Mistr odpovídá
Otázka: No, tak jsem to tu všechno pročetla a jediný, co mi z toho vyplývá, je, že vůbec nechápu smysl. Proč mít děti, když nejsem, proč mít sex, když nejsem, proč milovat, když nejsem, proč vlastně cokoli. Mám si někam sednout do kouta a na nic nemyslet, nic nevidět, neslyšet, necítit a čekat, vlastně na co? Nebylo by jednodušší skočit z mostu? Když vlastně nejsem, tak o co jde? Monika
Odpověď:
No, tak jsem to tu všechno pročetla a jediný, co mi z toho vyplývá, je, že vůbec nechápu smysl.
No to je úžasné. Konečně někdo se správným postřehem. Ono to totiž nemá žádný smysl ani mít. Nic na světě nemá smysl. Kdyby to mělo mít smysl znamenalo by to že stvořitel tohoto světa byl naprostý imbecil, protože by stvořil nedokonalé dílo. Vše je bez počátku a konce. A to je věčné a tedy geniální. Kdyby to mělo mít smysl muselo by to mít i počátek a konec, vznik i zánik. Každý smysl sebou přináší jen utrpení a strádání. Přináší sebou iluzi času, přináší mysl a ego. Teprve když zmizí ten poslední smysl na světě, tehdy když už nic nemá smysl, jedině tehdy se dostavuje svoboda, jedině tehdy lze zmizet v nirváně.
Toto tvé zjištění je pro tebe možná šokem... ale pro nirvánu je to základ. Tento dnešní šok pokud bude správně absorbován se může stát schodkem transcedence.
Proč mít děti, když nejsem, proč mít sex, když nejsem, proč milovat, když nejsem, proč vlastně cokoli.
Nikdo na světě nemá děti. To je klam. Nikdo na světě nemá sex, nikdo na světě nemiluje. Vše je jen trik. Není si možné nic přivlastnit, nic přisvojit, s ničím se ztotožnit o něco usilovat. Všechny cíle jsou klamem. Mít či nemít to je cesta pekelná.
Mám si někam sednout do kouta a na nic nemyslet, nic nevidět, neslyšet, necítit a čekat, vlastně na co? Nebylo by jednodušší skočit z mostu?
Až na to čekání je to dobré. Na nic nečekej jo! To k tomu ještě přidej a brzy se z tebe stane zázrak. Ono čekat na nic je hezká hříčka... je to stejné jako nečekat na nic. Rozhodně z mostu neskákej. Protože je škoda každého nerozkvetlého květu, je škoda zašlapat květinu ještě dřív než se projeví její květ. Nikdo neví jaký ten květ bude, nikdo neví jak krásný bude... proto je škoda zničit poupě dřív než rozkvete.
Když vlastně nejsem, tak o co jde? Monika
No o nic nejde. Ani o děti ani o peníze ani o sex ani o přírodu ani o Boha a nirvánu. A to je to strašlivé co všechny děsí. Nikdo tomu nedokáže uvěřit. Každý hledá nějaký smysl, staví si překážky, buduje své vězení aby mu nirvána náhodou nesebrala jeho vlastní cestu, jeho víru, jeho výsledky, jeho pýchu.
Někdo hledá smysl v číslech někdo ve hvězdách někdo v karmě někdo v Bibli. Všechno je to však stejná komedie. Lidská mysl musí mít nějaký smysl. Ego musí mít cíl. Zahoďte to. Zahoďte všechno a pak i sebe a budete jako prvomájové balónky stoupat kolem letu holubic míru až k nebesům. Není třeba mistrů když zmizí všechno vědění. Zahoďte všechny knihy, vše co bylo kdy napsáno, zničte vše co dodává iluzi nějakého vědění a do pár dnů vás všechny zaplaví nirvána.
Tak dobrá, půjdeme do extrému. Když se mi teď třeba narodí mimčo, nebudu se o něho starat. Nechám ho prostě někde ležet, stejně vlastně není a já taky nejsem, takže není o co se starat, není kdo by se staral.
Ne. Už tu bude matka. A to je někdo jiný kdo se stará. Je to sám život vychovávající život. Dítě samo umí pít z prsu. Ví přesně co má dělat. Matka je jen zdroj života. Velký život pomáhá malému. Ani dítě ani matka tu není. V přírodě všichni rodiče vychovávají další život tak, aby byl plně samostatný. Celekem jim to jde. Během pár měsíců to zvládnou. Mnohem těžší je však vychovat lidské dítě tak aby se stalo závislým. To trvá mnoho let. Neboť ten kdo je závislý je snadnou kořistí. Proto se investice do vzdělávání vyplatí. Tak jako na myši platí sýr, tak na člověka platí peníze. Je velice těžké být závislý. To sebou přináší mnoho strachu a naprostou poslušnost. Náš šéf a chlebodárce nás pak může vydírat jak se mu zlíbí.
Nebo: Když se mě teď někdo pokusí znásilnit, vlastně se nic neděje, protože já nejsem, on není. Můžu ho pak zabít? Vlastně není koho.
V přírodě se nikdo neznásilňuje. To je zajímave ne? Tam není žádné bránící se ego. Tam k žádnému utrpení nedochází, neboť tam nikomu nic nevadí. A nikdo se tam necítí znásilněný a znásilnění se nebojí. Tam je jedno jestli to je ten nebo ten. Požitek ze sexu je vždy stejný. Kdyby se zhaslo světlo a použil stejný parfém, nikdo by nic nepoznal, ale tak ho děsí jen představa že má sex s někým jiným. Komické. Strach pramení jen z představy. Znám ženy, které znásilnění vyhledávají, a je jim jedno jaký chlap to je. Je tu jisté vzrušení. jsou to tzv. dobrodružky silnic. A ti mají pánečku zážitků, až jsem se divil. Co tady jezdí za řidiče. Zajímalo mě totiž jak to začíná, jak se ten řidič chová. Za všechno utrpení si můžou lidé sami. Jediné utrpení pramení z já. Já které se bojí a znásilnění je pro něj potupou a na druhé straně já, které by mohlo znásilněním dokazovat svou moc a sílu bezbranných ženách. Zničte nejprve já, a pak nic takového už nebude zapotřebí. Pak zmizí i všechny strachy a zločiny a zákony.
Je mi celkem líto že to tak vidíš, protože tvé myšlení vychází pořád z já, proto je mi těžké porozumět. A tak narážím na to co se stalo už v minulosti. A to že nauky nesměly být učeny na široké veřejnosti a staly se tajnými. Jen mezi mistrem a žákem se předávalo učení. Někteří jedinci nejsou totiž připraveni pochopit ani setinu z toho co tu říkám. Někdo by si tu mohl pomyslet, že tu nabádám k sebevraždám, někdo to neunese a spáchá sebevraždu. Pak mě budou nakonec ještě trestně stíhat. Ale ani tak to neva, protože co bylo tajeno má být sděleno. To co slyšíme ve tmách máme říct na světle. Neboť nemůže být město na hoře skryto býti. Když se kácí les létají třísky. Už jsem tu říkal, že jsem jen nástroj, jen posel. Nejsem tu, je samozřejmě v zájmu temných sil aby mě zdiskreditovaly a zničily. Co se má stát se stane. O co tu jde je aby se zažehla revoluce která přinese tisíce Buddhů a tisíce Kristů. Pokud něčemu nerozumíš můžeš se ptát, to je ještě dobré, ale jsou případy kdy si člověk řekne to je jasné a udělá pitominu. Proto jsou tady milióny lidí kteří si myslí že jdou správně, a ti se už o pravdu nezajímají. Ti jdou po své vlastní správné a jediné cestě. Už nehledají dál, mají směr mají cíl a jdou za ním. Tito lide jsou už mrtví předem. Vidím to i tady. Žádný "vědoucí" duchovňák se mi neozval. Ozývají se mi jen lidé zmatení a skutečně hledající. Těch je však velmi malinko, oproti mase slepých. Rád si někdy přečetl i vaše vysledky z praxe. Takhle jen spekulujeme a vy ztrácíte čas. Nečekejte že to za vás udělám, vás spasím v tomhle tom jsem bezmocný. Vy sami to máte dokázat. Žádný Buddha na světě ještě neotevřel oči těm jež si libují ve snění. Kdyby jste se jen trošku věnovali praxi, nikdy byste mi takové otázky neposílali. Mým úkolem je si jen sednout a mlčet u vaší cesty. Jedině tak až na mě podruhé narazíte si uvědomíte, že jste vubec nepostoupili ale jen jste ušli další kolečko. Jinak to nemáte šanci poznat, protože kulisy se stále mění. Proto se někdo musí na cestě zastavit aby se tohle prokázalo. Aby ostatní sami viděli že kolem něj už jdou podruhé. Že ikdyž budou sprintovat vpřed dojdou zase k němu. A on bude vždy před nimi ikdyž jen sedí a nic nedělá. To je ta největší služba co můžete pro druhé udělat.
Obyčejná Nula