Tyto stránky jsou zpracovány tím nejjednodušším způsobem aby byly dostupné všem prohlížečům.
Mistr odpovídá
Otázka:
Na jakých duchovních chatech býváš? A jaké stránky stojí za zhlédnutí? A nakonec žiješ ve velkém městě, v bytě domě nebo kde?
Odpověď:
Ono žádné duchovní chaty nejsou. Skutečná duchovnost je jen naprosté ticho. Zmizení všech duchovních a všech hledajících. Není nutno sedět a klábosit na chatu. Mnohem lepší je ponořit se do bdění. Tyhle stránky jsou mým jediným záchytným bodem. Jinak mě zítra už nic nečeká. Nemám žádnou motivaci vydělávat peníze, a oxidovat tu ještě několik let. Člověk bez jídla a pití umře za nějakých 50 dní. Pokud usedneš do meditace s tím že už nevstaneš stačí mnohem méně dní k tomu aby jsi dosáhl nirvány. Vyjít smrti vstříct je nejkratší cesta. Co jsem v minulosti bádal našel jsem mnoho případů, kdy stačil jen jeden den. Stejný konečný rozsudek učinil jak Ježíš, tak Buddha a mnoho dalších, je to i můj zážitek. Teprve když člověk všechno vzdá, mysl se nemá čeho chytit, sama se rozplyne a vyprázdní. Kdo by se chtěl zabývat nějakýma myšlenkama, když se loučí ze světem, když neví zda-li za pár minut nebude již mrtev. Toto je i má zkušenost. Prostě jsem neměl zítřek... a jak jsem si tak jako poustevník odpočíval a pozoroval okolí, najednou se to stalo. Nebylo k tomu potřeba žádné mantry, žádné sútry, žádné myšlenky, natož nějakého mistra nebo knihy... stačilo jen zničit svou budoucnost... Nebylo nutné, se něčemu učit, nebylo nutné něco dál zdokonalovat, nebylo nutné myslet na ostatní strádající. Byl jsem tu sám, naprosto sám bez možnosti návratu, nebylo nic čím bych zaměstnal svou mysl. Vše jsem pohřbil, vše jsem pověsil na hřebík. A pár okamžiků na to se to stalo.
Proto říkám lidem nemarněte čas, není třeba navštěvovat žádné stránky, to nikomu nepomůže. Stačí si jen lehnout do rakve... opravdově. Stačí jen blízkost smrti. Smrt je sama největším a nejrychlejším mistrem. Tento mistr dokáže během okamžiku to co se jiným nepodařilo za dvacet let nejakého učení.
Teď žiju v takovém středním městečku, v bytě. Momentálně jsem sám, protože přítelkyně odešla na vojnu. Říkala že lidí je jako máku a tak že Zemi trochu odlehčí. Když jsem se jí ptal, zda-li by střílela do vlastních rodičů... řekla, že by to udělala a s naprostým klidem by je takto prý vysvobodila. Takže využívám klidu doma ke cvičení. Nevím jak to bude dál, zda-li se nakonec neodstěhuje natrvalo, protože byt není můj ale její, budu muset jít. Kam? To nevím, ani se tím nijak nezatěžuju.