Mistr odpovídá
Otázka: Lze se odnaučit lenosti?
Odpověď: Samozřejmě. Pochopením, že žádná lenost není. Nejprve zkusme stanovit hranici tzv. lenosti. Na světě žádný lenoch není. Proč. Protože lenoch hned umírá. Každý žijící tvor má ve skutečnosti toho tak málo na práci. Co je teda náplní života? Udržovat život v rozkvětu. To znamená, že naší povinností je především starat se o udržení svého života. To stačí. Nic víc po nás tvůrce nechce. Takže měli bychom dýchat, jíst, odpočívat... to je základ. Zbytek už závisí jen na nás. Každý tvor v přírodě to dělá. Pak zbývá dost času na zábavu, pohyb, radosti a páření se. Takže když se podíváte do přírody třeba na hrochy jak se celý den válejí... jsou leniví? Ne. Jen nedělají pro ně nepotřebné či zcela zbytečné věci. Když se jim chce můžou různě dovádět, ale když se jim nechce nemusí nic. Ten koho vysiluje či unavuje pojídání potravy nebo ten kdo je zcela oslabován tím, že musí dýchat, že musí jeho srdce tlouct... a na tohle si ztěžuje - to je opravdu lenoch. Tomu odpovídám... nemusíš nic. Stejně je to tak i u lidí. Nemusíte vůbec nic když nechcete. Nikdo nemá právo nazývat druhého lenochem. Každá činnost je totiž potřebná, správná a v souladu s celým vesmírem. Když celý den budu lenošit... je to správně. Tělo odpočívá, mysl se pročisťuje.. zkrátka probíhá v těle mnoho užitečných procesů, na které nebyl před tím potřebný klid. Ale tohle se děje správně, když tento stav lenošení - jak ho nazývají ze svého závistivého pohledu jiní lidé, jen když toto tzv. lenošení příjmeme. Nebudeme se mu bránit... tehdy splní svůj účel a my zjistíme, že po krátkém čase máme chuť být aktivní. Pokud ho však nepřijmeme, nezotavíme se, protože se neustále vysilujeme vnitřním bojem. Ztrácíme energii.
Takže jaký je recept na lenost? Přijměte ji. Lenošte s radostí ještě víc. Jděte do extrému. Nekažte si ho posloucháním závistivých řečí jiných. Oni taky můžou... nemusejí nic. Ale asi to nedokáží a tak vám chtějí zkazit náladu. Zkuste jim až budou oni na dovolené zavolat ať se vrátí do práce... a když odmítnou lehce jim připomeňte, že jsou velmi leniví. Uvidíme co vám odpoví. Lenivost je relativní... prostě se to u lidí střídá... nemají všichni stejné periody. Takže někdo se zrovna nachází v periodě aktivity a vy v periodě odpočinku... ale za par okamžiků to může být naopak... proč to druhým vytýkat. Jiní jezdí lenošit k moři... tam na ně nemůžete, ale když si člověk před jejich očima udělá někdy odpočinkový den zrovná když oni makají... už je oheň na střeše. Proč si to lidé dělají... každý potřebuje odpočívat a každého vysiluje něco jiného...
Leniví lidé jsou moc užiteční. To oni jsou ti, kdo vynálezají zlepšováky, nové technologie a stroje usnadňující lidem práci. Jen lenivý člověk mohl vymyslet kolo, myčku na nádobí atd.. Jen v jeho hlavě povstal tento imupls. Člověk který se rád dře toho by nikdy nic takového nenapadlo. Buďme jim proto za toto lenošení vděčni.
Takže když to shrneme. Chcete-li se něčeho zbavit, příjměte to. Je to jako s vaším osobním žebrákem, on vás prosí denně o chléb... a vy odmítáte... denně pak trpíte pocitem toho, že jste špatní... ale žebrák je tu druhý den zase... nedá vám pokoj dokud nedostane to své. Pak vám zmizí z očí. Pak zmizí i pocit z vaší mysli, že jste špatní. Proto přijmejte všechno, věnujte všemu stejnou péči, lásku a starostlivot. Ať je to lenošení, nebo nemoc... uvidíte. Ze začátku je to dost těžké... ale jakmile se vám to jednou podaří a zažijete ten princip... pak to bude velmi snadné. Pak dokážete být jako malé děti. Když zuří, příjmají to nemají žádné bloky. Dávají do toho celé tělo... poskakují, třepou rukama, vztekají se na 100%. A jakmile dosáhnou určité doby žebrák-vztek dostal svůj chléb a odchází spokojen. Během chvilky se děti zase smějí... Když v sobě budete potlačovat cokoliv... pak se z 20 sekund 100% prožitku stává několika denní záležitost-utrpení. Dáváte žebrákovi jen drobečky... a on vás bude obtěžovat několik dní. Tak to přesně funguje. Všude je závist. Nemoc žárlí na zdraví, smutek na radost... dožadují se stejného přijetí, stejné mateřské lásky, protože to jsou vaše děti, vaši synové. Vy jste si je vytvořili... a vy je musíte teď nakrmit.