Mistr odpovídá
Otázka: Ahoj, mám teď v hlavě trochu zmatek. Pročetla jsem tvoje stránky. Chápu vzdání se. Nebo nechápu? Vlastně ani nevím, na co se zeptat. Snad, jak prožíváš den, co děláš, nemáš názory, ale máš pocity? Miluješ? Jsi vůbec? Proč jsme my všichni? Asi nevím vůbec nic. Ani nevím, jestli to chci řešit. Radši končím.
Odpověď: Zmatek je vynikající věc. Ze zmatku a chaosu se rodí život. Jak říkají někteří mistři, pociťovat zmatek je začátkem pravého vědění. Zmatek, chaos, nedokonalost a nejistota to je život sám. Pravidla řády, dokonalost a jistota vedou jen ke spoutání a uvěznění života... ke smrti. Když nevíš na co se zeptat, tak už všechno víš :-). A to je dobře. Víc nic nepotřebuješ. Nevědět na co se zeptat... krása... znamená mít všechny odpovědi na světě. Tento stav však provází, ze začátku takový zvláštní pocit typu "Jsem vůbec normální?" Prostě nepotřebuju vědět... je to normální? Vědění a blaženost nemá spolu moc společného. Vědění je jako hlad. Neukojitelný hlad. A hladový trpí. Trpí nedostatkem odpovědí. Ale k čemu jsou mu odpovědi... každá odpověď v sobě nese jen lůno dalších otázek. A s jídlem roste chuť. Bez první odpovědi na světě by nebylo žádné otázky. Kdyby ten, který pronesl první odpověď na světě zůstal mlčet, nikdo by netrpěl. Kdyby Adam nedostal první odpověď nemusel by se sám sebe ptát a nemusel by hledat odpověď zkrze ovoce ze stromu vědění. Lidé se trápí otázkami a život jim uniká. Nikam se nedostanou, jen se zaplétají ve vlastních složitostech, protože veškeré odpovědi jsou jen lži. Na světě neexistuje pravdivá odpověď, protože už ta první odpověď byla lží... všechny otázky na světě vycházejé z této lži. Nikdy nelze položit správnou otázku, ani otázku, na kterou by někdo dostal pravdivou odpověď. Všechno bádání světa, veškerý výzkům se opírá o lež a s touto lží si hraje. Snaží se ze lži udělat pravdu... upravit lež tak, aby byla věrohodnější tedy podložena puncem vědeckého či duchovního razítka. Vznikají nové teorie, přímo úměrné vstupní lži. Ze začátku byly vzorce jednodušší stačilo jedna neznámá - "a". Pak někdo objevil s pomocí "a" další neznámou "b". A máme tu novou teorii, složitější teorii která počítá jak s "a" tak i s "b". Ale jak "a" tak i "b" jsou lží a proto teorie, ač může být sebevíce lahodnější našim myslím je lživá. Teorie vyhledávají řád a zákony. Věda nikdy nedokáže připustit, že vše se odvíjí spontánně, nahodile a chaoticky. Znamenalo by to totiž smést ze stolu kvanta studií a odborné filozofické literatury.
Člověk který se vzdá odpovědí nepotřebuje mít otázky. Zaplaví ho klid. Člověk, který našel víru, nepotřebuje už žádnou odpověď a proto nemá ani otázku. Veškerý svůj potenciál vědomí věnuje životu. Veškerou svou pozornost přemístil od otázek, k životu. Probudil se ze snu a stal se bdělým. Kdo přemýšlí nežije. Nelze myslet a být bdělý. V orgasmu nikdo nedokáže přemýšlet. Proč by se okrádal! Proč se teda lidé o život okrádají? Kdo jim říká musíš myslet a proč jim to říká? A hlavně je tu cenzura myšlenek. Smí se myslet jen tak, jak to vyhovuje jistým lidem.
Jak prožíváš den...
Tak jak to den vyžaduje. Podle toho co mi život v tomto dni přichystá. Snažím se vše uvidět. Mnoho lidí lituje svých chyb ale vyvolení jen své nepozornosti. Na světě existuje jen jediná chyba, jediný hřích a tím je zapomenutí na tento okamžik, zkrátka nepozornost. Všechny jejich chyby se odvíjejí jen z této prvotní chyby.
Co děláš...
Nemám žádné plány ani denní programy. Každý den je pro mě nový den, jiný den. Nikdy dopředu nevím co bude, a proto nemám žádné starosti. Nežiju v budoucnosti ale teď. A teď není žádná starost. Starost je dítětem budoucnosti.
Nemáš názory, ale máš pocity?...
Kdo se zbaví vědění nemůže mít názory. Vlastní názory jsou jako hřiby prašivky vyrůstající z podhoubí vypůjčených odpovědí. A každá prašivka rozpráší spoustu výtrusů a tak vznikají prašivkové kolonie nebo směry a práší a práší své výtrusy na neposkvrněná a tedy svatá místa.
Miluješ?...
Milovat znamená zemřít pro druhé. Ten kdo miluje není. Ten kdo miluje nestrádá. Láska spasí všechny ty, jež se ji zcela oddají. Pokud však odevzdání není úplné, přináší láska jen zklamání a utrpení. Tehdy se ji mnozí začnou bát. A kdo se bojí nemůže milovat. Takže se dostal do bludného kruhu, který plodí spíše děti nenávisti.
Jsi vůbec? Proč jsme my všichni?...
Ve skutečnosti nikdo není. Ve skutečném světě neexistuje individualita. Nelze nic ze skutečného vypreparovat tak, aby to nestrádalo. Jakmile vznikne "Já" vznikne i strádání. "Já" znamená oddělenost. Dokud existuje "Já" existuje rozdělenost. Až zmizí "Já" zmizí i tvá otázka. Tady vidíš že tvá otázka vychází ze lži a proto tě trápí. Celé tvé trápení je však zbytečné, protože "Já" je iluzí. Když není "Já" pak není zrození "Já" ani smrt "Já". Není žádné utrpení. Není žádný cíl kam by mělo "Já" dospět, není žádný vzor, kterého by se "Já" mohlo držet a není ani žádná cesta, po kterém by "Já" mohlo jít. Není ani žádná odpověď pro "Já" ani žádná otázka od "Já". Tedy není žádné vědění ani nevědění, protože není ten kdo by něco mohl vědět či nevědět. Stačí prohlédnout iluzi "Já" a dosáhneš osvobození a trvalého míru.
Asi nevím vůbec nic. Ani nevím, jestli to chci řešit....
To už vypadá nadějně. Jen tak dál. Je dobré si přiznat tento fakt. Vůbec nic nevíš a nikdy se nic nedozvíš. Je to tak v zájmu ochrany našeho stvořitele, aby nám do kolíbky nedal těžké hlavy. On nechce aby se tu někdo trápil, on nás má rád a všechno bere na sebe. Důvěřuj jeho prozřetelnosti. Hoď všechny starosti za hlavu, protože starosti nevycházejí z pravdy, ale ze lži. Kdo umí žít, nemá starosti. Vystačí si s vírou. Neztrať to své "nevím vůbec nic" a budeš žít věčně v blaženosti. Ikdyž je to ze začátku nezvyk takové prázdnoty, po čase tuto prázdnotu vystřídá blaženost.
Radši končím...
Konec je začátkem. A začátek je koncem. Neexituje konec. Neexistuje začátek. Nikdy nic nezačalo a nikdy nic neskončí. To je punc věčnosti a pravé cesty.