Zákon pekla
Jak a proč vlastně peklo vzniká. Peklo vznikne jen když jej chceme. Když jej sami zavoláme. Když zavoláme "já chci". Chci je magické slovo. Hned u vás stojí pomyslný čertíček s papírem kupní smlouvy v ruce. S úlisným úsměvem, ve vyžehleném kvádru, solidním vystupováním a příjemným hlasem se vás zeptá: "Tak už máš vybráno?". Takový čertík se řídí heslem, náš zákazník náš pán. Může vás politovat, může pošpiňovat konkurenci (mlýny Boží), zkrátka on je tím nejlepším a nejvstřícnějším, on je tím, na koho se vždy můžete stoprocentně spolehnout, který vás vždy vyslyší. Stačí sepsat smlouvu a nemusíte se už o nic starat. Jeden podpis a vše je zařízeno. Takto snadné to je v této pekelné firmě. Její nabídka je pestrá. Mají své dealery pokušitele. Pokušitel je našeptávač, který má za úkol vzbudit chtíč. A bez nabídky není zákazníků. Pekelný sortiment je nevyčerpatelný a stále se zdokonaluje. A hádejte kdo ho vymýšlí a vyrábí. Podívejme se nyní na celé fungováni pekla.
Peklo se řídí pravidly, které tak otevřeně, jak je dnes podám ještě nikdo nepopsal. Čtěte tedy velmi pozorně. Peklo pracuje na zcela jednoduchém avšak velmi účinném principu. Peklo má jen jeden jediný zákon. Tento zákon ač je velmi jednoduchý je velice rafinovaný. Peklo má jen jednoho dealera. Tento dealer je pokušitel, a jeho jediným úkolem je ve vás zbudit chtíč. Používá k tomu dvě metody. Podívejme se však nejprve co je to chtíč. Chtíč je převlečená nespokojenost. Jakmile dealer dosáhne toho, že začnete být nespokojení už vás dostal tam kam potřebuje. První metodou kterou k tomu používá je strach. Strach je opakem víry. Takže dealer, vás postraší. Jak? Ne, neukáže se vám žádná oplzlá příšera... to už je staromódní. I peklo se vyvíjí. Dealer, do vás zaseje semínko obav či nedůvěry. Tak jako to zkoušel v poušti na Ježíše. To je první metoda a druhá metoda je poskvrnit lásku Hospodina. Ukáže vám, jak on se chová ke svým klientům, jak se mají ti, jež se mu klanějí, čeho všeho v životě dosáhli... jak sladce se jim žije. K oběma metodám používá vaši schopnost představovat si. Představivost je Boží nástroj. Nástroj určený k tvoření. V představě není nic nemožné! Pokušitel to ví a velice toho využívá proti vám. Kdyby si člověk neuměl představovat, nemohl by nikdy trpět. Zvířata si nemohou představit nic neskutečného. Mohou jen vzpomínat na to co viděli a zažili. Člověk však může tvořit tímto nástrojem zcela bez omezení. Proto Ježíš na poušti odpověděl pokušitelovi že ho nedonutí, aby pokoušel pána Boha svého. Že ho nedonutí si nic představit. Když není představa není možný strach a není možná ani nespokojenost. Všechen strach vzniká na základě představ, a stejně tak všechna nespokojenost vzniká na základě představ.
Vysvětlím pokud někdo ještě nestíhá. Strach neexistuje. Strach je možný jen když nejste tady a teď. Strach je možný jen když se přenesete do svých představ někam do budoucna. Nikdo se nebojí minulosti. Snažte se to vypozorovat, čeho se bojíte. Jen svých představ. Všechno utrpení má původ v představě. Ale protože představa je jen iluzí, je i utrpení jen iluzí!!! Proto vám říkám, že utrpení je jen iluzí. Jen vaší iluzí. Nikdo na světě nestrádá. Všichni jsme v ráji.
Nespokojenost je možná jedině tehdy, když si sebe sama můžete představit v nějaké jiné situaci. Někdo si představí jaké to asi je, projíždět se v limuzíně... a tehdy sní. Sní jaké to asi je... ale protože sní, může pokušitel trochu přidat na emocích. A vy se budete rozplývat v blaženosti, že jedete limuzínou a všichni vás uctívají. Začnete to chtít. Ale pamatujte si, že ten pocit, který jste zažívali ve svých představách je dílem pokušitelovým, jen aby vás nalákal. Teprve až toho ve skutečnosti dosáhnete, až opravdu pojedete tou limuzínou, zjistíte, že pocity které jste si představovali se rozcházejí se skutečností. Sami si zavzpomínejte, jak jste po něčem toužili, moc toužili a když jste do pak dostali, druhý den... za pár dní se pocity štěstí už vytratili. Tehdy ikdyž vystoupíte z limuzíny a budete svým fanouškům říkat... to je hnus jezdit v limuzíně, mnohem lepší vzrůšo je projet se trabantem. Nikdo vám neuvěří... každý si řekne to jen tak kecá, aby on sám jezdil v limuzíně, vždyť naše představy jasně říkají, že to musí být úžasný pocit. Možná že doma máte zahradní bazén... jak dlouho jste byli šťastní že ho máte? A kolik dní života jste zasvětili těmto páru okamžikům? A teprve nyní vidíte jaké starosti to obnáší... listí, plachty, filtry, voda, zima...
A to není to nejlepší... jakmile dosáhnete vytouženého cíle... nastane po chvíli rozčarování. A co je rozčarování, než nová nespokojenost? A na to právě pokušitel čekal... a už je tu další dealer a nová nabídka... a váš čas marníte a marníte, na takové banální věci. Svůj život zasvětíte, páru minutám štěstí a rokům strádaní a neštěstí.
Hledejte nejprve království Boží a vše ostatní vám bude přidáno. Ono přidáno je nešťastné slovo. Ve skutečnosti vám nic přidáno nebude ale zároveň vám ani nic nebude už chybět. Správný výklad je hledejte ne-chtění, najděte jen spokojenost a nic vám nebude chybět. Toto je konec všeho strádání.
Nyní víme, že chtění je příčinou utrpení. Chtění je karma. Chtění je bič na sebe upletený. Víme tedy, že chtění vzniká jen na základě nespokojenosti a nespokojenost vzniká jen na základě představ. Kolo chtíče, kolo karmy se dá definovat jako strach-lpění-strach-lpění. Toto kolo se roztáčí neuvěřitelně rychle a snadno. Jedině toto kolo plodí věčnou nespokojenost, věčné utrpení, věčné strádání. Jedině z tohoto kola vznikají všechny cíle na světě, všechny vnitřní a vnější boje. Víme tedy, že základním stavebním kamenem tohoto kola je představa. A představa je možná jen tehdy pokud nejste bdělí. Jen tehdy pokud nejste tady a teď.
Je to až k pláči, jak na základě pouhé iluze lze spoutat duši v pekelném utrpení. Něco vám řeknu. Nebudete mi určitě věřit, ale zapamatujte si dobře následující slova. Osvícení je ta nejjednodušší věc na světě. Je to ta nejjednosušší věc ze všech věcí. K tomu abyste ho zažili, stačí vyvinout přibližně tolik úsilí jako k tomu aby jste byli. Být... jenom být. Copak to dá nějakou námahu? Myšlení je námaha. Myšlení je agrese. Lze to vypozorovat. Myšlenka je napětí. Všimněte si že když myslíte nejste úplně uvolnění. Není způsob jak se uvolnit. "Jak" je myšlenka sama. "Jak" vede k cíli. Buddha nikdy nemeditoval. Kristus se nikdy nepostil ani nemodlil. Osvícení není cíl, jež by mohl byt dosáhnut. Osvobození není výsledkem boje. Jakékoliv snažení vás posílá zpět do pekla. Jakékoliv hledání vás posílá do pekla. Proč? Protože snažení ani hledání není možné bez nespokojenosti a tudíž bez cíle. Cíl však dodává kdo? Osvícený člověk se osvícení vysměje... řekne takové bahno fuj. Vysměje se všem naukám, všem knihám, všem filozofiím, všem Buddhům... Bude se smát až se hory budou zelenat. Bude říkat, spalte to, roztrhejte to, jsou to slova velkých hlupáků! Na jeho WC najdete místo toaletního papíru stránky duchovních knih v jeho sklepě najdete místo polen rozštípané sochy Buddhů a svatých. Na jeho obličeji nebude ani stopa po starostech a jejich místo vystřídá usměv a slzy. Úsměv a slzy... Slza je znakem, že oko vidí, že srdce cítí. Slzy které nejsou slzami utrpení.
Vraťme se tedy ještě k peklu. Ukážu vám jeho strategii na následujících příkladech. Víme že vše je propojeno a vše je ve vzájemném vztahu. Pokud tedy vy trpíte trpí i vše okolo. Není jiná možnost. Vše je vzájemné. Takže nyní se dostáváme k zákonu pekla. A ten zákon zní: JESTLIŽE VY CHCETE, OSTATNÍ PAK MUSÍ! To že trpíte vy není tak strašné, ale tím že se vy upíšete peklu uvalíte úděl utrpení na vše okolo. Proto vy jste jen nepatrnou figurkou na šachovnici Belzebuba. Prostřednictvím vás pošle do pekel i vaše okolí. To je ta druhá strana ďáblovy pekelné mince. Přečtěte si teda pár následujících příkladů a snažte se pochopit princip. Princip, který tvoří svět. Vy tvoříte svět, svět nebyl stvořen, ale je tvořen. Svět tu bude dokud bude tvořitel. Vy jste tvořitel... vy jste Bůh a pokušitel to ví, jen vám to zatajil. Máte moc o jaké se vám nesnilo. Svůj dar však využíváte v jeho hře utrpení. Každý den pracujete využíváte svůj dar ve službě peklu. Zastavte to. Uvědomte si to. Jakmile si to uvědomíte, pak jak říká Ježíš... Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. Stačí jediná jiskra... jediný záblesk pravdy... a je vyhráno. Už nikdy nebudete stejní jako dřív.
Nechtějte být spasitelem a nebude už zapotřebí hříšníků.
Nechtějte být mistrem a nebude už zapotřebí žáků.
Nechtějte být zdraví a nebude už zapotřebí nemoci.
Nechtějte bohatství a nebude už zapotřebí chudých.
Nechtějte dobro a nebude už zapotřebí zla.
Nechtějte žít a nebude už smrti.
atd.
atd.
Nechtějte, nechtějte a nechtějte.
Nechtějte ani víc a ani míň.
Nechtění = spokojenost.
Nechtění = pokora.
Nechtění = pravý půst.
Když Ježíš mluví o půstu mluví o pokorném a skromném životě. Nikoliv o občasném hladovění! Nemyslete vůbec na sebe. Podívejte se na pravou stranu příkladů co tím způsobíte! To není láska. Láska je zničení sebe sama. Tehdy není nikdo kdo by mohl cokoliv chtít. To myslel Ježíš když vás učil: Milosrdenství chci a né oběti. Buďte tedy milosrdní na ty ostatní, kteří by "pak museli" kdyby vy jste teď chtěli něco pro sebe. Oni by byli tou obětí pro vás... oni by byli těmi otroky v továrnách ďáblových... nejen vy ale i oni by propadli peklu na pospas.
Tady vidíte, jak pokušitel pracuje a co je jeho dílem. Nalíčí na vás past, lákadlo pozitiv. Aby to mohl dokázat, konfrontuje vás nejprve negativy, které nejdříve musel nachystat ve vaší mysli. Ať už ve školství, médiích nebo na seminářích... Všechny pozitiva i negativa jsou však jeho dílem jsou to jen strany jedné mince. Hodí vás do života plného negativ a čeká... občas se zeptá... spokojen? Nechybí ti něco? Představ si jaké by to bylo kdyby... hm? Rozmysli se a uvažuj... Víš že stačí říct.... jediné slůvko... stačí zavolat jen "chci" a všechno bude tak jak si přeješ... jenom tak jak si ty přeješ... Vyzkouší cokoliv. Bude vás dusit, bude vás strašit čímkoliv... jen abyste zatoužili, jen abyste se na něco chytli, na něco přilepili. V praxi to vypadá tak, že neodejde dřív, dokud neprojdete bránou smrti. Je třeba se vzdát vlástního života. Jen tehdy, když už vám nezáleží ani na vlastním životě, jen tehdy, když vám bude úplně šumafuk jestli žít nebo zemřít... jen tehdy odejde. Jsou pak ještě dvě cesty. Ale všechny cesty jsou jedny a též cesty. Když jste na jedné jste na všech. Druhou cestou je zničit představivost. Zničit své sny. Zničit ten Boží nástroj v sobě. Být bdělý. Být tady a teď. Jenom být. Tehdy zmizí i čas, zmizí jakékoliv zítra, a když není čas nemůže být strach ani lpění. Tehdy když není představivost, není ani žádné "já". Protože "Já" je iluzí. A když není "já" není smrt, a když není smrt... je jen život věčný. A to se dostáváme ke třetí cestě... zničení "já". Když zničíte "já" zrodí se pravá láska. Láska sama je spasením. Tehdy když vám pokušitel nabídne cokoliv, řekněte mu: "Já nic nechci, rozděl můj díl ostatním." Ale to on nemůže... on může přistupovat jen k individualitě. Ten kdo ztratil ego, ten je spasen od veškerého pokušení.
V našich Českých pohádkách... vzpomínejte jak se nabízí v pekle... jen ten kdo si vybral obyčejné věci, jen ten peklu unikl a měl se dobře. Ať peklo nabízelo, zlatem vyšívané věci, nejkouzelnější a nejmocněší byly věci obyčejné, roztrhané... Tolik moudrosti, lidové moudrosti se skrývá v pohádkách... jak jste jen mohli zapomenout...
PS: Nesněte proto o krásných ženách... jinak strávíte život jako potencionální paroháči... Buďte spokojení s dnešním vrabcem v hrsti než z pokušitelovým zítřejším holubem na střeše.
Dnes jsem na poště viděl plakát ke sjednání životního pojištění. A byl tam text. My střežíme vaše sny. Komické... Pomyslel jsem si a kdo střeží mne abych se jich dožil? Tak jsem ho nenápadně přepsal na toto: My žijeme jen z vašich snů a proto se jich nikdy nevzdávejte.
Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@oslikuv.net nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.