Mistr odpovídá
Otázka: Tak tedy znovu ahoj.
Řekl jsem ti, že si chci povídat a ne hodnotit. Jsi moudrý a znáš mnohem víc než si uvědomuješ, to však znamená že nechceš být ničím jiným. Zeptal ses, na které jsem úrovni a já ti odpovím. Jsem nahoře i dole, jsem vlevo i vpravo, jsem tím co je, i tím co není. Zažil jsem světlo i tmu a pochopil smysl. O smysl tu jde především. Když jsem vším, chci to co mám a když mám to co chci, chci být vším. Já jsem alfa i omega, jsem počátek i konec. Pamatuješ na ta slova? Dobrá, říkáš že existuje to co nazýváš úrovní a já tedy budu na tvé úrovni. Říkáš že Bůh není a já říkám že máš pravdu. Ježíš říkal že Bůh je vším a měl pravdu. Pravda totiž neexistuje. Já vím že to tak je. "Uvědom si, že nic neexistuje", to jsou tvá slova. A přesto neustále soudíš to co je. Začti se do myšlenek ve svých knihách.
Mohu se tě zeptat? Jak dlouho budeš ještě zažívat stav blaženosti, než si uvědomíš že tento stav je součástí tebe sama? Že nikam necestuješ, že nic neutváříš ani nebouráš? To co ti brání zažívat stav sjednocení není tento svět, ale tvá myšlenka. To je také důvod, proč se musíš myšlenky zbavit pokud chceš tento stav zažít. Je to jen krátký okamžik než se tvá myšlenka probudí a řekne ti že nic takového neexistuje. Ty však víš že ano a proto bojuješ se svojí myšlenkou. Myslíš si, že jsi někde byl, ale to není pravda. Nikam jsi neodešel a odnikud jsi nepřišel. Třetí oko a stav blaženosti jsou tu jen proto, aby člověk prohlédl a skrze vlastní prožitek si tak uvědomil to co je. Až vstoupíš na vyšší úroveň podle své víry, pochopíš co říkám a pochopíš že žádné úrovně neexistují. Ježíš i Budha věděl, že vše o čem přemýšlí, co si uvědomují a o čem hovoří je zeď kterou si okolo sebe budují. A že jednoho dne přijde okamžik, kdy budou tuto zeď muset zbořit. Toto je osvobození. Ježíš říkal", zbořím tento chrám a ve třech dnech zbuduji nový". Budha říkal , "žádný chrám neexistuje, není co budovat". Zboř tedy svůj chrám, neboť jsi jej již zbudoval. Tři dni jsou tři části našeho růstu: poznat, pochopit, uvěřit. Slovo, myšlenka, stvoření.
Ty si myslíš že každý z nás říká něco jiného, ovšem každý z nás se pouze dívá z jiné strany na tutéž věc. Můžeš říkat že nic neexistuje a můžeš říkat že existuje všechno. Pokaždé máš pravdu. Pokud však soudíš, namůžeš si tuto pravdu uvědomit a tím ji pochopit. Soudíš a tvé vědomí si s tím neví rady. Můj Bůh a tvé Neexistuje jsou jedno a to samé. Já vím že není žádný stařík na druhé straně. Vím že není s kým hovořit, ale toto je výsledek, nikoli cesta. Bůh je cesta k uvědomění si, a pokud lidé milují Boha, hledají pravdu a to je dobré. I ty máš svého Budhu a Budha je tvá cesta. Každý kdo chce porozumět musí ujít svůj díl cesty. Pochopení není schopnost ale stav, a vše co je obsahem tohoto stavu slouží k pochopení. Pro mnoho lidí je snadnější uvěřit na staříka a proto o něm hovořím. Stejně jako je pro mnoho lidí snadnější uvěřit v Budhu. Nyní bych mohl odejít z tvé úrovně a přejít na úroveň vyšší. Vše je v ní snáze pochopitelné, protože věci vidíš tak jak jsou. Nevnímáš oddělenost a přesto ji zažíváš. To ses naučil v předchozím životě. Je to tvá vlastní volba. Nemůžeš zažít jednotu pokud nezažiješ oddělenost. Jsi tu proto abys prožíval sebe sama. Prožíváš to co jsi a nikdy ne to čím chceš být. Pokud si myslíš že existují úrovně, pak stoupáš po schodech k osvícení a to je dobré. Bude pro tebe však lepší když si uvědomíš kým chceš být a pak to použiješ na to kým jsi. Jsi Bůh jsi Budha a jsi Nikdo. Kráčíš přesto že není kam jít. Ty víš vše a přesto žiješ jako bys to nevěděl. Je to tvá vlastní volba, jedině tak můžeš prožívat to co jsi. Toto je dichotomie světa. Žiješ v relativním světě a musíš učinit volbu. Volba je to čím jsi.
Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys cestoval - cestuješ. Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys stoupal - stoupáš. Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys chápal - chápeš. Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys válčil - válčíš.
Pokud to pochopíš, už nikdy nebudeš hledat stav blaženosti, protože už jej budeš mít. Budeš ji mít tam kde jsi, nikdy jindy a nikde jinde. Budeš se radovat z každého okamžiku a z každé události, neboť v ní nalezneš sebe sama a skrz sebe sama i svoji blaženost. Jednou pochopíš že to co ti říkám je pravda a ty pak tu pravdu zboříš abys postavil jinou. Nemůžeš jinak, je to tvá volba. Tvá víra je dobrá a jak by také ne, žádnou jinou nemáš. To podstatné je víra a ty pak určíš co je a co není. Můžeš říkat že žádná víra neexistuje, ale tak říkáš to samé, protože věříš že neexistuje. Říkáš že nic neexistuje, tím však říkáš že existuje všechno. Jak jinak by sis to co není mohl uvědomit. Jedině tak že si uvědomíš to co je. To co existuje jsi sám stvořil a tak vidíš to co neexistuje. Každé tvé uvědomění si toho co není je současně uvědoměním si toho co je. Zřekni se tohoto soudu a pochopíš co říkám. Pravda není obsažena v tom co říkají jiní, ale v tom co říkáš ty sám sobě. Jinak to nemůže být, protože žádní jiní nejsou. Pokud si tedy myslíš že pravda je to, co čteš v knihách a to co říkají ostatní, vnímáš svět odděleně. Soudíš to co víš a tak to nemůžeš pochopit. Ty však víš všechno, uvědom si to a dosáhneš osvícení. Pak pochopíš že osvícení je tím nejpřirozenějším stavem tvého já. Kdykoli zapomeneš na svoji touhu zažíváš to co jsi. Stáváš se osvíceným. Rozhodl jsi se že budeš zažívat jednotu a proto jsi se oddělil. Jak to, že vidí třísku v oku svého bratra a trám ve svém oku nevidíš. Zbav se svého trámu a pochopíš že žádná tříska neexistuje. Ty zažíváš mne a já zažívám tebe, neboť skrz tebe zažívám sebe a ty děláš to samé. Oba jsme jedno tělo a jedna mysl. Toto je naše volba. Chceme se zažívat. Každý z nás zažívá svoji pravdu a to je nádherné přestože žádná pravda není. Pravda je to co si sami utváříme. A toto je naše dichotomie. Uvědomujeme si oddělenost přestože žádná není. Je to tak proto, že to tak chceme. Chceme se zažít. Když byl stvořen relativní svět, byl stvořen i začátek a člověk se vydal na svoji cestu. Všichni vycházíme z nevědomosti, abychom mohli utvořit sebe sama. Naše nevědomost, nám dává příležitost k vytváření odlišností a přes tuto odlišnost si pak uvědomujeme kým opravdu jsme. To co není může být a to co je být nemusí.
Každý si z toho čím jsme bereme určitý díl, abychom si mohli uvědomit zbývající části. Ty si však můžeme uvědomit jen tehdy pokud jsou naší součástí a proto popíráme část sebe sama. A v tom je obsaženo naše bytí a nebytí. Pokud je vše, znamená to že není nic jiného a proto nic není. Naše oddělenost je pouze forma, která nám umožňuje vnímat všechny části celku jímž jsme. Víra je přirozený stav. Ve skutečnosti věříme že nevěříme a tím utváříme tento svět. Nejprve musíme sebe sama přesvědčit, že to co si myslíme je pravda a to jde jedině tehdy pokud tomu uvěříme. A z toho pak odvodíme co pravda není a opět tomu věříme. Tak funguje náš soud nad skutečností. Naše vědomí oddělenosti. Ty jsi já a já jsem ty a přesto zažíváme jeden druhého. Jak je to možné? Stvořili jsme zdání oddělenosti, protože jedině v tom co je, si můžeme uvědomit to co není. Nikdy jsme nebyli odděleni. Jedině tak, že si myslíme že jsme každý někdo jiný, si můžeme uvědomit kým jsme. Bez světla by nebylo temnoty, jak by sis jinak mohl světlo uvědomit. Pokud něco máš, musíš to nejprve ztratit, aby sis uvědomil že to nemáš. A toto je svět který prožíváme. Nikdy by jsi nechtěl být osvíceným, kdybys osvíceným už nebyl. Nejdřív si se však musel stát tím kým jsi, aby sis mohl své osvícení uvědomit. Ty sám jsi popřel část sebe sama, aby sis uvědomil kým opravdu jsi. Kdyby jsi se nestal tím kým nejsi, nemohl bys být tím kým jsi. Protože to kým jsi je to co chceš zažít. Takto si utváříš sebe sama. Je to trám který jsi vložil do svého oka abys jej mohl vyjmout. Teprve když zažiješ to co nechceš, můžeš zažít to co chceš. A tak vlastně chceš zažít to co nechceš, abys mohl zažít to co chceš. Toto je tvá dichotomie. Čím více se snažíš zažívat to co chceš, tím více zažíváš to co nechceš, protože to vlastně chceš. Chceš to, abys mohl zažít to co chceš. Říkáš že je to kruh z nějž není úniku. Čím více chceš něčím být, tím více jsi tím čím jsi. Zbav se tedy chtění a zapomeň na to že něčím nejsi.
Ty jsi Ježíš, jsi Bůh i Budha, jsi Nikdo a proto miluji to čím jsi. Ty si to dnes uvědomuješ víc než ostatní a proto jsi nalezl svobodu. A to je to o čem jsem si chtěl povídat. Ne o tom co jsi četl ve stejných knihách, které jsem četl i já. Ne o tom co vše si musel zažít, abys pochopil marnost všeho snažení. Ale o tom kým jsi. Co je tvojí myšlenkou a co je tvojí pravdou. Nechci si povídat s knihou, ale s člověkem. A nechci znát názory jiných lidí, protože se jich na ně mohu zeptat. Chci zažívat sám sebe, chci zažívat tento svět. Skrze naši oddělenost i naši jednotu. Všeho ostatního jsem již dosáhl. Jinak jsem ovšem normální a občas se tak i chovám. Vím že si možná myslíš něco jiného a to je to o čem si chci povídat. Abys pochopil, já nechodím do kostela, nejsem křesťan, nejsem katolík, nejsem evangelík, nejsem žid ani budhista, nejsem muslim ani jehovista.
Dodatek. Ježíš kázal svoji pravdu, ale každý kdo ji slyšel pochopil jen tu část, která mu byla srozumitelná. O těch částech kterým nerozuměl přirozeně nehovořil. Tak se stalo, že v ústním podání vznikli různé tradice a několik dosti odlišných učení. Křesťané, oni moudří stařešinové, se pak rozhodli sjednotit tato učení a tak vzali čtyři základní teze, dnes známé jako evangelia a porovnali je. Všechny nalezené odlišnosti škrtli s tvrzením, že tyto části si lidé vymysleli. Jaká to pohotovost ducha. Zbytek pak navzájem přizpůsobily. To co vzniklo nehodlám hodnotit. Budhovo učení bylo zapsáno okamžitě a proto zůstalo zachováno v živé podobě. Každý tak i dnes může číst a přemýšlet o jeho slovech. Tím chci jen říct, že Ježíšovo učení není o nic méně hodnotné. Pokud oddělíme zrno od plev.
Až dočteš tyto řádky, uvědom si že nic z toho co jsem napsal není pravda. Žádná pravda neexistuje, jak bys o ní tedy mohl psát? Existuje pouze cesta: Bůh, Budha, Slovo, Pravda...
Odpověď: No rozpovídal ses, to je pravda, nyní mluvíš jinak. Někdy mě celkem otravuje, když mě lidi začnou psát rozhořčené dopisy, a nebo obhajovat svoji pravdu a vnucovat názory a odvolávat se na kdejaké stránky. Kášlu na to, je to pryč... nezajímá mě to. Neohlížím se zpět, nemusím nikomu nic vysvětlovat a zdůvodňovat a bavit se o nějakých písmenkách poskládaných dohromady. Proto nechť si každý vezme jen to co potřebuje, a nedělá mi tady scény.
Když mrknu na to cos napsal, neříkáš mi nic nového, celkem nudné čtení pro mne, ale i tak se bavím tím, jak ti to jde. Máš pochvalu. Bohužel, tvůj text, je sice pravdivý, ale není to ještě ono. Víš toho už celkem mnoho. Nebo spíš poznal jsi toho mnoho. Ale to zas nemohu soudit, protože jsem narazil na mnoho lidí studentů knih, kteří sesbírali jen zrní a nyní je propagujou jako vlastní úspěchy. S větším vhledem bys tento dopis nikdy nenapsal.
Takže nyní vyberu chybné pasáže. Oni nejsou chybné, jsou správné pro tebe... ale pro mne už jsou chybné. Mohu se jen smát a říct ti... klíííd. Tak se na to podíváme.
Jsi moudrý a znáš mnohem víc než si uvědomuješ, to však znamená že nechceš být ničím jiným.
To mi nesedí. Uvědomování si je spojeno s "já", a pokud tu je "já" je tu i mysl a je tu i chtění. Chtění je peklo. Kým bych měl být? Když tu nejsem? Když tu nejsem... co tu je? (To je otázka pro tebe) Není už žádné chtění ani touha ani utrpení, žádna nespokojenost atd.
Jsem nahoře i dole, jsem vlevo i vpravo, jsem tím co je, i tím co není. Zažil jsem světlo i tmu a pochopil smysl. O smysl tu jde především... chyba. Nikdy jsem nebyl ani nahoře ani dole, nikdy jsem nic nezažil o žádný smysl tu nejde.
Pravda totiž neexistuje... chyba. Ten kdo to říká neexistuje.
Jak dlouho budeš ještě zažívat stav blaženosti, než si uvědomíš že tento stav je součástí tebe sama? Že nikam necestuješ, že nic neutváříš ani nebouráš? To co ti brání zažívat stav sjednocení není tento svět, ale tvá myšlenka. To je také důvod, proč se musíš myšlenky zbavit pokud chceš tento stav zažít. Je to jen krátký okamžik než se tvá myšlenka probudí a řekne ti že nic takového neexistuje. Ty však víš že ano a proto bojuješ se svojí myšlenkou. Myslíš si, že jsi někde byl, ale to není pravda. Nikam jsi neodešel a odnikud jsi nepřišel. Ježíš i Budha věděl, že vše o čem přemýšlí, co si uvědomují a o čem hovoří je zeď kterou si okolo sebe budují. A že jednoho dne přijde okamžik, kdy budou tuto zeď muset zbořit. Toto je osvobození.
To je dobrý...
Zboř tedy svůj chrám... nic jiného dnes nedělám.
I ty máš svého Budhu a Buddha je tvá cesta... omyl. Není totiž cesta která by byla má a není nikdo koho bych měl a koho bych následoval a komu bych věřil. Všechny jsem zabil.
Pro mnoho lidí je snadnější uvěřit na staříka (Boha) a proto o něm hovořím. Stejně jako je pro mnoho lidí snadnější uvěřit v Buddhu....
No a to je právě ta zeď kterou si takto všichni hezky stavíte. A kterou jsem už dávno zboural.
Je to tvá vlastní volba... chyba. Není žádná vlastní volba.
Bude pro tebe však lepší když si uvědomíš kým chceš být a pak to použiješ na to kým jsi.
To je špatná rada. Nemám žádný cíl, veškeré utrpení vzniká z cíle a cíl se rodí z nespokojenosti. Nespokojenost vzniká z "já". Když tu není "já" nemůže vzniknout nic z toho všeho a tvá rada mě posíla zpět sice oklikou ale zpátky do pekla.
Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys cestoval - cestuješ. Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys stoupal - stoupáš. Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys chápal - chápeš. Pokud si myslíš, že jsi tu proto abys válčil - válčíš.
A co když vůbec nemyslím... takové myšlenky proč tu jsem a kdo jsem vůbec nemám... byly už nejsou. Neboť tyto myšlenky pořád souvisí s "já". Rozumíš pořád se motáš kolem "já" a definuješ pomocí jeho vztahů jednotu. To je naprosté šílenství!!!
Budeš se radovat z každého okamžiku a z každé události, neboť v ní nalezneš sebe sama a skrz sebe sama i svoji blaženost.
To mi nesedí. Intuice mi napovídá, že to je blábol.
Tvá víra je dobrá a jak by také ne, žádnou jinou nemáš
Nerozumíš víře.
Můžeš říkat že žádná víra neexistuje, ale tak říkáš to samé, protože věříš že neexistuje...
Vtipné ale stále jsi daleko. Víra není stav mysli, jak bys mohl věřit a nevěřit. Jak bys mohl soudit? Když tu nejsi!!!!!
Pokud něco máš, musíš to nejprve ztratit, aby sis uvědomil že to nemáš.
Opět pořád stejná chyba jak můžeš něco mít když tu nejsi, jak můžeš něco ztratit když tu nejsi? To mě zajímá, jak je to z tvorbou ega. To jsem nikdy předtím neztratil tak proč jsem ho musel získávat?
Nikdy by jsi nechtěl být osvíceným, kdybys osvíceným už nebyl...
Ach jo... možná to zní hezky ale je to lež!!! Pořád stejná lež.
Kdyby jsi se nestal tím kým nejsi, nemohl bys být tím kým jsi...
Hmm takže děkuji všem školám a církvím. Ti ze mně udělali trosku a hříšníka, jen proto aby mi pomohli. No to je gól. To by znamenalo, že jsem jen já tupec a všichni jsou osvícení. Pokud je tato společnost dílem osvícených lidí... no tak to bude možná peklo tím pravým místem pro mou duši :-).
Bez světla by nebylo temnoty...
To je prima... takže rozsviťme a přibude tmy. Vnímání světla a temnoty, pochází od soudce. Soudce je nástrojem "já". Není žádné světlo ani žádná temnota. Rozumíš. Stále se snažíš udržet oddělenost, rozpolcenost. Učíš tu jednotu a stále rozděluješ a vyzdvihuješ důležitost protikladů.
Je to trám který jsi vložil do svého oka abys jej mohl vyjmout.
Paráda... pořád mluvíš o sobě, o já o sebe sama... v deseti z dvaceti slov figuruje ego. Nebudu si vytahovat ani zastrkávat žádnou kládu do oka ani se poskvrňovat, strádat a očišťovat. Tohle nudné kolo 4 miliard lidí přeskočím tím, že nejprve zmizím. Pak nebude ani kláda ani oko ani žádné povinnosti... jen blaženost.
Čím více se snažíš zažívat to co chceš, tím více zažíváš to co nechceš, protože to vlastně chceš. Chceš to, abys mohl zažít to co chceš. Říkáš že je to kruh z nějž není úniku. Čím více chceš něčím být, tím více jsi tím čím jsi. Zbav se tedy chtění a zapomeň na to že něčím nejsi.
Skvělý postřeh.... ten jsem objevil už dávno a osvětlil jsem ho nemocným ve vztahu nemoc zdraví a duchovňákům ve vztahu ego-Bůh. Pak jsem to však vzdal, protože oni z toho udělali zase opak. Nemocní chtěli být nemocní a egoisti chtěli být egoisty. A proto už takové myšlenky nevypouštím ani ven, protože na ně není nikdo připraven. Příčina je jen v jejich "já" a jeho cílech.
Chci si povídat o tom kým jsi. Co je tvojí myšlenkou a co je tvojí pravdou.
Si děláš legraci ne?
Nechci si povídat s knihou, ale s člověkem. A nechci znát názory jiných lidí, protože se jich na ně mohu zeptat.
Hm... názor je opěrným pilířem ega a stavebním kamenem cesty k nějakému cíli. Z názorů se tvoří utrpení bytí. Svoboda je beznázorová věc, protože tu není "já" které by mělo názor.
Chci zažívat sám sebe, chci zažívat tento svět. Skrze naši oddělenost i naši jednotu. Všeho ostatního jsem již dosáhl.
Nedosáhl jsi ničeho a nikdy ničeho nedosáneš jasný?
Abys pochopil, já nechodím do kostela, nejsem křesťan, nejsem katolík, nejsem evangelík, nejsem žid ani budhista, nejsem muslim ani jehovista.
Když říkáš že já jsem tebou a ty mnou a promítneš to na všechny... pak si řekl lež. Jsi i křesťan i Jehovista... Tak co?
Pokud oddělíme zrno od plev...
Hm... ještě tak najít plevy a najít zrno když má podle tebe každý pravdu :-). A proč by se to dělalo, když podle tebe pravda ani není? Co tím docílíš?
Až dočteš tyto řádky, uvědom si že nic z toho co jsem napsal není pravda. Žádná pravda neexistuje, jak bys o ní tedy mohl psát? Existuje pouze cesta: Bůh, Budha, Slovo, Pravda
To není ještě přesné... Tato slova cesta, Bůh, Buddha, Slovo, Pravda mi už uši neberou. V mém životě zmizely... nemájí žádnou váhu... jsou jen prachem v očích.
Obyčejná Nula