Mistr odpovídá
Ahoj, docela mne zaujalo Tvé testování lidiček. Zcela úpřimně by mne však zajímalo co tím sleduješ. Je mi totiž tak trochu líto těch lidiček, kteří v pocitu zoufalství z vlastního neúspěšného hledání se snaží na Tvůj test odpovědět...
Nikoho nenutím, nic nesleduji, kdo se chce blýsknout ať se blýskne. Prázdné zrcadlo ničí iluze... a to někdy dost bolí. Ale člověku kterému je špatně, mnohdy pomáhá vyzvracet to co předtím pojedl.
Jistě, máš docela dobrý přehled, a tak si dovolím jen jednu jedinou otázku, na kterou - předpokládám - odpověď umíš předat ve srozumitelné formě i pro obyčejné smrtelníky.
Jaký přehled? Nepotřebuju mít žádný přehled. Všechno mám přímo před nosem. Odpověď se nedá předat v žádné formě, je nutno ji vidět! Obyčejné smrtelníky neznám... nejprve by někdo musel obživnout, probudit se.
Nazýváš se Avatarem - může být Avatar zcela ponořen v "Já" (Jednotě/Bohu/Absolutnu/Nirváně/...), a proč? Poštovní schránka
Avatar je jen pár písmen jemuž lidská mysl přiřazuje sny. Každá mysl jiné podle toho co o avatarovi načerpala ze stromu vědění. Když se mysl zastaví... jaký rozdíl je mezi tím když řeknu avatar a když zašumí listí stromů? Nelze se ponořit do žádného "já". Není kdo by se tam mohl ponořil a není ani do čeho se dalo ponořit. Neexistuje ani jednota ani Bůh, ani Absolutno ani Nirvána, kdo je ten co o tom dokáže cokoliv říct. Jedině velký lhář, který tam nikdy nebyl, jedině velký tyran může mluvit ale přitom musí používat jen fantazii lidské představivosti. Čímž všechny posluhače posíla do pekel. Proč? Je pak naprosto zcestná otázka... něco jako mucholapka pro mlsné mysli. Proč se ptáš? Jaký smysl má živit hladovou mysl mrtvých zvědavců? Máš smůlu že si jen píšem, jinak bych ti zakroutil nosem aby ses vrátil zpět. Mnoho slov pro nic. Bavit se jen s poštovní schránkou to jsem zralý na blázinec.
Obyčejná Nula
***
Právě ze Tvých odpovědí čiší - alespoň pro mne viditelně - potřeba jakési "pózy". Proto ta otázka, protože pokud nejsi schopen/ochoten pochopit/přijmout tak na ni nebudeš moci najít odpověď.
Soudíš podle sebe. Copak se ty teď nestavíš do nějaké pózy? Je to komický svět. Lidé se zmamlasili mluvením a jen mlčení je z toho může dostat. Psal jsem, že nikoho neučím, nikomu nepomáhám, nejsem žádný guru ani jím nechci být. Ale lidé sami přicházejí s problémy. Když se chci na ně vykašlat tak mi píší rozhořčené dopisy. Jste holt zajímaví lidé. Jedni mě chválí, a prosí abych nepřestával, a druzí mě kritizují páč mají zřejmě nějaký problém nepřijetí či osobních zájmů.
To už ale nemá koho bolet... Anebo je to podle Tebe jinak?
Když se velké "já" postaví před prázdné zrcadlo zhrozí se. Bude utíkat. A to je veliká bolest, něco jako děsivá smrt. Pokud za mnou příjde někdo s tím že je osvícený postavím ho před toto prázdné zrcadlo. Nic jiného nedělám. Vypadá to však že mi nerozumíš, jsi nějak svázaný se svými prožitky. Ty mě nezajímají, protože to jsou jen sny tvého "já". Podívej se do prázdného zrcadla.
A to, že je mu špatně z hladu prostě nevidíš... A jsme zase u toho "pochopit,přijmout".
S jídlem roste chuť. Kdyby nejedl neměl by hlad. Není řešení krmit, ale vyprázdňovat. Nikoho není třeba chápat nikoho není třeba příjmout. Sloužit cizí mlsnosti, lpění a rozežranosti to by bylo fiaskem. Vím kdy je třeba pohladit a kdy je třeba nakopnout. Ale rozhodně nebudu nikoho litovat a nabízet mu kapesník, a už vůbec nebudu dělat to co se všude dělá. Prodávat mu sen o jeho dokonalosti.
To je mi líto. Já doufal, že to máš unvitř. No nic. Příště.
Si spad s hrušně ne. Ty musíš zažívat velké utrpení. Tvé "příště" je toho jasným důkazem. Nic nemám! Není nic uvnitř a nic venku! Kde na takové pitomosti chodíte, když vytváříte stále tu hranici plodící utrpení. Koho mi to zas čerti poslali.
To, že nevidíš kolem sebe život, je opravdu udivující. Ale proto tady - krucipísek - jsi. A nehraj si na to že ne. Ta hra je dost ubohá, což - doufám - si uvědomuješ i sám.
Nic si neuvědomuji, jdu směrem od všech uvědomění. Žádný život neexistuje. Nejsem tu z žádného důvodu. Na nic si nehraju. Snažím se o probuzení všech spících. Nevykládám jiným pohádky na dobrou noc o nějakém příštím nádherném životě!
To je to o čem jsem psal. Máš hromadu informací, umíš s nimi obdivuhodně pracovat, ale neprožil jsi to - neumíš to prožít - co píšeš...
Abych mohl psát nemůžu prožívat. Nejprve napíšu to co jsem prožil, abych ukázal na tu bránu a pak mizím. Vrátil jsem se do pekla abych zde zanechal svědectví. Schválně mi napiš něco o sobě. O tvé duchovní práci a minulosti abych věděl koho mi to nadělili.
Žil jsem jako poustevník, odešel jsem na poušť na život a na smrt. Objevil jsem cestu k osvobození o níž hovořili Boddhové a patriarchové. Nemohu za to, že vyšichni duchovní knihomolci nevystrčili ani zadek ze své knihovny a nyní se tu ohánějí nějakými prožitky. A tak jim tu říkám, že není žádný prožitek. Prožitek je utrpením!
- zkus si v tomto místě přečíst začátek odstavce.
- a znovu.
To je prima. Ale nikam to nevede. Mohu napsat a ty si to přečti taky. A takto můžem chodit dokola pořád. Je to jako bych házel hrách na zeď. Musím tu psát písmenka když by stačilo mlčet.
Co Tě vede k tomu, že jsi přesvědčen, že jsem odešel?
Nic mě nevede, vidím to. Každé tvé písmeno tě jen vzdaluje ode mne.
Ale to by přece popřelo jak to, že nikdo není, tak i hromadu jiných - Tebou proklamovaných - věcí.
Asi se picnu. "Mnoho slov pro nic" prý popírá to že nikdo není. To bych musel napsat "Mnoho slov pro něco!" Když se lidé nedokážou vyznat ani v tak jednoduché logice, pak bude lepší když mě hned ukřižují, protože nižší logiku prostě neumím. Zanechám tedy svědectví pro moudřejší generace. I slova Krista po 2000 letech nikdo nedokáže uvést do praxe, protože jim stále nerozumí! Takže nashle tak nějak za 4000 let.
To čeho je mi líto na tom co píšeš jenedostatek praktického prožitku toho o čem píšeš. Už jeden velmi moudrý muž napsal, že "unce praxe je lepší než tuny teorie". Samozřejmě, teorie je moc dobrá pro "zkratky", ale bez té praxe to prostě a jednoduše nejde.
Právě že píšu jen z praxe. Nemám doma žádné knihy. Je to už víc než rok co jsem je vyhodil. Až projdeš tím čím jsem prošel pak mi porozumíš. Hele popiš mi tvou praxi. Jak na to. To mi prozradí kde bloudíš. Na svých stránkách jsem snad tisíckrát řekl něco o praxi. A ty mi tady napíšeš... no asi se rozpláču. Lidé neumí číst. Teda jen mnozí. Ale jsou i vyjímky. Když se budu zabývat jen prvním zatvrzelým případem tak to skončí fiaskem. Proto jsou lidé, kteří čtou velmi pozorně a velmi zkoumají každé slovo. Jsou lidé jež se vzdali všeho co kdy četli a nyní poznávají extázi. Těmto lidem se věnuji nejvíce. Komunikace s nimi ne mých stránkách není. Tito lidé pak pomohou ostatním. Už kdysi jsem psal že nejsem hlupák abych začínál od nějakých zatrvrzelých případů typu Jehovista, HareKršna, a kdo ví co ještě.
Můj pocit z toho, že jsi dost "dobrý materiál" jsi jen potvrdil. Nabízím Ti, že - pokud připustíš, že máš ještě kousek, který je potřeba "ujít" - můžeme "jít" ten "kousek" spolu... Jirka
Cože?! TY mi nabízíš že můžem jít spolu? No to je gól. Až jednou dojdeš poznání, zjistíš jak velkou hovadinu si řekl.
Poslouchej tedy POZORNĚ!
Nikdy nebyl ani jedinný okamžik kdyby jsme spolu nešli!
SLYŠÍŠ! KDE JE TVÁ PRAXE!
Přiznávám, že na svých stránkách jsem odkázán jen na otázky lidí. Mé odpovědi jsou pro ně. Je to škoda, že nemohu využít celý svůj potenciál a dát ty vzácné rady. Protože se tu nenašel ještě nikdo kdo by skutečně hledal vysvobození! Všude jsou jen ovce, co do všeho strkaj nos aby si pošmákly, přisvojili a upadly do klamů.
Jenže kdybych se měl s někým bavit na úrovni, a to je jen jeden člověk ze statisíců, pak bych se musel vykašlat na ty ostatní. Proto musím psát opatrně, a i tak zjišťuji že zůstávám nepochopen, protože lidem ta praxe chybí. Ale praxe není praxe, správná praxe je tak vzácná, že to co se dnes považuje za praxi je útěkem z jednoho neovlivnitelného pekla do osobního ovlivnitelného pekla.
Proto je nutné vydat svědectví o správné praxi nad čímž samozřejmě nyní pracuji, ale okolnosti mi to ztěžují. Jsou tu návštěvy a povinnosti ze zákona, a tak to trochu trvá. Shledal jsem totiž, že to nikdo nikde nevysvětluje, všude jen teorie a byznysmenské semináře. Proto je to zapotřebí jako sůl a mnohým spadnou domečky z karet, když zjistí, že po x-let prohlubovali jen svůj sebeklam. Zavřu lidem huby a otevřu jim oči. To bude výsledkem toho co vytvořím. Pak už nebude třeba ani mne ani mých slov. A pak zmizím ze scény.
Chystám velikou čtyřměsíční akci, zdarma praxe v nejoptimálnějších podmínkách. Mnoho satori sestoupí na zem již v prvních 14 dnech.
Obyčejná Nula
***
Ahoj, tak se mi zdá, že "materiál" je "dobrý", ale ještě to "neví"....
To je dobře. Že tu není nikdo kdo by to věděl. V tom lze najít nevinnost. Ale není dobře že se někomu něco zdá. Pověz mi ty, zda-li existuje v tomto vesmíru jedinný nedobrý materiál.
Mohl bych říct, že jsi zajímavý typ. Ale tím bych vlastně řekl to co ty a vykopal si past na sebe. Je veliký problém hovořit! Prostě jazyk je naprostá šílenost. Za každé slovo bych se musel bít a bít. Všechno je relativní, všechno je napadnutelné, vyvratitelné a zpochybnitelné. Reč je ztrátou času. Víš že nejsou mistři ani žáci? Není co zdokonalovat, zdokonalit se dá jen na úkor druhých. Povýšit se dá jen na úkor druhých. Skutečný mistr by si neměl plést lidi se surovinou vhodnou vyřezávání. Ale nevnímej to jako boj. Já už nemám téměř slov. Můžu si jen hrát. Tak pověz mi máš na mysli nějaký ideál, jaký bych měl být?
Ale jistě, jinak bys mne nemohl rozpoznat. Důležité ale je, že mohu zase, zcela podle svého rozhodnutí tu "pózu" (projev) opustit.
Tak to jsme dva. Pověz mi tedy. Učit, neučit.... co je osvícenější, osvobozenější. Toť otázka... když učím... popírám své učení... když neučím... karma se roztáčí. Jak to sladit s tím že, vše je tak jak je? Jsem zvědav jak si s tímhle poradíš.
Sám víš, že tohle je trošku jinak. To mlčení je důsledek a ne příčina. Budešli se držet toho, že musíš mlčet, netrefíš.
Musím.. nemusím... trefit... netrefit... kde je nirvána a mír? Není třeba vytvářet cíle.
A mi se celou dobu jeví, že si uvědomuješ, jak ty lidi kolem sebe potřebuješ. Jen pocit jkési nesmyslné nadřazenosti tě strká do pozice Guru-on-line.
Pláču, pláču. Souvisí to s tím nahoře. Učit-neučit. Mám to tady nechat ve štychu. Mnozí mistři odešli do ústraní a neučí, mnozí vzali na sebe peklo a začali učit. Nepotřebuju lidi kolem sebe, jen mi jich bylo líto. Denně slyším jak si lidé naříkají... jak trpí kvůli svým žádostem. Napsal jsem tedy o osvobození. Napsal, nemůžu jim to ukázat, protože by mě hned zavřeli, prohlásili za nesvéprávného a šup do blázince. Netroubím před sebou. Kdo mě potřebuje ten mě najde. Někdy si přesto říkám... někteří jsou šťastní, mám nebo nemám jim brát iluze. Pohled na člověka, když se mu hroutí domeček z karet... to si vždy vyslechnu nadávek.
A co je to to "zrcadlo"? Jan Willem to pochopil, a mám i pocit, že dobře popsal, bohužel z tvé strany to není vůbec zřetelné...
Prázdné zrcadlo = nejsem. Je to smrt konec iluzí. To musí každého kdo je děsit. Párkrát jsem to zažil, buď byl v zrcadle někdo jiný, což nebyl až takový šok, jako když v zrcadle nebyl nikdo.
Osvobození je prožitek. A není to nic jiného. Vše ostatní je zcela pomýlené, neboť se to ještě neosvobodilo od Mysli (rozlišování).
Prožitek je taky rozlišení. Prožívám-neprožívám. Osvobození-neosvobození. Tvrdím, že všechno o nirváně a o osvobození je pomýlené. Proto říkám nirvánou bez nirvány, cestou bez cesty, úsilím bez úsilí.
Tady je přesně ten bod, který až poznáš, tak ihned "v tom" budeš, do té doby je to plácání suché slámy. Mimo ty ostatní (kteří, pravda, v určité chvíli přestávají být podstatní aby se zase později stali tím nejdůležitějším) je také potřeba přijmout sama sebe.
Kde končí má hranice a kde začíná hranice těch ostatních. Rozumíš vůbec co znamená Buddha? Co je Buddhovým tělem. Otázka přijetí a nepřijetí, to je ještě před Buddhou, to je ještě volba v pekle.
A myslím zcela. Bez toho to nejde, a nelze vymyslet nic, co by to nahradilo. S přijmutím sama sebe se však objeví cosi, co se projevuje od té doby zcela samovolně a stále, a u tebe to není.
Možná že je tu boj. Pověz máme bojovat ze zlým márou? Máme rozpouštět své žádosti, nebo je příjmout a rozhlásit, že znovuzrozování není tak špatné.
Možná proto, že pociťuješ, že ti to chybí, tak se stavíš do odmítavé pózy. A to byla ta má idea, že bych se s tebou mohl podělit o to, co mohu nabídnout. Možná bys mohl něco nabídnout i ty - kdo ví? Odmítneš-li, nevadí. Budeš si to muset najít sám...
Nemohu odmítnout, nemohu příjmout. Nemohu nabídnout, nemohu vzít. Nejsem slepý. Není to nikde v budoucnu... právě teď se to děje. Právě teď se děje to co ty navrhuješ...
To "příště" bylo pro tebe. Ňoumo. Je s podivem jak rychle útočíš aniž jsi poslouchal. Takhle se opravdu nikam nedostaneš. Howgh.
Ňouma je už v cíli. Být hovnem... to je to nejlepší. Útočí hovno na boty poutníků? Útočí ňouma na moudrost osvícených? Kdo je ten kdo útočil a kdo opětovává? Je to vše relativní asi se zblázním, teda jestli je to možné. Co je útok a co nutná obrana? Ono když se píchne do hovna tak zasmrdí. Ale smrad útokem není. Ten co píchal útočil, chtěl změnit hovno a zamazal se sám.
S čerty sice nejsou žerty, ale oni jsou fakt docela hraví. Jen je musíš naučit hrát podle pravidel...
Já je posílám raději k Bohu.
Tolik slov o ničem. Koho se snažíš probudit? A proč? Spíše proč se o to snažíš?
Nápodobně. Akorát že ty máš dobrý materiál :-). Je to komické že? Jako kočka s myší si tady hrajem. Otázka zní... kdo koho začal napravovat první... a proč? Učit-neučit. To je dilema. Přitom žádné učení není. To je fantasmagorie. Ale v tom jiskření je kouzlo přitažlivosti. Dáme si čaj a budem se smát.
Jejkote - jaká minulost? A KDO ti naděluje? Docela jsi mne pobavil.
No říkám jako kočka s myší. Naděluji si sám abych zpychnul jak jsem dobrý. Bůh si taky dal velkou překážku... stvořím velkolepý svět a budu moudrým Bohem pro lidi. Buddha si dal taky překážku... osvobodím všechny bytosti... Že by to byl syndrom velkých eg? Já jen abych věděl odkud tě vítr přináší. Z jaké školy jsi čerpal inspiraci.
Ale dobře. Ber ale prosím na vědomí, že popisuji jen formu, ne sám sebe (alespoň tak jsem vyložil tu minulost).
To je placatění a hlídání. Hádej jak odpoví pravý osvobozený mistr když se ho zeptáš: "Kdo jsi?"
Kdesi jsem se probudil a kolem mne bylo najednou moc ledí, ketří mi vůbec nerozuměli. Trápili se a nechápali proč se sem dostali. Protože jsem se mezi nimi cítil sám, snažil jsem se s nimi navázat komunikaci. Nedošlo mi, že pokud použiji jejich prostředky, tak se ze mne stane také nerozumící jedinec.
No to se mi stalo taky. Stal jsem se v tvých očích Ňoumou.
Jednou se mi o tom zdálo a já pochopil, co mi chybí. A tak jsem se snažil zjistit jak to, že mi to chybí a tak se k tomu zpátky dostal. A tady to už je jiný příbeh.
Zajímavé jak sny dokáží změnit člověka. Jak dlouho to trvalo a co ti chybělo a proč ti to chybělo?
To je opravdu více, než mnozí jiní dokázali. To je právě to, co z tebe dělá ten dobrý materiál. Jen ještě maličkost, že ano - osvobodit se.
Bojovat je snadné, vzdát se je těžší. Pokud je mé ego dorbý materiál, pak ty jsi sám Lucifer.
Hádej co musíš udělat když chceš osvobodit vězně z vězení. Nejprve se do vězení musíš dostat. Musíš se mezi ně v mísit jako vězeň. Pěkně to řekl Dogén... kam prý půjde po smrti. Do pekla... a proč se ho ptali žáci když on je tak velký mistr... aby je tam prý mohl uvítat. Ale to už jsou vyšší logiky Buddhů.
A tady bych si dovolil polemizovat. Ani ne tak za sebe, ale za ty "ostatní" - co takhle Sat-Čit-Ánanda? Myslím, že mám v ruce nejvyšší karty, jen jestli stojíš o to hrát...
Směju se. Si prima. Hrát bys chtěl jen s nejvyššími kartami v ruce. Hm... ale udělám ti tu radost. Výhra nebo prohra je možná jen v pekle. Tak si připrav kotlík a dříví bude to dobrá zkušenost. Zřejmě mám dnes nějak výjmečně inspirativní den, jdeme na to! Sat-Čit-Ánanda = balíček pekelných karet?
To bys musel umět "přestat bojovat". Potom by to bylo to, co přesně mne vedlo k tomu, abych ti napsal ten první mailík. A podle zkušeností, myslím že by to nebylo jen tak.
Ty máš nějaké zkušenosti z bojů. To jsi ale velký bojovník. Hele příjmáš mě, nebo bojuješ s mojí hloupostí. Hloupost vždy zvítězí. Bezbrannost je nedobytnou tvrzí. Ale počkáme až si vylomíš první zub. Znáš to... generál chtěl někomu zamávat a vojáci to pojmuli jako výzvu k útoku. Ale rosteme rosteme... ty kopeš mě a já tebe. Zvířátka se na nás v aréně dívají.
Souhlas. Bohužel jsi zapomněl dodat, že není kam. Nic přece neexistuje. Anebo, že by něco přece ano?
No já nevím co tě vedlo napsat ten první majlík. To jsou ty slovíčka. Když chceme někoho nachytat, dostat a pokořit... a máme oko pro vyhledávání chyb... pak naší agresi nestojí nic v cestě. Neberu to však vážně, jsem jen blázen co si umí hrát. Jsem ztracený případ, dobře se bavím.
Pravdou je, že se v tobě poznávám. A proto si myslím, že kontakt (jak se mezi bojovníky říká "tělo na tělo") by mohl být k užitku. Nabídka platí - je to jen na tobě.
Zase ti bojovníci. Hele nejsi gladiátor? Dej si pauzu. Poznej, že se nic nedá zdokonalovat! Jaký pak užitek, jaké zásluhy, zisk a pocty? Žádná nabídka neexistuje. No ale uvidíme co nabízíš. Mohli bychom promlátit trochu té slámy a pošpinit Buddhu. Jak by sis to představoval? Poklad se nedá říct. Ale o cestě se dá hovořit velmi dlouho.
To byl ten "blázinec". Zase vedle. Ale máš ještě naději... ;)
Kéž bych už neměl naději. To by se pak začaly dít zajímavé věci.
Pokud se stavíš do role Krista, tak si nestěžuj. A on ji sám moc nechtěl. Museli ho k ní dokopat a nakonec, tek, který se stal tím kopajícím je nic nechápajícími křesťany považován za zrádce.
No nepochopení textů z Krista udělalo velkého mága, vysoká laťka je postavena. Pokud budou lidé soudit nového Mesiáše podle svých předsudků a dožadovat se znamení a zázraků... pak se nikdy nedočkají ve své sleposti a zahálčivosti příchodu Syna člověka.
Ale Vědomí se potřebuje probudít a pokud na tom chceš něco dělat, tak se v prvé řadě snaž zapomenout na sebe. Jinak to opravdu DOST bolí. Věř mi.
To sedí, ale zaráží mě jedna věc. Zapomenu-li na sebe, zmizí i potřeba se probudit. Jak pak budu moci něco na tom dělat?
A zase vějička - umíšli sám sebe zapomenout, jseš "kolemjdoucí" - a můžeš si VYBRAT zda budeš bolest pociťovat či ne. Podle toho co píšeš si dokonmce myslím, že se musíme znát. Před 1989 rokem se znali takřka všichni, nevím, proč by tomu teď mělo být jinak.
Není nikdo koho bych neznal. Poznej sám sebe, poznej to nic a budeš znát všechno. Jak jsem to hezky napsal. Protože jsem poznal nic, poznal jsem všechno.
Tak jo. Co tedy nabízíš? Nic nemám, nic nejsem, žiju a to je jediný můj majetek. TAkže na mně "zbohatneš" jen velice těžko. Takže co nabízíš?
No jetště tam něco máš. Nějaký ten majetek... ale o ten moc nestojím. Nabízím velké nic. To znamená že jsem zloděj, velká černá díra. Všechno co existuje spasím v nicotě.
A jejda? Že by ego? Ale to snad ani nééé. Vždyť bys to mohl také vzít tak, že ten kousek povedeš ty mne. Mají oči a nevidí, mají uši a neslyší.
No to je zajímavý postoj. Pořád něco o nějakém vedení. Proto opakuji, že není možné nejít spolu. Vedení nezávisí od já nebo ty. Ale to jen těžko vysvětlím nějakému já.
Tak jo. Zkusím napsat co mi nesedí a proč si myslím, že TO nemáš v každém okamžiku:
Nemám to v každém okamžiku to jsi uhádl a ani to mít nikdy nebudu.
Tvůj projev není konzistentní, aniž si to uvědomuješ klátíš se mezi jednotou a dualitou, mezi poznáním a temnotou opuštěnosti/nepochopeni/nezralosti.
Říkám tomu kostitřas... je třeba se vymlátit. Po bouři následuje klid, v chaosu nachází se pravý řád. Můj projev je v jisté míře závislý na tazatelích. Ale toto není má obhajoba. Jednota a dualita je to samé. Jednota je dualita v základu dvojí svět. A dualita je trojí svět. Jednotu totiž můžeš definovat jak? Hm? Jen pomocí duality. Stejně tak harmonii... jen pomoci existence protikladů... vše je to tady velká tlučhubská fantasmagorie.
Aniž bys upřesnil svou pozici píšeš něco, a pak z jiné úrovně na kterou přeskočí tvá mysl to popíráš. Slovně. Ano. Ale přece.
To je velký problém. Vše si popírám a přitom si neprotiřečím. Nikdy! Oříšek pro ty kteří nejsou tady a teď. Velký problém... opravdu není možné, opravdu jsem z toho nešťastný, protože jazyk je vždy dualistický! Ke každému slovu existuje protiklad. Já to vidím z celku. I z této strany i z té druhé. Nevidím to jen z jedné strany. Proto aby to bylo úplné musím přeskakovat. Ti co poznali, by si řekli že jsem blázen a marně se snažím o nemožné. Cokoliv můžu postavit nahlavu... protože to možné opravdu je. Lež je lepší zítřek pro pravdu a pravda je lepší zítřek pro lež. Vyber si... abych popsal jen jeden jedinný atom... musím zničit x stran papíru x tužek... a tedy použít miliardy a miliardy atomů obsažených v tuze a v papíru a v mém těle. Dosti zoufalé jsou tyto pokusy.
A právě ty nevědomé přeskoky jsou to co tam nepatří. Ty způsobí, že myšlenky jakkoliv čisté v tom co píšeš jsou zateměny a pro ty, kdož "neskáčou" s tvým výkladem je to zmatek, kterému se podvědomně brání a pak z toho vzniknou ty nekonečně trapné polemiky.
Jsou i ti kteří, tomu rozumí. Každá řeč je zmatek. Mohu pokořit všechny velké moudra a všechny velké řečníky. Je to snadné.
A pak se nediv, že nechápou. Málokdo umí skákat tak jako někdo jiný, každý si skáče tak trochu po "svém". Ale jinak bych je neodsuzoval. Oni si alespoň uvědomili, že sami jsou takřka ztraceni a hledají stébla. I ty jsi musel alespoň jedno stéblo použít, tak proč je kvůli jejich snaze mlátíš přes prsty.
Mlátí se sami. Já píšu, zvědavým aby nebyli zvědaví a uvědomili si tady a teď. Mnozí zenoví mistři nepsali ale používali Holí a fyzických trestů. Mé psaní není tak účinné... není a nikdy nebude.
Oni se ještě dobrovolně nesvěřili do tvé péče, tak nad nimi nemáš žádnou moc - ani je cokoli naučit, ani je trestat.
Jedinou moc má nad lidmi jen jejich strach. Kvůli němu se učí i trestají zcela sami dobrovolně.
Můžeš jim jen a pouze ukazovat to co jseš. Jirka
No Obyčejná Nula přece.
Obyčejná Nula
***
Sám jsi to řekl. Hravý. A líbí se mi to čím dál víc.
Malá oprava - podstatou je KDO učí a zda je vůbec UČENO. Učit není karma (pokud je tak je to prušvih) ale dharma a podstata dharmy je ta, že si nemůžeš vzít sám, neboť nepotkáš ani jednoho vhodného žáka. Dharmu musíš dostat, a ať se Ti to líbí nebo ne (myslím to, že ji pak máš) opravdoví žáci si tě najdou sami.
Z Buddhova pohledu je učení neučení :-). Vlastně je to takový oříšek. Není co učit ani koho učit. Všechno je Buddha ve své pravé přirozenosti. Vše je již osvícené. Jen otevřít oči a zapomenout na sebe. Snahou učit se tu vyrobilo tolik zmatků! Otázka: Pomocí čeho zničit vědění. Jak bez pomoci učení, bez dodávání vědění nastartovat to autentické vidění, které tu vždy bylo, které tu bylo dřív než vzniklo "já".
V tomhle máme taky jasno, mám ale pocit, že když to dáme do kupy tak uvidíme OBĚ strany toho "zrcadla" a oba. Jistým způsobem tě (anebo tu druhou stranu) již osm let čekám.
Osm let čekání a hledání toho co je tady a teď.
Znáš tak trošku Fráňu Drtikola? Mluvíte úplně stejně (tedy, promiň, píšete). A on se nakonec i přes tohle přehoupl. A víš jak? Umřel. No beze srandy - Míla Tomášová ho při tom umření viděla - pak když z toho vylezl a "zase" žil tak byl už úplně jiný. Takže i tohle jde.
To už jsi druhý co mi to říká. Prý jestli jsem nebyl v minulém životě Drtikol. Tak odpovídám, že v minulém životě jsem nebyl vůbec.
A proč to hodnotit? Je to přece úplně fuk, zda se znovuzrodíš či ne.
Tady jsi pronesl osvobozenou věc.
Důležité je vědět, že toho MŮŽEŠ kdykoliv nechat (hlavně u sebe).
A tady už jsi to pohřbil.
To je to co ti, co potřebují učitele neumí. A proto žádají jakousi "autoritu" aby jim to natloukla do hlavy - a správný mistr jim do hlavy nic netluče. On je jejn naučí sama sebe přijmout a v tom okamžiku se (některým, bohužel, jen některým) rozsvítí a pochopí, že to vůbec není o tom to umět, ale dovolit to.
Mnoho lidí se vydalo na cestu k neskutečným cílů. A to díky pomýleným náboženským fanatikům. Vědění vkonalo své. Mistr jim bere cíle a vrací je zpět na start. No a pro ty, kteří již deset let makali... to je velice bolestné. Někteří mistři proto třeba příjmali jen nováčky. Ostatní posílali jinam. Asi věděli proč. Vymlátit je těžší než naplnit.
Učitel je vlastně chudák. Je neuvěřitelně slabší než pouhá lidská žádost a navíc nejenže to vidí, ale on ji dokonce chápe a co hůř, on ji navíc má i rád. To je schizka, kterou prostě musí jedinec prožít aby mu bylo "učitele - gurua" patřičně líto. No trošku humoru mi snad promineš... Díky předem.
Teprve hřích tvoří kazatele. Hřích je dobrým živobytím. A lidská naivita zlatý důl.
No jo, ale přece i oni si zaslouží poznat. Resp. pokud oni nepoznají, tak je to stějně všechno v trapu. Ale to je zase jinde. A dost možná na jindy.
Právě proto je posílám k Bohu ať se poznají, vždyť Lucifer a Bůh jsou v podstatě děti stejné matky. Jen se nechali najmout lidmi a nyní proti sobě válčí, protože se neznají.
Já tě asi hledám. Ne proto, že bych chtěl abys mne učil, ale jen proto to vidět i s té druhé strany.
Není možné ani na chvíli nepříjmat učení, Dharma je tu stále. Vidíš? Učit se neučit se... to je otřepaná volba slepých. Všechno je vzájemné. Mistr není nikdy mistrem a žák není nikdy žákem. Kdo toto uchopí je již blízko. Škoda že žáci na svém žákovství buď tolik lpějí, že je jim nakonec "mistr" překážkou. Nebo se za žákovství stydí a tehdy jsou sami sobě překážkou. Obojí problém tkví jen ve sleposti.
A omlouvám se za ten "materiál". Přišlo mi to jako cosi, co by tě mohlo zaujmout aby si mne nezařadil k těm, se kterými se hádáš.
Nikdy se nehádám. Nikdy nebojuji, neustupuji ani neútočím. A proč? Protože když bojuje ruka s nohou přivodí to jen neštěstí. Až jednou lidé pochopí že jediným nepřítelem byli jen sami sobě... že jedinný boj existoval jen v jejich mysli... jen mezi lpěním a strachem... pak mě již nebude zapotřebí.
Eduard tvrdil, že ze školy života.
Moc jsem ho nestudoval. Mám doma tajné nauky tibetu a ještě něco, ale móc a móc povídání něco mi potvrdilm někde zase jen filozofuje. Nikdy bych nedělal seminář, nikdy bych nepřednášel, nikdy bych nepsal knihy. Je třeba být u toho když se předává kosti a morek! Jen správná slova na správném místě dokáží ty zázraky. Proto chystám tu akci pro nevyvolené.
Tak to hodně záleží na tom, co jsi schopen a co očekáváš. Většinou ale s vnitřní bolestí pochopí, že je to žalostně jinde a tak zareaguje různě. Tu odpověď ale v tom okamžiku vyzařuje tak, že jen ti nejzatvrzelejší ji přehléhnou.
Ono už ta otázka sama prozrazuje jak na tom tázající je. Ta otázka ho postavila totiž na tisíce mil daleko od zdroje. Záleží na tázajícím jak se ptá. Je to otázka žáka nebo jen formalita mezi těmi jež znají svou společnou tvář.
jak dlouho to trvalo netuším. Určitě v Japonsku jako samuraj jsem z toho už kus znal, ale pak jsem to zase ztratil - pokud dobře vím, vyměnil jsem to za ženskou.
Nebyl jsi samuraj. To mi pak připoměň aby jsme to probrali a uvedli věci na pravou míru.
No a tak zase znova. V téhle formě jsem to cítil už od narození a dělal tím svému okolí pořádný vítr. A chyběla mi ta Jednota. Ne jen občasná letmá zkušenost a pak tma. A proč? Byl jsem k ní přitahován a aniž jsem chtěl tak jsem musel. A nešlo to vůbec ničím nahradit - a věř mi, zkoušel jsem sand skoro všechno. A nic. Jen ta přitažlivost. A protože se nemáš v takové chvíli čeho chytit, tak to na ty Bohnice je. Ale dá se to "přetrpět". Abych to uvedl na pravou míru. Pokud budeme v těle, tak jsme stejně tak nějak divně napůl v dualitě, ale už to nebolí. Ale sem tam může, když se stane něco co je způsobeno ještě nějakými "semínky" z minula...
Ohledně karmy a semínek z minula taktéž. Není žádná individuální karma. To poznání je dost důležíté. To vše vysvětluji na mesiášovi v článku O mamlasení lidí.
Asi taky. Pravdou je, že takhle jsem se na sebe nekoukal, ale v podstatě tomu tak musí být.
Pálí ti to :-).
Chápu. Ale je i jiná cestička. A vůbec. Mluvíme li o dosahování je těch cest nekonečně mnoho a každá končí u branky. U ní je klid a mír, a to mnoho jedinců zmate natolik, že nevkročí. V mém slovníku - nedá se do ní přitáhnout. To vkročení je moc "silné".
Všechny cesty vedou do pekla. Všechny cesty vedou od prvotního zdroje pryč. Ty jsi cesta od zdroje. Ty jsi cesta i překážka. Až zmizí ty, zůstane jen ten zdroj. "Já" nikdy nemůže vstoupit, neexistuje vkročení.
A dáš mi alespoň nějaké? To prima patří i tobě. Docela se těším, jestli dojde k tomu, že se potkáme tak buď se zabijeme anebo se budeme jen smát. Já se směju už teď.
Kdyby to bylo tak snadné tak bych si dal inzerát aby mě někdo zabil už dnes. Ale znáš to nepochopení vykoná své. Nejsmutnější na tom je, že není nikdo kdo by tě mohl definitivně zabít. To je záležitost čistě osobní, nikdo ti ten poklad nedá, přitom leží zdarma na každém kroku, ale ta lenivost. Můžeme si vyměnit leda tak informace vedoucí k nejdokonalejší sebevraždě.
Tak to jim přece nemůžeme zkazit jejich zábavu...
Oni se nebaví, ani nesmutní. Rosteme jsem myslel v ironickém tónu. Hubou mrakodrap ještě nikdo nepostavil.
Myslím si, že mesiáš ani vlastně si nebude jist, zda mesiášem je, protože to je/bude tak jednoduché.
Nejprve je to to nejtěžší a pak to nejjednodušší. To je nečinění.
Na čem? Zmizí-li dvojnost, zmizí i to zrcadlo. A se zrcadlem zmizí i potřeba a chtění. Potom se to jen děje. Ale už nění nikdo kdo by to dělat mohl. - Měl bych k tomu něco napsat, ale nemám tušení co. Jen bych to tím pokazil. Ale není to všechno. Je tam ještě kousek. A ten je to podstatné. Cítím přitahování, ale je tam i něco, co brání.
Je to ale v té iluzi zapeklitě zašmodrchané. Není nutné nic učinit a přec se to zdá nemožné. Proto jsem psal, že osvícení je tou nejsnazší věcí na světě. Tak přirozenou jako ťukot vlastního srdce. Světlo, které svítí samo. Jakmile se na něj však chceme podívat, změní se v nejtemnější tmu. S tím si lámal hlavu jeden mistr. Jak to lidem říct...
Tak proč se už nesmějeme spolu? A proč z počátku ta odmítavá bojovnost? Přiznám se, tohle mi zase tak úplně neladí.
Nemůžeme se smát spolu. Spolu můžeme jen bojovat. Proto ti to neladí. Je nutno se vzdát sebe sama a pak tu bude jen smích... žádní smějící.
Jednota se nedá definovat, ale dá se prožít.
Jednota má hranice. A proto je to individualita. Tak jako oceán tak jako kapka. Teprve až zmizí jednota zmizí i nejednota. Jednota je semínkem pro přežití nejednoty. Nedá se prožít. Sen nikdy neprožiješ, jen prosníš.
Problém je, že - v mém pojetí - nepřeskakuješ mezi stranami, ale mezi úrovněmi.
Je v jednotě více úrovní? Já žádnou úroveň neznám, kde se děje to přeskakování? V tvém pojetí je problém, vzdej se tvého pojetí a problém zmizí :-). Já problémy nikde nevidím. Tam kde je problém je i peklo. Tam se smát ještě nemůžeme.
A je to i ztráta času a energie. Ale někdy je to potřeba. Hlavně tehdy, když si uvědomíš, že to co povídáš vidíš najednou i ty sám "jinak" a pak už většinou ani povídat moc dobře nejde. A tohle jistě znáš. Lidi zíraj a tobě se chce jen a jen smát. No hrůza. Většinou se i směju. Jako teď.
Není žádná ztráta a není žádný zisk. Rozumíš?! Žádná energie není tvá! To je nutné si uvědomit... pár kroků k osvobození. To třeba taky proberem.
A s těmi mistry je to taky jinak. A navíc, oni si myslí přesně totéž co ty o tom psaní.
Vidím to jinak. Strach vidím až jako důsledek. Jirka
No to je jasný že strach je jen důsledek. Vidíme to stejně. Ale lidem pro které je "já" ta jediná věčná pravda se to musí postupně naznačit. Každý žebřík má více příček, je třeba jít postupně. Na žebřík s první a poslední příčkou nikdo nevyleze.
Obyčejná Nula
***
Tak tady jsem poprvé mimo. Nenacházím nic přímého, co by šlo použít tak jak jsi to použil ty. Já měl na mysli znovuzrozování, a tam to kontextově patří. Osvobození cítím jako osvobození se od závislosti něco být, chtít atd. a vlastně i žít či zemřít. Ono se to prostě jen děje. A opravdu cítím, že je úplně jedno zda se osvobozený tady ještě promítá (a například svou fyzickou existenci dává jako cestu druhým) anebo je neprojevený...
Důležité-nedůležité, vědět-nevědět, toho-netoho, můžu-nemůžu, kdykoliv-nikdy, nechat-pokračovat Svobodná volba je mýtus. Výběr mezi A a B je utrpením. A proč? Protože musí být rozhodující, musí být důvod rozhodnutí, musí být strach a lpění, musí být nějaká žádostivost. Třeba po nějakém zažívání či prožívání. Ale v podstatě podle toho jak pokračuješ dál tak mohlo jít o nedorozumění. Já to už tak neřeším... prostě jsem to vypnul. Tady a teď není třeba filozofovat vše se děje samo... ale to co bych chtěl říct říct nemůžu, protože jazyk je holt nedokonalý.
Netuším, zda mohu, ale hlásil bych se mezi ty nevyvolené, zajímá mne, co provedeš. A pokud můj odhad bude naplněn, tak se i dost dobře pobudem...
Někdy tak od června vyrážím na putování (asi 4 měsíce) jen tak. Jídlo z přírody, prázdná mysl, spaní pod širákem, zkrátka vytvořím podmínky pro veliké dílo. Pokud se někdo ke mě přidá, půjdem spolu, pokud ne, půjdu sám. Ještě o tom něco napíšu na mesiášovi i jak to všechno zařídit ohledně zákonů i něco o vybavení.
To cítím trošku jinak, vkročení existuje - protože bylo pociťováno i "vykročení", ale "vkráčející" už není.
Aha. Ty popisuješ co je těsně po vykročení a těsně před vkročením. Tam zajisté lze v mysli vyvodit závěry vzhledem k iluzi nějakého "já" tedy Jsem a tedy musel jsem z něčeho(jednoty) vyjít a tedy musím i někam(do jednoty) dojít. Já však mluvím z prázdnoty(ani jednoty ani nejednoty). Reset osobnosti a tedy i paměti a tedy i vyvanutí uvědomování vkročení i vykročení... prostě prázdnota. Zjištění, že žádné vykročení nebylo a žádné vkročení nebude. Existoval jen krátký bezvýznamný sen plný utrpení. Proto občas si nerozumíme. Ono polemiky jsou ošemetné :-). Vidím to jako absurdorium, kdy se přikládá na oheň jež nás spaluje místo toho aby se to prostě pustilo a vyvanulo :-).
No to je přece jednoduché - vlastním příkladem.
Není to tak jednoduché, protože se stane vzorem! A tehdy vnitřní světlo lidí začíná pobledávat!
Tohle nekoupím. Jednota není opakem nejednoty.
Nevytvářej trojí svět. Soudce a rozlišování. Rozumíš. Nedokážeš-li spojit Jednotu a nejednotu v jedno, pak se nezbavíš utrpení. Opět opakuji mluvím z prázdnoty. Pro mě je všechno totéž. I nejednota i jednota. Je to prostě totéž! Nemohu to vysvětlit. Jsou to jen kategorie lidské mysli. Až zmizí soudce... jaké může být rozlišování? Kde jsou hranice? Kde je to vědění? Je to těžké uchopit v knihách to není. Nelze to předat. Tady a teď! Khááác!
Taky mám pocit, že je zajímá hlavně tahle část... Jirka
Říkám tomu politika včelí královny :-).
Obyčejná Nula