Mistr odpovídá
Tak jo... Musím uznat že máš jasno v tom co víš. No, jsem o deset let starší než ty, ale tím nechci říct o deset let moudřejší. Žádný věk o moudrosti nerozhoduje. Moudrost je to, co se nedá nikde koupit. Ani lety, ani penězi.
V prvé řadě nic nevím a neexistuje žádná moudrost. Vše co nevštípil Otec nebeský vykořeněno bude. Tedy nelze být už moudřejší. Lze být jen hloupější... lidé totiž hledají jen důkazy své hlouposti.
Ale jsem tak trochu spisovatel, Bohové však bývají různí. Udělal jsem chybu. Znám tu chybu, a přesto se jí stále dopouštím. Lidé jako ty jsou jako vítr. Člověk otevře okno, on přiletí a sebere mu jeho hračky. Oni pak naříkají, proč jsi jim ty hračky sebral. Ty se ptáš proč oni otevírají okno. Lidé prostě chtějí potvrdit, že jejich hračky jsou dobré.
No jsem rád, žes objevil proč si otevřel okno. Hračky k tobě nemají žádný vztah. Byl bys jako dítě, které získává obdiv u druhých nadupanými hračkami tohoto světa. Lidé vůbec nevyrostli :-), jen změnili hračky za větší hračky.
Když jim pak říkáš že žádné hračky nepotřebují, cítí se dotčeni. Díky tobě, se mám kam obrátit, když budu potřebovat rozbourat nějaký ten domeček. Tím však neříkám že přejdu na tvou víru. Spíš se budu učit co je v mé víře špatné.
Sama víra je špatnost. Nemůže být dobrá ani špatná, neboť je tu stále věřící. Víra je jen jednou z mnoha hraček. Takže ti ji beru... :-). Šup. Nejsem zloděj, jen ti beru to co není tvoje. Co ti nepatří. A s tím co ti nepatří nemůžeš být nikdy spokojený a šťastný.
S meditací jsem trochu zaspal a budu se muset lecčemus přiučit. Pokud ovšem nezestárnu dřív než na to přijdu. He.
Stačí se jen uvolnit a zmizet. Jak by mohl někdo zaspat? Jak bys mohl meditovat? Jak bys mohl zaostat? Vrať se domů...
Únava o níž jsem hovořil jsou čtyři hodiny ráno po odporné šichtě. Žiji v přítomnosti a občas o ní mluvím. Nechci se přít o názorech, ale vlastně jsi mi ukázal cestu. Teprve na utvořených názorech člověk vidí co dělá špatně.
Není třeba být unavený... unava pramení jen z toho, že děláš odporné věci. Věci které tě nenaplňují.
Když si pročítám tvé stránky je zřejmé, že mnoho lidí ani netuší co vlastně chtějí. Přečtou si něco o duchovnu a jediné co je napadne "hele hračka". Kupodivu se pak strašně naštvou, když přijdou za mistrem a on jim řekne "jaké hračky, žádné nevidím". "Nechoďte za mnou když si chcete hrát." No, člověk si může hrát, nebo může žít. Hra je naše představa, naše iluze že věci jsou takové jaké je chceme mít. Mistr je tu proto, aby řekl že věci jsou takové jaké jsou. Mistr se pozná podle toho že nedává lidem hračky. Proto jen málo lidí dokáže následovat mistra. A proto je tak málo mistrů. Mnoho lidí dává lidem hračky. Není to nic jiného než obchod se lží.
Lidi sami vytvářejí mistry a sami žáky. Je to jen jejich hra. Není žádný mistr ani žák. Proto zabíjím mistry i žáky i hledající. Jedině tím jich ubyde :-).
Možná jsem se nevědomě chtěl ujistit že nehovořím s prodavačem. Poznal jsem jich za svůj život už dost. Už dříve jsem hovořil o škrtání v starých textech. Tyto texty však stále existují, i když jsou církvi trnem v oku. Ježíšova modlitba byla ve tvém pojetí "pouhá" meditace. Základem bylo vždy o nic nežádat, nic nepředpokládat.
Základem je aby zmizel ten který chce žádat i ten který nechce žádat. Není to hra ega. Někdo si hraje na askezi někdo si hraje na rozhazovačství... v obou případech se tito dva v ničem neliší. Rozdíl je jen nevenek. Uvnitř je stále totéž ego, které se snaží ukázat a získat pozornost coby drogu svého bytí.
Modlitba tak jak ji mnozí znají dnes je výplodem církevních myslitelů. Když čtu o počátcích církve musím se smát. Ono už skloubení jakéhosi "starého a nového zákona" je blbost jako trám. Ježíš vždy vystupoval proti církvi a obviňoval ji ze lži. Trvalo dost dlouho než staří pánové vzdali svůj boj o vymícení ďábla. Stará pravda říká, že pevnost kterou nedokážeš porazit je přesně ta kterou potřebuješ. A tak došlo ke škrtání. Církev se rozhodla, že Ježíšovo učení je vlastně to co hlásá už celá staletí a vrhla se do boje za správné chápání náboženství. Ale to se netýká pouze církevních praktik. Celou dobu až do dnes však hrozilo, že lež vyjde najevo. A tak byl započat hon na čarodějnice. Jedno dogma nahradilo druhé. Jedna lež byla obhajována, jinou lží. Pobožným šlo vždycky pouze o moc.
Motlidba nastává až zmizí modlící i Bůh. Pak je tu motlidba. Pokud tu je Bůh a modlící... pak je to jen hra ega.
Čtyřicet dní na poušti a pokoušení ďáblem je jeden z "hustých" bludů které církev dodnes používá.
Je ale stejně zajímavé, že to nikdo neudělal... ti kteří dokázali ostříhnout přikázaní a následovali Ježíše, tedy vzdali se všeho obdrželi tisíckrát víc. Ale ani papež tohle nedokázal. Je zajímavé, že Ježíš kázal o nové smlouvě, že na sebe bere všechny naše hříchy a tuto smlouvu spečetil svým životem. Přesto církev vymítá pořád hříchy. Proč? Když je tu taková smlouva s Bohem, že si z hříchem nemáme dělat hlavu.
Ježíš říkal, žádný ďábel ani peklo neexistuje. Odsud "vnitřně rozdělené království" a jeho otázka jak by mohlo obstát. Ježíš nemohl odejít do lesa, kde by jej mohl kde kdo potkat. Musel odejít do pouště kam nikdo nechodí a proto jej tam nikdo nemůže najít. Když se vrátil z "oné pouště" hovořil o vzdálených krajích a náboženstvích, které jsou skutečně pravdivá. "Jiní vás předbíhají na cestě do nebeského království." Zvrátit tuto tezi musela hereze o vyvoleném národu. Jak by tedy nevyvolení mohli přijít do království nebeského. Jedině ti co přijmou křest od církevního hodnostáře,(přijmou jeho autoritu) jsou na cestě do Edenu. Čtyřicet měsíců bylo zkráceno na čtyřicet dní, za tu dobu přece nelze nikam dojít, což musí být každému jasné.
I během čtyřiceti dní lze dojít domů... děláli se to opravdově. Pokud člověk není rozdělen, pak to dělá opravdově. Pak stačí i kratší doba. Ale lidé nedokáží nic dělat opravdově, protože jsou stále vnitřně rozdělení. Nelze jet na dvou koních současně, a dnes někteří osedlali i deset koňů a koníčků.
A jeho řeči o vzdálených krajinách jsou evidentním popisem pekla. Jinak by se přeci nevrátil, no ne. "Člověk se rodí v hříchu" hlásá kdejaký papeženec. "Nic není dobré a nic není špatné" říká Ježíš. Vlastně, peklo existuje. Musí být opravdu utrpením, den co den stále hlásat tu jednu a tu samou lež. Zase tak trochu úlet. No, co naděláš. Mám jedinou prosbu. Až mě budeš chtít příště nakopnout udělej to opatrněji. Vždycky je rozdíl v tom co víš a v tom co opravdu jsi. Možná jsem ustrnul a potřeboval tvůj kopanec k probuzení. Říká se tomu ustrnutí, nebo ne.
Já jsem se tě ani nedotkl. Cítil-li si kopanec, znamená to, že stále tu je ego.
Říkám jen že má víra je jiná. A když ti řeknu vše, možná přijdeme nato že je úplně stejná.
O víře jsem mluvil už výše. Víra je hračkou... opravdu ji potřebuješ? V co věřil Ježíš na poušti? V co věřil Buddha v lese? Byli zcela sami... tehdy když se ego nemá čeho chytit, když se vytratí poslední kapka naděje a víry... tehdy se ego rozplyne.
Jen do dnes nevím, zda církev vůbec nepochopila co Ježíš učil a proto z toho udělala takový nesmysl. Nebo to pochopila a proto z toho udělala takový nesmysl. Když pročítám nový zákon, marně se snažím zbavit dojmu že se tu někdo z někoho snaží udělat totálního blbce.
Kdyby to pochopila, měla by takovou radost, že by zbořila vlastní chrám, zahodila by své kněžské roucho a šla by na tancovačku mezi lidi. Takhle má však mnóóóho starostí se světem a z hříchem. Jak to potom vysvětlí Bohu, že nenapravila ani vlásek na hříšné hlavě člověka? Asi svede vinu na lidi.
A poslední poznámka. Když Ježíš vstupoval do chrámů nalézal zde mnoho kupců. Přirozeně věděl že kupci jen prodávají zboží, které lidé potřebují. To co mu vadilo byli prodavači odpustků. Všem říkal že není co odpouštět, protože není hříchu. Podstatou hříchu je myšlenka nikoli bytí samo. Touha po odpuštění vždy povede k té samé lži z níž sama lež vzešla. Vyháněl pouze prodavače lži. Když se podíváme do nedávné církevní historie, je patrné že prodávání odpustků ani zdaleka neskončilo přijetím nového zákona. Pak se nabízí otázka, odkud to ona nová církev vzešla. Odkudpak že to vzešel majetek a moc církve. Není to náhodou tentýž majetek a moc jíž vlastnila již za Ježíšova života. A není to náhodou tatáž církev, která jej dala ukřižovat. Příklady táhnou. A tak vlastně není divu že po dvou tisících letech, nám naše současnost ukazuje tentýž paradox. Ještě nedávno byl tento stát samej komouš. Pak z ničeho nic je to tu samej demokrat. Ty samé tváře, ty samé kalhoty, ale náhle zcela nová pravda. Není to tak, že pevnost kterou nedokáži porazit, je ta kterou nejvíc potřebuji. No, myslím že tuto část cesty mám za sebou. A teď nadešel čas odejít do pouště. Jsem rád za to že se mnou mluvíš. A já tak mohu konečně najít nové kraje. Takže, tahle snůška řečí je dost dlouhá na to, abych šel spát tak zhruba ve čtyři v noci. Možná o něco dřív. Ale uznej, že někdy je pravda dost zajímavá. Předpokládám že tě tahle pravda moc nezajímá, ale aspoň jsem se vykecal. A ty můžeš snadněji odpovědět na některé dopisy. Ne všechno je takové jak se na první pohled zdá. Knihy prostě někdy lžou.
Pravda je zajimavá jen pro filozofy. Co je to pravda... pět písmen které spoutalo a umořilo spoustu životů. Stálé přenice o pravdu. Pravda je jednou z trumfových karet Lucifera. Jen jednou a má jich mnoho... všechny! To by přeci nebyl Lucifer. Zahraješ si? Můžeš vyhrát nesmrtelnost.
Byla to blbost. Všechny myšlenky jsem ti poslal a tak jsou tvé. Nalož s nima jak uznáš za vhodné. Pokud lidem ukáží pravdu, bylo dobře že jsem je napsal. Pokud se ti líbí myšlenka se zápalkami klidně ji použij. A pokud se ti některé zdají být vhodné k ukázání chyb, udělej to samé. Jak jsem řekl, dokáži myslet i když je to někdy na škodu. Prostě je to jedna z těch věcí které mě baví. Dívat se na svět je to co občas dělám. Jen nevím zda tě tím nepřipravuji o tvůj čas.
To co dělám je vždy dobré dělat. Pak ti nikdo nemůže ukrást žádný tvůj čas. Neboť kde je tvůj čas, tam jsi i ty. Ve skutečnosti však není času ani tebe. Vše jsou jen pavučiny ve tvé mysli.
Obyčejná Nula