Mistr odpovídá
Otázka: Ahoj Guru, neznáš nějakou efektivní metodu na učení jazyků? Zdraví M.
Odpověď: Co to zase je? Hm? Zase cítím nějakou nespokojenost a vůni síry tady... nebyl nějaký dealer pokušitel? Lidé do všeho strkají nos. Sama si říkala že je nutno začít u sebe, že to je základ, a hned na to řekneš takový paskvil, hned na to už spekuluješ jak by ses tomu vyhla. Jak bys promarnila čas, jak bys jen zaměřila pozornost někam jinam než na své ego. Je samozřejmé, že ego nechce být odhaleno a proto nechce aby jsi měla čas ho studovat. Proto tě honí všemi směry, posadí tě k televizi, ke věži, k PC hlavně abys měla nějaký cíl ke kterému upneš svou pozornost, svůj čas i život, který jen promarníš.
Víš ty vůbec co vlastně chceš? Není divu, že jsi byla na tolikati kurzích... duchovno, MLM, jazyky... když to pořád měníš, nikdy nic nedotáhneš dokonce! Promarníš celý svůj život. Každou minutu máš jiný směr... kmitáš jako spermie od nevidím do nevidím... pořád sem a tam stále v kruhu který nemá ani 30 centimetrů v průměru. To je tvoje vězení. Tam strádáš. To jsou tvoje okovy. Nikdy se nedostaneš za hranici jednoho kroku vpřed. Nikdy ho nedokončíš. Vše je závislé na tom prvním kroku. Neustále stojíš na jedné noze jako čáp, a točíš se jako korouhev ve větru, protože nevíš kam vykročit. Proč to nevíš? Protože sama sobě nerozumíš. A proto si myslíš že to napravíš tím, že porozumíš jiné řeči? Každý tě snadno oblafne, protože ty sama nevíš za čím správně jít.
Podívej se na slunce, nemá řeč a každý mu rozumí, podívej se na komáry, těm je jedno zda sají angličana, němce, nebo španěla. Můžeš lamentovat ve 120 jazycích a komár si půjde za svým. Proč? Protože je v tom naprosto sjednocený, celé jeho bytí touží po jednom jediném. Lidé však ne. Proto se dají snadno ovládat. Na komára filozofie, politika ani provize ani krevní náhražky neplatí. Podívej se na psa, aniž by mluvil zavrtí ocáskem a hned všichni vědí že má radost... Happy dog... Může toto okomentovat tisíci jazyky, ale jen pár lidí, jen velmi málo lidí se dokáže v jeho radosti spolu s ním ztratit, zatímco ostaní vykopali velkou propast svým tvrzením. 10 000 km je nyní dělí od radosti psa.
Psal jsem o matematice... ale čeština je na tom stejně... furt se pitvá a dělí... věta se rozděluje řeč se dělí na souvětí, souvětí na věty, vět je mnoho druhů, věty na slova, slova na předpony kořeny a přípony, dále pak ještě na jednotlivé druhy, podstatná, přídavná, číslovky, dále jsou tu jejich vzory, časy skloňování atd, dále se to dělí na slabiky, slabiky na takové a makové, slabiky se dělí na hlásky a hlásky na tvrdé měkké a obojetné... a pak je triumf... neřekli jste vůbec nic. Všechno jste tím zabili, rozsekáte-li mouchu... už nepoletí i když jí složíte zpět, rozložíte-li hodinky tikání už nenajdete. Zabíjíte svůj čas! Pitváním věcí nic nedokážete. Rozpitváte-li hodinky... zastavili jste čas? Rozpitváteli... květinu našli jste radost kterou přináší její květ, rozpitváte-li vajíčko, už nikdy se nevylíhne kuře.
Samozřejmě že znám velmi účinnou metodu, ale je vám na nic. Naučte se laskavě, nejprve porozumět svému vlastnímu srdci, a až porozumíte jemu, pak už žádné další metody nebude potřeba. Cizí řeči jsou jen hračka, vaše mysl si chce hrát, ego chce povýšit. Chce být univerzální. Zacpu vám nos i ústa a počkám 50 vteřin, pak se tě zeptám, po čem toužíš víc... můžeš mi to říct anglicky... já tomu však nebudu rozumět... na co ti bude teď cizí řeč, když nemáš už kyslík? To je ta vaše rozežranost. Nedokážete se radovat z toho co máte. Milujete utrpení a strádání, stále si vytváříte nějaké vzdálené cíle, protože někde tam v hloubi máte stupídní po mnoho století knězi opakovanou myšlenku, že za své strádání budete později někde odměněni. Nikdo se nedokáže radovat z vlastního života, z vlastního dechu, proč? Protože to má přeci každý... to je obyčejná věc... to ego nijak nevyvyšuje, to není žádné vítěztví hodné medajle se nadechnout. Jo?!!! Pro novorozeně to je velké, ale velice důležité vítězství.
Jednou mi tohle řekla přítelkyně... dýchat... co to je... ihned jsem vyskočil a zacpal ji nos i ústa. Pak jsem čekal... smál jsem se jí až byla červená a fialová, stále jsem ji opakoval... dýchat... co to je že?... To není přeci žádné štěstí ne?! To není žádný poklad... kterého bys sis měla vážit.. ne? Témeř až už omdlévala... protože já jsem neúprosný a tvrdý co se týče vyučovacích metod... ty se vám musejí vrýt do paměti do morku kostí... pak jsem ji pustil... Počkal až nabere dech.. a zeptal se... jsi šťastná? Cítíš tu úlevu, tu radost ve všech těch tvých buňkách, cítíš ten orgasmus, ten zpěv života? Nyní už mi rozuměla... byla šťastná... jen z toho že mohla dýchat. A vy můžete dýchat pořád, ale žádné štěstí vám to nedává. Proč, protože pořád těkáte a hledáte štěstí jinde. Pěkně to bylo ukázáno ve filmu Pátý element, když se Zorg začal dávit peckou... kněz ho taky vyškolil :-). K čemu jsou mu teď majetky, a peníze? Hm? K čemu jsou mu telefony a roboti kteří poslouchají na slovo, když nemůže vydat příkaz? Vy jste na tom stejně... Nevážíte si vlastního života!!!!! A plivete Bohu do tváře!!!! Raději vše berete do svých vlastních rukou díky své nepokoře a neskromnosti se začínáte sobecky zásobovat na zítra a kupit tak kolem sebe harampádí duchovní, moudrostní, knižní, materiální, diplomové, jazykové, kariérové... všechno to je velké svinstvo vaší rozežranosti. Nikdy nebudete z tohoto šťastní to si konečně uvědomte. Proč? Protože to NENÍ vaše. NEPATŘÍ to k vám. Proto umřete jako ti největší žebráci. Přesně pár minut před smrtí si na mě i na tyto slova vzpomenete...