identity. Tyto identity mohou vlivem páření oslabit celý imunitní systém přírody. Každá matka v přírodě, a zvířata jsou v tom nemilosrdná klidně zabije hned mládě po narození jakmile u něj shledá instinktivně nějaké potíže. Dá se nazvat toto jednání neláskou? U lidí to došlo už daleko, a tak tu máme mnoho mrzáků. Lidské geny jsou již slabé a snadno se infikují. Kolika ti si myslíš, že by se lidé dožili tady, kdyby nebylo umělé očkování a podobné náhražky? Mnozí z lidí by se nedožili ani tří let. Takže pozor! Bez umělých výpomocí medicíny by byl dnešní civilizovaný člověk na tom mnohem hůře. Je jasné, že společnost potřebuje každou potenciální pracovní sílu, nebo aspoň jako záminku pro sponzory. Příroda však ne. To že slabí umírají nebo nejsou připuštění k páření má své opodstatnění. Neuznávám dnešní zdraví. Je to jen náhražka zdraví. Uznávám lidi, co se dožívají vysokého věku v plném zdraví aniž by kdy vstoupili do nemocnice. Těmto lidem však nikdo nic nedá. Nemají ani obchody ani moderní vymoženosti vědy a techniky a přesto se dožijí přes sto let.
Dále zmiňuješ nějaké kmeny, které nežijí přirozeně. Jsou poznamenány civilizací. Dejme tomu už od 17. století kdy se staly koloniemi. V Africe je bída a děs, protože je poznamenala americká civilizace, stejně tak jako poznamenala indiány, stejně tak poznamená i nás. Rozvojové země jsou využívány jako levný zdroj surovin a pracovní síly. Lidí zde jsou donuceni pracovat. Oni však na takové věci nejsou zvyklí aby někde kopali v dolech či fungovali v továrnách. Tak raději žijí v chudobě. Viděl jsem film, kdy za 24 kg vyrýžovaného zlata dostal od překupníků jen pár liber. Drahokamy se vykupují za tisícinu ceny. Ale tu se pak prodávají velice draze. To je byznys. Vytvořit v zemi bídu a pak na tom jen a jen vydělávat. Pomalu se to děje i u nás. Proč si myslíš, že všechny vyspělé země staví své továrny v rozvojových zemích a při tom mají sami velkou nezaměstnanost? Proč se pak v zemi kde je bída dá lehce přijít k pozemkům? A tedy koupit si celou zemi, a čekat až místní obyvatelé pomalu vymřou v chudobě a pak se jen přestěhovat. Na jedné straně je tu přebytek a na druhé nedostatek. Někteří si pro večeři nechají poslat třeba až do Indie!
Proč to však zmiňuješ? Bojíš se umírání? To však nevymítíš. K čemu je žít 80 let jako otrok, troska a poslední léta prochuravět v bolestech? K čemu to je dobré? Jsi k ničemu, jsi odpad a stále jen živoříš, nikdo se o tebe nezajímá. Až budeš stár vzpomeň si. Znám zpoustu lidí co jsou tak otráveni už ve 40 letech, že se schválně ubíjejí. Schválně, protože nevidí žádný další smysl ve svém živoření. Lidé páchají sebevraždy, opíjejí se do zapomění. Navíc kdo ti tvrdí, že tady se dožiješ víc než 30 let. Kdo ti to řekl? Kdo ti dává záruku? Viděl jsem mnoho dětí mrtvých pod koly aut, viděl jsem mnoho lidí zmrzačených při sportu. Třeba hned zítra si tvůj soused pustí plyn, pak u něho zazvoní pošťák a bum - i s Tebou. Jakmile člověk dosáhne plnosti života, už se smrti nebojí. Bere smrt jako dovršení, jako třešničku na dortu. Stačí pár okamžiků plného naplnění a smrt přestává vadit. Pro mě je ideální délka života tak 25-30 let. Kdyby se žilo jen takto dlouze, celý svět by se změnil v radostný ráj.
Nejsem zastáncem ani pokroku ani chudoby. Spíš se snažím spojit životní moudrost primitivních kmenů s objevy vědy tak aby to prospělo věcem. Aby se lidem žilo radostně, aby je práce nehuntovala ale naplňovala a aby stroje sloužili lidem nikoliv aby lidé byli stroji zotročeni. K čemu jsou někomu milióny... milión sem milión tam v kasínu mu nevadí. Avšak na druhé straně lidé žijí právě v chudobě jen kvůli tomu aby on mohl ty milióny mít. Takové lidi nebudu podporovat.
Moji rodiče mi říkali, že prý musejí na mě pracovat, když jsem nezaměstnaný. Prý když budou všichni takoví oni nebudou mít na důchod. Je jasné odkud vítr fouká. A na čí dobro se zde myslí, ale pominu-li tohle, řekl jsem jim, že jsem schválně nezaměstnaný, aby lidé kteří peníze potřebují měli volné pracovní místo. Jsem skromný. Mi stačí pár korun na den. Ale jiní mají rodiny a potřebují více. Dávám jim tedy možnost. Ať mi někdo zkusí něco říct. Nevidím v tom nic zavrženíhodného. Díky mně mohou tito otcové rodin vydělat i dvakrát víc, než by měli na sociálce. Vzdal jsem se svého blahobytu a pro mě zbytečných velkých peněz, aby oni si mohli žít na úrovni. Jakou větší službu pro ně mohu momentálně udělat?!!
Povím ti něco tedy o tom jak žiju. Můj průměrný denní nákup obnáší asi 20 kč. Ptáš se co jím? Všechno. Buď si uvařím rýži, nebo nějakou polévku, nebo si vypěstuji klíčky co jsem si nasbíral když byly žně a polehané obilí zbylo. Nebo jím sušené jablka co jsem posbíral a usušil, nemusím sníst 5 kg potravin denně. Zlatem je pro mě kukuřice. Ta mě živí už od června až do té doby než se sklízí a pak nasušené palice vydrolím uvařím a sním. Když mám na ponožce díru, obrátím ji nahoru. Nic nevyhazuji hned. Mnohdy chodím jako šupák, ale to jen proto, že tím šetřím práci jiných a vážím si věcí. Mohl bych si koupit nové, ale k čemu to, když staré ještě nějaký čas vydrží. Nedělám to však abych ušetřil. Peníze jsou mi na nic, ale dělám to z jiných důvodů. Takový život je mnohem uvolněnější. Když to vezmu tak mám na konci měsíce tolik financí, jako ti co chodí do práce. Proto mi mnozí závidějí a navážejí se do mého způsobu žití. Mi je však jejich názor ukardený. Klidně půjdu pracovat, ale s podmínkou že se sníží všem pak daně. Jinak to lidem vůbec nijak nepomůže. Ať pracuji nebo ne, jejich peníze jdou pořád do stejných kapes a tam se mnohdy snadno rozkutálejí. Proto spíš tvrdím, že držím státní rozhazovačství na uzdě. Je zajímavé, ač se zvyšuje výkonnost výroby pořád se zdražuje. Tak k čemu je ten pokrok? Pokud mi někdo ukáže smysl dnešního zaměstnání půjdu s radostí pracovat. Zatím co jsem parcoval ničemu to neprospělo. Nikde žádný užitek. Účelem života je žít, a ne ho strávit v různých ponurých místnostech. Pokud mohu edy něco udělat udělám to, ale nejprve v tom musím vidět přínos. Zatím vidím přínos pro všechny v tom, že se budu věnovat rozvíjení svého vhledu.