Mistr odpovídá
Ahoj tvoje názory jsou dost zvláštní a svým způsobem jdou spíš k radikalitě.
Smrt je radikální. Zrození je radikální. Každá změna je radikální. Nic se neděje plynule ale skáče to přímo po kvantech ráz na ráz bez ohledu na okolí.
Mě by zajímalo pár věcí, co mi asi na tvých stánkách unikly. Je teda pravda, že jsem to nepročítla všechno, spíš jsem dělala jen rychlý průlez. Chci se zeptat, můžu mít dvě otázky?
Nikdo nemá otázky a nikdo nemá odpovědi. Je to tu hezká komedie jak marnit čas.
1. Když je láska takový nic jako Bůh nebo cokoli jinýho, proc je tak krasná a proč se objeví i když jí nehledáš a najednou ti ukáže, že tvůj život má větší smysl, když ti ukáže další silnou emoci plnou vášně, který jsi schopen?
Ach jo, láska jak velice nafouklé dogma. Lidé sní jen o tom co nemají. Pak si tvoří o to větší utrpení ve kterém si konkurují. Co je krásného na lásce? To že tě má nekdo rád? TO je opravdu nejvyšší slast pro ego. Ale stačí jediné zakolísání a z největší lásky se stane naprosté utrpení mnohdy končící i sebevraždou.
Proto jsem říkal že láska je jen smlouva, vyděračské dopupě, dílo pekelmé, protože není stálá, a je závislá na objektu a subjektu. Jen na vztahu mezi dvěma egy. Láska není nejvyšším štěstím. Mít někoho jen pro sebe, nebo někomu patřit, byt s někým v jednotě v míru. To není ono. Jsou ještě tři vyšší stadia, jež člověk může dosáhnout.
Je to jenom tíhnutí ega k vytvoření si vztahu? Proč ale touha po lásce patří k přirozenosti člověka? A tim myslim opravdovou lásku, ne nějaký povrchní pudy, který se teď objevujou všude? Chces říct, že budeme svobodní až když se zbavíme touhy po lásce? To je přeci zvrácený!
Ego může jen toužit. Tam gde je ego je i touha a tam kde je touha je i mamon, nespokojenost a utrpení. Tisíce lidí brečí kvůli lásce. Tisíce slz pro jedno objetí. Svobodný člověk nemá tužeb. Proto je nemusí následovat, vyhledávat a udržovat je. Svobodný člověk nedokáže říct mám tě rád ani nenávidím tě. Je naprosto volný a nikomu nemá potřebu ubližít, nikoho spoutat a omezit. Neupřednosťnuje jen jednoho člověka před milióny lidí. Nemá to srdce rozdělit dav. V jeho srdci je celý svět. Tak ja je, bezvýhradně. Proto nestrádá a nemá potřebu cokoliv konat. Zvrácený je následovat své tužby.
2. Máme pracovat jen pro obživu? Takhle nějak podobně jsi to formuloval ne?
Máme pracovat o život věčný. Nikoliv pro svou umírající obživu.
Ale dnešní doba je koncipovaná tak, že jedině peníze ti dají existenciální svobodu.
Směju se až k popukání. To říkaji kde? Právě že je to naopak. Ale kdo nezažil... bež se zeptat bezdomovců proč nepracují za peníze. Co je jejich pokladem. Bohatý nesnadno vejde do Království nebeského. Můžeš si vybrat buď sloužíš penězům až do hrobu nebo získat Život věčný.
Jasně že tvoje vnitřní svoboda se k nim nevztahuje a lidi by si jejich význam rozhodně neměli nechat přerůst přes svou svobodu, ale proč se tolik oddělovat od doby ve které žijeme? Nemůžeme jít proti ní, musíme se jí přeci přizpůsobit a klást naše požadavky podle jejích možnosti. Nebo nemáme klást požadavky vůbec?
Jo vy máte nějaké možnosti. Své požadavky tu prosazují jiní a vy jim je plníte. Všechny vaše poždavky pramení z tužeb, ze lpění, ze strachu a ze žádostivosti. Deset tisíc let se tu prosazují takové požadavky a hle jaký ideální svět tu máme. Ten kdo má požadavky trpí pekelným utrpení. Svobodný člověk nemá ani potřeby ani požadavky ani tužby.
3. Kde vidíš ty smysl života? Děkuju předem za odpověď a i když se s tvými názory místy rozcházím, zajímal by mě právě k těmto třem otázkám Děkuju a hezkej večer. Renáta
Následuj svůj osud. Tvým osudem je velká smrt. Polož ego na kříž. Hledej nejprve Království nebeské a všechno ti bude přidáno. Jinak má tvůj jen jedinný smysl. Roztočit karmu a uvalit nekonečné utrpení na tisíce bytostí. Není žádný život. Život není skutečnost. Život je jen sen. Ptáš se ze svého snu. Hledáš jeho smysl aby si mohla snít dál. Tak beru všechny smysly a cíle tvého života. Beru ti tvůj zítřek i tvůj včerejšek, beru ti všechny sny. Pak budeš možná usilovat o probuzení.
Obyčejná Nula