Mistr odpovídá
Otázka: Po upadnutí do bezvědomí, asi 2 min., se mi otevřelo zvláštní vidění, po čase jsem pochopila že je to vidění mého nitra, ale občas nebezpečné. Pokud jsem "TAM" delší čas, mám pocit, že se na mě muže "něco" nedobrého napojit. Když jsem jeden čas prožívala těžké deprese "TO" něco vyslo ven a bylo kolem mě jako oceán. Naštěstí s pomocí mě spřízněné duše se vše vrátilo, kam mělo. Jsem věřící, jednou jako blesk z čistého nebe jsem pochopila svatou trojici. Bylo to jako osvícení, hodně pomáhá Panenka Marie. Také do mysli vezmu osoby na které myslím, začnu si "představovat" příběh, ten se začne odvíjet jak film a po nějaké době se tak, jak jsem to viděla vyplní. Píšu, protože mě zajímá názor na tyto věci o kterých se normálně nesvěřuji. Děkuji předem za odpověd. Je mi 28 let, napsala bych jméno, ale myslím, že zatím není potřeba.
Odpověď:
Po upadnutí do bezvědomí, asi 2 min., se mi otevřelo zvláštní vidění, po čase jsem pochopila že je to vidění mého nitra, ale občas nebezpečné. Pokud jsem "TAM" delší čas, mám pocit, že se na mě muže "něco" nedobrého napojit.
Nic se na tebe nemůže napojit, raději mi vysvětli jak je možné, že když jsi v bezvědomí můžeš něco vnímat :-). Už jsem tu někde říkal, že všechno kde existuje nějaké uvědomování si sebe sama jsou jen vypečené hry ega. Ať už je to jakákoliv energie, energetická místa, astrální cestování, nebo komunikace s čímkoliv z éteru. Nejsou duchové a nejsou žádné jiné duše v éteru... protože nic takového jako duše neexistuje... a pokud ano tak je celý etér plný smrtelných egoistů toužící po pozornosti nebo po energii vašeho života. Lidem nestačí, že mají sny v noci... oni se dononce chtějí naučit snít i ve dne. 99% lidé vůbec co je to meditace. Každý pořad utíká do umrlčích dimenzí používá k tomu umrlčí hudby a chemické látky stimulující představivost. Chystám se o tom napsat, bude v pokračování První a poslední. Tam shrnu fatální omyly a základy toho jak zažít extázi s otevřenýma očima v plné bdělosti bez světelných pitomin a zážitků... takovou extázi že si budete myslet že prasknete radostí. Lidé totiž stále utíkají z těla... tělo však není překážkou ale obohacením této blaženosti.
Když jsem jeden čas prožívala těžké deprese "TO" něco vyslo ven a bylo kolem mě jako oceán. Naštěstí s pomocí mě spřízněné duše se vše vrátilo, kam mělo. Jsem věřící, jednou jako blesk z čistého nebe jsem pochopila svatou trojici. Bylo to jako osvícení, hodně pomáhá Panenka Marie.
Jak může věříci prožívat deprese? Pokud máš deprese, pak nejsi věřící. Jak jsem již řekl, nikdo vůbec nic neví o skutečném významu Ježíšova termínu víra. To co se dnes propaguje jako víra, je svinstvo a páchá nedozírné následky. Svatá trojice neexistuje. Jak jsi ji mohla pochopit? Víš ty vůbec co říkáš? Pominu-li, že tu není nic k chápání, natož nějaký chápající musím konstatovat že je s tebou legrace. Ale nemusíš se bát, takových okouzlených lidí a chápajících lidí a věřících lidí jsou mraky. Nikdo z nich však nedojde blaženosti, ze které se radují všichni tvorové. Srovnám-li extázi mravence a lidí... tak sečtu-li všechno tzv. lidsky prožité štěstí na této planetě dohromady bude to jen hromádka ptačího trusu oproti extázi mravencova bytí. Co se týče Panenky Marie? Co to je? Pár písmen obrázků a hromada představ. Představ jež se utvářeli a vštěpovali po mnoho století do lidských myslí. Dnes už jaksi ani nikdo nepochybuje a a modlí se ke svému snu. A co je ještě podivnější ono to prý pomáhá. Komické jsou cesty tzv. pobožbých... a dnes se tomu nasazuje koruna. Vše se splácává a kombinuje dohromady. No a tak tu máme fantasmoagorie na n-tou. Když se v Bibli píše že z nebes byl slyšet hlas... není tím myšlen channeling ani žádné hovory s Bohem či s Anděly. Jediné skrze čeho je možná komunikace je mysl. A jedinné mezy kým je možná komunikace je ego. Jen ego k egu může mluvit. Pokud by tzv. svaté bytosti měly mysl pak by měly i samozřejmě ego... pak je to tady všechno postavené úplně nahlavu! Už aby nastal ten věk Vodnáře... nebo se z podobných fantasmagorí nikdy lidstvo nevymotá.
Panenka Marie, viděl jsem ji mockrát ve snu, viděl jsem i Ježíše, mluvili se mnou velice duchovně, věštily vědmy, mluvily na mě bohové, děsili mě démoni až jsem se probouzel, dokonce jsem viděl i satana. Také jsem vlastnoručně materializoval zlatý prsten. To byl zážitek z prstů my vycházely paprsky uplétající atomovou mřížku dokonce jsem zmaterializoval osmý div světa. Prázdnou skleněnou kouli ve které neplatí gravitace a ve které se stále vznášel každý předmět. Démoni ty byli fakt super. Cititelní i po probuzení. Hmatově vnímatelní, prostě mi svou hlavu strčili napůl hlavy do mé, což bylo možné vnímat a nebylo to nic příjemného a tam mi zařvali děsivým hlasem Bu Bu Bu. Tak děsivým a hlasitým hlasem až jsem se málem posral. To se opakoval víckrát, protože usnout po takovém šoku už není možné, vyslechl jsem si dost. Ale bylo to jen Ego. Chtělo mě poděsit, abych nepokračoval ve cvičení meditace a vhledu.
Nechte se zavřít do hrobky s mrtvým, nechte se přiklopit víkem a v této tmě vydržte 24 hodin. Jedině tak můžete sami prohlédnout schopnosti mysli a ega. Můžete slyšet a hmatově vnímat mnoho oplzlých věcí... mohou se vám zjevit všemožné příšery a svatí... ale je to jen hra mysli. Vemte sebou psa... a on bude klidně spinkat zatímco vy budete řvát hrůzou.
Také do mysli vezmu osoby na které myslím, začnu si "představovat" příběh, ten se začne odvíjet jak film a po nějaké době se tak, jak jsem to viděla vyplní.
To mi funguje pořád akorát s tím rozdílem, že si to nemusím představovat. Když potřebuju, mohu si vykouzlit celý můj život :-). Ale já tu nejsem od toho abych si žil a kouzlil, jsem tu od toho abych zemřel a osvobodil se... za své utrpení vděčím této společnosti, protože ve mně vychovala trpící bytost. Nebudu využívat své schopnosti ve službách ega. Proč se ti to vypní? Protože celý tvůj život je jen tvůj sen... A kdo dokáže objevit a ovládnout mechanismus tohoto snu, pak může zařídit, aby se mu zdály jen hezké sny. Ale hezké věci jsou mnohem větším utrpením než věci škaredé.
Tip pro všechny snící... až se vám bude zdát, že můžete létat... leťte nahoru... moc nahoru. Až daleko za oblaka. Uvidíte co se stane :-). Nebo zkuste si ve snu sednout do meditace a meditovat uvidíte co se stane :-). Budu rád když mi o tom někdo napíše.
Možná že jsem podivín... na mě nic totiž z těch záračných technik nefunguje. Nedávno jsem ve snu letěl šusem, a měl jsem ruce přímo před očima. Vzpomněl jsem si na techniku Lucidního snění. Okamžitě jsem využil této příležitosti a začal si prohlížet ruce jak se to má. Díval jsem se na ně, a ony se stávaly průhledné a průhlednější až zmizely. Tak... a je to v prdeli řekl jsem si. Jak se mám teď dívat na ruce když zmizely. Ony tam byly ale byly průhledné, takže se na ně nedalo zkrátka dívat. Pchá cha cha cha zasmál jsem se nad lucidním sněním. Jsem asi zvláštní a tak jsem pokračoval v rychlém šustivém letu a z pár okamžiků, jsem ležel na mráčku a pozoroval jak svítí hluboko pode mnou světla měst v noci.
Píšu, protože mě zajímá názor na tyto věci o kterých se normálně nesvěřuji. Děkuji předem za odpověd. Je mi 28 let, napsala bych jméno, ale myslím, že zatím není potřeba.
Jméno nic neznamená... pro ptáka je i prezidentova hlava jen terčem ptačí zábavy... tedy obdoby armádního výcviku ve vrhání pum z letadel. A fííííííí Něco ti řeknu... nechci být svatej, nechci být mistrem, nechci být avatarem... nejsem totiž hlupák... a fíííííí. Socha nesocha, svatost nesvatost, kostel nekostel, papež nepapež prezident neprezident, guru neguru a fííííí zásáááááh. Jupíííí.
Obyčejná Nula
Píši ještě jednou po návštěvě Tvých stránek. Z části máš pravdu, ale řekla bych, že jsi na tom, jako Já. Kdy a odkud jsi získal svou jistotu. Pokud by jsi viděl Tvá slova Mým pohledem, mohl by jsi zahlédnout i něco, co by se dotklo Tvého EGA, o kterém se domníváš, že ho máš pod kontrolou? ILUZE. Vážně mi připomínáš mě. Pravda je jako koule. Záleží, jak ji uchopíš.
No tak jsme na tom stejně, to je normální. Nikdo není výš a nikdo níž... to by popíralo zákon Boží. Jsem hravý tvor. Udělal jsem stránky z recese když jsem se vrátil z bezdomoví. Nikoho nevyužívám, vy mi pomáhate a já pomáhám vám. Co se dá na tom skazit? Vzájemně se probouzíme. Ty nakopneš mě a já tebe a oba poletíme do nebes. Pokud je pravda jako koule, pak jak ji můžeš mozkem uchopit, když nemá mysl ruce? Proč ji uchopit, když je všude kolem volně dostupná :-). Skrblík nejsem a tak se dělím. Vem si pravdy kolik uneseš.
Ten můj dodatek s pravdou jsem psala s emocí, což se mi z času na čas stane. Myslím, že to souvisí s tím, že jsem se narodila v těle ženy, tím pádem i myšlením ženy. Občas prostě "ráda" pronesu nějakou "chytrou" poznámku a pozoruju, jak lidé reagují. Bohužel jsem dost silný empatik, tak odpovědi cítím intenzivněji, než jak jsou vysloveny.
Mi je jedno jak píšeš... vše se děje správně. Ty jsi se nenarodila, tělo ženy není, myšlení taktéž, nejsou chytré věci, empatik a sympatik jsou jen hračky udržující sen při životě. Cítit intenzivněji taktéž, reagovat taktéž. Touha reagovat je spojen s touhou projevit se, tedy být. Rozumíš. Vše je to už stará písnička... plodící jen strádání.
Řeknu ti tedy pár vět, nevím jestli je strávíš. Mnozí tvrdí že si vybíráme před narozením všechny věci. Tomu tak opravdu je. Proto se člověk nerodí, ale sám sebe stvoří, stvoří si celý svět i rodiče a všechno co je tady protože je blbý jak tago a nechal se nachytat od zlého Máry. Na základě čiré nevědomosti začal svými Božskými schopnostmi tvořit vesmír ve kterém bude žít, tak jak popisuje Bible. Dále si stvořil i rodiče a všechny kolem, všechny zvířata a rozmnožil je. Tak jako večer uleháš ke spánku rázem si stvoříš vše potřebné pro sen... kulisy i postavy... jde to snadno. Princip je stejný. Na základě tohoto stvoření je tu touha to prožít, uvědomit si to stvořené, stát se Bohem. K tomu potřebujeme mít tělo, smysly a vědomí. No a tak si stvoříš i duši a mysl. Stvoříš nějaké to já, protože si naletěla reklamě Máry že to bude fantastické. Že život je prima. Nabídka je skvěle propracovaná. Takže nyní už máš vše k životu vytvořené... jde to jako na drátkách. Nyní si to ověříš, na mentální úrovni kontaktem. A hle, zjištíš že něco je příjemné a něco nepříjemné, něco teplé a něco takové. Brzy na to začneš vyhledávat jen hezké věci. Začneš pociťovat touhy a žádostivosti. Pak se začneš těmito věcmi obklopovat, protože ti přinášejí požitky a učiní tedy tvůj život lákavým a hezkým. No a to už se pomalu zaplétáš do vlastních sítí. Vše ožívá a vše se hýbe... rozvinul se život, je tu jeho děj, cíl smysl a směr. No a to už je jen krůček k tomu aby si se jako duše i zrodila na fyzické úrovni a všechno realizovala. Je to jako by ses prošla databází nabídky... vyzkoušela si emoce, prožitky na úrovni vědomí a pak si namíchala svůj život. No a pak stačí stiknout už jen enter a objevíš se hmotná na porodním sále. A proč? Protože ti Had v ráji nabídnul vědění... vědění o životě. Ten Had je tu stále a stálá i je jeho nabídka... která je o lepším životě... stačí mu naslouchat... můžeš mít pak vše na co pomyslíš a vše co se ti líbí... už zítra můžeš žít zcela podle svých představ být Bohem... nabídka zní... stvoř si svůj dokonalý svět jen podle sebe.
S tou pravdou jsem to pochopila po skončení fáze "temné noci duše". Tehdy nevíš, co je pravdivé, skutečné. A přitom chceš tolik vidět pravdu a neudělat chybný krok. Přitom se nesmíš nechat zparalizovat strachem a důvěřovat sobě a cíli, ke kterému směřuješ, který tě vede.
Temná noc duše... hmm... ta už jako skončila. Proč tedy stále chceš vidět pravdu? Jsi ochotna tomu obětovat i vlastní život? Cena za pravdu je totiž smrt. Nikdo nemůže vidět pravdu dokud nezemře na věky. To je ten problém... vy se chcete jen o pravdě něco dozvědět trohu ji poznat a pak se svobodně rozhodnout. Ale to VY je k tomu překážkou. Pravda je tedy taková. Nejste. Chcete-li toto poznat propadněte se do nebytí! Jinak to nikdy nepoznáte. Můžete zažívat extáze a dimenze, můžete po smrti být v nebi, ale dokud jste a něco vnímáte sen trvá... probuzením sen končí a jedině tehdy je pravda pravdou. Nyní je celá vaše pravda, vaše mhohaživotní duchovní existence a moudrost jen snem. JEN sen.
Teď právě vnímám pravdu tak... Musí se na ní člověk dívat jako na celek a ne jen na jednotlivé části. Potom může jeden člověk tvrdit něco a mít část pravdy a přít se s druhým člověkem, který má další část. Koule proto, že to tak vnímám a uchopit "věci", cokoli, myslí jde.
Nevnímej, není to nutné. Nic se nemusí, není celku ani částí, není vlastnictví není tedy důvod se přít, není druhý. V mysli je všechno možné i vnímání i uchopování.
Vždyť nakonec, co je skutečné? Zpochybnit jde prakticky cokoli. Dokázat je těžší.
To je hezké... Je zajímavé, že lidi se snaží jen dokazovat a zpochybňovat externí věci. A proč? Protože tím si neustále dokazují sami sebe. Mohu-li dokazovat... jsem, mohu-li zpochybňovat... jsem... myslím... tedy jsem. Ale to je vše mylné. Co asi může dokazovat Buddha který nemyslí? Musí něco dokazovat? Kde najde důvod? Hm? Když je za myslí, už tu není. Nevnímá ani pravdu ani lež ani čas ani nutnosti ani potřeby ani utrpení. Všechny důvody zmizely. Takže začni u kořene iluze. Nedokazuj nic a nezpochybňuj nic. Zkus to, zastav ten proces... pokud to dokážeš jsi Buddhou. Znám ten důvod... proč se lidi přou a hledají a dokazují... protože jim to dává identitu... a tím to všechno utrpení začíná. Proč to dělat. Musím... kdo to řekl... komu to řekl... musí se to a to a tohle je správné a tohle ušlechtilé... takové sračky. Vše vychází z té první lži, kterou nikdo nedokáže zpochybnit kromě Buddhů. Co je skutečné?... Nic. A jak můžeš nic dokázat a nic zpochybnit? Jak může nic dokazovat a zpochybňovat samo sebe? Jak může sen prokázat skutečnosti že není snem? Hm? Jak může snící mluvit o vidění pravdy? A komu to mluví ve svém snu? Z probuzených ho nikdo neslyší... Pokud je Bůh skutečný a probuzený... nikoho nemůže slyšet. Všechny modlitby jsou jen promluvy ve snu. Tak jako já ve snu mohu řvát o sto šest... nikdo z probuzených mne neuslyší. Probuďte se. Pravda je jen sen. Nehledejte ji, nejprve se pobuďte ze snu!!!
A jsem opět u svého myšlení ženy. Hodně emocí a chaosu, který má ale svůj vlastní řád. Teď jsem si vzpomněla na sen, který do teď nechápu. Stála jsem na zápraží před domem. Ten dům je naše chalupa v Nesvačilech, stojí u letiště, kde měli za války nacisti jedno z tajných, přísně střežených míst, když si, říká se, zahrávali s temnými věcmi. Nevím, co tam mělo být, ale "něco" tam bude. Je tam místo, které vydává zvláštní a teď nevím, jak to nazvat, prostě něco. Hlavně "něco nedobrého".
Hmm... Od této informace se pak odvíjí i tvoje pocity. Kdyby byla ta informace jiná, např. že tam byli hodní mniši... bylo by tam cítit světlé energie. To už jsem na lidech vypozoroval. Normálně jsem si z obdobných vnímatelů dělal legraci. Nejprve jsem jim dal smyšlené informace a rázem cítil tomu odpovídající energie. Ono cítit energie se zdá být dnes moderní. Dává to totiž egu pocit toho že to umí. Někdy třeba učitel-ego řekne jiným cítíte tu sílu tady kolem tohoto svatého místa? A ostatní ega aby se neshodily se přiznají že ano. No a pak si i zbylí řeknou... cíti-li to i ostatní pak to tak bude ale všichni jsou mimo jak ta jedle. A vzniká davový klam a fantasmagorie... jen kvůli tomu že se jednou nějaké ego potřebovalo vytáhnout. Není pozitivní a negatoivní energie. Kvalitu určují jen naše předsudky. Negativní = bojím se tady, Pozitivní... líbí se mi to tu. Vše je jen hra lpění a strachu. Předsudky a předsudky... nahlodané informace v makovici odvedli své. Kdo se bude cítit v márnici uvolněně? Kdo na místě vraždy? Stačí vědět... a pak je tu i důkaz. Nezapomínejte však, že nemusíte vědět přímo vy, ale vědomí je kolektivní sen. To znamená, pokud o tom ví nějaký policajt... pak to víte i vy. Pak jste velký psychotronik a cítíte jen to co ví ten policajt o tomto místě. Proto mají svatá místa tolik vyznavačů a tolik lidí tam cítí vibrace... pchá cha cha. Pes se však klidně u kapličky vyčůrá a vykaká. A příjde-li k vám psychotronik, čte jen vaše předsudky. Pak je tu jasnovidnost a zázračné schopnosti protože vše sedí.
To jsem ale odbočila. Jak tedy stojím, tak vidím svého dědu, jak ke mě jde od hřbitova(nebylo to dlouho, co umřel), měl nějak zdeformovanou myslím pravou nohu. Usmíval se na mě a byl tak živý. Pozdravil mě, chvíli jsme si povídali, až mi najednou došlo, že nedávno umřel, tak jsem mu to řekla. Děda se jen usmíval. Vtom jsem periferním viděním postřehla nějaký divný pohyb. Přes dvorek se trhaně a při tom kotoulama, tak nějak divně blížil delší dobu mrtvý mladý muž. Kouknu se na dědu a za ním vidím od hřbitova přicházet další mrtvé. Šla z nich opravdu SMRT(to je ale slovní obrat:)). Z dědy jsem vycítila, že dokud tam je, mrtví na mne nemohou. Řekl, že mě přišel pozdravit a přivede mi člověka, kterému namaluju krásný obrázek. Začala jsem protestovat, že malovat a ještě krásně neumím, ale pochopila jsem, že to myslel jinak, jen nevím jak. Vtom zastavilo u plotu starší auto, škoda snad 105 v ne moc dobrém stavu, z ní vystoupil mladík nevýrazný stejně jako jeho auto a já pochopila, že tím mužem má být on. Tak nevím, je to snad jediná věc, s tím "malováním" kterou nechápu.
Vždyť to byl jen sen. Nestalo se to, není to skutečné, nic to neznamená. Co je na tom k chápání. Budeš-li hledat důkazy a souvislosti najdeš je. Ale proč? Protože si jim věřila a protože si hledala. Kdyby jsi nevěřila a nehledala.... důkazy ani souvislosti by nebyly. Proto lidé bloudí bloudí a bloudí. Píšou se bludné knihy o takto nalezených souvislostech. A ono to to funguje... horoskopy, numerologie, aura... stačí vnitřně věřit... udělat malinké hledání a důkazy se brzy dostaví. Vždy je však nuto pro ten důkaz něco udělat. Vždy je ho nutné si dopředu vytvořit a pak ho najít. Rozumíš? Všechna bádání světa si nejprve vytvoří teorie, co by pomyslné důkazy a věnují energii své víře a důkazy se zhmotní. Nevěříš? Zavři oči a představsi květinu. Jakou má barvu? Hm? Vidíš jak sis ji dokázala vytvořit? No a stejně to pracuje i tady. Vytvoř si v mysli důkaz-pravdu a za pár dní se dostaví důkaz. Vždy dostaneme jen důkazy toho čemu věříme... A to je ta rafinovaná past na bludiče tedy všechny hledající. Chceš hovořit s Bohem? Není problém, udělej to a to, očisti tělo, prováděj tyto techniky a po čase... se ti Bůh ozve. Ale vždy musíš věnovat nějakou energii. To je ta daň za kouzlo, daň Ďáblu. Všichni lidé totiž promarní celou svou energii v této hře kouzel a čar. Nikdy nenajdou pravdu, protože sami neví co pravdou je, a tak celý život zasvětí hledání iluze... To malování souvisí s láskou... budeš mít dítě. To dítě je obrázek, který jako matka namaluješ pro toho muže. Starší auto 105 vystihuje charakter příchodu toho muže do tvého života. Bude to ověřená, zajetá známost. Neznám tě, takže to může být bývalý, nebo dobrý přítel. A děda je povedený vtipálek. Ale nejsem tu abych vysvětloval lidské sny ikdyž nic jiného tu vlastně nedělám.
Ale myslím, že chápu tvou Nulu. Když jsem se tehdy po 1.ponořila "tam", objevila jsem se ve vesmíru, cítila jsem nekonečno všeho, že jsem NIC. Potom jsem si tam "vytvořila" svou hvězdu. Ne tak zcela skutečnou, aby si mě zase nechytl za slovo:)).
To víš že tě chytnu... pokud jsi nic...jak jsi mohla vytvořit hvězdu. Tím vytvořením si ztratila své nic a uvalila si utrpení jak na hvězdu tak na sebe. Nyní oba jednou zemřete.
Viděla jsem tam spoustu věcí, o nich budu psát postupně, teď už píšu dlouho kdo, kdo to má po mě číst, ne?:) Po tom všem je mým přáním dosáhnout toho stát se ničím a přitom součástí všeho. Stejně to neumím popsat, jen to cítím.
Nikdy netuž po ničem. Toužíš-li znamená to všechno utrpení na světě. Jak by ses mohla stát ničím. Ty se nemůžeš stát ničím. Prohlédni to. Ty jsi ničím. Touha stát se... to je útěk od nicoty a prázdnoty. To je útěk od nirvány... od nebytí k bytí. Tato touha stát se, tedy být je příčinou reinkarnační kletby. Kdo se zbaví této první a poslední tužby zničí karmu. Umřeš tady a jsi v nebi, umřeš v nebi a jsi tady... ale to něco co se takto přemísťuje je stavitelem tvého bytí, tvého utrpení. To ono má tu tužbu být, protože to dává snu existenci. Sen pokračuje. A když sen pokračuje... pak má vyhráno. Zruš nejprve ten sen než se budeš chtít něčím stát nebo něčeho dosáhnout. Znič toho kdo cítí! Pak už mi nebudeš muset psát... už nebude potřeba.
Zatím O.
ajajaj...
Obyčejná Nula.