Mistr odpovídá
Tak mě napadlo, co takhle sekce Stavy. Povídal jsi, že na cestě poznání nás můžou různé potkat, přesto nemají žádnou důležitost. Myslím, že možná je má člověk, který skrze ně něco pozná. Dosáhne vrcholu a pak spadne. Myslím docela fajn. no každopádně jsem napíši co se mi přihodilo před pár dny... Pro úplnost nebyl jsem pod vlivem drog s vyjímkou kofoly, ale když ji miluješ není co řešit... normálně spím na zemi, takže jsem ležel a četl si. po chvíly jsem byl znuzen- koukám do stropu. Cítím, že se začíná něco dít. jistě když se člověk začne nudit většinou sáhne po tom co je nejblíž... často se to nalézá mezi nohama( půl populace to tam nemá). Moc jemnosti se nekonalo... za chvilku mě už fakt bolela ruka... posléze dokonáno. už jsem jen ležel, nemůžu říci že bych byl nějak orgasticky naplněn. ale začal jsem si vychutnávat onu bolest, únavu svalů v mé ruce. nějak neodcházela. to mi připadalo úžasné . Ch víly jsem se kochal. pomalu to přešlo. tak jseem si říkal že půjdu spát. jenže.. Náhle mysl zabloudla.Napadlo mě něco okolo duchů, bubáků ,strašidel, nahýho Zemana:-) a jiné havěti. A je to někde, představivost valí ostošest. Už čekám, že to nebude asi zrovna příjemný.Mám pocit něčí přítomnosti v mém pokoji. Cítím, že se vznáším, respektive jsem nadnášen - lustr je čím dál blíž. A blíž... a blíž. už celkem umírám strachy, ale nějak jsem chtěl zažít ještě větší děs. ( snad se mi ani ještě nestalo mít takovou hrůzu jen tak) Ale já chtěl víc. pro mysl žádný problém. Přestal jsem ovládat tělo- zkameněl jsem. představy nebrali konce. no tak tdy jsem někde skončil. takové vypětí, že jsem to už prostě neunesl. Pomalu vše mizelo. Ale ten strach byl pořád , ale já si pojednou tak nějak vychutnával jeho čistotu, hloubku. Kdyby se mi stalo něco podobného s dívkou-no tak prostě nevím asi bych explodoval. Tento stav mi však poskytl uvědomění, toho že strach a radost( tady opravdu nevím protiklad k strachu) jsou vlastně stejné emoce, jinak prožívané. Nic tak čistého jsem myslím ještě nezažil.
No vidíš :-).
Ráno se mi ještě stala taková vtipná věc. nějak jsem i přeležel obě ruce(nebo co) A ráno jse s nimi jen tak bezcitně házel( ovšem jen chvíly) to jsem opravdu nevěděl jestli se mám smát , nebo se mi vracel včerejšek. Nic si od tohohle stavu neslibuji. Ani kvůli tomu nehodlám uctívat Satana :-)
To je střízlivý přístup.
Ohledně farmy-více než zajímavé na tohle by se fakt jedna sekce hodila. to se uvidí. kdo potřebuje mluvit a argumentovat, hájit... a toho kdo jest všeho mluvení syt a hodlá vykročit do chřtánu jisté smrti - krásný to dvojsmysl. Nevím však kolik lidí bude na jednom místě schopno být. víš myslím, aby se nevytvořila tzv elita, která se nenechá ovlivňovat a zbytek spadne do zmeti nesmyslných názorů a směrů právě tím množstvím různých lidí. Aby se to dalo uhlídat. jaksi nestojím o novou sektu" radostný život".
Nikdo nikoho nenutí. Zatím jsem o tom nic nenapsal, takže soudíš zajíce v pytli. Podle mě má každý právo žít svobodně tak jak chce. Ve společnosti se někomu líbí a někdo se zas cítí nesvobodně. Takovým lidem není dovoleno svobodně žít a jsou nuceni vykonávat to co je nebaví. Nikde na světě zatím nebylo založeno nic podobného. Tedy místo, kde by se dalo žít volně, kde neexistuje žádné musím.
No na úplný závěr myslíš, že se děje něco podivného, když jsem neustále svádím- nebo jsem svázen dívkami. A nějaký pevný vztah jaksi není. Myslíš, že pak nesu zodpovědnost za jejich smutek- jak mi oni říkají. já je všechny moc miluji- všechny (každá z vás žen) jsou naprosto krásné a´úžasné. Jen cítím ten strach, který je obklopuje,drtí. ony říkají činy nesou zodpovědnost - já jim, v lásce přece není zodpovědnost ony- musí se to řešit - já- jen to prožívej ,nehodnoť a boj se , neb strach je krásný. ( a určitě se v této době umíme víc upřímně bát než se radovat) a nechtěj po mě řešení, žádné není, nechci tvé názory- radši mi řekni co cítíš, když tě hladím po ruce.. A ony stále dokola..... a dál do nekonečna
Tak nevím jestli je to jedna z velkolepých her mé mysli a ega nebo jsem se nechoval správně. A jestli myslíš, že jednám správně. jak to říkat slovy jim tento způsob je únavný... radši bych činy, ale přesně nevím jakým způsobem.
Pokud máš rád všechny ženy stejně, jak pak můžeš dokázat upřednostnit jednu před druhou? Takže pozor na to, nevykládej si lásku po svém. Ale neboj, to příjde, jednou se zamiluješ... a pak třeba nabídneš nejdříve dívce ruži než hlazení.
Dám ti jeden příběh jo? Možná ti pak svitne co láska je.
NEJCENNĚJŠÍ DAR
U východního moře v růžové dolině poblíž severokorejského přístavu Vonsanu žila krásná dívka. Byla nejen krásná, ale i moudrá. Jmenovala se Amandžu. Zamilovali se do ní tři mládenci, tři přátelé. Amandžu dlouho uvažovala, za kterého z nich by se měla provdat, ale protože se nedovedla rozhodnout, zašla na poradu ke starému učenci-věštci. Věštec jí dal tři zlaté mince a řekl jí: "Dej každému z mládenců jeden peníz, ať ti za něj koupí dárek. Čí dárek bude nejlepší, toho si vyber!" Amandžu se vrátila domů, pozvala všechny tři přátele, dala jim po zlaté minci a řekla: "Kupte mi svatební dárky. Kdo mi dá nejlepší, za toho se provdám. Budu čekat rok. Musíte se vrátit najednou." Tři mládenci šli daleko, velmi daleko - až za čínskou zeď, za mongolské pouště a stepi.
První z nich koupil kouzelné zrcadlo. Přeješ-li si někoho uvidět, podívej se do zrcadla a hned ho uvidíš a poznáš, co dělá. Budu stále vidět Amandžu. Až jí dám zrcadlo, bude i ona mne stále vidět, ať budu kdekoliv, pomyslel si mladík. Druhý mládenec koupil zázračného velblouda. Stačilo si na něho sednout a v okamžiku jsi tam, kde si přeješ být. To je nejlepší dárek, jaký jen může být. Stačí si přát a hned budu u krásné Amandžu, pochvaloval si. Třetí koupil kouzelné jablko. Onemocníš-li a sníš jablko, uzdravíš se. Jestli by Amandžu onemocněla, hodí se jí můj dárek, uvažoval třetí mládenec. Na určeném místě se sešli a řekli jeden druhému o dárcích. Právě uplynul rok ode dne, kdy odešli ze země. Stýskalo se jim po krásné dívce a rozhodli se podívat se do zrcadla, aby ji uviděli a poznali, co dělá. Podívali se a zbledli - Amandžu umírala.
Sedli ihned na velblouda a v okamžiku byli u domu své milé. Vešli a stanuli u jejího lůžka. Slzy se vyřinuly z očí Amandžu, když mládence spatřila. "Přinesli jste mi dárky, ale k čemu mi teď budou?" řekla. Třetí mladík jí podal jablko a poprosil, aby je rychle snědla. Amandžu jablko snědla a hned se uzdravila. Žádala mládence, aby jí vyprávěli o sobě a o svých dárcích. Když všechny vyslechla, zeptala se "Za koho se mám provdat? Všichni jste mi pomohli svými dárky. Rozhodněte sami!" Tři dny a tři noci přemýšleli a na ničem se nedohodli. Vždy kdyby nebylo jablka, jak by byli zachránili dívce život? Kdyby zase nebylo zrcadla, nedověděli by se o její nemoci. A nebýt velblouda, jak by se byli k ní včas dostali?
Tehdy Amandžu rozhodla sama. "Jestli vyberu správně," řekla, "zazní starý zvon, který vždy zvonil, bylo-li třeba vyřešit nějakou vážnou věc. Jste opravdoví muži a přátelé; dokázali jste to svými dárky. Jen vašemu společnému úsilí se podařilo mne zachránit. Ale provdám se za toho, který mi dal kouzelné jablko. Vy druzi, když jste vybírali dárky, mysleli jste na sebe, ale majitel kouzelného jablka myslel jen na mne. Vaše dárky vám zůstaly, ale on ztratil své jablko. Proto se provdám za něj." Vtom zazněl hlas zvonu.
PS: Mě třeba tento příběh dojal k slzám. Zcela přirozeně, protože je to zázrak. Taková láska se jen tak nevidí, a k tomu ještě tak moudrá žena... pláču jako veleryba :-)... kéž by byli i moderní ženy tak moudré a mužská srdce tak otevřená.