Mistr odpovídá
Otázka: Můžeš mi prosím vysvětlit Ježíšova slova z Bible sv.Matouš 12.24 - 37? Mockrát děkuji.
Odpověď: Jsem rád, že Bibli někdo vzpoměl. Lidé by se měli spíše ptát na to čemu rozumí. Protože mnoho lidí si myslí, že něčemu rozumí, a přitom žijí v sebeklamu. Ale k věci. Text ze sv.Matouše 12.kapitola
24. Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské.
Celý tento argument už sám o sobě vypovídá o utrpení jeho autora. O tom, že sám je vnitřně rozdělen, když vidí někde Belzebuba. Belzebuba lze totiž vidět jen když se nacházíte v pekle. Jinam ho Hospodin nepustí :-). Takže pokud tvrdíte, že vidíte někde zlo... Vítejte v pekle! Jen tehdy pokud jsme sami rozdělení, jen tehdy vzniká peklo. Peklo je neustálý boj. Peklo je utrpení. I boj proti peklu je peklo samo. Jedině ten kdo se upsal ďáblu má potřebu bojovat, aby dosáhl jakéhokoliv cíle. Velmi častá interpretace tohoto učení je, že je nutno bojovat ve jménu Božím za dobro proti zlu, proti negativním věcem a energiím a kdo ví proti čemu všemu. Pevná vůle není nic jiného než boj. A každým bojem se jen peklo rozrůstá. Každý boj, je přiložení polínka pod svůj kotel. Co je to boj? Je to převelečené lpění. Je jedno na čem lpíte, ale ze lpění vždy vzniká boj, nespokojenost, mamon a utrpení. Ten kdo na ničem nelpí, ten nikdy nemá potřebu za nic bojovat, ten je osvobozen od pekelného utrpení.
25. Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.
Ježíš opravdu zná myšlení jejich. A myšlení farizeů se nijak neliší od dnešních církevních a duchovních lidí. Proto jim radí, upozorňuje je, že jejich království je stále rozdělené a vymítají tedy satanem satana. Ale jak může satan vymítat satana! To nikam nevede a peklo se o to více zintenzivňuje. Je to začarovaný kruh.
26. A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?
Ježíš tady neobhajuje sebe ani své učení! On nemá potřebu nic obhajovat, protože na ničem nelpí. Už je venku z pekla. Opustil jej a nevidí nikde ani Boha ani Ďábla. Ježíš zde jen vysvětluje příčinu utrpení nic víc! Nechte si vyoperovat nádor vědění dobrého a zlého, protože tento nádor ve vašem mozku není váš! Není dílem Otce. A všechno co nepochází od Otce máte vykořenit.
27. A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
28. Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží.
Hezky jim to natřel. Ale je to těžší na pochopení. Zkusím to vysvětlit. Pokud Ježíš vymítá zkrze Belzebuba, pak synové farizeů vymítají zkrze Boha. Ale protože děti-synové znají své rodiče mnohem lépe než žáci oněch rodičů-mistrů, páč doma otec před synem komedii nemusí hrát, pak tito otcové-mistrové vidí své pokrytectví a nepravost pokaždé když se setkají se svými syny. Proto soud nad nimi z očí jejich synů přímo čiší a oni jsou si ho plně vědomi. Chcete-li se tedy dozvědět něco o svých mistrech zeptejte se na ně v jejich rodině! Tam najdete pravdu. Žijí tak jak káží? Srovnejme si chýše proroků a vily farizeů a nemusíte ani na návštěvu. Ježíš zároveň poukazuje i na to, že i synové-následníci či učedníci farizeů se nakazí jejich kvasem-učením a proto se utrpení dědí a rozrůstá z generace na generaci nejen mezi farizei ale i mezi ty které stihli mezitím poskvrnit pečetí pekelnou. A upozorňuje je, že v den soudu jim v jejich uších bude znít nářek všech těch které jejich učení poslalo do pekla. Konstatuje, že zatím co lidé vlivem jejich učení špíše více trpí, a mají mnohem více starostí. Učení které zastupuje Ježíš vede k blaženosti. Je to taková menší provokace, aby si lidé kolem uvědomili koho je lepší následovat, zda-li rozkazující pokrytce ze zamušilou tváří plnou starostí, nebo milosrdného Ježíše který za své služby nežádá žádné obětni dary, a pro nějž je každý bratrem v dobrém i zlém.
29. Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl?
Říká farizeům, že sami nejsou vnitně silní, že sami nevěří tomu co hlásají, protože jejich učení nevychází z ducha, nýbrž je jen vypůjčené, nučené. Tudíž není ryzí, živé ani pravé, a oni sami se jím neřídí jen ovládají a poskvrňují druhé, protože je to pro ně materiálně výhodné. Proto Ježíš se snaží probudit v lidech jejich vlastního ducha (silného obyvatele domu) aby už žádný podobný farizej nemohl spoutat jejich duši poslat ji do pekel. Aby je žádný farizej nepřipravil o zdravý rozum (nádobí) který předtím spokojeně užívali k jiným účelům, než k utrpení, dlouhému modlení, snění a odříkání a přitom nosili obětní dary na honosný farizejský stůl.
30. Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
Je třeba si uvědomit, že Ježíš mnohdy nemluví o sobě ani za sebe. On jen zastupuje učení. Takže tady jen říká, kdo není s Duchem svatým, je proti němu. A kdo neshromažduje pro něj nebo s ním, ten bude vnitřně strádat. Tedy že se sám okrádá, což pak dále graduje v rouhání.
31. Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem.
32. A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím.
Jen blázen vykrádá svůj dům, jen blázen pod svým kotlem zapaluje hranici. Jen hříšník není nikdy spokojen. Nabydete-li rouhačského vědomí že jste špatní a špinaví, pak vás ani Boží odpustění nespasí před utrpení pekelným. Protože jste se do toho pekla samí dobrovolně uvrhli a chcete tam zůstat. Adam a Eva nikdy neodešli z ráje. Ráj a peklo je na stejném místě. Vůbec se od sebe nijak neliší! Ráj a peklo je jedno a to samé, záleží jen na tom jak zde věci příjmáte. Takže kdo by mluvil proti jakékoliv přirozenosti věcí tomu nikdy nebude odpuštěno. Odmítnutí a nepřijetí je rouhání, "NE" je rouhání. Ale NE se dá říct jen tehdy, když je přítomno lpění. Ježíš vás na závěr jen upozorňuje, že máte jen jednu šanci. Jen jeden život. Nedosáhnete-li království Božího v tomto životě nedosáhnete ho ani v příštím. A to se rovná nikdy! Umřete zkrátka v utrpení. Nikdy neokusíte nesmrtelnosti. Tak pozor na to!
33. Čiňtež aneb strom dobrý, i ovoce jeho dobré; aneb čiňte strom zlý, i ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.
34. Pokolení ještěrčí, kterakž byste mohli dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
35. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
36. Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.
37. Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen.
Jak může člověk sám smažící se v kotli pekelném učit něco o ráji? Jak může takový strom zplodit dobré ovoce. Jakto, že církev je tu už 2000 let a situace se stále zhoršuje? Čím dál více lidí duševně trpí? Je to jako mor. Nakažlivá a infekční nemoc. Poskvrňování nevinných a posílání je do pekel... a to dokonce ve jménu lásky. Rozdělování, rozlišování a odsuzování, ničení království božího. Ten kdo v sobě nosí špínu viny, jak by mohl dosáhnout království božího? Jak by mohlo mluvit dobré věci? Ježíš konstatuje, že z každého takového slova, dostane se jim v den soudný odplaty. Ježíš si umí skvěle hrát s lidskou představivostí. Budí to dojem, že vás někdo kontroluje a sleduje, že se něco někam zapisuje a nahrává že? V jistém smyslu ano. Mnozí to nazývají karmou. Ale co lidem uniká je, že zápisník i zapisovatel jste vy sami. Vy sami se pozorujete a když se pozorujete, tak se i hodnotíte a když se hodnotíte, tak se samozřejmě i vy sami... a to velice spravedlivě nakonec odsoudíte :-). Nic nezůstane opomenuto.
Finta jak se z toho vymanit je, že se ve svých skutcích ztratíte. Zkrátka zmizíte, konání vás tak zaujme, že zapomenete na sebe a bude jen konané. Tehdy se vám nic do zápisníku nezapíše. Není totiž kdo by to tam zapsal, celý mechanismus zapisování je vypnut. Zabije-li někdo někoho v afektu, netvoří se žádná karma. Jestliže je čin totální a spontánní nemůže vytvořit žádnou karmu. Ovšem jakmile manipulujete dění a brzdíte průchod přirozeného dění věcí, tehdy se vám karma jen kupí. Proto říkám nezajímejte se o to co děláte a jak to děláte, buďte úplní. Nezajímejte se o následky a důsledky svých činů. Já vím vypadá to jako bych byl kacíř, jako bych anuloval veškerou snahu toho o čem píšou moderní knihy farizejské! Pamatujte si však, že nikdy nemůžete konat skutky Otce dokud jste vy přítomni jako hodnotitel. Skutky Otce, jsou skutky z vůle Otce. Je to přirozený průchod věcí. Jakýkoliv zásah do toho způsobuje utrpení. Nikdy nelze vykonat jen a jen dobrou věc. Snažte se to prohlédnout. Nikdo z vás nedokáže posoudit co je skutečně dobrým skutkem, to ví jen Otec. Kdo naslouchá vůli svého přirozeného ducha je svatý. Svatost je stav vědomí. Je to řeka která vás unáší kdo ví kám a vám je to šuma fuk. Neděláte si žádné starosti. Svatý člověk nemá vůbec svědomí. Žije tady a teď. Jeho levice neví co činí pravice. Svědomí a karma jsou dvě strany téže pekelné mince. Pokud by svatý člověk někoho zabil a vy jste se ho zeptali, on o tom nebude vědět. Ani na detektoru lži, ani pod hypnózou. V jeho vědomí není ani náznak toho, že něco takového udělal. Pak ho nikdo ani v nebi nemůže nijak potrestat :-). Ale aby si to zas někdo nevyložil po svém, že tu někoho nabádám k trestným činům... dodávám, že svatý člověk nemá důvod nikoho zabíjet, ani dělat jekési ty trestné činy, protože on zničil lpění s ním i strach a ze strachem mizí vztek a bez vzteku není nenávisti. Jak pak může takový člověk udělat něco špatného?
Když křižovali Ježíše, řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. Málo kdo ví co Ježíš řekl. Ježíš nemluvil o svém ukřižování. Neříkal odpusť jim za to, že mě ukřižovali. Že ukřižovali tvého Syna, někoho kdo by je mohl učit. To byste ho velice podcenili. Kdyby lidé, kteří ho křižovali, dělali tuto věc totálně, neřekl by tuto větu. Ježíš viděl jak se jim tvoří karma, viděl jak se právě tvoří karma židů i celého světa. Neřekl to, aby bylo světu odpuštěno, ale proto aby si svět dokázal odpustit a přestal se trápit tím, že Ježíše ukřižoval. Ježíš chtěl abyste žili radostně! Nikoliv ve smutku a provinění, protože tomu přece učil. Kristus je tam kde je radost ze života. Najděte radost ze života a zjistíte, že Kristus stále žije. Každý okamžik, ve kterém zapomenete na radost ze života, každý okamžik, ve kterém nejste bdělí tady a teď, je dalším ukřižováním Krista. To je jediné skutečné poselství Bible! Pochválen buď Otec můj až navěky. Amen! Skutečný mistr vám řekne toto: "Kristus nikdy nebyl a žádné jeho ukřižování se nekonalo." Denně však každým okamžikem posílájí Krista na kříž miliardy lidí. Pravda je taková, že když svět křižoval Krista, křižoval sám sebe. Kristus je stále tady, ráj je stále tady, zdroj radosti je stále tady, ale lidé jej odmítají. Ptáci zpívají jen z tohoto zdroje, zpěv ptáků je manifestace radosti. I zamilovaný člověk po prvním rande má tendenci zpívat a tančit radostí, po ulicích tak jako to dělají ptáci v korunách stromů. Lidé si však pomyslí že se zbláznil. Ten kdo je dnes v extázi radosti, a jásá v ulicích, ten je blázen. Je třeba ho zavřít, protože vás nesnesitelně dráždí. Takový byl Kristus. Všechny kolem jen dráždil. Radost je bláznovství, utrpení je normální. Lidé si myslí, že když oni nenacházejí důvod jásat musí být jásající blázen. Ale není potřeba žádný důvod k radosti, žádný důvod! Radost tu je, ta neuvěřitelná a extatická lehkost bytí vás obklopuje, celý den... stačí se jí jen otevřít!
To se snažil Ježíš sdělit svým apoštolům při poslední večeři ... sv.Matouš 26.kapitola
26. A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
27. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.
28. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
29. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
Chléb je symbol, pokrm života, je to dar života sestupující z nebes. Život sám je tedy Kristovo tělo. Víno, symbolizující jeho krev, krev smlouvy nové... to je radost. Víno je symbol radosti. Víno je nápoj oslav. Nápoj zvláštních příležitostí. Je to nápoj, který nám pomáhá uvolnit se, zapomenout na starosti a radovat se. Každý kdo si vše dokáže odpustit, dokáže cokoliv odpustit i jiným, každý milosrdný zakusí milosrdenství, každý milující zakusí milování... to je princip kterému Ježíš učí, učí začněte u sebe, vyjmutím svých klád, otevřením svých srdcí, nekázejte nýbrž vydávejte sami sebou svědectví o svém království! Dodržením tohoto principu vás zaplaví brzy neuvěřitelná radost. To je smlouva na které se dohodly obě strany. A Ježíš, tak hezky to zaonačil, když řekl, že on sám se nebude radovat dřív, až v den, kdy i vy naleznete své odvěké království. Krista neberte jako člověka. Ježíš byl člověk, ale Kristus je ve vás. Nemůžete ho nijak přijmout, pojezením nějaké hostie a napítí se vína jen občas. Tak jak se to dělá v církvích. Abych pravdu řekl svědčí to jen o tom, že slepý slepého vede. Takže co máte činit na památku Krista? Máte skloubit život a radost. Život je ženich a radost je nevěsta. Vystrojte jim tedy svatbu a nezapomeňte se zúčastnit svatební oslavy!!! Tehdy i Kristus ožije. Tehdy se s vámi bude radovat v království Otce. Nemáte to však dělat jen občas! Máte to udělat v každém okamžiku. Jen tehdy když se dokážete otevřít zdroji radosti a života, jen tehdy jste vzkříšení. Kristus nevstal z mrtvých... to vy jej musíte vzkřísit!!! Jak? Tím že sebe sami vzkřísíte z mrtvoly k životu. Tehdy povstane i Kristus. Protože Kristus povstává jen a jen z mrtvých. Není žádný jiný spasitel než vy sami. Žádné modlitby nikdo neslyší! Což se ostatně Izaiáš v Bibli snaží lidem říct. Uvědomte si to konečně, jen ztrácíte čas! Bibli je to sice popsáno tak trochu skrytě, že málo kdo tomu rozumí, celý ten příběh o hrobě a z mrtvých vstání je tak trochu podobenstvím, ale to je zas jiná kapitola :-).
Jednou jsem v Praze viděl tančící jeptišku na náměstí. Zpívala, že děkuje celému světu. Tančila a zpívala v extázi radosti, vše ji bylo jedno... ani pod pohrůžkou smrti by nepřestala... tančila a zpívala než pro ni přijela sanitka. A tak jsme skutečného mistra, který by nás mohl mnohé naučit a sám byl dokonce živou manifestací extáze blaženosti, zavřeli do blázince. Proč? Protože kdyby se od ní lidé naučili jak opustit starosti a najít radosti, nebyli by použitelní jako otroci. Jejich lpění na materiálních věcech, všechen jejich strach o vlastní život, o zítřejší den, by se v tom mžiku zcela vytratil a tehdy by nemělo žádný smysl stát 8 hodin v hučící hale plné strojů a vyrábět kdoví co. Pamatujte si že ten kdo nemá strach, s tím ani ďábel nepohne. Otroctví a strach jsou dvě strany jedné pekelné mince. Se strachem souvisí všechno utrpení. Svobodný člověk nemá strach o nic na světě. Na ničem na světě nelpí! Proto jedině v něm rozkvétá opravdová láska. Láska se nikdy nemůže potkat se strachem. Mnoho lidí si myslí, že se o druhé bojí, ale to je sebeklam. Bojí se jen o to aby oni sami netrpěli jejich ztrátou. Jde to vidět na pohřbu. Není důvod plakat. Lidé totiž nepláčou nad mrtvým, ale sami nad sebou. A na to lidi upozorňuje i Ježíš když říká neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. Zkrátka aby lidé prohlédli tento sebeklam a uvědomili si, že pláčou jen sami nad sebou. Ježíš nemá rád klamání. Mistra nikdy neoklamete! Proto jim říká, já vám na to neskočím, co děláte dělejte opravdově a vědomě! Protože skutečný mistr ví, že nikdo nad ním plakat nebude. On je jen záminka. Skutečný žák ví, že mistr neumřel, raduje se... nemá strach... co se mnou teď bude... a nemá důvod plakat. Ptáci zpívají dál, slunce svítí dál... radost nikdy neodchází, pokud ji neodeženeme sami... stejně tak i mistr nikdy neumírá dokud ho nezabijeme sami.