Mistr odpovídá
Otázka: Mohu polemizovat? Píšeš, že bolest a smutek jsou stejné energie jako radost, ale z mnoha knížek jsem se dověděla, že pozitivní a negativní myšlenky vyzařují jinou energii. Tak tomu pak trochu nerozumím. Jedno jsem si ale uvědomila, ja opravdu neumím prožít si takové chvilky vždycky jsem se divila, jak se může kamarádka vztekat takovým způsobem, že bouchá do skříní a křičí, ale ona je za chvilku jako sluníčko. Já tohle neumím, teď čtu knížku od Johna Graye Muži jsou z Marsu, Ženy z Venuše a děti z nebe. A i tam je psané o potřebách "chvilek o samotě" aby si dítě, které se vzteká prošlo svými pocity. Zkusila jsem to na svém čtyřletém synovi a ono to zabralo, za chvilku se vrátil mezi nás a byl jak sluníčko. Já jsem vždy svoje pocity držela v sobě.
Odpověď: Pozitivní a negativní... fujtajbl, a ještě k tomu vyzařování... to jsou ty knížky. Není nic pozitivního a nic negativního, tedy ani žádná myšlenka. Aby mohlo být něco pozitivního či negativního musí existovat ten, kdo to posoudí. A kdo to posuzuje? Kristus nesoudí, Buddha byl povznesen nad jakýkoliv soud. Pokud oni teda nesoudili věci, pak ani Hospodin nesoudí věci. Nikdo na světě nemůže být jen tzv. "Pozitivní" nebo "dobrý". Nic na světě nemůže být jen poloviční! To je zákon. Řekni mi věc co přináší jen "pozitiva" a já ti vyjmenuji spoustu jejich negativů. Lidé moc nevidí... jejich vhled do věcí je jen poloviční. V příslovích se píše... to uvádím abyste viděli jak dávno byla tato skutečnost objevena, a přec se na ni stále zapomíná! Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny. Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého. Tedy ani k pozitivům ani k negativům.... posuzovaní je to zlé.
No a ke čtení knížek, tedy k získávání cízí moudrosti (cizí ženy skrze - zcizoložení) nutné k výše uvedenému posuzování Hospodin dále radí.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. používej jen vlastní zkušenost a moudrost z nich získanou Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. jedině tento pramen je požehnán od Hospodina Nebo rtové cizí [ženy] strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. ač jsou cizí zdroje sebelákavější Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. vedou jen k iluzi a poslední rozčarování je velice hořké a odsekne iluzi vlastní dokonalosti, takže člověk zjistí, že za celý život vůbec nezmoudřel ale za to měl plnou hlavu moudrostí cizích. Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. no a tak obelhává jen sám sebe a posílá svou duši do pekla. Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. varuje před vychytralostí a vypočítavostí, čtení knížek je lacinné a podvodné, usilování o cíle, které si umanulo ego, které se chce spasit. Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího. máme se vyvarovat cizí moudrosti Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. nemáme po ní ani toužit ani se nechat oblouznit Nebo příčinou ženy cizoložné [zchudl] [bys] až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje. tak tak, načtená moudrost je jen vlastní chudoba moudrosti převlečená za velkého mudrce, tehdy Hospodinu drahá duše, neposkvrněná duše, ryzí duše je ulovena iluzí a lží. Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo? Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily? Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl. takže každý kdo chodí loupit moudrost jiných, bližních, je vinen i kdyby o ni jen lehce zavadil...
No a vlastní pramen, neposkvrněný pramen to je Duch svatý, kterého jsme se jako děti ve školách byli nuceni vzdát. Všeliké štípení, které nevštípil tedy duch svatý vyštípeno bude. Tedy z každého velkého čtenáře knih před smrtí. Tehdy mu zůstane opravdu jen chudoba. Všechno co za celý život načetl, všechna ta vypůjčená moudrost bude od něho ostrým mečem odseknuta a nebude mu započtena do osobní karty :-). Tolik ke knihám. Sám už dlouho nečtu, protože skutečně velké knihy nemají žádná písmenka.
Nyní k potlačování. Není lehké naučit se nepotlačovat. Vyžaduje to trénink... i já stále trénuju. Třeba si pustím hudbu ze které mě bolela vždy hlava. Nějaký ten uřvaný "děs". No a pozoruji ten vnitřní postoj a snažím se přijmout, překousnout ten blok vůči tomu zvuku. Snažím se vypozorovat, kde a jak se rodí odpor a v zárodku jej zničit. Porazit sám sebe. Být mocnější než soudce. A pak se to stane... nebolí mě hlava a hudba je celkem prima. Nemusím proti ní bojovat či se bránit a proto mi nemůže způsobit žádné utrpení. A to lze trénovat i s jinými vjemy než sluchovými. Též čichovými, chuťovými, hmatovými a zrakovými. A nezapomenout ani na myšlenkové vjemy. Všechny odporné věci, věci kterých se štítím, které potlačuji nebo odsuzuji mají nade mnou moc. A já nechci být otrokem... snažím se o osvobození. O zničení pocitu odporu v mé mysli. Všechno čemu se vnitřně bráním mi způsobuje utrpení. Učím se milovat své nepřátele...
Zkrátka chce to trpělivost...