Mistr odpovídá
Ahoj guru! Jsem opravdu ráda, že jsem ani nevím jak, narazila na tvé stránky. Hlásáš velmi revoluční myšlenky - já se s nimi, ale velmi ztotožňuji.
Tvá radost mě pohladila. Tvé srdce naplnilo mé srdce. Neboť mezi srdci jaká může být vzdálenost? Má slova nejsou žádné myšlenky, vycházejí z ducha, je to voda života. Žádné mrtvé slovo, žádné cizí věci. Od té doby co jsem přestal bojovat sám proti sobě, ničit se a vylepšovat se, spolupráce s duchem se rozkvetla. Jsem přítelem sebe sama, vždyť to je základ radostného života. Bůh se může klidně vztekat, může i zuřit... bere mu to něco z jeho Božství? Bůh může cokoliv... a stejně bude pořád Bohem... a kdo říká že ne... kdo je v zajetí nějaké představy o osvíceném člověku, o jeho chování a rysech... ten má k božství velice daleko. Někdy si dělám legraci... říkám že hrom je Boží prd. Malé děti jsou Boží právě v tom, že jsou samy sebou... neumí být ještě někým jiným, nedokáží si hrát na pána a sluhu... nejsou nikdy rozdělení... vědí, že jsou Bohem a Bůh je jimi. Všechno je dovoleno... všechno je správné... všechno jsou skutky Boží!
Jako ta paní v úvodu, také jsem prošla vším možným, počínaje hned po revoluci Silvovou metodou, přečetla jsem dost knížek, dostala jsem se do úzkého kontaktu s různými tzv. "mistry", navázala jsem kontakt s nějakými nadpozemskými úrovněmi, prošla regresí, byly mi diktovány básničky a dostávala jsem zprávy shora. A z toho všeho byl vždy jeden výsledek. Vždy jsem byla, a to někdy i dost bolestným způsobem, navrácena se zklamáním zase sama k sobě.
To je dobře. Dělalas to opravdově. Vždy obdivuji ženskou odevzdanost věci. Ženy se potřebují odevzdat... a proto brzy prohlédnou iluze. Proč? Protože se tomu nemohou odevzdat. Jejich srdce to pozná. Nemohou se odevzdat jen snům... nemohou sloužit někomu tam shora. Muži jsou na tom hůře. To jsou koumáci, agresoři, kteří pronikají, vnikají a dobývají. Ti toto tak rychle neprohlédnou, protože na prozkoumávání je hodně věci. Žena je pasivní... ta čeká až do ní vstoupí nirvána. Proto čeká a čeká a nic se neděje tak zkusí něco jiného. Můž se může motat velice dlouho než prozkoumá to že se motal jen v kruhu. Proto ženám stačí málo... stačí jim jen jediná správná věc, správné nasměrování a nepobloudí. Muži pobloudí mnohokrát a mnohokrát, protože chtějí do všeho strkat svůj vladařský... nos. Proto tvrdím, že projdu-li statistiky kolik duchovňáků jsou ženy... bude jich dvakrát více než můžů. Souvisí to s potřebou ženského srdce. Avšak co mě mrzí... že dnes velice těžko najdou to správné, to pravé. Muž může zkoumat i falešné věci. Proto zakládá různe sekty. Vždy je to muž. Vůbec nic mu v tom nebrání. Žena však ne. Nedokáže se odevzdat iluzi... ženu stačí jen správně nasměrovat a brzy dojde nirvany. Co je však problém žen... nedokáží prozkoumat samy sebe... dokáží se odevzdat všemu, jen ne sami sobě... chybí jim ta špetka mužskosti... toho badatelství. Proto žena je v tomto směru odkázaná na mužské výsledky bádání. Ty ji povedou. Muži jsou však odkázáni na ženské pocity. Takže spolupráce... nikoliv konkurence a emancipace páni Chlapi s velkým CH.
Jsem velice rád za tebe. Cítíš tu radost taky? To je radost vycházející zevnitř, jako když padá déšť na vyschlou zemi, jako když sluníčko šimrá pupeny květů a povídá jim tak pojďte, otevřte se ať vidím jak vám to sluší, neskrývejte svou krásu před mým zrakem. Krása má být zjevena a sdílena... co by to bylo jinak za krásu, kdyby ji každý zamykal do trezoru? Proto říkám, schováváte jen své špatnosti, ty si v tom svém srdci zamykáte. Pak se nedivte že tam nic jiného nemůže vejít. Odemkněte své srdce, možná to bude trochu krutý proces, protože špatnosti vyplují na povrch... ale PAK! Pak se stane něco úžasného... nepotlačujte sami sebe, nepotlačujte a nezamykejte svá srdce, neskrývejte sami sebe... jinak si vaše srdce naplníte jen trním. Jste krásní... jen o tom nevíte. Proto vám to tady říkám. Jste krásní tak jak jste.... tak jak jste jste Boží. Nemusíte vůbec nic dělat, jen to pusťte. Osvoboďte se sami z té klece co jste si vystavěli.
Pořád hledám, ale pociťuji, že ta pravá pravda je v každém z nás a nemáme ji hledat ani v knihách, na seminářích, ani u mistrů. Tam je to skoro vždy vázáno na peníze, ovládání, v některých případech i zneužití vztahu.
Stále hledáš... a nevíš co. To je ale patálie že? Jako rybka v moři hledá odpověď na otázku co je to moře. Nikde ho nevidí, nikde ho nenalézá... nemůžete najít Boha, nemůžete najít sebe. Nemůžete najít nikdy nic kromě klidu. Můžete jen poznat. A s poznáním přichází teprve pravý klid... uvolnění... a hlasitý smích nad svým pokrytectvím... smích se slzami tolika zbytečného trápení a snažení. Tehdy vám nikdo z ostatních nebude věřit! Vítejte v osvícení! Každý si bude myslet, že jste se pomátli... jak můžete nehledat?! S úsměvem odpovíte... ten kdo našel už nehledá. Chcete-li najít, je nutno přestat hledat. To chce klíííííd. Je to jako s čepicí na hlavě... dokud ji hledáte... nikdy si nevzpomenete na to, že ji máte na hlavě. Pořád prohrabáváte šuplíky a skříně... jste v tom tak zainteresovaní a posedlí hledáním, že vůbec necítíte, že ji máte na hlavě... přicházejí mistři a říkají zkus prádelník, otevřete knihy a tam je psáno a pod prách jste dívali? Nemáte ji vsobě? Zkuste hledat uvnitř, možná jste ji v noci snědli. Přicházejí i vtipálci... říkají za tisíc korun ti poradím... a vy nemáte čas, zaplatíte... a on vám poradí tak aby mohl zítra poradit zase. Na takovém idiotu se dá slušně vydělat. A tak se pachtíte... a pachtíte protože chcete jít na ples... venku je však zima... čas vám běží... a tím více jste zmatenější... Teprve tehdy, tehdy když se smíříte s tím, že budete tedy bez čepice... pak najednou... AHA! Vždyť já ji mám dávno na hlavě... jsem to ale trouba! Jsem to ale vůl... zbantuju kvůli tomu celý dům seřvu každého, že mi ji ukrad, že si ze mě dělá dobrý den... dívám se na ně jako na lumpy a zloděje kteří mi chtějí jen ublížit... dokonce zaplatím podvodníkům... A přitom chybka byla v mé sleposti... v mé posedlosti... v mé zmatenosti pramenící z nepozornosti. Neustále tvrdím, že všechno vaše pachtění pramení jen v iluzi, byli jste oklamáni, byli jste zneužiti. Ale vy mi nebudete věřit dřív, dokud se o tom sami nepřesvědčíte!
Také jsem absolvovala různé detoxikační kůry, málem jsem přišla o zdraví a také o hodně peněz, ještě nedávno jsem byla dost úspěšná v práci a najednou jakoby mávnutím kouzelného proutku je vše pryč a já jsem bez práce. Nyní mám spoustu času na přemýšlení.
No to je skvělá zpráva. Co je to úspěch? Je to jen brak... ty jsi nebyla úspěšná... sama to víš. Sama to dnes víš, že toto štěstí byl jen mlhavým závojem... jen pozlátkem... není trvalé. Možná nějaké ego bylo uspěšné... ty nemůžeš být nikdy úspěšná. Tvůj úspěch znamená jen neúspěch jiných. To nikdy nepřinese radost otevřenému srdci. Ty nemůžeš být ani neúspěšná... ty nemůžeš být ani taková ani taková, ty se nemůžeš stát ani tím ani oním... proč? Protože ty nejsi. Vše to je jen hra ega. Neustále uvězněna v protikladech hnána bičem lpění ustrašená z vlastního selhání... Jen ego chce uspět... jde mu o život. Ale tobě nejde o nic, ani o čas, ani o úspěch, protože ty nemůžeš nic získat ani ztratit, nemůžeš si nic přivlastnit ani dát... protože jsi úplná už od počátku věků. To že se obklopíš mnoha věcmi které nejsou tvoje a budou ti nakonec odebrábny... co to je za štěstí? Chystám se napsat článek o Pravém štěstí. Takže to tu nebudu rozebírat.
Měla jsem hodně přátel, ve světě byznysu - s těmi si nyní nemám o čem povídat a co nejhorší ani s těmi na tzv. duchovní úrovni - neustále chodí na nějaké zaručené kursy a semináře, ale ani to už necítím dobře. Přestože mám rodinu, začínám být sama.
Tví přátele jsou nyní tvým zrcadlem... aspoň vidíš jaká jsi byla... toto poznání tě posune blíž k sobě samé. Ty sama víš, že to byla jen komedie, vše je jen komedie, oni si hrají, dělají vše jen jako. Hrají si na šéfy na duchovňáčky... na pány byznysmeny, na duchovní poutníky... je to jen jejich zábavní park. Ale pro tebe sen skončil... poznala jsi že to nikam nevede, že to neuspokojuje stále tu nejzasší touhu naplnění. Iluze nikdy nemohou naplnit touhu života. Sny a věci mystické, které se nikdy nestaly, které byly jen odsněné ze zavřenými víčky... jaký to je život? Kde je jeho naplnění? Celý život jsme jen prospali. Toto uvědomění vede k probuzení... tehdy má člověk už dost všech těch snů a vizí... život je něco jiného než sen. Kdyby Bůh chtěl abyste jen snili... na co by vás tu posílal? To jste klidně mohli zůstat tam kde jste byli v tom vašem "rozšiřeném vědomí" nebo ja tomu říkáte. Život nemá být dolem povinností, starosti a utrpení. Život a sen se nesetkají. Co z toho že budu putovat po dimenzích... co mi to dá? Mnohem, ale mnohem lepší je obejmout někoho blízkého, pohladit dítě... zazpívat si jen tak z radosti srdce, udělat něco s lásky pro druhé. Uvařit chutný oběd, uplést vlněnou šálu, zasadit květinu... tomu říkám svaté skutky, skutky které naplňují srdce hodnotnými věcmi. Skutky, které vedou k pokladnici života. Na dimenze budete mít moře času po smrti! Ale na ty ostaní věci? Chápete? Už vám to konečně dochází!!! Nemarněte svůj čas na stupídních kurzech a seminářích posloucháním prázdných slov...
Asi základ je nalézt sám sebe, probádat se do hloubky, a někdy se až zaleknu co tam uvnitř nacházím. Dříve jsem chtěla spasit svět a pomáhat. Teď citím, že vše na mně křičí "Jdi dovnitř sebe a začni u sebe" a že to není o sobectví, ale o základu.
Jak najít sám sebe... nejprve je zničit hledajícího... protože pes který si honí vlastní ocas... jak by mohl poznat, že je to jen on sám? Nejvíce druhým pomůžeš, když jim otevřeš oči. Jak se otvírají oči? Ne není na to žádná moudrost ani zaklínadlo. Jdi jen příkladem. Ukaž že lze být radostný v malých věcech, buď jen sama sebou, tvůj život nechť se stane sluncem. Slunce je němé a přec každé ráno otvírá oči miliardám tvorů. Můžeš tisíkrát křičet že jsi už slunce... ale tohle nikoho nezahřeje... rozumíš? Slunce nic nežádá, nežebrá na druhých o svou pozornost, neříká kupte si mou lásku mé paprsky... Když není slunce... všude je tma a všichni spí. Nejprve je nutno aby vyšlo slunce! To je ten základ. Pak přichází probuzení. Můžete se ve tmách vodit za ruce, můžete si pomáhat jak chcete. Na nic to nikomu nebude... květy rozkvétají jedině když vychází slunce. Pravý Budhha dává slib těm jež jsou ve tmách že se pro ně vrátí, že přinese pro ně světlo.
Samozřejmě, jako ostatní bych měla spoustu otázek - je to pohodlné, ale citím, že ani to není až tak důležité.
Někdy zjišťuji, že tu odpovídám zbytečně. Nepřišel jsem živit něčí ego, přišel jsem ho zničit! Na co komu jsou nějaké odpovědi... mohu mlít pantem 24 hodin denně... toto není ta skutečná cesta. Toto není práce. Někdy odpovídám, když považuji za vhodné ukázat nějaké souvislosti. Protože lidé jsou dnes tak pomatení, že někde musejí začít. Ale pak už nebudu odpovídat na spekulativní otázky, na otázky vedoucí jen k ukojení zvědavosti a pýchy ega. Bylo tu mnoho mistrů, mnoho řečí, a co se udělalo? Co se dochovalo? Jen znaky, mrtvé znaky. Ty nikomu nepomohou. Takový Chalíl Džibrán... mnoho napsal, krásně napsal... ale co to komu pomohlo? Čí žízeň to uhasilo? Mělo to spíš opačný efekt! Žíznící jsou žíznivější... Jakmile se však započne správná praxe... tehdy knihy nebudou už potřeba, tehdy ani slova nebudou potřeba. Všechny bytosti budou vyrůstat jako svobodné bytosti. Je třeba otevřít vnitřní pokladnici... tam jsou všechny odpovědi... Máte-li všechny odpovědi... nemáte žádné otázky, pak celé toto honění se za věděním spláchnete do wc. Teprve mizí-li otázky narůstá poznání. Poznávejte poznávejte. Neptejte se, ale poznávejte. Nic vám nemůže být skryto. Stačí vyvinout jen správnou pozornost.
Jsem ráda, že existuješ a že žiješ a jsi u nás v Čechách. Třeba jednou, až naplánuješ nějaké setkání podobně smýšlejících, se potkáme. Zdravím tě Míša.
Tvá radost je mi naplněním. My se setkávat nemusíme, cítíš to... my nejsme podobně smýšlející lidé, náš zdroj je jiný... není to myšlenkový svět. Jen v myšlenkovém světě se zakládají sekty, církve a náboženství... my jsme už za všemi náboženstvími. Tam kde končí mysl, tam začíná božství. Nikdy bych žádné centrum nějakých smýšlejících nezakládal, proč? Protože by to bylo popřením celého mého poselství. Tvrdím, že centrum tu už dávno je, jen se k němu neznáme. Je to království nebeské. Potřeba založit něco vychází z nespokojenosti, nespokojenost ze lpění, lpění ze strachu a strach z představy a představy z nepozornosti. Všechno už bylo založeno v edenu... není třeba nic zakládat, právě naopak je třeba jen zrušit hranici mezi dvěma lidskými srdci. To je moje jediné pravé poselství k vám.
Snad jednu otázku, abych věděla, že to funguje a že jsi dostal e-mail: Co je to tekutina Tahut? Je to nějaká jasně zelená tekutina? Zdálo se mi, že ji piji z poháru a měla nějaký uzdravující účinek.
Nezabývej se tím co se ti zdálo. Zapomeň na sny na psychologii. Lidé se snaží vyložit si sny. Proboha! Jsou to jen sny. Není to skutečnost. Copak nemáte dost starostí se životem? Celá psychologie se snaží jen analyzovat sny. Pamatujte si, že sny jsou dílem ega. Osvícení lidé nemají sny. Spí narosto v klidu. Stejně jako malé děti nemají sny. Sny nemají s vámi nic společného. Neztotožňujte se s nimi. Neříkejte zdálo se mi. Vám se nic nezdá. To vše jen hra mysli. Žádné podvědomí, nadvědomí ani cokoliv jiného k vám nepromlouvá. Lidská mysl může totiž existovat jen když přehrabuje myšlenky. Nemůže se zastavit. Proč? Protože by zemřela. Už nějaký řecký filozof řekl: "Myslím, tedy jsem." Ale už se nikdo nezabývá tónem jakým to řekl. Možná že si zrovna rval vlasy z hlavy. Toto není žádná pýcha! To je utrpení člověka. Proto se lidem zdají sny. Osvícení lidé se se svou myslí neztotožňují. Nikdy nemohou říct... zdálo se mi. Když tu není mysl... není tu bytí, není tu žádné "já". Pokud meditujete, jděte za mysl, zničte všechna "já" všechny uvědomovatele, pozorovatele, hodnotící a naslouchající. Chytám se o tom napsat pak do sekce Techniky.
Děkuji moc.
Neděkuj. Nevytvářej "já". Nikdy jsem pro tebe nic neudělal. Nikdy jsem ti neřekl ani slovo. V pravém poznání nelze říct děkuji. A proč? Protože to by sis mohl sama sobě říkat děkuji a dobrý den atd. Není tu žádná oddělená bytost, která by mohla druhé bytosti říkat dobrý den nebo děkuji. Proto to ani zvířata nedělají. Proč? Protože oni ne-jsou. Jak by se mohli zdravit? Řekneš-li jim dobrý den... podívají se na tebe jako na tupce jež nevidí podstatu věcí. Jak by si mohli děkovat. Zvířata mají daleko větší poznání než 99% lidí. Škoda že to nemohu vysvětlit... pusa neděkuje ruce za podané sousto, žaludek neděkuje zubům za předžvýkání, oko neděkuje noze za chůzi... člověk by se musel douklánět a douctívat a douděkovat. A kdyby to vzal důsledně nemohl by ani nic jiného dělat. No představte si. Řeknete-li jen jednou děkuji, a hned na to musíte poděkovat mozku za myšlenku a mozek ústům za vyslovení a ústa hlasivkám za zvuk a hlasivky plícím za nadechnutí a plíce mozku za impulz a mozek srdci a to že ho zásoboval krví... no a tak se dostanete až k rodičům, prarodičům... trilobitům... sluncím a vesmírům... S prvním děkuji tu máme deset děkuji a s deseti děkuji tu máme sto děkuji atd atd... až se do toho naprosto zapletete... tehdy nastane ticho... souznění. Nikdo nikomu nic nedává... protože nikomu nic nechybí... proto i všechna přání vycházejí z pekelného zdroje... je to strašně složité vysvětlit... vám kteří jste. Vše je tak naprosto úžasně propletené a na sobě závislé, že zkrze děkování, by se nedalo vůbec ani žít... než byste se najedli a napili... pche už byste byli dávno k smrti uděkovaní. V celé Bibli včetně SZ a NZ je jen osmkrát řečeno děkuji. Ale ani jednou to není mezi dvěma lidmi. To jen tak pro zajímavost :-).
Obyčejná Nula